Pochválen buď Ježíš Kristus!

Milí přátelé!

Zítra je poslední den prázdnin - kolik jsme poznali nových míst, kolik to bylo krásných setkání - Bohu díky.

Pro mnohé z nás bylo jejich vyvrcholením celostátní setkání mládeže a pouť rodin ve Žďáře a 12. pěší pouť na Velehrad.

Dominik kardinál Duka vyzval nejen mládež - ale všechny lidi, kterým leží na srdci život v naší krásné vlasti - do čtvrtého odboje - proti lži, nenávisti, závisti a dalším zlým lidským činnostem (hříchům). Prosme Boha, abychom k tomu měli sílu a aby v naší zemi bylo dobře.

    Z celého srdce Vám vyprošuji Boží požehnání

                                     - jáhen Ladislav Kinc

P.S. Pozvánka na dvě plánované události, kterými se můžeme připojit k výše zmíněnému 4. odboji:

 V sobotu 1.září ve 13 hodin bude v Rovečném požehnána Boží muka na zahradě u Hlaváčků. Manželé - katolička a evangelík ji zbudovali z vděčnosti Pánu Bohu za vše co jim dal, zasvětili ji sv. Františkovi z Assisi (mimo jiné patron ochránců přírody) a sv. Anežce Přemyslovně (patronka smíru v rodinách). Těšíme se při té příložitosti na slova P. Petra Piťhy.  Kdo  můžete - jste srdečně zváni.

Další sobota 8. září na svátek Narození P. Marie Vás zveme na 9. smírnou pěší pouť P. MUDra. Ladislava Kubíčka - podrobnosti ve zpravodaji.

Nový Jeruzalém č. 9/2012

Zpravodaj  pro 153. prosebnou mariánskou pouť,která se bude konat (dá-li Pán Bůh)

v Pavlově u Radostína n/Oslavou - ve čtvrtek 13. září  2012 v 18 hodin.

 

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb  v Olešné

V pondělí 13. srpna přijelo a přišlo na pouť NJ do Olešné pěti autobusy, auty a pěšky asi  500 poutníků. Svátost smíření udělovalo 8 zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.

 Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání 

2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

   3) o vzrůst víry v našem kraji                           

4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

      5) o život těla a duše pro všechny počaté děti     

6) na smír za hříchy celého světa

Kázání novokněze P. Mgr. Karla Janů, kaplana v Hodoníně,  na pouti NJ  v Olešné

Drazí bratři a sestry,  nic, co člověk vykoná z lásky se neztratí, ale trvá dál a získává věčnou hodnotu. Byť  by to byla sebenepatrnější věc. Proč?  Protože Bůh je láska, píše apoštol, a všechno trvá v něm.  Je věčný a věčná je tedy i jeho láska. A tak tedy, do všeho, co děláme s láskou, vnášíme semínko věčnosti. Toho co trvá a nezaniká.

Mučednictví jako prolití krve pro víru v Boha, bylo a je v křesťanství bráno jako vrchol lásky k Němu. Spousta svatých po mučednictví toužila. Tento skutek lásky se ale netýká pouze vztahu mučedníka a Boha, ale celého společenství církve, protože, jak píše sv. apoštol Pavel, všichni tvoříme dohromady jedno tělo, a tak když uděláme něco dobrého, má z toho užitek celá církev a naopak když konáme zlo, ubližujeme rovněž celé církvi, tedy všem kdo v ní jsou. Když bychom procházeli dějiny církve, našli bychom spousty těch, kteří stojí v zástupu mučedníků. A jsou mezi nimi i sv. Poncián - papež a sv. Hippolyt, kteří položili svůj život pro Krista během pronásledování ve 3. století a jejichž památku si dnes připomínáme. Jsou svatí a přesto jsou jejich jména spojena s jedním z prvních a velkých rozkolů v církvi. Poncián byl papež a  Hippolyt stál proti němu jako vzdoropapež, kvůli některým sporným věroučným otázkám. Když byl ale Hippolyt během pronásledování zajatý a poslán do dolů v Sardinii, svoji chybu uznal a snažil se o to, aby v církvi opět zavládla jednota. Vyzýval své přívržence, aby se i oni usmířili. Také dnes vidíme v církvi různé rozkoly a problémy, jimiž zlý chce zničit církev, rozbít její jednotu. To nejzákladnější k čemu Ježíš Kristus vyzývá: „Buďte jedno, jako jsem jedno já a Otec." A stejně jako je v rodině bolest, když se její členové rozhádají a neusmíří, tak je to i v církvi. I ona dnes často trpí rozhádaností a nejednotou, kterou působíme my, kteří v ní žijeme. Tím, že často chceme prosazovat sebe a stavíme se na místo Krista, že chceme někdy vládnout, místo abychom byli jako Ježíš Kristus služebníky druhých. Každý z nás je jiný a to je dobré, protože každý přináší něco nového, ale přesto já nemohu přetvářet církev a druhé podle sebe.

U svatých, i mučedníků, vždy můžeme a máme hledat vzor a povzbuzení pro svůj duchovní život. Jsou svatí, ale i oni byli hříšní lidé. My jsme hříšní a i my můžeme být svatí. Svatost to ale není výkon. Je to spíše odevzdání se cele Ježíši Kristu, aby on nás přetvořil, jak říká prorok Ezechiel, prosit ho aby nám daroval nové srdce, podstoupit tuto operaci v Božích rukách, která může být velice bolestivá. Dobře to vystihuje i výzva: „Ježíši tichý, srdce pokorného, přetvoř naše srdce podle srdce svého. V srdce, v němž je místo pro každého člověka."

Panna Maria je nazývána královnou mučedníků. Nezemřela jako jiní mučedníci v aréně, ale přesto i ona je mučednicí. Mučednictví je spojené s obětí, utrpením.  Její mučednictví je skryté a její život je protkán utrpením. Také proto bývá někdy nazývána sedmibolestná. U ní i u ostatních svatých vidíme, že utrpení v našem životě není, jako něco co má nás má ničit, ale díky víře, kterou máme od Ježíše Krista, a jeho pomoci, nás má utrpení posílit a proměňovat. I ono je darem, ale to člověk často nevidí, přes bolest kterou cítí, prožívá. To lze vidět spíš s odstupem času. K vidění utrpení jako daru, se musí člověk s Boží pomocí, tzv. protrpět. Sv. Pavel to přirovnává k ženě, které má porodit dítě. Po porodu nehledí na vše co si musela prožít. Je tu dítě a ona má radost.

A nevadí také, že člověk má strach. I Ježíš Kristus se před ukřižováním potil krví. Křesťanská ctnost statečnosti nespočívá v tom, že bychom se ničeho nebáli, ale že dokážeme a chceme konat dobro i navzdory svému strachu. Spousta svatých píše o svém strachu z utrpení a prosí Ježíše Krista o sílu, aby měli rádi svůj kříž. A procházíme-li jejich život, vidíme, že časem jsou schopni Bohu za utrpení nejen děkovat, ale o něj i prosit. Protože si uvědomují, jak jsou v těchto chvílích Kristu blízko. Podívejme se na Pannu Marii. Najdeme ji vždy u Krista, a to i na Kalvárii.

Mučednictví je pro každého z nás. Je to každodenní boj o dobro, o Boha. Neustálé dovolování Bohu, aby nás přetvářel, tak jak chce on. I naše mučednictví nemusí být viditelné jako u sv. Hippolyta či dalších, ale skryté, jako mučednictví Mariino. A jak píše evangelista Matouš: „Bůh Otec, který vidí i to, co je skryté nám odplatí."

   Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 21 117 Kč, které jsme darovali na rozvoj a rozšiřování poutního areálu Božího Milosrdenství ve Slavkovicích. Poděkování patří také místnímu faráři otci Josefovi a všem farníkům z Olešné, kteří jakýmkoli způsobem celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

Rozhovor s P. Vojtěchem Glogarem SDB, farářem v Sebranicích u Litomyšle,  hlavním celebrantem poutě NJ v Pavlově u Radostína n/Osl

Stručné představení - věk, dětství, mládí, studia, působiště   

Mám 56 let. Dětství jsem prožíval v malé moravské vesničce Hůrce nedaleko od Nového Jičína spolu se třemi bratry a starší sestrou. Po skončení ZŠ jsem studoval na zemědělské škole obor pěstitel a chovatel. Po nepodařených přijímačkách na VŠ jsme nastoupil do místního JZD jako pomocný agronom. Pak mě čekala vojenská služba, kde v tichu pohraničí dozrávalo i mé povolání. Po vojně jsem ještě rok pracoval a v roce 1979 jsem nastoupil semináře v Litoměřicích.  Po svěcení v roce 1984 se stal mým prvním kaplanským místem Hlučín (u Ostravy) a samostatná farnost Šilheřovice a Hošťálkovice. Po tříletém působení jsem byl poslán do pohraničí Horní a Dolní Domašov, Vápenná a Jeseník (lázeňské město). Po roce 1990 k tomu přibyly ještě další farnosti. Ale to jsme již veřejně vystupovali jako Salesiáni Dona Boska. Přesto jsme ve třech spravovali asi 10 farností.    Po rozhodnutí představených jsem byl v roce 1996 přeložen do Zlína. Tam jsem působil 10 let a během mého pobytu se v 70-ti tisícovém městě postavil nový kostel na Jižních Svazích (část města s asi 30 tisíci obyvateli). Od roku 2006 působím ve farnosti Sebranice u Litomyšle.   Můj bratr Petr působí jako karmelitán v současné době v Praze u Pražského Jezulátka a s nejmladším Pavlem jsme se prohodili, takže on působí ve Zlíně na Jižních Svazích.    

Otče, co podstatného jste se v dětství naučil od rodičů?     

Rodiče pro mě byli příkladem jednoduché, ale živé praktikující víry. Zvlášť v době dospívání nám byl tatínek krásným vzorem táty, který s Bohem žije. Vídávali jsme ho každý večer, když v prostorné kuchyni, kde jsme nejvíc žili a učili se, každý večer si klekl pod kříž, opřel se o stůl, hlavu do dlaní a modlili se. To bylo asi rozhodující v době dospívání, kdy jsem stál před volbou jak dál. A maminka byla tou skutečnou mámou i v tom, jak nesla své tělesné utrpení. Oba nám byli příkladem i svátostného života. Takže domácí zázemí jak má být.     Co bylo tím nejdůležitější  impulsem pro rozhodnutí stát se knězem?  

Asi se nikdy nedozvím, kdo všechno stál za mým povoláním. Velkou úlohu v tom jistě sehrála babička (z maminčiny strany), která se na ten úmysl hodně modlila a nesla svá utrpení. Všechno nechávala na Pánu Bohu, ať si někoho z jejich vnuků vybere. Sice se toho nedožila, ale 4 kněžská povolání mluví za vše.  Impulsem pro rozhodnutí byli jednak kněží z vedlejší farnosti, kteří se nám mladým opravdu věnovali a byli dobrými průvodci, a pak také spolubratři salesiáni, se kterými nás seznámila v 9. třídě jedna sestra boromejka. Myslím, že také ji si Bůh povolal k tomu, aby mi pomohla objevit to, kde mě Bůh chce mít.  

Kdo byl nebo je pro vás kněžským vzorem?  

Vzorem pro mě byli kněží působící v sousední farnosti - o. Vladimír Tomeček (až po revoluci jsem se dozvěděl, že je jezuita) - ten svou věrností, opravdovostí a krásným vztahem k Bohu. A pak jeho nástupce o. Milán Kouba. A kněží salesiáni, kteří mě utvářeli jako studenta i kněze.   U nich jsem zase objevoval krásu liturgie. A pak to byla celá řádka.  

Co považujete na službě kněze za nejdůležitější a nejkrásnější?

Být pravdivým v tom, co mi bylo svěřeno jako dar pro druhé. Abych svým životem mohl druhým vyprávět, jak Bůh působí v mém životě.   A není nic krásnějšího, než se sám setkal s Kristem a druhé přivádět do společenství  s Ním.  

Co může věřící člověk dělat pro to aby vzrostla víra v jeho okolí?  

Protože se víra nedá druhému předat jako nějaká věc, „nezbývá" než žít osobně svou víru jako upřímný, krásný a sympatický vztah k Bohu, modlit se za svou víru a těch, na kterých nám záleží a které nosíme ve svém srdci a nepřestat důvěřovat tomu, že Bůh má konečné slovo a svůj čas.  

Co vidíte jako důležité, na co kladete důraz v tříletí Písma Svatého, roku biřmování ve Vaší práci, ve svém životě, ve své farnosti?  

Vím, že všechny tyto výzvy jsou jistě důležité a potřebné. Ale vnímám je spíš jako inspirace, než jen jako něco, co se musí... Biblické hodiny jako setkání nad Písmem (lidé střední generace) prožíváme již 7 rok ( vždycky v zimním období - jak je to nakonec na vesnici možné). Po 4 letech začínáme přípravu téměř 40 mladých lidí ke svátosti biřmování. A snažíme se, aby to co sami dostali, toužili předat druhým.     

Mohl byste nám  přiblížit úmysl sbírky, která je dnes obětována na pomník svaté Zdislavy v Křižanově?

Podle zpráv, které se ke mně dostaly, myslím, že není potřeba tento úmysl představovat, čtenáři a poutníci už několikrát o tom slyšeli a četli.  Je třeba mít dostatek prostředků, aby se mohlo se stavbou co nejdříve začít.    

Kde vás nejvíc „tlačí boty"?  

Žiji v dobré farnosti, kde je hodně nadšených a obětavých lidí, dospělých i mladých. Ale chybí osobní iniciativa „udělat sám první krok". Ale jinak si nemám nač stěžovat.    

Na co se nejvíc těšíte?    

Nemám něco zvláštního před sebou. Učím se mít radost i z drobností každodenního života, z těch, které mám kolem sebe a hlavně z toho, že se mám opravdově rádi.  

Co Vám udělalo v poslední době radost?   

Že jsem mohl prožít krásný týden s 15 malými kluky a úžasnými vedoucími na chaloupce.  

 

                           XII. pěší pouť na Velehrad (Vítochovský proud).

V neděli 19. srpna doputovalo na Vítochov pod vedením P. Habrovce a P. Gruby 23 poutníků.  V pondělí jsme v poledne zahájili úvodní etapu pěší poutě v počtu 59 (o 7 víc než loni) požehnáním křížků  a jejich předáním novým poutníkům.  Po příjemném občerstvení a osvěžení (odpoledne bylo 36 st. C ve stínu) ve Víru a Rovečném jsme přišli do Olešnice - zde nás čekali poutníci ze Sebranic u Litomyšle. Po mši svaté si nás farníci rozebrali do rodin.  Na první etapu z Olešnice vyšlo 80 poutníků,  po obědě jsme došli do Boskovic, kde nás přivítal pan kaplan a paní místostarostka.  Byla požehnána standarta Tomáše kardinála Špidlíka a většinu si nás farníci vzali do svých domovů. Ve středu ráno nás už vyšlo 93 - po modlitební zastávce u rodného domu pana kardinála jsme doputovali k Bolestné P. Marii do Sloupu.  Přes Senetářov jsme došli do Ruprechtova.  Ráno nás vyšlo 94 a v Račicích jsme se spojili s Velkomeziříčských proudem.  V pátek ráno nás z Milonic vyšlo 154 a na hoře sv. Klimenta jsme měli společnou cyrilometodějskou bohoslužbu s ostatními proudy.  V sobotu posíleni poutníky, kteří přijeli autobusy jsme prožili vrchol poutě - obnovení zasvěcení naší země P. Marii a mši svatou, kterou pro nás sloužil náš brněnský biskup Vojtěch Cikrle.  Příští - XIII. Pěší puť na Velehrad bude (dá-li Bůh) 19. srpna 2013.   Na závěr této stručné zprávy bych chtěl poděkovat a Pán Bůh vám ve své lásce mnohonásobně odplatí  - všem, kteří nám jakýmkoli způsobem pomohli - modlitbou, darem, pomocí, ubytováním.  Těm, kteří jakýmkoli způsobem při pouti sloužili - dopravní služba, zpěv, nošení zvučícího zařízení, udílení svátostí (naši kněží), atd.  Zvlášť bych chtěl poděkovat našim dobrodincům - v našem proudu bylo 43 dětí a rodičů z početných rodin (4. a více dětí)  - díky Vašim darům byly jejich náklady minimální.   Díky Bohu, díky P. Marii (skrze ni jsme prosili o déšť - a přišel), andělům strážným a všem svatým za mimořádnou ochranu.   jLK

 

Plnění vůle Boží. Oslovilo mne kázání z Bohdalova a budu se snažit si je občas znovu přečíst a uplatňovat v životě. Je měsíc červenec - měsíc svatých Cyrila a Metoděje. I oni patří k těm, kteří konali to, co po nich Bůh požadoval. Byli vzdělaní kněží a byli ochotni plně pracovat pro Církev. Byli povoláni na první misii a osvědčili se. Potom mohli zůstat ve svém klášteře a konat své každodenní povinnosti. Ale přišlo poselstvo z Velké Moravy a císař ví, že pro tento úkol jsou nejschopnější. Neodepřou, ale musí se dobře připravit. Nebylo to „jednoduše sbalit kufry" a jít. Jsou obeznámeni se situací.  Chtějí-li uspět je třeba vytvořit písmo, bez kterého by byli odkázáni na Germány. Vytvářejí slovanskou abecedu, překládají Písmo svaté a vytváří i novou liturgii. Cesta je dlouhá i nebezpečná, ale je neodradí. Je to vůle Boží a oni ji chtějí plnit. Na Moravě jsou sice s láskou přijati panovníkem i obyčejnými lidmi. Ale ďábel nespí a klade obtíže. Musí do Říma obhájit překlad Písma i liturgie.  Papež se z toho raduje, ale Boží prozřetelnost odvolává na věčnost Konstantina-Cyrila. Metoděj však zase uposlechne Boží vůli a vrací se na Moravu. A zase ďábel nespí. Plnění Boží vůle nikdy není snadné, ale Bůh pomáhá. I my jsme vyzýváni konat Boží vůli jak v rodině, společnosti, v církvi. Jak ji plníme? Bez Boha to nedokážeme, ale s ním ano. Proto si stále vyprošujme pomoc z Nebe - od Panny Marie i svatých.          Br. Kl. Maria                        

Pozvánky.   

9. pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka.

11. září 2004 byl zavražděn na faře v Třeběnicích P. MUDr. Ladislav Kubíček. Narodil se na Podkarpatské Rusi, kde jeho tatínek pracoval jako státní úředník. Jeho domov byl v Sychotíně u Kunštátu.  Zde je také pochován.  Smysl života viděl v nalézání Boží vůle a jejího plnění.  K tomu také vedl tisíce „svých oveček" na zemi i teď z nebe.  Už podeváté vyjdeme od jeho hrobu na kunštátském hřbitově - v sobotu 8. 9. 2012 v 8 hodin na smírnou pěší pouť.  Budeme putovat krásnou podzimní přírodou Moravského krasu, modlit se nohama, ústy a srdcem.  V Doubravici bude na faře odpočinek a díky místním obětavým farníkům i občerstvení.  Doprovázet nás budou kněží, kteří budou během cesty udělovat svátost smíření. Putování zakončíme mší svatou v 17 hodin u Panny Marie Bolestné ve Sloupu v Moravském krasu.  Hlavním celebrantem bude (dá - li Bůh) P. Alois Heger, farář v Chomutově.  Pro vzdálené poutníky bude připraven skromný nocleh na faře v Kunštátě.  Ze Sloupu zpět do Kunštátu po mši svaté zaveze poutníky  autobus. Informace - jáhen Ladilslav Kinc, 606948970.

Hostýn a Kroměříž.

Farnost  Radešínská Svratka a Olešná pořádá poutní výlet  na Sv. Hostýn a do Kroměříže v úterý 11. září 2012.  Po zaplnění autobusu museli odmítnout další zájemce.  Po dohodě s místním farářem je možné se dál přihlašovat a pokud se přihlásí dostatečný počet zájemců, připojil by se jáhen LK  s druhým autobusem - z těchto farností a z okruhu NJ.  Protože je nutné domluvit  program a další záležitosti - je třeba se přihlásit co nejdříve.  Program: mše svatá, prohlídka kostela, pobožnost křížové cesty a oběd na Sv. Hostýně, Kroměříž - prohlídka kostelů a Květné zahrady. Předpokládaná cena - 400 Kč, děti - 200 Kč.  Přihlášky u jáhna LK - 606948970, 516463315  nebo na faře v Radešínské Svratce 566673331.

 Pouť - Sloup,  Křtiny, Vranov u Brna (autobusem) - Neděle 23. 9. 2012. Program: 7,30 mše svatá v  Sloupu,  10,30 - mše svatá ve Křtinách, možnost oběda ve Křtinách, 14 - svátostné požehnání na Vranově u Brna.   Je nutné se přihlásit - (přihlášky  co nejdříve, nejpozději do 16.9.) se zálohou 150 Kč  u jáhna L. K ince.

Pouť do Lurd, Fatimy, Compostely a na další místa ve Francii, Španělsku a Portugalsku.  Termín 7. - 20. 10. 2012,  cena 14 290 Kč,  přihlášky na faře v Radostně - 566670136, fara.radostin@seznam.cz

Slavkovice - kostel Božího Milosrdenství a sv. Faustyny.  Rádi bychom pozvali všechny do Slavkovic:     1) Každou třetí sobotu v měsíci - 16 h. začátek programu - modlitby a sv. zpověď, v 17 hod. mše svatá  2) Každou sobotu a neděli po celý rok od 15 - 17 hod. v kostele ve Slavkovicích je možnost zpovědi nebo duchovního rozhovoru s knězem. Kontaktní čísla: Farnost Jámy: 566 502 857;  Slavkovice:  /bohoslužby, poutě, prosby, Kniha milosrdenství, nahlašování skupin/ 566 502 855, email: info@slavkovice.cz; Na stránkách http://www.slavkovice.cz/ najdete další informace. Děkujeme a přejeme Vám hodně Božího požehnání  - za otce pallotiny:  P. Wojciech Zubkowicz SAC

 

        Plán konání prosebných putovních mariánských poutí NJ rok  2012, 2013, 2014

2012       1

3. listopad Měřín                     

13. prosinec  Olešnice

2013      

14. leden        Velké Meziříčí     

12. únor       Žďár n/Sáz I.         

březen

               12. duben       Lísek                   

13. květen    Nové Veselí    

13. červen   Jimramov

               12. červenec  Oslavice              

13. srpen      Olešná                              

září

               14. říjen          Jámy                         

listopad                           

13. prosinec Olešnice

2014       1

3. duben      

Bohdalov               13. květen  Březí

 

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............ 

        Srdečné pozvání na 154. pouť NJ - v pátek 12. října 2012 v 18 hodin do Zvole

 

     Srdečné Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20. 9. 2012. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

  Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná -   jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970,   e.mail-kinc@biskupstvi.cz     Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: http://www.novyjeruzalem.cz/ a www. rovecne.farnost.cz.