Aber die Konze

(Ale ty konce)

Takto zkomoleně česko-německy říkávali někdy lidé s povzdechem, když uvažovali, co nás ještě všechno čeká. Je to pěkné na tom světě, ale ty konce. Podzim sebou vždycky přináší zasmušilost a stesky. Nadarmo neříkali staří Keltové, že od 1. listopadu začíná mrtvý půlrok. Listí už je dole, protože většinou všechno spadne už v říjnu, pole unavují  jednotvárnými brázdami po pluhu, louky zešedly a i ty naše jehličnaté lesy jakoby vybledly. A v každé rodině se uvažuje o tom, kdy půjdeme na hroby a jakou výzdobu tam dáme. Vždyť celá společnost myslí na zesnulé.

Myslí na ně i katolická církev a 2. listopadu si připomíná památku všech věrných zemřelých. Jsou slouženy mše svaté v kajících barvách, zpívají se pohřební písně. Z Písma svatého se čtou úryvky o vzkříšení Páně, o tom. jak. tuto událost předpovídali proroci a jak ji chápali apoštolové a jejich žáci.

Tím se dostáváme. k jinému pohledu na ty poslední věci, na ty konce. Pro každého křesťana bez rozdílu vyznání má totiž život víc než jen konec, má cíl. O něm podává zprávu celá radostná zvěst Ježíše Krista, o něm náš Pán kázal a cestu k tomuto cíli nám přímo prošlapal na svou křížovou cestou. A když se zdálo, že neměl úspěch, vítězně vstal zmrtvých.

Proto je cíl připraven, proto je možné ho dosáhnout. Proto v den "Dušiček" toho 2. listopadu sice vzpomínáme na naše drahé a v duchu  jim děkujeme za vše, co pro nás udělali, ale hlavně jim přejeme dosažení cíle slovy klasické modlitby: „Světlo věčné ať jim svití!" Vždyť podle Písma -máme spatřit Boha tváří v tvář. Pán Ježíš tuto událost přirovnává k svatební hostině a svatý Pavel dodává, že nejsme schopni si zde na zemi představit, jak krásné to tam bude.

Konce budou vždycky složité, ale toto je cílem. Aby nám jej nezastínily jen ty vzpomínky na to, co museli naši blízcí vydržet anebo obavy z toho, co nás ještě čeká, dává katolická církev západního obřadu těsně před památku zemřelých slavnost Všech svatých. V ten den slyšíme v kostelích čtení z knihy Zjevení o nepřehledných zástupech těch, kteří už cíle dosáhli, o Božích vyvolených v nebi. Máme tím být povzbuzeni,  máme se rozhodnout k jejich následování, máme být ujištěni jejich přímluvou.

Ve farnosti. kde jsem dříve působil, nosily všechny ženy do kostela šátky. Na Dušičky si pochopitelně braly černý. Při  jednom vytáhnutí ze skříně si jej vzaly už na Vše svaté. Můj předchůdce je však přivedl k tomu, aby si 1. listopadu vzaly šátek svátečni, veselejší.

Konce jsou a budou smutné, ale naším cílem je věčná radost u našeho  Otce v nebi. Kéž se tam všichni shledáme!