Pouť Nového Jeruzaléma v Rožné v pondělí 14.6. v 18.00 - zpravodaj
27.05.2010 - poutní místo Křtiny
Pochválen buď Ježíš Kristus!
Milí přátelé!
V souvislosti s "uplakaným" počasím často kolem slyšíme (a možná i sami říkáme): "Je škaredě, atd." Mnozí naši bližní přemírou vody také velmi trpí a je jim potřeba pomoci.
K tomu abychom šli správnou cestou, správným způsobem, ke správnému cíli Vám posílám myšlenku, v které se v těchto dnech krásně shodli autoři dvou vzácných knih - Jiskry sv. Ignáce a Minutěnka:
Kdybychom dbali o prospěch své duše jako náš nepřítel o naši zkázu, jak rychle a jsk snadno bychom se stali svatými! Prvním krokem ke svatosti je poznat svou hlavní chybu a proti ní bojovat.
Je snadné soudit druhé, ale jak je to škodlivé! Je obtížné soudit sebe, ale jak to prospívá!
Vyprošuji Vám vše dobré a prospěšné -
žehnám všem Váš jáhen Ladislav
P.S.
Díky několika odhlášeným se počet volných míst na pouť - Hostýn, Čenstochová a Krakov rozrostl na 7.
Pro případné zájemce - autobus pojede po trase: Nové Veselí, Žďár, Nové Město, Bystřice, Boskovice.
Nový Jeruzalém č. 6/2010
Zpravodaj pro 126. prosebnou mariánskou pouť,
která se bude konat (dá-li Bůh) v Rožné - v pondělí 14. června 2010 v 18 hod.
Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb v Heřmanově.
Ve středu 12. května přijelo a přišlo na pouť NJ do Heřmanova pěti autobusy, 60 auty, (údaje dodané pořadateli), na kole a pěšky přes 550 poutníků. Svátost smíření udělovalo devět zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.
Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:
1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání
2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních
3) o vzrůst víry v našem kraji
4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách
5) o život těla a duše pro všechny počaté děti
6) na smír za hříchy celého světa
Z promluvy P. Karla Chylíka
My ze sloupské farnosti uctíváme v našem poutním kostele Pannu Marii Bolestnou. Mnohokrát během roku slýcháváme z Janova evangelia, jak Matka Boží stála pod křížem svého Syna. Na konci jeho pozemského působení. Dnes jsme s ní na jeho začátku. V Panně Marii je zastoupena celá církev a každý z nás. Mariino chování v Káně nás může naučit mnohému nejen o ní samotné, ale také o církvi a o nás.
Vidíme, že Maria chodí s otevřenýma očima. Kde je nějaká potřeba, tam je i ona. Když zjistí, že na svatbě dochází víno a hrozí, že novomanželé budou zahanbeni, obrací se na Ježíše. Ale jak to dělá?
Pouhými pár slovy:"Už nemají víno." Jen oznamuje potřebu novomanželů a všechno ostatní nechává na svém Synu. Dává najevo, že jen on může přinést záchranu v našich potřebách. Maria nám dává velice konkrétní lekci modlitby. Sama Ježíšovi neradí, co má dělat. Nemá vlastní plány, k jejichž splnění by se snažila Syna přimět. Pouze poukazuje na potřebu. A nechá Ježíše, aby sám jednal. My se mnohdy modlíváme jinak. Musíme Pánu Bohu sdělit, co potřebujeme a co má udělat. Nenecháváme mu prostor, ve kterém se on sám může projevit. On, který ví lépe než my, co potřebujeme. Maria učí správné prosebné modlitbě.
Maria se obrací na Ježíše, aby mu ukázala, že jsme potřební. Obrací se ale i na nás. Obrací se s prosbou, abychom se otevřeli jejímu Synu. Služebníkům říká:"Udělejte všechno, co vám řekne." Ona sama nevydává pokyny. Někteří lidé mají strach, že kdyby poslouchali Marii, už by tolik neposlouchali Ježíše. Ona ale nikdy neukazuje na sebe, ale na svého Syna. Ten, kdo jde za Marií, dojde k Ježíšovi. V loretánských litaniích ji nazýváme Matkou dobré rady. Maria nám radí dobře a její rady jsou vždycky variantou toho, že cokoliv Ježíš řekne, je třeba udělat. Přivádí tak k hlubší víře a dokonalejší poslušnosti vůči Ježíšovi.
Vůči tomu, který vykoná zázrak. Promění vodu ve výborné víno. Můžeme předpokládat, že v Káně galilejské se služebníci do té zdánlivě nesmyslné práce, jakou bylo nošení vody do obrovských džbánů, nepustili zrovna s nadšením. Kdyby je Maria svým jemným a přesvědčivým způsobem nepřemluvila, asi by to přání nesplnili. Ale udělali to a byli odměněni tím, že se stali svědky zázraku.
Neopomeňme také slova správce svatby: "Tys uchoval dobré víno až do této chvíle." Jsou to prorocká slova. Kde jedná Bůh, jdou věci k lepšímu. Křesťan věří, že to lepší, ba nejlepší, je stále před ním. Této víře napomáhá i Maria. Ona nám propůjčuje svůj sluch, abychom mohli lépe slyšet a plnit všechno, co nám Ježíš řekne. Amen.
Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 6 432 Kč, které jsme darovali na pomoc domácí hospicové péči Oblastní charity Žďár n/Sáz. Pán Bůh zaplať všem dárcům. Poděkování patří také otci Tomášovi a všem, kteří jakýmkoli způsobem celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.
Poutní výlet rodin s dětmi.
V pátek 3O. dubna jsme všichni přihlášení (!) vyjeli na trase Olešnice - Nové Veselí do Polné. Zde nás ve velkém, krásně opraveném kostele přivítal Mons. Krček, místní farář, rodák z Bystrého. Velmi poutavou formou povyprávěl o kostele, sv. Liguriáši, mrkvancové pouti, životě farnosti, opravě kostela (P. Maria). Potom jsem měli mši svatou, v které děvčata z páté třídy četla článek o Turínském plátnu - slohové práce italských páťáků a P. Pavel Lazárek kázal na téma - Boží tvář. Večer jsme přijeli do Želiva, ubytovali jsme se v klášteře a v dešti opékali špekáčky od Štěpánků. V sobotu náš program začal modlitbou a prohlídkou sálu - České nebe. P. Jindřich Charouz nám povyprávěl o historii kláštera v době, kdy se stal internačním táborem pro kněze a řeholníky, následně psychiatrickou léčebnou. Po prohlídce kláštera a kostela (zasvěceného Narození P.Marie) jsme měli mši svatou - P. Charouz kázal na téma poctivost v práci, v životě, ve víře - podle vzoru sv. Josefa. Po obědě jsme vyjeli do Pelhřimova, kde jsme si prohlédli místní nádherný kostel sv. Bartoloměje, pod vedením průvodkyně pamětihodnosti města, děkanskou zahradu, muzeum kuriozit a rekordů. Večer P.Lazárek vedl zábavný program pro děti a P. Charouz v rámci besedy odpovídal na naše dotazy. V neděli jsme vyjeli na „Svatou horu" Vysočiny - Křemešník. Po prohlídce poutního areálu, kostela zasvěceného tajemství Nejsvětější Trojice, jsme si nabrali poutní vodu ze zázračného pramene a pomodlili křížovou cestu. Při mši svaté kázal P. Lazárek o správné výchově dětí v rodině.
Po obědě v poutní restauraci jsme vyjeli do Jihlavy, kde jsme se rozdělili na tři skupiny - do ZOO, na koupaliště nebo prohlídku města. Celý poutní výlet jsme zakončili modlitbou za náš národ v nádherném kostele sv. Václava v Novém Veselí.
Na závěr bych chtěl poděkovat Pánu Bohu za vše co nám dopřál prožít a dobrodincům díky jejichž darům mohli všichni poutní výletníci toto vše přijmout. jLK
Představení hlavního celebranta poutě Nový Jeruzalém v Rožné
P. ThLic. Damiána Jiřího Škody CFSsS, rektora kostela sv. Maří Magdalény v Brně
Kdy a kde jste se narodil?
Když se mě někdo ptá, kdy jsem se narodil, rád říkám, že jsem dítě školy. Jsou totiž dvě narození - jedno na tento svět, kdy na tom spolupracovali moji rodiče a Stvořitel, a to bylo přesně na konci školního roku. To druhé narození pro věčnost, kdy mě rodiče přinesli do Božího chrámu ke křtu svatému, abych se stal Božím dítětem. V té chvíli do mě vložil Bůh Boží život. A to bylo přesně na začátku školního roku.
Kde to bylo?
Často jsem říkal pouze v místě kde byla porodnice a kde se narodil např. herec Menšík nebo kde žil Alfons Mucha, to je v Ivančicích. Ale jsem si vědom, že k tomu musím dodávat také místo mého farního kostela, kde bylo mé druhé narození, a to bylo v Oslavanech. Protože k čemu by mi bylo narození na tento svět, kdybych se nenarodil pro nebe?
Rodiče, mládí, vojna, povolání?
Bylo by to na celý román, ale možná aspoň velmi krátce. Mám oba rodiče a jsem za to Bohu velmi vděčný. Můj tatínek byl během socialistického režimu ve vězení a tak od mé asi páté třídy do patnácti let musela řídit domácnost s šesti dětmi pouze maminka. Je to velmi statečná a rázná žena. Přestože oba dva rodiče v životě prošli dosti náročným obdobím, nikdy se nerozvedli, a musím říci, jak to na nich pozoruji, že jejich vztah neustále roste v porozumění, odpuštění, vzájemné komunikaci a lásce.
Mé mládí? Už leccos vyplývá ze skutečnosti, že nás bylo doma hodně a tatínek byl pryč. My kluci jsme museli převzít různé role v domácích pracích a také jsem si už jako student začal poměrně brzy vydělávat hudbou - jednak jako učitel hudby na základní umělecké škole, jednak v různých amatérských či profesionálních souborech. Vyplývalo to ze školy, kterou jsem studoval; byla to brněnská konzervatoř a poté Janáčkova akademie múzických umění, kterou jsem však nedokončil.
Tady mohu přímo navázat na vojnu. Ve druhém ročníku Janáčkovy akademie jsem začal přemýšlet o jiném oboru na této škole, resp. o jiné škole. V té době už jsem také vážně uvažoval nad možností stát se knězem a řeholníkem. Ale ještě jsem neměl jistotu a pokoj. Zkoušel jsem to u brněnské posádkové hudby, kde byl uměleckým vedoucím velmi dobrý známý mého biřmovacího kmotra. Celkem asi čtyřikrát mi přislíbil, že bych mohl vojnu vykonat u posádkové hudby Brno, ale vždy z různých důvodu k tomu nedošlo. Začal jsem se ptát Boha, zda to není nějaké znamení. To mě vedlo k tomu, že jsem začal přemýšlet nad náhradní vojenskou službu. Vážně jsem uvažoval nad tím, že ji budu vykonávat v nemocnici. V té době jsem bydlel na přechodném podnájmu v klášteře u petrinů při kostele sv. Maří Magdalény v Brně. Jeden tehdejší spolubratr mi řekl: „A proč bys ji nemohl dělat u nás?" A já jsem si řekl - má pravdu. Tehdy už bylo běžné, že někteří kluci dělali náhradní vojenskou službu na farách či v klášteřích. U Máří to přede mnou však nikdo nevykonával. Tak jsem si to zařídil. A šlo to.
Vaše cesta ke kněžství?
Pouze navážu na předchozí. Jelikož jsem už o kněžství přemýšlel vážně při studiích na konzervatoři či Janáčkově akademii, náhradní vojenská služba u Bratří Nejsvětější Svátosti (petrinů -CFSsS) byla skvělým obdobím na dozrání a rozlišení povolání. V té době jsem se také snažil chodit s jedním děvčetem, ale také velmi podivuhodnými skutečnostmi se nakonec naše známost moc nerozvinula. Bohužel nemohu zde psát všechno, protože by to bylo opravdu velmi dlouhé. Ale vnímal jsem Boží ruku, která mě vedla, a dodnes se cítím velmi vděčný a nehodný za tak velký dar, který mi Bůh dal.
Kdo Vám nejvíce pomohl na této cestě?
Těch lidí bylo určitě více. Bezesporu to byly živé kněžské vzory, jako byl P. Vojtěch A. Jeniš, náš generální představený a tehdy rektor kostela sv. Maří Magdalény v Brně, nebo otec biskup Mons. Pavel Posád, který byl tehdy ještě farářem u sv. Tomáše v Brně, můj farář P. Karel Obrdlík či P. Karel Slanina a mnoho jiných.
Ale byli to i laici. Zase bych jich mohl jmenovat pěknou řádku, ale mezi nimi vyniká tatínek otce biskupa Pavla Posáda. Jednou ve vlaku jsme se poznali a stali jsme se velkými přáteli.
Co si představujete pod pojmem nová evangelizace?
Mám dojem, že tento pojem začal používat Jan Pavel II. Naznačuje to, že nová doba vyžaduje nový způsob ohlašování toho neměnitelného, to je radostné zvěsti Evangelia Ježíše Krista. Určitě je to umění, kterému se všichni musíme učit, jak biskupové, tak kněží, ale také všichni lidé. Jako například rodiče vůči dětem, které mají plno otázek, které si rodiče v jejich věku možná vůbec nekladli, protože se víra přijímala daleko více samozřejměji.
Dnes v době komunikačních prostředků se mnohé věci relativizují, a tím pádem děti ve škole, nebo dospělí v práci jsou vystaveni daleko většímu tlaku, aby si obhájili, jak říká sv. Petr, pravdy své víry. Je důležité umět číst znamení doby, přetlumočit ty stejné pravdy Evangelia jazykem, kterému budou současní lidé rozumět, jak to dělali světci, např. sv. Cyril a Metoděj.
Jak jste prožil návštěvu papeže Benedikta XVI. v naší zemi, co pro Vás byl největší zážitek?
Tak jako mnoho jiných věřících velmi dobře, protože na ni byla velmi dobrá příprava. Ta přinesla velmi dobrý a požehnaný průběh. Ale především také se snažím z této návštěvy žít - na prvním místě tím, že se za papeže daleko více modlím, že se snažím vracet k promluvám, které zde pronesl. Velmi dobrá je také kniha, která vyšla. Velmi rád mnohé pasáže z jeho promluv cituji, protože mluvil velmi krásně o povolání ke svatosti, ale také o povolání ke kněžství či k zasvěcenému životu, nebo i o tom, jak je důležité se odpovědně připravit na svátost manželství. Je to dáno i tím, že jsem národním koordinátorem pro pastoraci povolání.
Největší zážitek? Je jich mnoho. Ale velmi silně na mě zapůsobila papežova pokora a také jeho nasazení. Když měl pro kněze a zasvěcené promluvu v Praze v katedrále, už mu místy vypovídal hlas (velké vyčerpání z mnoha rozhovorů), ale on pokračoval dál. To bylo pro mě velkým povzbuzením. Kolik lidí, když se jim něco nedaří, to nevydrží a hned opouštějí, co započali! Opravdu je velkým požehnáním pro dnešní církev.
Co může věřící člověk dělat pro to, aby vzrostla víra v jeho okolí?
Může dělat mnoho, ale především žít víru naplno a přenášet ji do života. Aby jeho víra rostla, musí se hodně modlit. A plodem takové víry je růst v lásce a ochota ke službě všude tam, kam ho Pán Bůh posílá a kde s ním má svůj záměr. Víra není nikdy smutná. A proto Bůh nepotřebuje „smutné svaté". Žijme víru radostně a snažme se na druhé usmívat. To je velmi nakažlivé. Vnitřní radost vychází z hlubokého pokoje srdce. Otec Pio říkával, že úsměv stojí málo, ale může vykonat mnoho.
Co vás v poslední době nejvíc potěšilo?
Těch věcí je dost. Ale nejvíce mě těší, když lidé berou život s Bohem vážně. Třeba se mi to stává ve zpovědnici nebo když připravuji na křest či ke svátosti manželství. Určitě mě velmi potěšilo, když jsem na vlastní kůži pocítil ochranu Matky Boží a její pomoc při pouti řeholníků na Svatém Kopečku u Olomouce.
Co Vás nejvíc zarmoutilo?
Nejvíce mě trápí, když se lidé zatvrzují vůči Bohu (zavírají mu dveře svého srdce) a ještě to na něho svádějí. Nechtějí si přiznat svůj hřích. Například když nemohu dát rozhřešení. To mě nejvíc bolí. Potom mě to stojí mnoho modliteb a snažím se i o pokání, aby se obrátili.
Mohl byste nám blíže přiblížit úmysl sbírky, která je dnes obětována na zbudování adorační kaple pro českobudějovickou diecézi?
Tato kaple bude, dá-li Pán Bůh, v našem řeholním domě v Českých Budějovicích, při Růženeckém kostele, kam od léta odcházím. A měla by se stát takovou oázou duchovní obnovy pro tuto diecézi. Také by měla sloužit jako místo, kde by se měla vyprošovat nová generace dobrých a věrných kněží, ale i řeholníků a zasvěcených osob a také obnova rodin.
Na co se nejvíc těšíte?
V této době se těším na závěr roku kněží, který bych měl strávit v blízkosti Svatého otce Benedikta XVI. v Římě. A také na společnou pěší pouť mužů z farností Moravany a Nebovidy do Mariazell.
Co vidíte jako důležité, na co kladete důraz v roce kněží?
Abychom si uvědomili všichni, jak my kněží, tak i Boží lid, jak velkým darem pro lidstvo je dar kněžství. Děkuji za odpovědi - jL
Je žeň na poli církve hojná a dělníků málo? Jak se modlíme o tyto dělníky?
Náš (brněnský) pan biskup Vojtěch Cikrle 26. června vysvětí 3 jáhny na kněze (z nich 2 řeholní), a 10. 7. sedm absolventů teologických fakult na jáhny (z nich 2 budou trvalí). Čím to je, že je jich tak málo? Slyšel jsem od jednoho přítele názor kněze-kritika (ne však kritického na sebe): „Co na tom biskupství dělají, že je tak málo seminaristů?" A dodal velkou pravdu: „Biskup a kapitula se jistě za duchovní povolání modlí i obětují, ale živnou půdou je rodina a farnost včetně kněží." A jaká je skutečnost ve farnostech? Konají se v nich pravidelné modlitby a adorace za tato povolání? Je skutečností, že když se kněz nebo jím formovaný starší ministrant věnuje ministrantům, stávají se z nich bohoslovci. A jaké je to v rodinách? Nabízejí rodiče a zvláště maminky (a to i před narozením dítěte) Bohu své děti pro službu Bohu a církvi? Příkladný duchovní život rodičů, kněží i farníků ve farnostech probouzí u mladých lidí zájem o duchovní povolání - odpověď na Boží volání. A tak každý den prosme a přinášejme oběti, za svaté duchovní osoby. Zapojme do toho i Pannu Marii a svaté. Ježíši, důvěřuji ti, že pošleš naší vlast hojné a svaté kněze, řeholníky a řeholnice.
Bratr Klement Maria
Pozvánky.
Pouť na Moravu a do Polska.
P. Jan Peňáz a jLK Vás srdečně zvou na tato poutní místa: Hostýn P. Maria ochránkyně Moravy, Čenstochová - P. Maria Královna Polska, Krakov - Boží milosrdenství a sv. Faustyna. Pojedeme 6. - 8. 7. 2010. Záloha - 2000 Kč, děti a mládež 1000 Kč. Informace a závazné přihlášky u jLK (Jsou ještě 4 volná místa).
Den pro mladá manželství.
Akce pro manžele, kteří oslavili už nějaké výročí sňatku. Uskuteční se v sobotu 12.6.2010 na DCŽM v Osové Bítýšce v čase od 9.00 hodin do 17.00 hodin. Na programu: 1. Inventura našeho manželství; 2. Jak efektivně a pozitivně vychovávat naše děti. Informace na: milana.vykydalova@centrum.cz nebo se můžete hlásit i na mobil 736 606 468.
Plán konání prosebných putovních mariánských poutí NJ rok 2010, 2011, 2012
2010
13.srpen Oslavice - P. J. Peňáz
13. září Jámy
13. říjen Březí P. B. Hejtmánek
12. listopad Velká Bíteš
13. prosinec Olešnice
2011
13. leden Velké Meziříčí
14. březen Bystřice n/Per
13. duben Lísek
13. květen Nové Veselí
13. červen Jimramov
13. červenec Radostín n/Osl
13. srpen Oslavice
13. prosinec Olešnice
2012
leden Velké Meziříčí
duben Březí
květen Nové Veselí
Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............
Srdečné pozvání na 127. pouť NJ - v úterý 13. července 2010 v 18 hodin do Lysic - hlavní celebrant a kazatel P. Roman Kubín, farář v Osové Bítýšce a vedoucí diecézního centra mládeže
Srdečné Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20.6. 2010. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.
Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná - jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970, e.mail-kinc@biskupstvi.cz Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: http://www.novyjeruzalem.cz/ a www. rovecne.farnost.cz.