Pochválen buď Ježíš Kristus!

Milí přátelé!

Je prvního září - bratr Milan, který nás už předešel k Otci o tomto dnu říkal: "Na první září nikdy nezapomenu ze dvou důvodů - děti jdou do školy a tchyně má narozeniny."

Není vždy jednoduché milovat školu a příbuzné, ale slovy tohoto světa - "vyplatí" se to.

Chtěl bych všem poděkovat za jakoukoli podporu a pomoc při letošní náročné pěší pouti na Velehrad - Pán Bůh zaplať. 

 Jako duchovní povzbuzení Vám předávám slova modlitby, která nás provázela při putování a rozjímání nad Slovem Božím - Vezmi a čti - hlavním duchovním  tématem této 11. pěší pouti na Velhrad.  

 

Potřebuji pokrm a světlo. Dal jsi mně slabému své svaté Tělo jako pokrm duše a těla a postavil jsi své slovo jako světlo mým nohám. Děkuji ti, Pane Ježíši Kriste, Světlo z věčného Světla, za stůl posvátného učení, který jsi nám připravil skrze své proroky, apoštoly a ostatní učitele.

   Přijměte srdečné pozvání na Smírnou pěší pouť  P. Ladislav Kubíčka a zpravodaj NJ č. 9.   Pěkně zdravím a všem Vám a Vašim drahým  ze srdce žehnám - jáhen Ladislav

Nový Jeruzalém č. 9/2011

Zpravodaj  pro 141. prosebnou mariánskou pouť, která se bude konat (dá-li Bůh) v Radostíně n/Osl. - v úterý 13. září 2011 v 18 hodin.

 

                     Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb  v Oslavici.

  V pátek 12. srpna přijelo a přišlo na pouť NJ do Olešné pěti autobusy, auty a pěšky přes 300 poutníků. Svátost smíření udělovalo 6 zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.

                 Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání    2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

   3) o vzrůst víry v našem kraji                            4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

      5) o život těla a duše pro všechny počaté děti      6) na smír za hříchy celého světa

  Kázání Mons. Jana Peňáze na pouti NJ v Oslavici:

  Evangelium o nalezení Ježíše v chrámě  - LK 2,41 - 52.

Známe toto evangelium. Známe Boží milosrdenství? Před 4 roky tady P. Marek Dunda řekl, že se budeme divit, jak veliké hříchy může Bůh odpustit, že se nebudeme jednou děsit nad ošklivostí hříchu, ale žasnout nad velikostí Božího milosrdenství, před rokem jsem připomněl, že si nemůžeme říci: Je to jedno, budu klidně hřešit, však nakonec mě čeká Boží milosrdenství.

1. Jaké je vlastně Boží milosrdenství nám může ukázat i Panna Maria, i z dnešního evangelia to poznáme.  Tři dny hledala Ježíše. Proto měla plné právo se zlobit. A taky to udělala. Když ho našla, neřekla žádné: Hurá, už ho máme. Bez emocí, bez rozčilování řekla: Proč jsi nám to udělal, s bolestí jsme tě hledali.  Asi bychom to tak řekli všichni. Máme právo se ptát, máme právo na věcnou kritiku. Má to být kritika věcná, jít k věci a ne proti osobě. Ta pěšinka mezi záhony je křivá a je moc úzká. To máme říci a ne: Ty to vždycky uděláš blbě, ty mně to děláš naschvál, ty všechno pokazíš, ty neumíš ani záhon rovně uhrabat.

To je, bratři a sestry, nemilosrdné. Opravdu nemilosrdné. Kritizujme však věcně, jako Panna Maria. Ona  neřekla: Tak dlouho, strašně dlouho, ani nepřipomínala, že to byly tři dny.  Naopak, řekla to věcně, přesně: s bolestí jsme tě hledali.  Když v tom napodobíme Matku Boží, zbude nám čas na milosrdné posouzení, pak se budeme moci těšit na to, co řekl její Syn, že milosrdní jsou blahoslavení, protože milosrdenství dojdou.

2. Pán Ježíš se však ozval. Mírně, ale důrazně: Což jste nevěděli, že musím být v tom, co je mého Otce. A Panna Maria se nebrání, nenamítá, neomlouvá ani neříká: Neodmlouvej. Hned po té v evangeliu čteme, že se vrátili se stejnou cestou domů. A dejte pozor, vraceli se z pouti. My na nějaké poutní místo dojdeme pěšky a drtivá většina se vrací autobusem. A ti, co se vezou obě cesty, připlatí i na ty pěší. Panna Maria a sv. Josef se s Ježíšem  vraceli stejnou cestou a stejným způsobem, pěšky. A jako je stanoveno, co se poutník pomodlí, když poprvé v dáli uvidí cílový kostel své pouti, je stanoveno i co se modlí při zpáteční cestě, co se modlí při prvním spatření svého rodného kostela. I v té době bylo stanoveno, jaké žalmy se zpívají když se po posledních schodech  vystupovalo k chrámu, byly to žalmy stupňové, graduální. Bylo jistě také stanoveno, jaké žalmy se zpívají při návratu domů. Vidíme tedy, že po jakési výtce svého dítěte se Panna Maria modlila. Nerozčilovala, neobhajovala, prostě modlila. To byla její reakce. A to  nás také učí Matka Boží, Matka milosrdenství.

3. Z Písma přejděme k deníčku svaté Faustýny. Když jej pročítáme, mohli bychom říci, že to celé je chvála svátosti smíření, že hlavní náplní je připomenout, jak důležitá a krásná je svatá zpověď. A víme, že jsou přípravné modlitby ke svaté zpovědi a že jsou také děkovné. Oboje najdeme v kancionálu, najdeme je i jinde. Panna Maria nás učí modlit se, i po pouti, i cestou domů. Když se jde tam, prosíme, když se jde zpátky, máme především děkovat. I svátost smíření je cestou domů, návratem k Otci. A za ten šťastný návrat můžeme poděkovat. Mnozí nás posloucháte, jak se ze Křtin modlíme na Proglase společně růženec. Mnozí se pak ozvou. Jeden z nich mě řekl: Víte, co se mně nejvíce líbilo: Když ten jeden desátek byl obětován na poděkování. 

Závěr:  Všichni Boží milosrdenství potřebujeme. A je zajímavé, že při církevně schváleném zjevení ve Fatimě Panna Maria dokonce připomněla, že se máme modlit za ty, kteří je nejvíce potřebují. A to jsme také všichni, o tom není pochyb. A všem nám je nabízeno. Je však potřeba jednat milosrdně, i milosrdně kritizovat, abychom  k němu došli. Je potřeba o Boží milosrdenství prosit. Nejlépe to uděláme slovy, která říkáme ve svátosti smíření. A je potřeba za Boží milosrdenství také poděkovat. Není jen cesta na pouť, je i cesta domů, není jen prosba, jsou i díky. Proto už teď děkujme  za Boží milosrdenství. A zvláště v této kapli tomuto tajemství zasvěcené.

   Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 1 000 Kč, které jsme darovali na pomoc TJ Březejc.  Pán Bůh zaplať všem dárcům.  Poděkování patří také otci Lukášovi, paní Anežce Pánkové a všem, kteří jakýmkoli způsobem celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

                      Představení P. Mgr. Wojciecha Zubkowicze SAC, kaplana v Jámách -

                         hlavního celebranta pouti NJ 13. září 2011 v Radostně n/Osl.

Stručné představení:  Narodil jsem se 31. července 1974 v Polsku. Pocházím z malé vesnice, která se nachází ve východním Polsku, při hranici s Běloruskem.    Otče  co podstatného jste se v dětství naučil od rodičů?       Začínat znova a pořád se snažit. Bydleli jsme na vesnicí, rodiče pracovali v zemědělství. Někdy to bylo lepší, někdy horší. Vždy ale důležitý byl ten okamžik, začít znova po tom, jak se něco nepovedlo. Tatínek zemřel, když jsem byl ve třetím ročníku v semináři. Jsem mu vděčný za mnoho věcí, ale jednu událost si pamatují dobře a moc pro mě znamená. Jednou mě poprosil, abych mu pomohl, protože byl u zpovědí, a kněz mu uložil za pokání modlitbu, kterou nějak neuměl najít v kancionálu. Pomohl jsem mu, a on vzal kancionál a pokleknul k modlitbě před obrazem Pána Ježíše. Tak jednoduchý „apoštolát" mého tatínka udělal na mně veliký dojem. Pořád ho vidím, jak klečí. Někdy hledáme strategické pastorační způsoby a je potřeba tak málo. Maminka je s námi na faře v Jámách, vaří nám a pomáhá.   

Co bylo tím nejdůležitější  impulsem pro rozhodnutí stát se knězem?     Nepamatuji si, že by byl nějaký rozhodující okamžik, spíš to bylo něco jako vnitřní přesvědčení, jakési „naladění srdce" na „vlnu povolání". Maminka mi vyprávěla, že když mi bylo pár let, vzal jsem od babičky černý svetr, který byl pro mě tehdy akorát tak dlouhý jako klerika, oblekl jsem si ho, stával na židli a kázal. Potom jsem se asi v tomto směru musel nějak „vyvíjet", protože jsem pak babičkám ?rozdával listí, jako peníze, a pak jsem po kázání vybíral   Zajímavé ale bylo to, že bylo mi jasné, že nebudu řeholník, a že budu působit v Polsku. Nakonec jsem pallotin a nepůsobím v Polsku. V roce 1995 jsem vstoupil do noviciátu pallotinů, v roce 2002 jsem přijal kněžské svěcení a od srpna toho roku jsem v České republice.    Kdo byl nebo je pro vás kněžským vzorem?   Bylo jich víc, a od každého jsem něco „vzal". Nejdřív to byli kněží z mé farností, ve které jsem vyrůstal, většinou diecézní, potom pallotini, pak mnoho kněží z republiky, z pražské arcidiecéze, kde jsem pár let působil, a teď také z brněnské, kde působím od roku 2009. Opravdu těžko by bylo vyjmenovat, ale z toho všeho se mi jeví, že opravdu je důležité pro kněze, aby se líbil Bohu. Obětavost pro Boží Slovo je velmi důležitá.    Co považujete na službě kněze za nejdůležitější a nejkrásnější?   Apoštolové chodili s Pánem, ale zároveň doprovázeli Ježíše. Myslím, že to je úkol kněze - doprovázet Ježíše blíž k lidem. V Evangeliu je také napsáno, že Pán posílal své učedníky všude tam, kde sám chtěl přijít. Na službě kněze je ale krásné nejen to, že připravuje cestu Pánu, kněz zároveň, skrze svátostí, Pána „přináší". Tam je také tajemství blízkostí mezi Pánem a knězem, tajemství sjednocení. Bůh slouží lidem, a kněz Bohu.   Co může věřící člověk dělat pro to aby vzrostla víra v jeho okolí?   Myslím si, že především pamatovat na to, že víra je milost a dar Boží. Nejlepším prostředkem (přesto, že jej možná někdy považujeme za málo efektivní) je modlitba. Vždy to bude tak, že na určité věci budeme mít vliv, a na jiné ne. Víra v našem okolí může vzrůstat také skrze nás, většinou nemáme vliv na to, zda náš soused se začne modlit, ale máme vliv na to, zda my poklekneme k modlitbě. Proto je důležité „přivést" Pána do svého okolí. „Stahovat" to, co je Boží do svého života, do své rodiny. Máme být světlem, ale zdroj toho světla není v nás.  Na co rád vzpomínáš, když se v myšlence vracíš k letošnímu kongresu Božího milosrdenství, který jsi měl na starosti?   Kongres doprovázely určité problémy. Sice Pán Ježíš řekl sestře Faustýně, že pokud v díle šíření úcty k Božímu milosrdenství budou problémy a překážky, je to potvrzení, že je to jeho dílo, přece jenom je to někdy těžké a komplikované. Tím větší jsem ale potom měl radost, kdy jsem viděl atmosféru kongresu. Mnozí lidé zdůrazňovali, že cítili veliký pokoj, jakoby se opravdu i přednášky, i mše svaté a všechny body programu konaly „pod křídly Božího milosrdenství". Uvědomil jsem si, že Pán, který nás povzbuzuje, abychom šli úzkou cestou a těsnou bránou, sám také vchází těsnou bránou a úzkou cestou do našeho života skrze problémy a těžkostí a přináší požehnání. Druhou věcí, která mi udělala velikou radost, bylo to, že se tak krásně zapojily do průběhu kongresu Radio Proglas a Televize Noe. Je důležité v dnešní době zviditelňovat poselství o Božím milosrdenství a šířit je pomoci sdělovacích prostředků.   Mohl byste nám  přiblížit úmysl sbírky na pouti NJ v Radostně? Připravujeme sborník přednášek z kongresu, který chceme vydat ve formě knížky a také reportážní DVD z kongresu. Rád bych, pokud to bude možné, použil sbírku na přípravu těchto materiálů, které poselství kongresu o Božím milosrdenství pomohou šířit dál. Tu chci také všem dárcům poděkovat.    Kde vás nejvíc „tlačí boty"?    Nejvíce mě asi trápí spěch a z toho pramenící únava. Zdá se, že i kněží, i věřící jsou unavení a spěchají, a že ten náš život se nějak rychle „rozjel". Naše vzdálenost od Pána se zvětšuje, protože Pán jde pomalu. Kéž bychom všichni byli pokorní vůči Božímu hlasu a poslušní vnuknutím Ducha Svatého. Vím ze svého života, jak je důležité si uvědomit, že jako člověk jsem od Pána Boha „nějak projektován", že mám určitou vydrž, určitou kapacitu slov a zvuků, které mohu zpracovat, že všechno víno světa nevypiju, vše zprávy ze světa nepotřebuji znát, všechny technické novinky a vymožeností ke svému životu nepotřebuji. Nejde namíchat dohromady spěch světa s Božím pokojem. Čas máme jeden, jako žaludek. Na nás jen, čím ho naplníme. A jak, aby nebylo toho moc. Od května jsem přestal sledovat zprávy, nebráním se tomu, když něco slyším, ale nehledám je. A víte co? Poznal jsem, že svět kolem už jimi tak nasáknul, že to ani nemusím. Jednou jsem jedl nějaké jídlo, a byly tam okurky, přišel můj spolubratr a říká: „Nebojíš se jíst okurky?" „A proč?" „Protože v Německu byly nějaké špatné." Od doby, kdy nesledují zprávy, můj život se uklidnil, a tímto také zpomalil. A je to jenom jeden příklad. To my často přidávám plyn a rozjíždíme svůj život. Modlitba je jak „padesátka" před obci, má za úkol přibrzdit náš život, ale ta rychlá jízda je tak hypnotizující, že podléháme rychlostí. To mě trápí, protože se bojím, že tímto si můžeme připravovat  nějakou „hromadnou nehodu".   Na co se nejvíc těšíte?    Dříve, jako dítě, jsem se nejvíce těšil na Vánoce, teď se nejvíce těším na Velikonoce. Tam je to velikonoční ráno s prázdným hrobem, u kterého je „cítit ve vzduchu Boží vítězství"! Možná ?to zní trošku idealisticky, ale není to opravdu jen pro potřeby toho rozhovoru  Opravdu, od nějaké doby, začínám vnímat, že během každého roku je čas, kdy se „opona zvedá". Takový Boží ostrov s prázdným hrobem uprostřed našeho šíleného světa. Možná to také trochu souvisí se svátkem Božího milosrdenství, který se slaví o první neděli po Velikonocích, a je to vždy ve Slavkovicích největší pouť. V každém případě ten čas během roku je pro mě velmi důležitý. Těším se vždy na myšlenku, že Pán skrze své milosrdenství neustále vítězí!                              Děkuji za rozhovor.

 

                           Říjen - měsíc modlitby sv. růžence.

Mariánská úcta. Květen je nejkrásnější měsíc v roce a je proto zasvěcen P. Marii a končí svátkem Navštívení P. Marie. V říjnu si připomínáme P. Marii Růžencovou a měli bychom se více modlit sv. růženec. Září sice není Mariánským měsícem, ale připomínáme si v něm Narození, Jméno a Bolesti P. Marie a v našem kraji z většiny farností se konají poutě na Vranov, do Křtin a do Sloupu v Mor. krasu. První den v roce je zasvěcen Matce Boží, 8. prosinec jejímu Neposkvrněnému Početí, 15. srpen jejímu Nanebevzetí, 22. srpen Královně nebe a země a jsou ještě další svátky. Naši věrozvěsti sv. Cyril a Metoděj byli velkými ctiteli Bohorodičky a Ona vyprosila pro Slovany u svého Syna zakořenění víry v těchto zemích. Bohužel Zlý často víru ničil v srdcích, která se nechala oklamat jeho lstí. I v dnešní době mnozí hledají v senzačních zjeveních nové učení, a i dnešních  „zjeveních" P. Maria neříká nic nového, jen to, co nám zjevil její Syn. Prosme P. Marii, aby vyprosila u svého Syna návrat naší vlasti i dalších Slovanů k pravé a plné víře, ať nehledáme v senzacích něco nového, ale držíme se víry  staletími ověřené jak ji učila a učí církev Ježíše Krista. Bůh nám pomáhej!                                      Bratr Klement Maria.

 

                                    XI. pěší pouť na Velehrad (Vítochovský proud).

Ve sdělovacích prostředcích dlouho před nedělí 21. 8. se objevovala zpráva o tom, že přijde týden vysokých teplot a k tomu doporučení lékařů, aby lidé nevycházeli ven a zůstávali v bezpečí a stínu svých domovů.   Předetapa: V neděli 21. 8. pod vedením P. Peklanského SAC vyšlo 18 poutníků z Radešínské Svratky a na Vítochov došlo 29.  Zde večer slavili s místními hostiteli mši svatou.  Úvodní etapa:  V pondělí 22. 8. (památka P. Marie Královny) v poledne Mons. Jan Peňáz zahájil pouť ze starobylého cyrilometodějského poutního místa Vítochov  požehnáním poutnických křížků pro poutníky, kteří šli poprvé a  požehnáním na cestu všem 52 ppoutníkům.  Tato etapa má 23 km a krásné výhledy do krajiny a příjemné pohoštění nás čeká ve Víru a Rovečném.  V Olešnici se k nám připojilo jedenáct poutníků pod vedením P. Vojtěcha Glogara SDB ze Sebranic u Litomyšle.  Po mši svaté si nás rozebrali místní farníci do svých rodin na nocleh. 1. etapa: Po ranní mši svaté v kostele sv. Vavřínce se vydává 77 poutníků do Letovic, zde nás čeká v nemocnici Milosrdných bratří oběd.  Po odpočinku a modlitbě pokračujeme do Boskovic - farnosti sv. Jakuba, patrona poutníků - kde po modlitbě večerních chval si nás opět „rozeberou" místní farníci a pan děkan na nocleh. 2. etapa:  Z Boskovic nás vychází 84 přes Němčany do Sloupu (vynikající koláče na faře) do Ruprechtova. Mši svatou vede místní rodák P. F. Opálka, který vyzývá v promluvě poutníky, aby 1) zasvětili se P. Marii; 2) snažili se být dobrými lidmi; 3) občas si připomínali svou smrt, která je branou do věčnosti. Poutníci zde měli noclehy v rodinách, penzionu paní Ševčíkové a v tělocvičně. 3. etapa: Z Ruprechtova nás vychází 91a v Račicích se spojujeme s Velkomezeříčskými a náš počet stoupá na 171.  V Rostěnicích jsme po mši svaté bohatě pohoštěni.  Zrovna tak na zastávce v Kozlanech. V Milonicích a okolních obcích si nás místní rozebírají do svých domovů, k zaslouženému odpočinku. 4. etapa: Nás vede přes Koryčany na horu sv. Klimenta. Ten den už pěšky putuje na Velehrad celkem 415 poutníků. V Boršicích nás vítají místní a po mši svaté zvou do svých domovů.  5. etapa: Z Boršic na Velehrad.  Zde pod vedením Miloslava kardinála Vlka obnova zasvěcení národa P. Marii, mše svatá, přijetí nových členů společenství čistých srdcí, přednáška P. prof. Petra Piťhy.  Po závěrečném Te Deu a svátostném požehnání  - cesta domů.  Bylo to letos velmi náročné, mnozí poutníci si sáhli až „na dno", ale: Bohu díky a Pán Bůh zaplať všem, kteří se jakýmkoli způsobem o nás postarali.

 

                                                            Pozvánky.   

8. pěší smírná pouť P.MUDr. Ladislava Kubíčka. 11. září 2004 byl zavražděn na faře v Třeběnicích P. MUDr. Ladislav Kubíček. Narodil se na Podkarpatské Rusi, kde jeho tatínek pracoval jako státní úředník. Jeho domov byl v Sychotíně u Kunštátu.  Zde je také pochován.  Smysl života viděl v nalézání Boží vůle a jejího plnění.  K tomu také vedl tisíce „svých oveček" na zemi i teď z nebe.  Už poosmé vyjdeme od jeho hrobu na kunštátském hřbitově - v sobotu 10. 9. 2011 v 8 hodin na smírnou pěší pouť.  Budeme putovat krásnou podzimní přírodou, modlit se nohama, ústy a srdcem.  V Doubravici bude na faře odpočinek a díky místním obětavým farníkům i občerstvení.  Doprovázet nás budou kněží, kteří budou během cesty udělovat svátost smíření. Putování zakončíme mší svatou v 17 hodin u Panny Marie Bolestné ve Sloupu v Moravském krasu.  Hlavním celebrantem bude (dá - li Bůh) litoměřický biskup Mons. Jan Baxant.  Pro vzdálené poutníky bude připraven skromný nocleh na faře v Kunštátě.  Ze Sloupu zpět do Kunštátu po mši svaté zaveze poutníky autobus. Podrobné informace u jLK.

 

Plán konání prosebných putovních mariánských poutí NJ rok  2011, 2012

2011      

14. listopad  Měřín                      

13. prosinec   Olešnice

2012      

13. leden       Velké Meziříčí;     

13. únor      Rad. Svratka        

13. březen     Křižanov

13. duben       Březí                   

14. květen       Bohdalov         

13. červen      Rožná  

 13. červenec  Oslavice              

13. srpen        Olešná              

13. září          Pavlov  

 12. října          Zvole                         

listopad - volno                

13. prosinec  Olešnice

2013            

leden  Velké Meziříčí                  

květen   Nové Veselí

 

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............

    Srdečné pozvání na 142. pouť NJ - ve čtvrtek 13. října 2011 v 18 hodin do Jam.

 

     Srdečné Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20.9. 2011. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

  Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná -   jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970,   e.mail-kinc@biskupstvi.cz     Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: http://www.novyjeruzalem.cz/ a www. rovecne.farnost.cz.