Pochválen buď Ježíš Kristus!

Milí přátelé!

Bohu díky! S končícím rokem 2010 Vám všem děkuji.

S příchodem roku 2011 Vám všem přeji: 

 Hlavně neztratit (nezradit) Krista! Kdo má Krista, má všechno.  O svátku chlapců zabitých místo Ježíška (28.12.) v Betlémě si připomínáme také sv. Baltazara z Bufala.  Když ho Napoleonovi poskoci nutili ke zradě Církve, křivé přísaze, řekl tři slova: "Nemohu, nechci, nesmím."   Za to byl na dlouhá léta týrán ve vězení - ale radost a horlivost  pro službu Kristu a Církvi neztratil. 

Naši hluboce věřící předkové to vyjadřovali příslovím - modlitbou: Pán Bůh s námi a zlý pryč.

To je moje přání a všem Vám vyprošuji Boží požehnání -

                                           Váš jáhen Ladislav Kinc

  K posílení víry, naděje a lásky Vám posílám zpravodaj NJ, jehož středem je rozhovor s naším otcem biskupem.

   Nový Jeruzalém č. 1/2011

Zpravodaj  pro 133. prosebnou mariánskou pouť,

která se bude konat (dá-li Bůh) ve Velkém Meziříčí - ve čtvrtek 13. ledna 2011 v 17 hodin.

 

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb  v Olešnici.

  V pondělí 13. prosince přijelo a přišlo na pouť NJ do Olešnice  čtyřmi autobusy, auty a pěšky přes 300 poutníků.  Zimní počasí nám zkomplikovalo dopravu, ale Bohu díky, vše dobře dopadlo. Svátost smíření udělovalo 9  zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.

 

Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání  

2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

3) o vzrůst víry v našem kraji        

4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

5) o život těla a duše pro všechny počaté děti     

6) na smír za hříchy celého světa

 

              Z promluvy P. Slavomíra Peklanského SAC na pouti NJ v OIešnici:

 

Moudří lidé, dá se říct, že o Bohu věděli všechno. Farizeové, učení v Písmě.  A nevěděli odpověď na takovou otázku: „Od koho byl křest, kterým křtil Jan?"  Oni to nevědí,  dokonce začínají kombinovat - řekneme-li od Boha - proč jste ho nepřijali; jestliže od lidí - aha, oni si všímají co řeknou lidé.  Řekli - nevíme.  Nevědět - to je problém dnešních nejmoudřejších.  Ježíš říká - buď studený nebo horký, budeš-li vlažný, vyhodím tě ze svých úst.  Pokud člověk nemá jasné rozhodnutí - Bůh ano nebo ne, s takovým Ježíš ani nemluví, neodpoví mu.  Často se stává, že od Boha něco chceme, ale on nám neodpoví, protože jsme vlažní.  Ten, kdo je studený, ten má ještě šanci,  s tím se dá ještě diskutovat. Ten, kdo je vlažný, s ním není diskuse, jemu je to úplně jedno.  Maria, která má být příkladem pro nás - přišel anděl, strašně se lekla.  To co jí řekl, změnilo všechny její plány.  Měla pochybnosti, ale ptala se Boha, jak se to stane.  Nebyla vlažná, hned řekla fiat, ať se děje tvá vůle.  Dnešní patronka, Lucie,  ve svém životě - byla vychovaná ve své  rodině, byla bohatá.  Své věno určené ke svatbě rozdala chudým a Bohu slíbila čistotu, bude patřit jenom jemu.  To se nelíbilo jejímu snoubenci, byl připraven na svatbu.  Co udělal - rozhlásil, že Lucie je křesťanka.  Za Diokleciána byli křesťané pronásledováni - soud rozkázal dát Lucii do veřejného domu a tam měla být prostitutkou.  Ona si vyloupla oči, aby ji nikdo nechtěl.  Nakonec ji zabili mečem, uchovala víru až do konce. Nebyla vlažná, byla horká.  To jí přineslo vítězství,  mučednictví.  Vyhrála svůj život, i když nám se zdá, že prohrála.  Jí se otevřelo nebe, dnes oslavujeme její narození pro nebe.  Ale co my?  Naše rozhodnutí - Bůh ano nebo ne.  Byl jednou jeden chlap, který potřeboval peníze.  Začal se modlit. Pane Bože, moc potřebuji peníze, pomoz m, abych něco vyhrál v loterii. Modlil se rok, dva, tři - Pane Bože to už je dlouho.  Po třech letech říká, Pane Bože, já ty peníze potřebuji, na dobrý účel, cíl... a ty nic..... Pán Bůh mu řekl: „Člověče dej mi šanci, kup si los."   Co chce po nás Bůh, abychom to zrealizovali, abychom poznali jeho vůli a pak ji naplnili ve svém životě.  Přijmout jeho vůli znamená rozpálit se.  Mini a maxi jsou dobré, ale jen v módě, jak víte. V duchovním životě neexistuje být ve středu.  Jestliže se mnou Bůh nemluví, mám se ptát.  Proč? Jaké  je moje rozhodnutí? Bůh nebo si stačím sám.  Když jste tady, to znamená, že Boha potřebujete.  Potřebujete s ním plánovat budoucnost. A On pro vás budoucnost má.  Jen to nebude vždycky budoucnost, jakou si představujeme sami.  Je to něco, co nás může bolet,  co nás vzbudí z našeho snu.  A když otevřeme oči, srdce - uvidíme, že Bůh chce v našem životě působit, že má pro nás plán.  To nás bude zapalovat a ve spolupráci s ním dosáhneme toho co potřebujeme a to je naše spása.  Často si stěžujeme - já moc chci, ale ono se to nedá.  Co je to překážek - co ostatní dělají proti víře, jsem už unavený, už se mi nechce - začnu se ochlazovat, začíná mi to být jednou.  Co je naše úloha?   Rozpalovat se dál, to je naše povolání, zapalovat se sami.  Kristus na jehož příchod čekáme, se má narodit v našem srdci.  Každý den se má narodit v našem srdci, každý den má přinášet lásku, milosrdenství, teplo.  Když to budeme mít ve svém srdci, jsme schopni to rozdávat dál.  Nespokojujme se s tím, že všichni jsou takoví, já také nemusím.  Ty nejsi všichni, ty jsi Boží dítě.  Tebe potřebuje Bůh, aby    zapálil svět ohněm své lásky.  Nekombinuj v životě jako farizeové - co tomu řeknou lidé.  Nás má zajímat, co si o nás myslí Bůh.  Co On pro nás připravil.  Možná, že pro nás připravil mučednickou smrt - kdo by s tím souhlasil?  Ptám se vážně.  Souhlasili byste?  Kardinál Wyszynski v Polsku za komunistů  se při svěcení novokněží, ptal: Jsi připravený na to být mučedníkem?  Kdo řekl ne, toho nevysvětil. Nechci tím říct, že kněžství je jenom cesta mučednictví.  V rodině je to také - být rozhodnutý pro Krista.  Tak jak to udělala P. Marie, jak to udělala Lucie.  Nedbat na sebe, ale na to, co chce pro mě Bůh. Má toho mnoho. Důležité je, aby se mnou mluvil.  Máme být horcí.  Vaříte si polévku - ještě nikdo neuvařil studenou.  Všichni vědí, že když chceš udělat polévku, musíš zapnout plyn, elektriku.  Pak to je super, dám si i dvakrát, i na večeři - to mi chutná.  Mé srdce má být tak horké, abych se sám chtěl do něho podívat.  Tam na mě čeká Bůh a chce mi říct, co mám dál dělat.  Jestli neslyším a nevím co mám dělat, nesmí mi to být jedno - ať se děje, co se děje, hlavně, že jsem pokřtěný, nějak bude.  Blbost.  Já mám najít cestu a nejdelší cesta je od hlavy do srdce.  Tuhletu cestu je třeba projít, chtít se tam podívat.  Naše srdce nám má chutnat,  setkání s Bohem nám má chutnat.  Mít odvahu, když v nás hoří Bůh, máme větší odvahu, jsme schopni říct - chci být mučedníkem.  Podívejme se ještě jednou na Marii.  Seděla v Nazaretě, měla své plány - nejbližší byl  svatba s Josefem. Přišel anděl a říká: Narodí se ti syn - cože, neznám muže - to Bůh udělá a dáš mu jméno Ježíš. Ta důležitá slova máme rozjímat ve svém srdci, jako Maria. Dneska vám chce Bůh říct - narodí se vám v srdci Bůh.  A jestli nevíte, ptejte se jako ona - jak se to stane.  Co mám dělat se svým životem?  - Přijmout a vydržet s ním jako Maria.  A bude to těžký, bude svatba v Káně, bude Golgota, přijde kříž - ale Maria tam je. Žít s Bohem - dobré i zlé, pořád.  Když Bůh chce pro člověka spásu, proč mu nedal šanci, každý z nás chce být spasený. Ne?  Ano. Proto jste tady, proto se zpovídáte, chcete mít světlo v srdci, abyste věděli jaká je vaše cesta ke spáse.  Ne do obchodu.  Cesta ke spáse. Zapálit,  znovu zapálit své srdce, abychom nebyli vlažní.  Být úplně rozhodnutý, jako Marie, Lucie. Co mám dál dělat?  Ve včerejším evangeliu jsme slyšeli, že Jan Křtitel posílá učedníky s otázkou za Ježíšem: Jsi to ty, nebo máme čekat jiného?  Jan pochyboval?  Ten, který u Jordánu křtil Ježíše, volal: Hle Beránek Boží, který snímá hříchy světa.  To je on! Mohl pochybovat, ne.  To udělal pro své učedníky.  Museli dostat odpověď od Ježíše, zeptat se Ježíše.  Vrátit se k prameni. K Ježíšovi.  Co mám dělat se svým životem?  Dosáhnout spásy je nejtěžší věc, ale nejkrásnější.  Protože je to Boží vůle.  Spása se nedá koupit v obchodě, sehnat na internetu.  Je třeba bojovat za svou spásu, ne vlastními silami, ale Boží silou, která je v nás, to je ten plamen.  Amen.

Před závěrem tzv. poslední slovo hl. celebranta:  Dovedete si představit, že by Maria v Nazaretě, když ji navštívil anděl řekla: No tak, nevím, nechci, možná, že chci.  Kdyby řekla Lucie: Mohu se vdát, možná ano. Možná ne.  Díky nerozhodnosti se člověk ani nedozví, jak ho Bůh moc a moc miluje.  Mám se rozhodnout ve svém srdci  pro Ježíše, aby se ve mně narodila Boží láska,  aby se přes mě narodila Boží láska v celém světě.  Nový Jeruzalém,  Marie - nová Eva, nový Slavomír, nový Ladislav, nový Josef, nový ty,.....který hoříš Boží láskou.  Požehnání, které udělím, je s papežskou mocí.  Jako novokněz jsem dostal takové povolení od papeže - proto ho přijměte s takovou silou, k proměně svého života - Požehnej Vás všemohoucí Bůh Otec,  Syn i Duch Svatý.

 

     Poprvé za jedenáctiletou historii poutí Nového Jeruzaléma sbírka nestačila na zaplacení autobusů a nutné režie. Na úmysl hl. celebranta jsme nezaslali nic a „schodek" s pomocí Boží snad vyřešíme v budoucnu. Co k tomu přispělo?  Důvodů je víc (hlavně asi počasí, komplikace v dopravě, doléhající krize, předvánoční nakupovací období, náklady rok od roku rostou a příjmy klesají).  Přesto všechno -  Pán Bůh zaplať všem, kteří přispěli podle svých možností do sbírky.

 

    Poděkování patří také otci Pavlu Lazárkovi a všem obětavým olešnickým farníkům, kteří jakýmkoli způsobem celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. V Olešnici jsme už po dvanácté, a místní  farníci při  každodenní modlitbě sv. růžence na výše uvedené úmysly poutí NJ se už modlili  celý rok! 

 

  Přehled míst, hlavních celebrantů, účelů a výsledků sbírek poutí NJ za rok 2010.

 

Místo	Hlavní celebrant		Úmysl sbírky	Částka Kč
Vel. Meziříčí	P. T. Kazaňski		Oprava fary ve Fulneku	4 036
R. Svratka	P. P. Dokládal		Výročí o.biskupa Otčenáška	4 735
Bystřice n/P	P. J. Janoušek		Oprava kostela ve Sněžném	8 551
Křtiny	P. Z. Charouz		Nemocnice sv. Karla B. v Praze	22 098
Heřmanov	P. K. Chylík		Domácí hospicová léčba	6 432
Rožná	P. D. Škoda		Kaple Nejsvětější svátost v ČB	15 036
Lysice	P. R. Kubín		Setkání mladých s papežem 2011	4 055
Oslavice	Mons. J.  Peňáz		Děti z početných rodin na PPnV	4 223
Jámy	P.M. Hlávka		Farnost Hrádek u Znojma	10 947
Březí	P. B. Hejtmánek		Varhany v Březí	11 486
Velká Bíteš		Opat M. Kosík	Oprava  kostela ve Velké Bíteši		10 344
Olešnice		P. S. Peklansky	Farnost Radešínská Svratka		0

 

 2000 - 90 000 Kč            

2001 - 121 400 Kč           

2002 - 164 000 Kč       

2003 - 189 020 Kč

2004 - 168 830 Kč          

2005 -   178 160 Kč          

2006 - 246 900 Kč       

2007 - 263 681 Kč

2008 - 189 948 Kč          

2009 -   150 948  Kč         

2010  - 101 943

 

Náš společný dobrý skutek  za  jedenáct  roků konání poutí NJ  - 1 864 830 Kč -

                                         Všem poutníkům jménem obdarovaných  -    Pán Bůh zaplať.

 

     Rozhovor s otcem biskupem Mons. ThLic. Vojtěchem Cikrlem pro list Nový Jeruzalém při příležitosti pouti 13. ledna 2011 ve Velkém  Meziříčí

 

Vojtěch Cikrle se narodil se 20. srpna 1946 v obci Bosonohy. Protože pocházel z komunistickým režimem pronásledované rodiny - jeho otec byl z politických důvodů 11 let vězněn - nemohl studovat. Vyučil se slévačem a odmaturoval až později na večerní  Střední škole pro pracující v Brně. Jako dělník pracoval ve Šmeralových závodech, ve Zbrojovce a na stavbě dálnice Praha-Brno. Od roku  1971 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen 27. června 1976 v brněnské katedrále.

Od roku 1976 do roku 1982 působil jako duchovní v Jaroměřicích nad Rokytnou, v Jihlavě, ve Znojmě, ve Slavkově u Brna, ve Velkých Němčicích a Starovicích. Poté až do roku 1990 vykonával funkci prefekta, později rektora v Kněžském semináři v Litoměřicích. Před dvaceti lety, 14. února 1990, byl   papežem Janem Pavlem II. jmenován v pořadí 13. sídelním biskupem brněnské diecéze. Biskupské svěcení přijal 31. 3. 1990 z rukou olomouckého arcibiskupa Františka Vaňáka. Při České biskupské konferenci je předsedou komise pro kněžstvo, komise pro liturgii, rady pro rodinu a rady pro bioetiku.

Jeho biskupské heslo zní: Non ego, sed tu , česky "Ne já, ale Ty". Je zkratkou ozvěny slov Panny Marie i Ježíše Krista,  je to vyjádření touhy odevzdat svůj život do rukou milujícího  Boha.

Otče biskupe, co podstatného jste se v dětství naučil od rodičů?          

Důvěře v Boha.

Co bylo tím nejdůležitější  impulsem pro rozhodnutí stát se knězem?      

Myslím, že ten důvod nebyl jeden, ale že se během času důvody sčítaly. Patřila k nim vděčnost, touha udělat něco pro druhé, osobní růst ve víře. Toto a ještě další věci převážily vše ostatní, abych mohl před jáhenským svěcením říct z celého srdce a s očekáváním: „Zde jsem".

Kdo byl nebo je pro vás kněžským vzorem?  

V dětském věku to byli kněží, o kterých se s úctou a obdivem hovořilo v mém nejbližším okolí. Poději se pro mě stal vzorem náš pan kaplan. Až když jsem začal číst, seznamoval jsem se s  kněžskými osobnostmi, jejichž  příklad mě oslovil. K těm  patřili většinou svatí:  Filip Neri, Damián de Veuster, Jan Maria  Vianney,    Augustin, Karel  Boromejský, František z Assisi,  František Saleský a řada dalších. V partě mladých lidí, do které jsem patřil, na nás všechny po shlédnutí stejnojmenného filmu  zapůsobil Tomáš  Becket jako naprosto jedinečný vzor kněze a biskupa. Když přijal kněžské svěcení můj bratr, patřil k mým kněžským vzorům on a několik jeho spolužáků. Velký vliv na mou formaci mělo také setkání s rektorem semináře Mons. Josefem Poulem.  Zatím posledními jmény na seznamu těch,  kterých si vážím a obdivuji jejich   pravdivost a   nasazení ve službě Kristu, jsou poslední papežové,  a také někteří žijící  kněží  brněnské diecéze.

Co považujete na službě kněze za nejdůležitější nebo nejkrásnější?        

Nejdůležitější je snažit se být nablízku tomu, který mě ke službě povolal. Snažit se vidět jeho očima, dotýkat se jeho rukama, vnímat jeho srdcem. A někdy je to i to nejkrásnější.  Proč říkám někdy? Protože většinou je každý z nás od tohoto ideálu i od Boha samotného vzdálen a celý život jej stále hledá a nově objevuje. Možná i proto, aby lépe rozuměl Písni  písní, která toto hledání opěvuje,  i celému Písmu.

Jako dělník jste pracoval na stavbě dálnice Praha-Brno. Jako biskup máte za úkol obrazně řečeno stavět „dálnici", která by spojovala věřící s Bohem...

Potíž je v tom, že k Bohu nevedou dálnice, ale jen stezky. Na nich nepomůže žádný dopravní prostředek, který by nás vezl. Z naší strany je to  jen a jen naše ochota „propotit trika" na cestě k cíli. Z Boží strany je to milost, tedy nezasloužený dar. Ta může i stezky měnit v dálnice.

Který moment z loňské návštěvy Svatého otce na vás udělal největší dojem?

Rozzářené obličeje lidí, ve kterých jsem vnímal jejich vnitřní krásu, probuzenou Svatým otcem, když mezi nimi projížděl v papamobilu. A také radostí rozzářený obličej Svatého otce Benedikta. A do třetice? Ztišení sto dvaceti tisíců lidí na brněnském letišti po jeho kázání  i po přijímání eucharistie. Cítil jsem, že ztišení nebylo jen vnější a prázdné, ale stalo se modlitbou.

A kterou z myšlenek z homilie  Svatého otce v Brně považujete za nejdůležitější?

Asi tato jeho slova: „Historická zkušenost ukazuje, k jakým absurditám dospěje člověk, když vyloučí Boha z horizontu svých rozhodnutí a svého jednání ... Musíme svou svobodu stále znovu a znovu zaměřovat k dobru."

Co může věřící člověk dělat pro to aby vzrostla víra v jeho okolí?  

Modlit se a žít s Bohem. Jak často říkám: Každé naše setkání s Kristem v modlitbě, ve svátostech nebo skrze setkání s jinými lidmi je vlastně "pracovní schůzí", kde se rozdělují úkoly, aby každý z nás poznal, jak má  naplňovat své poslání. A jaké je poslání křesťana? Dát světu pochopit, že křesťanské poselství je radostná zvěst o osvobození od hříchu a od zla, a zároveň silnou výzvou znovu si zvolit lásku a dobro pramenící v Bohu.  Modlitbě bychom měli dávat přednost v řadě činností, kterým se denně věnujeme. Ale řekněme si upřímně - jak je to ve skutečnosti? Často  je prostor pro modlitbu jen chvíle, který zbude po vypnutí televize či počítače, po odložení novin a časopisů - zkrátka čas, kdy jsme disponováni jen k jedinému - k usnutí.

Co vidíte jako důležité, na co kladete důraz v roce Písma  ve své diecézi?

Biblický diecézní program VEZMI A ČTI, který jsme zahájili v loňském roce, se vztahuje na celé období pastorační přípravy na rok 2013, kdy si budeme připomínat příchod svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Jak už jsem řekl v tématickém pastýřském listě,  smyslem biblického programu je především pozvat nás všechny k osobní četbě Bible a přispět k oživení biblické pastorace. Vždyť, jak říká sv. Jeroným, „neznat Písmo znamená neznat Krista" (Comm. in Is., PL 24, 17).  Zapojit se do tohoto programu osobně je velmi jednoduché. Vezmi a čti! Tak jako toto Boží pozvání přijal svatý Augustin, přijměme ho i my. I my můžeme slyšet Boží pozvání Vezmi a čti, rozhodnout se a následovat toto rozhodnutí činem. Ptejme se: Kde je právě v tuto chvíli moje Písmo? Kdy naposledy jsem je otevřel? Možná si už ani nevzpomenu.... Ale mohu to změnit. Mohu v něm číst už dnes odpoledne nebo večer, a pak zítra a stále. Tak jako každoročně nastupují do škol tisíce dětí a studentů, můžeme být s nimi solidární a vstoupit - třeba právě dnes - do školy Božího slova.

Mohl byste nám  přiblížit úmysl sbírky, která je dnes obětována na pomoc církevním školám?   

Rád bych výnos dnešní sbírky věnoval na podporu církevních škol v brněnské diecézi, protože i díky nim mohou vyrůstat stále nové a nové generace mladých, pro které je víra podstatnou částí jejich života.

Kde vás nejvíc „tlačí boty"? 

Je to nedostatek kněží, (ale i nedostatek manželských párů), kteří by s radostnou důvěrou v Pána a církev žili své povolání.

Na co se nejvíc těšíte?  

V tuto chvíli na setkání s poutníky při mši ve Velkém Meziříčí, kterým píšu tyto řádky.

                                                                                                Děkuji za rozhovor.

 

Manželství, rodina - měsíc leden symbolizuje nový rok, konec vánoční doby a první část liturgického mezidobí. V druhém tajemství růžence Světla rozjímáme o svatbě v Káně galilejské. Pán Ježíš, jeho maminka i učedníci byli na ni pozváni. Panna Maria zpozorovala, že dochází víno. Věří Synu Ježíši, že má moc pomoci. A tak prosí a je vyslyšena. Pán Ježíš ponejprv světu zjevuje svou Božskou moc. - Co je to manželství? Je to dobrovolný doživotní svazek muže a ženy v lásce a věrnosti, uzavřený před Církví. Muž a žena jsou od Stvořitele plností po stránce jak tělesné tak duševní tak i duchovní. Vytvářejí úplnost lidství, které má úkol plodit další generace. Manželé mají být jedním tělem a jednou duší. - Za jedním knězem si paní přišla postěžovat na manžela: „V našem manželství se zvětšují ne-zhody a stresové situace." Kněz se zamyslel a po chvíli se zeptal: „A modlíte se společně?" Nepřisvědčila. Sami poznáváte, že modlitba je jednotícím prvkem manželství i rodiny. Kde je Bůh-Ježíš, tam je i jednota, obětavost a láska. A jak se snažíme o to,  aby mohla být jednota i po smrti v Božím království? Nesmím se snažit, abych se do nebe dostal já sám, ale my oba. Bůh nás spojil v jedno. Svatý Otec Benedikt XVI. řekl: „Nikdo nežije sám sobě. Nikdo nehřeší sám. Nikdo není spasen sám. Nikdy není zbytečné ani příliš pozdě na to, abychom se dotkli srdce." -  Jak Pán Ježíš udělal zázrak na svatbě v Káně, tak je ochoten v zázracích pokračovat i v dnešní době, ale je k tomu potřeba modlitby, oběti, sebezáporu... Modlitba, oběť a nezištná láska v manželství a v rodině, jen oni mohou nám zajistit štěstí a spásu. Maria, Královno rodin, oroduj za nás.                                       

Bratr Klement Maria

                                                                   Pozvánky.

  

Štěpánov n/Svr.   Zveme Vás na tradiční Vánoční koncert na zakončení doby vánoční. Neděle 9.1.2010  - kostel svatých Petra a Pavla - začátek v 15. 00. Na programu - J.J. Ryba: Česká mše vánoční v podání chrámového souboru z Lelekovic u Brna. 

 

          Plán konání prosebných putovních mariánských poutí NJ rok  2011, 2012

2011 

14. březen    Bystřice n/Per;       

13. duben       Lísek;     

13. květen Nové Veselí;            

13. červen    Jimramov ;       

13. červenec  Radostín;          

13. srpen   Oslavice; 

13. září      Olešná;   

13. říjen  Jámy;  

13. listopad  Měřín;       

13. prosinec     Olešnice

2012      

13. leden    Velké Meziříčí;    

13. únor    Rad. Svratka;   

13. duben   Březí;

13. květen   Nové Veselí;      

13. červenec  Oslavice;        

13. srpen   Olešná   

13. září Pavlov;   

13. prosinec  Olešnice

 

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............

 

    Srdečné pozvání na 134. pouť NJ - v pondělí 14. února 2011 v 17 hodin do Radešínské Svratky - hlavní celebrant - P. Pavel Habrovec, farář z Radostína a Pavlova

 

     Srdečné Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20.1. 2011. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

  Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná -   jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970,   e.mail-kinc@biskupstvi.cz     Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: http://www.novyjeruzalem.cz/