Za každý rok tři vtipy

1. 
Biskup a jeho sekretář cestují na lodi. Sekretář se jde podívat do kajuty, kde jsou námořníci. Když se vrátí, říká biskupovi: „To je hrůza, jak ti námořníci strašně klejí."   Biskup mu na to řekne: „To je ještě dobré, horší bude, až se začnou modlit. To dělají, když se loď potápí."  
 2.
Farář potká muže ze své obce, který tu a tam pije přes míru."  Potěšilo mě, že jsem vás včera zase jednou viděl na večerní mši svaté."  Muž se udiveně zeptá: „Takže v kostele jsem byl taky?" 
3.
Kaplan se dozvěděl, že jeden z ministrantů tahal kočku za ocas tak silně, že jí ho málem utrhl. V následující hodině probíral trápení zvířat a ptal se ostatních ministrantů, jaké přikázání jejich kamarád porušil. Jeden se přihlásil a řekl: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj." 
4. 
Představený misionářského řádu se loučí se skupinou mladých řeholníků, kteří mají jít do pralesa kázat kmeni, u něhož se předpokládá kanibalismus. „A jedno si dobře pamatujte,"   říká otec generál ke konci své promluvy, „žádné unáhlené jednání. Nechci mít v řádu mučedníky, po nichž nezůstanou žádné ostatky."   
5. 
Benediktýn klepe na nebeské dveře. „Musíš mít trochu trpělivosti,"   řekne mu svatý Petr, „právě vítáme jednoho biskupa."   Za nějakou dobu dostane stejnou odpověď mnich františkán. Oba se odevzdaně posadí a čekají. Přidá se k nim jezuita a nechá si všechno vypovědět. Potom zaklepe na dveře a vezme rychle oba dva pod paže. Sotva svatý Petr trochu pootevře, vtlačí se s nimi dovnitř a vysvětluje: „Zavazadla jeho Excelence."   
 6.
Malý chlapec použije silnou nadávku. Tatínek mu na to říká: „Od koho jsi  slyšel takové škaredé slovo?"   „Od Ježíška,"   říká synek. „Nemluv nesmysly a řekni pravdu," zlobí se na něho tatínek. Ale chlapec trvá na svém: „Opravdu, tati. Když dával Ježíšek na Štědrý večer dárky pod stromeček, najednou zhaslo světlo. On se potmě udeřil o židli a řekl docela zřetelně, to co teď já. A dokonce to ještě dvakrát opakoval."  
7. 
Na kolínském nádraží stojí tělnatý biskup v oblečení svého řádu. Zpod dlouhého kabátu mu vykukuje červená sutana. Při čekání objeví opodál bývalého spolužáka, který se mezitím stal generálem a má na sobě slavnostní uniformu. Biskup si z něho chce vystřelit. Přijde k němu a ptá se nevinným hlasem: „Promiňte, pane přednosto, odjíždí vlak do Prahy z tohoto nástupiště?"   Generál ho pozná. Rozveseleně si změří svůj protějšek a odpoví: „Ale - milostivá paní - ve vašem stavu a ještě chcete cestovat do Prahy?"  
 8.
Farář se loučí se svou obcí. Některým z jeho oveček stojí slzy v očích. „Brzy dostanete nového kněze, a ten je mnohem lepší než já" - pokouší se je utěšit. „To neříkejte", brání se lidé, „to váš předchůdce taky sliboval."  
  9. 
Manévr se nezdařil. Manželka přinutí muže, aby šel konečně jednou ke zpovědi. Muž to nakonec vzdá a jde. V kostele sedí dlouho nerozhodně v lavici. Už je odhodlán se vrátit a ženě se vymluvit, když se dozví, že v jedné ze zpovědnic sedí silně nahluchlý kněz. Ulehčeně vstoupí do té zpovědnice a začne bručet: „Rebarbora, rebarbora,  rebarbora." Najednou se mu ze zpovědnice ozývá zpátky: „Rebarbora, rebarbora .... ten hluchý zpovídá hned vedle."   
 10. 
Farní hospodyně nutí návštěvníka: „Jen pojďte dál, počkáte na pana faráře pěkně v teple." Muž se zdráhá: „Ne, ne, mám tak špinavé nohy." Nato hospodyně: „Ale to nevadí, vždyť na nich máte boty."   
 11. 
Několik kluků si pochutnává na jablkách z farní zahrady. Farář to zjistí a běží na ně. Oni mu samozřejmě utečou. Farář proto připevní na strom velkou ceduli: Pán Bůh všechno vidí. Druhý den je na ceduli připsáno: Ale neprozradí nás.
 12. 
K nemocné farní hospodyni zavolají lékaře. Ten po důkladné prohlídce řekne: „Vy se mi vůbec nelíbíte, paní Nováková!" Uslyší odpověď: „Však Vy také nejste žádný krasavec, pane doktore."  
 13.  
Katechetka dává otázku: „Vyjmenujte čtyři evangelisty." Jeden žáček odpoví: „Svatí evangelisté jsou tito tři: Petr a Pavel."   
 14. 
Muž  říká ve zpovědi: „Řekl jsem tchýni, co si o ní myslím." Farář jej přeruší: „Synu, teď mluv o svých hříších a ne o hrdinských činech."
 15.  
Panu faráři někdo ukradl kalhoty přímo ze šňůry na prádlo. Jeden z návštěvníků kostela se ptá, jestli je už dostal zpět. „Ještě ne celé," dostane odpověď, „ale několik knoflíků už bylo v nedělní sbírce."   
 16. 
Hodinu po půlnoci zvoní na faře telefon. Rozespalý farář zvedne sluchátko. „Halo,"   ozve se na druhém konci, „je tam hospoda U Zlatého lva? Potřebujeme dvě basy piv!" „Ne, tady není žádný Zlatý lev, tady je farář od svatého Mikuláše."   odpovídá jasně farář. „To jsou mi věci,"   řekne volající, „co dělá v téhle době...farář... v hospodě?"  
 17. 
Malá Eliška byla s maminkou na Popeleční středu v kostele. Doma se ptá:  „Mami, je to pravda, že se všichni lidé po smrti stanou prachem?" „Ano, Eliško, je to tak. Pan farář ti to také říkal," odpoví maminka.  Na to malá: „Jé, to pod mou postelí musela už umřít spousta lidí."   
 18. 
Jeden farář z Porýní je považován ze prvotřídního znalce vína.  Při nějaké schůzi mu zavážou oči a vyzvou ho, aby ochutnával jen ústy a přitom vše přesně poznal. On se napije a vždy přesně určí barvu, ročník i původ vína. Jeden ze spolubratří říká, aby to on neslyšel: „Teď dávejte pozor, jak ho dostanu!"   Přinese ve skleničce vodu a postaví ji před znalce. Ten přivoní a zavrtí hlavou. Pak vezme tekutinu do úst, poválí po jazyku, krčí rameny, pak ochutná ještě jednou a nakonec to vzdá se slovy: „Nevím, něco takového jsem ještě v životě nepil."  Spolubratři dotírají: „A čím si čistíš zuby?"  „Na to mám slabé rýnské víno,"   odpoví znalec. 
 19. 
Otec čte synkovi z Písma svatého o stvoření člověka. Chlapec si zvláště zapamatuje stvoření Evy z Adamova žebra. Několik dnů na to dostane chlapec zápal plic. Kašle a má bolesti na  prsou. Přivolaný lékař se ptá: „Kdepak tě to bolí?"   Na to chlapec  řekne: „Tady na žebrech, pane doktore. Já myslím, že dostanu ženu."   
 20. 
Při vyučování náboženství ve vyšší třídě se ptá kněz: „Která je první svátost?" Jedna studentka odpoví: „Manželství." Kněz ji opravuje: „Ale ne, první svátost je přece křest." Studentka se brání: „V naší rodině ne, pane faráři. My jsme slušní lidé a víme, co se patří."    
 21.  
Farář připravuje na svatbu snoubence. Nakonec se dá do hovoru s ženichem, který není katolík. Při loučení mu ženich řekne: „Pane faráři, my vás zveme na svatbu. Přijďte určitě." Farář s díky přijme. „Ale teď mě napadá," řekne ženich na odchodu,"  vezměte sebou také vaši paní." „No tedy," zarazí se farář, „to nepůjde, my totiž máme celibát." „Ale to nic," odpoví ženich, „tak vezměte sebou také malého celibáta." 
 22. 
Zemřel mladý řemeslník na vrcholu svých tvůrčích sil. Přijde k nebeské bráně a stěžuje si svatému Petru: „Proč jsem musel tak brzy odejít. Vždyť jsem mohl udělat ještě tolik práce. Umřít ve čtyřiceti, to je nespravedlivé." Svatý Petr poslouchá, pak otevře knihu života a čte: „Podle pracovních hodin, které jsi vykázal a nechal sis zaplatit, už ti je nejméně osmdesát let. Tak si nestěžuj."
 23. 
Mladý manželský pár marně čeká narození dítěte. Hledá radu všude a nakonec se obrátí na místního kaplana. Ten jim poradí, aby šli na pouť do Mariazell a zapálili tam svíčku. Brzy nato je kaplan přeložen. Když po létech projíždí svým bývalým působištěm, vzpomene si na manžele a chce vědět, jak to s nimi tenkrát dopadlo. Po několikerém zazvonění mu otevře větší chlapec a za ním zástup sourozenců. Kaplan se ptá: „Jsou rodiče doma." Nejstarší odpoví: „Ne, jeli do Mariazell zhasnout jakousi svíčku."  
24.  
Farář je v noci probuzen podezřelým šramotem. Když se posadí, uslyší ze tmy hlas: „Ani hnout, jinak střelím." Farář se odevzdaně zeptá: „Co tady hledáš, milý synu?" Ze tmy výhružně zazní: „Peníze." Farář na to: „Tady u mne? Tak mi dovol rozsvítit. Já je budu hledat s tebou."   
25. 
Mladý muž před sebou hrdě tlačí kočárek. Cestou potká faráře. Ten se podívá do kočárku a říká: „Jakého máte hezkého chlapečka. Doufám, že z něj také vychováte řádného katolického muže." Mladý tatínek odpoví: „Pane faráři, to nepůjde." Farář nato: „Jak to, že ne. Musíte mít pevnou víru a dávat vždycky dobrý příklad." Tatínek však říká: „Víte, pane faráři, ono to opravdu nepůjde. Ten hezký chlapeček je totiž děvčátko."
  26. 
Při mši svaté si kaplan všimne malého chlapce, kterého před tím u oltáře ještě nikdy neviděl. Říká mu: „Ty jsi tady nový?" Malý odpoví: „Ale ne, pane kaplane, já jsem se jenom umyl."  
  27. 
Františkán sedí ve vlakovém kupé naproti muži v elegantním obleku. Je parné léto, v celém vagonu je jako v peci. Pán už to horko nemůže vydržet, vstane, odloží sako, odváže si kravatu a říká škodolibě františkánovi: „Tohle vy nemůžete udělat!" Páter vstane, vyjde ze dveří a za malou chvilku se vrací, nese své kalhoty přes ruku a pánovi řekne: „Tohle zase nemůžete udělat vy!"  
  28.  
Mezi cestujícími zámořského letadla nastane panika. V motoru to škube, za okny je vidět obláčky černého dýmu. Z mikrofonu zazní hlas letušky: „Na našem stroji nastala porucha. Závada je neodstranitelná. Za malou chvíli se všichni objevíme na věčnosti. Je potřeba se připravit. Proto prosím, aby se přihlásil nějaký kněz a vykonal s námi náboženský úkon." Lidé se rozhlížejí, ale nikdo nevstává. Letuška jde mezi cestující a prosí znovu: „Pospěšte si, konec se blíží. Za chvíli budeme na věčnosti. Když zde není kněz, zkuste ho někdo nahradit. Vykonejte nějaký náboženský úkon, abychom byli připraveni."  Lidé se po sobě dívají, krčí rameny, nikdo se nezvedá. Když letuška celá bledá opakuje třesoucím hlasem svou prosbu po třetí, jeden pán se zvedne, smekne klobouk a začne vybírat peníze.
 29. 
Katecheta říká dětem v náboženství: „Vaší povinností je udělat každý týden někoho šťastným. Františku, už jsi to tento týden splnil?" František přesvědčivě odpoví: „Samozřejmě." „To mám radost," říká katecheta, „a  cos udělal?" Nato František: „Navštívil jsem svou tetu. Ona byla velice šťastná, když jsem zase šel domů."   
 30. 
Tři Skotové sedí v kostele. Kostelník se blíží s košíčkem, mince cinkají. V posledním okamžiku jeden ze Skotů omdlí. Druzí dva jej hned popadnou a vynášejí ven na čerstvý vzduch.
 31.  
Poutníci jedou autobusem a při hromadné havárii všichni zahynou. Vypraví se společně k nebeské bráně. Farář je seřadí a jde jim v čele. U brány je sv. Petr zastaví a řekne: „Pane řidiči, račte vstoupit do nebeské blaženosti." Farář se diví a protestuje: „Svatý Petře, nespletl ses. Já jsem přece celý život sloužil Pánu. Já mám vejít jako první do nebeské blaženosti. Jak to, že mě tam předbíhá řidič."  Svatý Petr na to říká:„Nespletl jsem se. Pan řidič půjde první. Víš, milý faráři, když ty jsi kázal, tak věřící spali. Když on sedl za volant, tak se i nevěřící modlili."   
 32. 
Přijde na faru člověk, tváří se nešťastně a prosí: „Pane faráři, ukradli mi kolo, nemám na čem jezdit, pomozte mi. Lidé se u vás zpovídají, takže vy víte o všem. Řekněte mi, kde to kolo je, já si pro ně dojdu." Kněz říká: „Vyloučeno. Copak nevíte, že platí zpovědní tajemství." Člověk na to: „To vím, ale prosím, pomozte mi. Nemám na čem jezdit." Kněz říká: „Jediné, co pro vás mohu udělat, že budu kázat o tom, že krádež je hřích. A vy se dívejte po lidech. Kdo se začervená, ten bude mít tu krádež na svědomí." Příští neděli pan farář probírá důkladně celé desatero. Druhý den potká toho člověka a ptá se: „Proč jste odešel před koncem kázání?" On mu odpoví: „Pane faráři, nebylo třeba tam být až do konce. Při tom šestém přikázání jsem si vzpomněl, kde jsem to kolo nechal."
 33. 
V  kostele je řada lidí před zpovědnicí. Na její konec se postaví muž, který nese pod paží televizní přístroj. Lidé mu říkají: „Pane, tady není opravna televizorů, tady čekáme na zpověď." On říká: „Já vím. Já jdu s ní, ona pořád lže."   
34.
Pan farář přijde do školy vyučovat náboženství a říká panu učiteli: „Představte si, co se mně dneska zdálo. Byl jsem v nebi, šel jsem tam takovou dlouhou chodbou. Byly tam dveře a na jedněch byl nápis: Učitelé. A z té místnosti se ozýval takový rámus, že nebylo slyšet vlastního slova."   Když přijde pan farář příští týden, říká mu pan učitel: „Představte si pane faráři, co se mně dneska zdálo. Byl jsem v nebi, šel jsem tam takovou dlouhou chodbou. Byly tam dveře a na jedněch byl nápis:  Faráři. A bylo tam úplně velebné ticho. Otevřel jsem dveře a on tam nikdo nebyl."
 35. 
Pan farář káže o tom, že každý pořádný křesťan má kýchnout třikrát, ke cti Nejsvětější Trojice. V tom sám kýchne. Když dokončí kázání, kýchne také. Ještě než odejde z kazatelny dodá: „Jenom abyste si o mně nemysleli, že jsem špatný křesťan. Poprvé jsem kýchl už v sakristii."
36. 
Pan farář se divá z okna a vidí, jak po náměstí jde známý šprýmař: „Jozífku, zelži něco,"   říká mu. „Nemám čas, pane faráři, právě loví rybník a mají tam levné kapry. Pospíchám, aby na mně taky zbylo."   Pan farář má ryby rád a proto pošle hospodyni, aby také nějakou rybu koupila. Ona se tam vydá s velkou nádobou, tam samozřejmě nikdo není, lidé se jí ironicky vyptávají, kam že to jde. Ona přijde domů celá rozzlobená, vyčítá to panu faráři a ten si pak Jozífka podá: „Co sis to dovolil!"  On se brání: „Vždyť jste říkal, zelži něco. Tak jsem vám zelhal." „A copak nevíš, že lhát je hřích"   pokračuje farář. Jozífek se brání: „Ale, to já vím. Ale vy, pane faráři, lžete i na kazatelně." „To není pravda, to se nestalo" namítá farář důrazně. „Ale stalo. Minulou neděli jste hlásil z kazatelny, že budou suché dny a já jsem v tom týdnu třikrát zmokl." ((Datum suchých dnů bylo ohlašováno čtyřikrát za rok a znamenalo to, že v tom týdnu se tři dny postilo, ve středu, pátek a sobotu jedli tedy jen suchý chléb.))
37. 
Nějaký výrostek se v náboženství posměšně ptá: „Pane faráři, když teda je to peklo, čím pak se tam topí?" Na to farář: „Pokud bude na světě hodně takových klacků jako ty, strach mít nemusíš."     
38.
Dva řeholníci se spolu modlívali breviář. Oba byli náruživí kuřáci a rádi by kouřili i při modlitbě. Domluvili se, že každý požádá svého představeného, aby mu to povolil. Oba napsali dopis. Když se opět sešli, říká ten první smutně: „Tak mi to nepovolili." Druhý na to radostně: „Já to mám povoleno. A o co jsi vlastně žádal?" „No žádal jsem, abych mohl při modlení kouřit." Druhý mu vysvětluje: „Vidíš, já jsem se ptal, jestli se mohu při kouření modlit."
39. 
Zastaví policista faráře, který jede na kole bez držení. „Pane faráři, to bude pokuta ze riskantní jízdu. Ohrožujete bezpečnost." Farář se brání: „Neohrožuji. Mně se nemůže stát nehoda. Se mnou jede anděl strážný." Nato policista: „Tak to bude pokuta ze jízdu ve dvou."
 40.
Říká turista mnichovi:  „Co vy v klášteře děláte? Nic pořádného, jen se modlíte. Takový sladký život bych chtěl mít taky."   „Tak tě vyzkoušíme. Když se pořádně pomodlíš jednou: Otče náš, dám ti klášterního koně, abys mohl lépe cestovat."  Turista začne a v půli modlitby se ptá: „A dáte mi také sedlo?"
 41. 
Jeli poutníci do Říma a jejich vedoucí vždy ohlašoval, za koho bude následující modlitba. Úmyslů přibývalo a proto je začal spojovat. Takže se modlil: za obrácení hříšníků a našeho pana faráře ...
42. 
V jedné venkovské farnosti byly lidové misie. Přijel řeholní kněz a ptal se místního faráře, na co by se zvláště měl zaměřit, v čem by jeho slovo mělo místní farnosti pomoci. Pan farář si stěžoval: „Víte otče, tady u nás je takový zlozvyk. Svobodná děvčata si vždycky vezmou do kostela kytici a po mši svaté ji dávají svému milému. A po celou bohoslužbu si tu kytici prohlížejí a natřásají. A kluci zase pokukují, co mu ta jeho dneska předá. Mohl byste jim to nějak rozmluvit, aby se tím nerozptylovalo jejich soustředění na mši svatou."  Řeholník slíbí. Farář poslouchá ze zpovědnice, kdy a jak o tom začne mluvit. Blíží se již závěr misií a řeholník pořád nic. Už je po posledním  požehnání  a farář si říká: „Že by zapomněl, vždyť mě to slíbil."  V tom řeholník dodává jakoby mimochodem: „Ještě jednu věc jsem měl říci, ale vynechám to. Váš pan farář mě moc prosil, abych vám rozmluvil to nošení kytic do kostela. Když jsem to tady poznal, tak to dělat nebudu. Já to chápu. Když člověk pracuje ve chlévě, přece jen trochu načpí pachem. A kytice to překryje svou vůní. Čím větší kytice, tím víc toho překryje. Jen je klidně noste dál." Příští neděli nebyla v kostele ani jedna kytice.
43.
 Kněz zastupuje v jedné horské farnosti. Na mši svatou přijde jen jeden pastýř. Kněz tedy nekáže a rychle je hotov. Pastýř mu pak řekne: „Pane faráři, když mám v ohradě jen jednu ovečku, musím jí dát také nažrat."  Kněz pochopí, zastydí se a příští týden, kdy zas přišel jen ten jeden pastýř, káže přímo ukázkově, nahlas a dlouze. Po mši svaté se ho ptá: „Co říkáte na to dnešní kázání."  Pastýř odpoví: „Víte, pane faráři, když mám v ohradě jednu ovečku, nenutím ji, aby toho sežrala za dvacet."
44.
 Zpovídá se kněz u svého spolužáka a dostane za pokání sedm kajících žalmů a po každém žalmu loretánské litanie. Pak se zpovídá spolužák a on mu před pokáním řekne: „S tím pokáním si to přehodíme. Pomodli se loretánské litanie a po každé prosbě sedm kajících žalmů."
 45.
Přijde ke svatému otci zástupce firmy Mercedes a prosí ho, aby se při kázání zmínil o jejich značce. Stačí, když řekne jméno jejich firmy. Svatý otec odmítne, ačkoliv zástupce nabízí velké sumy peněz. Když pochopí, že neuspěje a zklamaně odchází, říká si pro sebe: „Kolik mu asi nabídli ti od Fiata, že to říká v každém Otčenáši i při Anděl Páně."
(Fiat voluntas tua = buď vůle tvá, Fiat mihi secundum verbum tuum = ať se mi stane podle tvého slova.)
46.
Dva řeholní bratři jdou na pouť. Přijdou k řece, kterou je nutno přebrodit. Ten chytřejší říká druhému: „Nač se budeme močit oba. Vyhrňte si nohavice a vezměte mně na ramena" Ten ochotně souhlasí, naloží si spolubratra a vstoupí do vody. Uprostřed řeky se ptá: „Bratříčku máte sebou nějaké peníze."  Chytřejší si myslí, že bude po něm chtít zaplatit a proto ochotně říká: „Ano, samozřejmě mám" On ho sundá z ramen, postaví do vody a říká: „Opravdu Vás nemohu nést dál. Naše řeholní pravidla nám zakazují nosit sebou peníze."
 47.
Přijde ke zpovědnici kapesní zloděj. Vidí, že je tam velká fronta a jde se proto podívat na faru. Tam je na chodbě kříž, věšák a na něm pěkný klobouk. Zloděj ho strčí pod svůj kabát. Pak přijde do kuchyně. Tam je v troubě oběd pro zpovědníky: pečený zajíc, zelí a knedlíky. Zloděj vezme zajíce, zabalí a strčí do tašky.
Pak jde do kostela, tam na něho přijde řada. Klekne si do zpovědnice a říká: „Pane faráři, já jsem velký hříšník. Právě jsem sundal klobouk u kříže." „To je zbožný čin, z toho se zpovídat nemusíš." „No jo, ale já jsem odehnal zajíce od zelí." „To je dobrý skutek, z toho se zpovídat nemusíš." Zloděj mezitím sundává faráři z ruky hodinky a říká: „No, ale já kradu, pane faráři." „Zpovídej se z toho, co jsi udělal."  Zloděj už má hodinky v ruce a říká: „Pane faráři, kradl jsem. Ukradl jsem hodinky."  „Tak je musíš vrátit."  Zloděj je podává faráři a říká: „Tady jsou ty hodinky." Farář: „Mně je nedávej, vrať je tomu, komu jsi je ukradl."  Na to zloděj: „A co když on je nechce?" „V tom případě si se je můžeš nechat." Zloděj spokojeně odchází.
Farář skončí zpovídání, dívá se, kolik je hodin, a zjistí, že hodinky nemá. Jde domů, vidí: klobouk pryč, maso pryč a dojde mu, co se stalo. Vyběhne ven, dožene zloděje a říká mu: „Vrať mi hodinky, klobouk i to maso."  Zloděj se na něho nevinně podívá a řekne: „Pane faráři, a co zpovědní tajemství!"
 48.
Kněz na konci kázání řekl: „A příští neděli budeme mluvit o lhaní. Připravte se na to tak, že si přečtete sedmnáctou kapitolu Markova evangelia."  Další neděli se zeptal: „Kdo si přečetl tu sedmnáctou kapitolu Markova evangelia?"  Několik farníků zvedlo ruku. „Vidím, že na téma lži budu mluvit oprávněně. Markovo evangelium má jen šestnáct kapitol."
 49.
Pan katecheta nabádal nejmenší děti k poslušnosti slovy: „Neposlušnost se nevyplácí. Vezměte si například pohádku o Koblížkovi. Koblížek byl neposlušný, utekl a sežrala ho liška." „A kdyby byl poslušný, tak by ho zbaštil dědeček a to ještě dřív," protestoval Tomášek.
 50.
Paní katechetka chtěla dětem vysvětlit, co je to zázrak. Zeptala se: „Když pokrývač spadne ze střechy a nic se mu nestane, co je to?" „Náhoda,"  odpověděl Karlík.
„A když druhý den zase spadne ze střechy a opět se mu nic nestane, co to je?"  „Štěstí," odpověděl Karlík.
„A když i třetí den spadne ze střechy a zase se mu nic nestane, co to je? „Trénink," odpověděl Karlík.
 51.
V kostele při kázání chce kněz zjistit zbožnost svých farníků: „Povstaňte, chcete-li do nebe!" Věřící všichni povstali, až na jednoho muže v první lavici. „Vy nechcete do nebe?"  ptá se udiveně kazatel. „Až umřu, tak ano,"  odvětil muž. „Ale vy jste to řekl tak, že jsem si myslel, že se jede hned teď."
 52.
Kaplan se ptá malého Petříka: „Máš pro postní dobu nějaké předsevzetí?" „Ano. Nedám našemu psovi žádného buřta."
 53.
Maminka říká dítěti v při mši svaté: „Neotáčej se, buď klidný a dívej se na oltář." Dítě poslechne, ale ke konci mše svaté vyhrkne: „Mamí, oltář jde pryč."
 54.
Zpovídá se paní a celou dobu jen nadává na svého manžela. „Dobrá,"  říká kněz, „za pokání se za své hříchy pomodlíte dvakrát Otče náš a za manželovy hříchy třikrát růženec."