Dopisy chlapcům, děvčatům, manželům, rodičům - pouze pro chlapce

Kdysi vyšla tato moudrá slova. Dodnes nic neztratila na své závažnosti.

Milí mladí přátelé

Dopis první:

Nijak se nerozčilujte, když vás vaše vrstevnice ještě nepovažují za celé muže. Člověk se s tím nerad smiřuje, ale nedá se nic dělat, mají ve skutečnosti pravdu. Vy ještě opravdu nejste celí, hotoví, ještě jste se úplně nezabydleli v mužské existenci. Tělesně jste ovšem už dospělí. Jste už schopni toužit po ženě s vášní dospělého muže - a když vás taková touha přepadne, těžko proti tomu něco uděláte. Ale váš život se přece nevyčerpává touhle tělesnou stránkou! Zkus se na sebe opravdu vážně podívat v celé šíři lidské existence, nejen z tohoto tělesného hlediska. Podívat se na sebe jako na muže, který svou dospělost nedokazuje jen přes pohlaví, ale tím, co dokáže udělat, jak důkladně myslí, nakolik je schopen jasných úsudků, jak odpovědně rozhoduje. A buď k sobě upřímný. Přiznal by sis opravdu dospělost a zralost ve všech životních oblastech? Máš už možná svoje povolání a jsi vyučen. Ale jistě si uvědomuješ, zvláště, jestli se s chceš svou práci dobře naučit, jak daleká cesta tě ještě čeká než se staneš ve svém oboru skutečně odborníkem. Máš určitě také spoustu všelijakých myšlenek, nápadů, poznatků, zkušeností. Ale máš v nich opravdu jasno? Máš je seřazené a prověřené? Podařilo se ti už dojít k nějakému cíli - ucelenému pohledu na svět a na své vlastní poslání?

Jak to s tebou vlastně vypadá? Musíš svou mužnost a dospělost stále ještě zdůrazňovat - před rodiči a širším okolím - nebo je tvoje dospělost pro tebe i pro lidi kolem už naprosto samozřejmá? Tohle je totiž ta nejlepší prověrka, jak to s tebou doopravdy vypadá.
Nespěchej moc, dej si trochu na čas.

Dopis druhý:
To, že tě stejně stará děvčata ještě nepovažují za hotového muže - to je vlastně jakási „finta" života. Finta, která má chránit tebe i tvou budoucí partnerku. Trochu ti to usnadní tu chvíli čekání, ke které by ses měl rozhodnout. Než se vydáš na cestu za odpovědnou láskou, musíš především opravdu obstát před zrcadlem vlastního svědomí. Vždyť příběh opravdové lásky je na doživotí. Laciněji všechno to bohatství lásky a manželství nemůžeš získat. Zkus si jen představit o co vlastně jde: spojit se navždy s druhým člověkem, vybudovat s ním domov, který pak má obstát až do smrti, a tento domov vést tak, abyste v něm mohli žít život skutečně lidský. Tohle všechno bude tvoje úloha. A právě na to nejsi ještě zdaleka tak připraven jako stejně stará děvčata.

Jako opravdový muž nesmíš přehlédnout, že tvá partnerka nese těžší riziko. Pro ni patří žádost a láska, která zavazuje k naprostému a definitivnímu svazku, nerozlučně k sobě. Když se ti odevzdá, předpokládá v nitru, že je mezi vámi vlastně už uzavřeno manželství. Když se žena odevzdá, stává se v hloubce své bytosti ženou toho muže, jemuž se odevzdala. Jestliže ji pak ten muž zklame, je to pro ni tak těžké, jakoby ji opustil manžel.

To těžší riziko je ovšem také (a ne na posledním místě) možnost dítěte. Kdo si s děvčetem jenom hraje (a hrou míním všechno, co se děje jen jako experiment, na zkoušku a ne s poslední odpovědnou závažností), hraje si ve skutečnosti s celým jejím životem a s životem její budoucí rodiny.

Dopis třetí:

Když se tě zmocní vzrušení, bude se ti zdát, že tu dívku miluješ opravdově a se všemi důsledky. To v tobě vzbudí dojem, že máš právo požadovat od své partnerky všechno.
Musíš už dopředu počítat s tím, že jakmile se tě zmocní vzrušení z blízkosti či doteku nějakého děvčete, přestáváš být pánem sama sebe. Nejen pánem svého těla. Tuto čistě tělesnou kontrolu si budeš moci postupně osvojit. Ale ty přestaneš být v takových situacích také pánem svých citů a myšlenek. Když se tě zmocní vzrušení, bude se ti zdát, že tu dívku miluješ opravdově a se všemi důsledky. To v tobě vzbudí dojem, že máš právo požadovat od své partnerky všechno. Ale přesvědčení, vzniklé z takové situace, není vůbec spolehlivé. Může být - a velice často také bývá - pouhým sebeklamem, trikem, jímž pohlaví nabývá vlády nad tvým duchem. Když pak zase vystřízlivíš a uklidníš se, bude ti to najednou naprosto jasné.

A budeš stát před volbou: Buď svou partnerku zradit a ranit ji hluboko v nitru její existence, nebo se spojit se ženou, na niž nejsi (aspoň zatím ještě ne) připraven. Ona v tobě tedy nemůže najít plného muže, kterého hledá a potřebuje. Jestli máš nějaké děvče skutečně rád, bude to jasné i bez měsíčného svitu, alkoholu a vzrušení.

A nebudeš žádat tu falešnou zkoušku lásky, která nemůže přivodit nic jiného než vystřízlivění, zklamání, strach a neuspokojení. Taková zkouška totiž nikdy nemůže být konečným potvrzením. Jak bys mohl dosáhnout jistoty pomocí něčeho tak polovičatého jako je předčasný sexuální styk? Takové spojení postrádá právě to, co dává tomuto aktu v manželství plnou a velikou radost - není v něm vědomí a jistota plné sounáležitosti.

Dopis čtvrtý:

Je to v podstatě velice prostá záležitost: Je třeba odpovědět na otázku, kde je větší svoboda, plnější lidství a opravdovější mužnost. Zda je to u muže, který „to" musí dělat, protože není schopen ničeho jiného, či prostě má strach, že by jinak onemocněl ...
Někteří lidé se ti možná budou pokoušet namlouvat, že dospělý muž bez „toho" nemůže žít, že by to bylo nepřirozené, že je to známka nezralosti či svatouškovství nebo že dokonce tato zdrženlivost škodí na zdraví. Na všechna tato tvrzení je možno odpovědět jen to, že odborníci - lékaři - si myslí něco jiného. U zvířat probíhá pohlavní spojení s určitou automatičností a nutností, pod tlakem silného pudu. Ale i u nich se uplatňuje prvek „hry", jakéhosi rozrůznění, uvolnění průběhu. A člověk už není tímto „nuceným" průběhem vázán vůbec, může s energií své pohlavnosti jednat svobodně.

Ani v samotném manželství nemůže nechat této energii „přirozený" volný průběh. Musí mít ohled na partnera. A tak často dá ve „hře lásky" své touze docela jiný výraz: soustředí se třeba na vytváření domova, dá nějaký dárek, bude toužit po společném tvoření a společných prožitcích. A určitě z toho neonemocní, naopak to obohatí jeho samotného i jeho partnerku.

Je to v podstatě velice prostá záležitost: Je třeba odpovědět na otázku, kde je větší svoboda, plnější lidství a opravdovější mužnost. Zda je to u muže, který „to" musí dělat, protože není schopen ničeho jiného, či prostě má strach, že by jinak onemocněl, anebo u muže, který se nedá k ničemu donutit, ale sám se svobodně rozhoduje, kam zaměří svou „mužskou" energii a touhu. Kdo ví aspoň něco málo o tajemství člověka, ten určitě nebude váhat s odpovědí.
Ne, člověk opravdu neonemocní, pokusí - li se svou pohlavnost zvládnout, neonemocněl by dokonce ani tehdy, kdyby to z nějakého důvodu musel dělat po celý život.

Dopis pátý:

Nežiješ přece bez cíle. A tak i to, co teď děláš (nebo neděláš), má být tréninkem pro jedno z nejdůležitějších usilování tvého života: úsilí o vytvoření vlastní rodiny. Rodiny, v níž by tvoje žena mohla být skutečně tvou ženou a žila bezpečně a šťastně. Rodiny, v níž by mohly vyrůstat tvoje děti v plné a hluboké lidi. Jde o rodinu, v níž bude probíhat život tvůj i život lidí, které máš rád. A tak je třeba, aby tvoje příprava byla co nejdůkladnější a nejširší.

K tomu patří ovšem i setkávání s děvčaty. Bez toho by byl život ochuzen. Všímej si děvčat ve svém okolí, raduj se z nich a s nimi, společně pracujte a hodně spolu prožívejte, také se od nich uč a nech se kritizovat. Ale dělej to všechno s vědomím, že zatím jde jen o přípravu a že tě vážou pravidla hluboké a opravdové rytířskosti a z nich vyplývající hranice.

Tak se z tebe za nějaký ten rok stane muž, který jednou bude schopen být opravdovým manželem své ženy a otcem svých dětí.

(vypsáno z časopisu Bratrstvo, ročník 1972)