Novy Jeruzalem v Olešné - pondělí 13. 8. 012 v 18 h.

31.07.2012 - poutní místo Křtiny

  Pochválen buď Ježíš Kristus!

            Milí přátelé!

"Všechno k větší cti a slávě Boží". Heslo sv. Ignáce z Loyoly - kerý má dnes svátek.

 Bratr Jaroslav Cacek, velký znalec pravdivých (ne těch, které jsme se učili ve škole a naše děti dál - bohužel - se učí) dějin našeho národa, mně vyprávěl o působení jeho duchovních synů v dějinách naší země. Mnoho jeho slov si nepamatuji, snad jen toto:

a) raduj se z pokladu mateřského jazyka, děkuj za něj těm, kteří mají výrazný podíl na jeho záchraně

b) raduj se z nádhery barokní Prahy, mnoha dalších míst  a děkuj těm, kteří mají podíl na jejím vytvoření

c) děkuj za mnoho typů duchovních cvičení jejich zakladateli

d) atd. 

 Bratr Jaroslav také často říkal:  "Jezuité pro náš národ tolik dobrého udělali a my se jim tak nepěkně odplácíme - nevděkem a nenávistí. 

 Možná v době, kdy na některých místech světa tento řád prožívá krizi svého čtvrtého slibu, jim může naše dnešní modlitba za ně velmi pomoct a tím splatíme svůj dluh.

K tomu malý příklad ze života:

Jeden lehkomyslný (nebo v "zázraky" věřící) řidič si naložil mnoho dřevolaminátových desek na vozík a vyjel z prodejny. Při vjezdu na silnici  se mu celý náklad (vzorně dodržující přírodní zákony) vysypal, tak, že uzavřel celou vozovku. Z obou stran vznikla řada vozidel - nemusím Vám ani vypisovat tituly, kterých se tomu člověku od jeho kolegů dostávalo. ........Až jeden z nich si uvědomil, že viník to bude nakládat dlouho  a jestli vůbec........Vylezl z auta a začal mu pomáhat.....a kupodivu, za chvíli se přidalo několik dalších. ....a za chvíli byla vozovka volná a všichni mohli pokračovat dál, ke svým cílům.

Tak jako chlapec v evangeliu minulé neděle - dal málo, Bůh dal víc než lidé potřebovali.

Učme se stále pomáhat, zvláště těm, kteří jsou v jakékoli nouzi - hmotné i duchovní a naplňujme heslo: "Všechno k větší cti a slávě Boží".

K tomu ať Vás povzbudí myšlenky  a pozvánky našich duchovních otců a bratrů ve víře ve zpravodaji NJ.

Všem vyprošuji Boží požehnání - Váš jáhen Ladislav

 

P.S.

Kdo už víte, že chcete pěšky putovat po nejkrásnější a jedné z nejnáročnějších cest na Velehrad:

 Radešínská Svratka...Vítochov....Vír.....Velehrad, prosím přihlaste se u mé maličkosti. Děkuji. jL

Nový Jeruzalém č. 8/2012

                                       Zpravodaj  pro 152. prosebnou mariánskou pouť,

        která se bude konat (dá-li Pán Bůh) v  Olešné - v pondělí 13. srpna  2012 v 18 hodin.

 

                     Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb  v Oslavici

   V pátek 13. července přijelo a přišlo na pouť NJ do Oslavice pěti autobusy, auty a pěšky asi  350 poutníků. Svátost smíření udělovalo 6 zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.          

Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání 

2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

3) o vzrůst víry v našem kraji                           

4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

 5) o život těla a duše pro všechny počaté děti     

6) na smír za hříchy celého světa

 

           Kázání P. ThDr. Lukáše Ondřeje Szendzielorze na pouti NJ  v Oslavici:

   Rok 64. V Římě pronásledování křesťanů, tak jak to předpověděl Ježíš Kristus. Císař Nero pronásleduje, ničí, mučí. Ty, kteří vyznávají víru v jednoho Boha, víru v Ježíše Krista. Jeden z těch pronásledovaných je Petr, Šimon Petr, který se rozhodl, možná podle věty z dnešního evangelia – utéct z města.  Utíká, běží po Via Appia, už je za hradbami města, když najednou na cestě potká vzkříšeného Krista.  Řekne mu – údajně latinsky:  „Quo vadis, Domine? – Kam kráčíš, Pane?“  a uslyší odpověď: „Jdu do Říma, jdu do věčného města, abych se tam dal ještě jednou ukřižovat, aby mě ještě jednou umučili.“  Petr pochopil, že jeho místo je s ostatními křesťany.  Vrátil se do města a tam , jak víme byl krutě umučen, také ukřižován, jenom jiným způsobem.

   Sestry a bratři!  Nevíme jestli je to legenda nebo pravda napsaná v apokryfech.  Je to hlavní myšlenka knihy Henrika Sienkiewicza o prvních křesťanech, za kterou dostal Nobelovu cenu. Je jedno jestli to pravda je nebo není. Na Via Appia stojí kostel s názvem: Quo vadis? – Kam kráčíš?  Ale mě zajímala spíš ta otázka: Quo vadis?, ale ne už Domine, Kriste, ale v souvislostí s dnešní situací, která se děje kolem nás a také v souvislosti s dnešním evangeliem – Quo vadis, Ecclesia? Kam kráčíš Církvi? Otázka je – kdo se má ptát – zda my sebe navzájem nebo Ježíš Kristus nás?  Možná obojí.  Protože otázka - Kam kráčíš Církvi? – je otázka, která směřuje na každého z nás.  Nějak nevím, možná jsem přecitlivělý, ale v posledních dnech nebo v poslední době je toho nějak s Církví mnoho, v tom smyslu, že můžeme slyšet a zaznamenat mnoho různých zpráv, ne vždycky šťastných.  Na Slovensku dělají petici, aby jim vrátili arcibiskupa.  V Rakousku, Německu vznikají iniciativy věřících laiků, kteří by chtěli vést sami Církev a být za ni sami zodpovědní. V Polsku, které je údajně je katolické, jak jsem se dověděl, počet těch, kteří chodí pravidelně do kostela je jen 40%.  Někde mezi námi v našich farnostech tady v této zemi, vznikají různá hnutí, sdružení, společenství, které se někdy vzdalují od toho, čím je katolická Církev nebo od toho čím je to slovo katolický – to je všeobecný. Někde sdělovací prostředky vytahují různé nešťastné nehody nebo náhody nebo příhody kněží, kteří zklamali, což je pravda.    

    Když to člověk vezme a sčítá dohromady, když přijde tolik zpráv a vyslechne je ve farní kanceláři za týden a je jich plno – pak se může zeptat:  „Kam to všechno směřuje?“.  Možná je třeba se vrátit do onoho věčného města, vrátit se k autoritě Církve.  Ne v tom smyslu, že budeme tleskat, až uvidíme papeže, že je to hezké, že přijel na nějaké pouti nebo slavnosti. Ale vrátit se k učení,  toho co je základní. K učení Církve, které je neustálou interpretací Božího Zjevení.

     Chtěl bych tady připomenout nebo informovat, pokud to někdo neví, že letos v říjnu začne rok víry.  Papež napsal apoštolský list o vyhlášení roku víry, které je spojeno s výročím začátku II. Vatikánského koncilu a tomu vydala kongregace pro nauku víry pastorační příručku nebo směrnice, která platí pro každého z nás – na úrovní celé Církve, tak na úrovni diecézí, farností.  Když to vezmeme na úrovni farnosti, tak máme 10 bodů, co bychom my ve farnostech, společenstvích, sdruženích měli dělat.  V některých děkanstvích brněnské diecéze vzniká program obnovy nebo prohloubení vědomostí týkajících   se víry.  To má dělat každý z nás.  Vrátit se, nejenom k Bibli, ale k dokumentům II. Vatikánského koncilu, ke katechismu katolické Církve, ke kompendiu katechismu, které vzniklo v otázkách a odpovědích.  Měli bychom se v roce víry vzdělávat v této oblasti, abychom věděli, kdo jsme, abychom věděli kam jako Církev máme opravdu směřovat, abychom se neztratili.  Protože různé události, které se dějí, konají mohou nás vyvést z míry.  Možná, samozřejmě je to věc našeho jáhna,  i ten Nový Jeruzalém v roce víry by měl být příležitostí k prohloubení víry i našich vědomostí týkajících se víry.  Vždycky, když někoho opravdu milujeme, chceme vědět, kdo to je.  Říkáme, že Pána Boha máme rádi a přitom ho neznáme, ani v tom v čem se on sám nám dává poznat. Amen.

   Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 13 785  Kč (7 785 z pouti, 6 000 dali Oslavičtí), které jsme darovali na Skutečný dárek pro Afriku skrze nadaci – Člověk v tísni.  Pán Bůh zaplať všem dárcům. Snili jsme o tom, abychom chudým v Africe mohli dát jednu krávu za 7 500 Kč, výši sbírky dorovnali dobrodinci na 15 000 Kč a mohli jsme poslat krávy dvě – Bohu díky! Poděkování patří také otci Lukášovi, paní Anežce, oslavickým a všem, kteří jakýmkoli způsobem celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

P. Karel Janů – novokněz, kaplan v Hodoníně a… hlavní celebrant 152. poutě NJ v Olešné:

Stručné představení – věk, dětství, mládí, studia, působiště:  

Jmenuji se o. Karel Maria Petr Janů. A jsem křesťan, to znamená Kristův. Uvádím záměrně i svoje biřmovací jména, protože svátost biřmování je jednou ze tří svátostí, které vtiskují nesmazatelnou pečeť a jména biřmovacích patronů, které jsem si zvolil, mají v mém životě velký význam. I já mám naplňovat poslání těchto jmen. Maria je Matka Boží i Matka nás všech a Petr je mi vzorem důvěry k Božímu milosrdenství. I když Pána zapřel, zůstal jeho apoštolem a nebál se začít znovu. Je mi nyní 26 let a mám 7 živých sourozenců o 3 děti rodiče přišli, věřím, že jsou v nebi, počítám je také do rodiny. Takže nás je celkem 11 dětí. Rodiče mám, Bohu díky, ještě oba naživu. Mládí jsem prožil doma na vesnici v Hlinném. Pak jsem chodil do základní školy v Řečiči, následně do Nového Města na Moravě na gymnázium a v 20 letech po maturitě jsem vstoupil do kněžského semináře v Olomouci a po 6  letech studia mne otec biskup Vojtěch vysvětil na jáhna. Jáhenskou praxi jsem prožil ve Žďáře nad Sázavou a Herálci a jako kaplan jsem ustanoven do Hodonína.    

Otče, co podstatného jste se v dětství naučil od rodičů?   U obou jsem se učil a obdivoval věrnost povolání. I když prožívali spoustu těžkých chvil, nikdy to spolu nevzdali. U tatínka si vážím jeho nenápadnosti. Spoustu věcí umí, ale nic ze sebe nedělá. Neprosazuje nikdy svůj názor silou a umí naslouchat. Maminka je pak vzorem preciznosti. Co dělá, chce dělat co nejlépe. Další důležitou vlastností, kterou si u nich vážím, je, že nás učili nedívat se jen na své potřeby, ale i potřeby těch, kteří jsou okolo nás. Učili nás dělit se.  

Co bylo tím nejdůležitější  impulsem pro rozhodnutí stát se knězem?   Kněží, které jsem potkával a potkávám. Kdyby mé povolání bylo jako mozaika, našly byste v ní spousty kamínků, na nichž by byla jména těchto kněží. Ale nejen jejich, ale i jména všech lidí, které jsem potkal. Ta mozaika by byla otevřená Boží ruka, která zve ke společnému životu s Bohem a lidmi. K životu kněze.    

Kdo byl nebo je pro vás kněžským vzorem?   Těch kněží je opravdu více. První mi utkvěl v paměti o. Eduard Šikula, který mne pokřtil, za o. Aloise Učně jsem začal ministrovat. Touhu být knězem jsem pocítil, když u nás působil o. Petr Karas a že tato touha neuhasla, ale rostla, vděčím o. Pavlu Habrovcovi a o. Dismasovi od kapucínů z Olomouce, kteří mne duchovně vedli a vedou. Mohl bych ale jmenovat spoustu dalších kněží, kteří se mnou studovali. O těch všech ví Pán. Ti všichni jsou pro mne kněžími Kristova srdce.     

Co považujete na službě kněze za nejdůležitější a nejkrásnější?   Být s Bohem a být s lidmi a pro lidi. Život ve velké rodině božích dětí, tak jak to bude v nebi. S tím se pojí slova, která mne provázejí z III. eucharistické modlitby: „Ať se před tebou, Bože, stáváme obětí úplnou a ustavičnou.“ Není totiž lásky bez oběti.    

 Co může věřící člověk dělat pro to aby vzrostla víra v jeho okolí?   Žít svoji víru tam, kde je. To nejsou kolikrát velké věci, ale obyčejné věci všedního a každodenního života. Matka Tereza to krásně vystihla slovy: „Dělej malé věci s velkou láskou.“ To je podstata křesťanského života. Učit se skutečně milovat. A z této lásky nikoho nevyloučit.   

Co vidíte jako důležité, na co kladete důraz v tříletí Písma Svatého, roku biřmování ve Vaší práci, ve svém životě, ve své farnosti?  Jako nejdůležitější vidím to, aby Kristus zůstal v mém  ivotě stále tím, kdo je v centru mé pozornosti, abych se nikdy nestavěl na jeho místo, abych dokázal jít cestou Jana Křtitele, který říká: „ On musí růst a já se musím menšit.“ 

Mohl byste nám  přiblížit úmysl sbírky, která je dnes obětována na poutní kostel ve Slavkovicích:   Sbírku bych rád věnoval na potřeby, které jsou spojeny s rozšiřováním poutního kostela Božího milosrdenství ve Slavkovicích.     

Kde vás nejvíc „tlačí boty“?   Nejvíce na palci, a proto nosím vždy raději boty o číslo větší než je moje noha.     

Na co se nejvíc těšíte?   Na to co přijde, protože každý den přinese spoustu příjemných překvapení.    

Co Vám udělalo v poslední době radost?  To, že jsem knězem. Mohu zakoušet, že na má slova se z obyčejného chleba a vína stává Tělo a Krev Ježíše Krista. To, že jsem při tom, když Kristus odpouští hříchy, křtí a koná jiné velké věci a já jsem tak blízko u toho a dokonce do toho vtažen. Jinak jsem vděčný za nové lidi, které poznávám a taky, že vůbec žiji.                                                   

                   

Plnění vůle Boží

 Oslovilo mne kázání z Bohdalova a budu se snažit si je občas znovu přečíst a uplatňovat v životě. Je měsíc červenec – měsíc svatých Cyrila a Metoděje. I oni patří k těm, kteří konali to, co po nich Bůh požadoval. Byli vzdělaní kněží a byli ochotni plně pracovat pro Církev. Byli povoláni na první misii a osvědčili se. Potom mohli zůstat ve svém klášteře a konat své každodenní povinnosti. Ale přišlo poselstvo z Velké Moravy a císař ví, že pro tento úkol jsou nejschopnější. Neodepřou, ale musí se dobře připravit. Nebylo to „jednoduše sbalit kufry“ a jít. Jsou obeznámeni se situací.  Chtějí-li uspět je třeba vytvořit písmo, bez kterého by byli odkázáni na Germány. Vytvářejí slovanskou abecedu, překládají Písmo svaté a vytváří i novou liturgii. Cesta je dlouhá i nebezpečná, ale je neodradí. Je to vůle Boží a oni ji chtějí plnit. Na Moravě jsou sice s láskou přijati panovníkem i obyčejnými lidmi. Ale ďábel nespí a klade obtíže. Musí do Říma obhájit překlad Písma i liturgie.  Papež se z toho raduje, ale Boží prozřetelnost odvolává na věčnost Konstantina-Cyrila. Metoděj však zase uposlechne Boží vůli a vrací se na Moravu. A zase ďábel nespí. Plnění Boží vůle nikdy není snadné, ale pomoc Boží pomáhá. I my jsme vyzýváni konat Boží vůli jak v rodině, společnosti, v církvi. Jak ji plníme? Bez Boha to nedokážeme, ale s ním ano. Proto si stále vyprošujme pomoc z Nebe - od Panny Marie i svatých.                                                                          

                                                                                                       Bratr Klement Maria.

Pouť na slavná poutní místa Litoměřické diecéze

Ještě čtrnáct dní před jejím začátkem nebyla jistota, zda se uskuteční (malý počet přihlášených), den před zahájením se ještě hlásili zájemci, na které už nebylo místo.  První den jsme si prohlédli a měli mši svatou v nejstarším mariánském poutním místě v sev. Čechách – Mariánských Radčicích, následovaly modlitby a prohlídky skvostných klášterních kostelů v Oseku a Bohosudově.  Den jsme zakončili modlitbou před farou v Třebenicích, kde byl zavražděn P. Ladislav Kubíček.  Noclehy jsme měli v bývalém kněžském semináři v Litoměřicích.  Druhý den jsme vyslechli moudrá slova 90-letého Mons. Stejskala v Horní Polici a jeho hospodyně Marie, která šla sloužit na faru na tři měsíce a už je tam 48 roků. Následovala poutní kaple v České Kamenici, mše svatá ve Filipově, Loreta v Rumburku a zakončení u sv. Zdislavy v Jablonném.  Třetí den jsme věnovali Litoměřicím – úžasná prohlídka katedrály sv. Štěpána místním proboštem, výstava zničené kostely sev. Čech v kostele sv. Ludmily.  Mše svatá v Doksanech a modlitba na hrbu P. Toufara, P. Buly a dalších mučedníků komunistické totality na hřbitově v Praze – Ďáblicích.  Vše co jsme viděli - na jedné straně nesmírná krása – na straně druhé – varování:tam, kde mizí víra v Boha – život, krása zmizí také.

Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kteří jakýmkoli způsobem nám pře této pouti pomohli.

                                                           

Pozvánky   

12. pěší pouť na Velehrad.   Severozápadní proud  (Do tohoto společenství jsou pozvání a účastní se ho poutníci z oblastí kolem měst: Sebranice u Litomyšle, Bystré, Žďár n/Sáz, Nové Město na Moravě, Bystřice, Olešnice, Kunštát, Letovice, Boskovice).

   Předetapa začíná v neděli 19. 8. ve 14 hodin v Radešínské Svratce – pod vedením otců pallotinů a P. Pavla Habrovce. Končí na Vítochově v 19 hodin mši svatou. 

Úvodní etapa:   Vítochov v pondělí 20.8. ve 12 hodin - žehnání poutních křížků novým poutníkům a požehnání na cestu ze starobylého, krásného poutního cyrilometodějského Vítochova přes Vír (sv. Sedmipočetníci) do Olešnice.

1.       etapa:  úterý   21.8. ráno z Olešnice přes Letovice do Boskovic.

2.       etapa: Ve středu 22.8. z Boskovic přes Sloup, Senetářov do Ruprechtova.

3.       etapa: Ve čtvrtek 23. 8. z Ruprechtova přes Rostěnice do Milonic.

4.       etapa: pátek  24. 8. z Milonic, přes Koryčany, horu sv. Klimenta do Boršic.

Poslední etapa: sobotu 25. 8. posíleni poutníky, kteří přijedou za námi autobusy z Boršic na Velehrad.  

Zatím máme přihlášeno 12 pěších poutníků.  Vy kteří máte zájem se poutě zúčastnit – pěšky nebo autobusem - je třeba se přihlásit co nejdříve!!!   Proč? Svou přihláškou dáte odpověď na

mnoho věcí, které je třeba domluvit, připravit předem.  Např. – kolik nových poutnických křížků, kolik zpěvníčků, autobusů, doprovodných vozidel, obědů, noclehů, večeří, členů dopravní služby, atd.; atpd.  Není toho málo a předem děkuji všem, kteří pomáhají a těm, kteří jim svým včasným přihlášením službu usnadní. Přihlášky u jáhna Ladislava Kince na níže uvedených kontaktech. Záloha na dopravu zavazadel, pití na cestě a další – 200 Kč, děti 100 Kč (děti z početných rodin  a jejich rodiče neplatí – díky podpoře dobrodinců).   

 Sobotní pouť autobusem na závěrečnou etapu pěší poutě na Velehrad   - 27. 8. – do Boršic a společná poslední etapa na Velehrad.  Záloha 250 Kč.  Také na tuto pouť je nutné se co nejdříve přihlásit u jLK.

 

Celostátní pouť rodin:  Sobota 18. 8. 2012 ve Žďáru n/Sáz – začátek v 9 hodin, srdečně zve otec biskup Vojtěch Cikrle.

 

Turzovka:  Neděle 2. září 2012 jednodenní pouť, přihlášky a informace u V. Šustra, 777640961.

 

9. pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka. Sobota 8. září 2012  - začínáme modlitbou na hrobě P. Ladislava v 8 hodin a potom jdeme přes Voděrady, Krchov, Doubravici do Sloupu v Moravském Krasu. Cestou se modlíme, zpíváme, je možné přijmout svátost smíření.  V Doubravici v poledne je na faře občerstvení a odpočinek.  Ve Sloupu u bolestné P. Marie v 17 hodin pouť vrcholí mší svatou, hlavní celebrant bude P. Alois Heger, děkan z Chomutova. Po mši svaté a vylosování poutnické tomboly nás autobus odveze zpátky do Kunštátu.  

 

Pouť do Lurd, Fatimy, Compostely a na další místa ve Francii, Španělsku a Portugalsku.  Termín 7. – 20. 10. 2012,  cena 14 290 Kč,  přihlášky na faře v Radostně – 566670136, fara.radostin@seznam.cz

 

Slavkovice – kostel Božího Milosrdenství a sv. Faustyny.  Rádi bychom pozvali všechny do Slavkovic:     1) Každou třetí sobotu v měsíci – 16 h. začátek programu – modlitby a sv. zpověď, v 17 hod. mše svatá  2) Každou sobotu a neděli po celý rok od 15 – 17 hod. v kostele ve Slavkovicích je možnost zpovědi nebo duchovního rozhovoru s knězem. Kontaktní čísla: Farnost Jámy: 566 502 857;  Slavkovice:  /bohoslužby, poutě, prosby, Kniha milosrdenství, nahlašování skupin/ 566 502 855, email: info@slavkovice.cz; Na stránkách www.slavkovice.cz najdete další informace. Děkujeme a přejeme Vám hodně Božího požehnání  - za otce pallotiny:  P. Wojciech Zubkowicz SAC

 

        Plán konání prosebných putovních mariánských poutí NJ rok  2012, 2013, 2014

2012       12. října          Zvole                    13. listopad Měřín                13. prosinec  Olešnice

2013       14. leden        Velké Meziříčí      12. únor       Žďár n/Sáz I.          březen

               12. duben       Lísek                    13. květen    Nové Veselí     13. červen   Jimramov

               12. červenec  Oslavice                     srpen                                     září

               14. říjen          Jámy                          listopad                           13. prosinec Olešnice

2014       13. dubna       Bohdalov               13.květen  Březí

 

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem – kdo dřív přijde - ……..…. 

 Srdečné pozvání na 153. pouť NJ – ve čtvrtek 13. září 2012 v 18 hodin do Pavlova u Radostína n/Oslavou,  hlavní celebrant  - P. Vojtěch Glogar SDB ze Sebranic u Litomyšle

 

     Srdečné Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20. 8. 2012. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

  Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná –   jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970,   e.mail–kinc@biskupstvi.cz     Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: www.novyjeruzalem.cz a www. rovecne.farnost.cz.          

 

 

 

 

Komentáře:

přidej komentář

?

- (15)

 

- (8)

 

- (78)

 

celkem hlasovalo 104 lidí

předchozí ankety

Dnes je 23. prosince 2024

svátek má Vlasta

Mons. Jan Peňáz, farář v Novém Veselí a dojíždějící duchovní správce Bohdalova,

59214 Nové Veselí, V Ulici 91

(telefon: 566 667 136

přenosný 736 52 92 21

 penaz.vmZAVINÁČseznam.cz

anebo také poutnik-janZAVINÁČseznam.cz - raději pište na oba, kdyby se jeden pokazil),

DÁVÁ VŠEM PRÁVO POUŽÍT K DOBRÉMU ÚČELU vše z těchto stránek kromě rozpisu bohoslužeb (NEBOŤ TAM MOHOU BÝT NÁHLÉ ZMĚNY VYNUCENÉ NOVÝMI OKOLNOSTMI)