Nový Jeruzalém v Březí u Velké Bíteše - Pozdrav a zpravodaj

 

Pochválen buď Ježíš Kristus!

Milí přátelé!

Za několik hodin začne květen - měsíc opěvovaný básníky, čas květů maděje, čas lásky.  Pro mnohé z nás to letos také bude čas naděje a přípravy na návštěvu Benedikta XVI. v naší milované vlasti.

Každý z nás je v očích našeho Otce krásný květ, který stvořil, aby se proměnil v užitečný plod. 

Jak?  Plněním Jeho vůle. Blahoslavená Matka  Tereza nám radí jit cestou té, kterou v máji uctíváme:

Velikost naší Paní a Matky je v její pokoře.  Není tedy divu, že Ježíš, který žil v její tak těsné blízkosti, si přeje, abychom se od Něho a od ní naučili jen jedno:  být tiší a pokorní srdcem.

K tomu Vám, pokud chcete, mohou napomoci i některá slova  ze zpravodaje NJ. 

Zdravím Vás a žehnám - jáhen Ladislav

 

   Nový Jeruzalém č. 5/2009

       Zpravodaj  pro 113. prosebnou mariánskou pouť,

 která se bude konat (dá-li Bůh) v Březí u Vel. Bíteše ve středu 13. května 2009 v 18 hod

 

                     Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb  v Lísku.

V úterý  14. dubna přijelo a přišlo na pouť NJ do Lísku pěti  autobusy, auty a pěšky  asi 450 poutníků. Svátost smíření udělovalo 5  zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.

                 Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání    

 2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

3) o vzrůst víry v našem kraji                               

 4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

5) o život těla a duše pro všechny počaté děti          

6) na smír za hříchy celého světa

 

 Z promluvy  P. Miloslava Kabrdy  v Lísku: 

V duchu stojíme, bratři a sestry, vedle hrobu a Marie.  Její bolest je tak velká, že ji oslepuje, ohlušuje, zcela otupuje její srdce - hledá, toho koho miluje - mrtvého Ježíše. Nevidí, neslyší, její srdce nezní, když Ježíš živý stojí vedle ní.  Marie Magdaléna vidí skutečná znamení Ježíšova zmrtvýchvstání:  prázdný hrob, přítomnost andělů, ale sama není schopna uvěřit.  Sama není schopna uvěřit.  Kolikrát to slyšela od Pána Ježíše, že vstane. Její bolest ubíjí každou myšlenku.  Zavřena do svého smutku hledá útěchu v přítomnosti mrtvého těla a i tato poslední  útěcha je jí vzata.  Hrob je prázdný hrob.  Ani prázdný hrob, ani přítomnost dvou andělů k ní nedokáže promluvit.  Fakt Ježíšovy smrti je tak mocně vtištěn do její paměti.  Znamení Jeho zmrtvýchvstání ji nedovedou přivést na jiný způsob myšlení.

     Zapomíná na Pánova slova, který mnohokrát předpověděl své zmrtvýchvstání a zůstává pouze  u svých představ, u svých očekávání.  Protože chce umíněně vidět pouze Ježíšovo mrtvé tělo.  Proto není s to pochopit znamení Jeho vzkříšení, která jí byla dána. Smutek ji zaslepil natolik, že nedokáže poznat živého.  Živý jí klade otázky:  Proč pláčeš? Koho hledáš? Ježíš chce, aby se odpoutala od mrtvého těla.  Chce, aby se dostala ze svého trápení, bolesti, žalu.  Aby pohleděla dopředu, na živého.  Zahleděnost do vlastní bolesti však u Marie vyvolává ztrátu smyslu pro realitu.  Ježíš živý stojí vedle ní a ji přemáhá bolest natolik, že není schopna Ho  vidět.  Myslela, že je to zahradník. Ve svých poraněních, hříších, bolestech, ve svých vášních se vrtáme, nimráme, šťouráme a bolest a zranění je větší a větší.  Tak se z malé rány udělá bolák, poslouchá, ale neslyší, dívá se, ale nevidí.

    Bratři a sestry, jen si vzpomeňme ve svém životě, kolik velkých nebo malých bolestí jsme rozšťourali a na mnoho měsíců nebo i let se z nich staly těžké boláky.   A pak, když čas a milosrdenství Boží zahojilo ránu, pak jsme si uvědomili:  co se stalo, bylo nakonec dobré. Vedlo to  k dobrému.  Prorok může říct nebo Pán Ježíš bude zítra říkat Emauzským učedníkům:  Copak to nechápete?  Jak se dostali Izraelité do zaslíbené země? Přes Rudé moře, přes poušť, po které přes čtyřicet let putovali.  Jak se Ježíš dostal k zmrtvýchvstání?  Přes Getsemanskou zahradu, přes ukřižování, přes Golgotu.  Jak se já mám dostat  k Bohu? Jak se mám dostat ke vzkříšení?

  Bratři a sestry, stejnou cestou. Vzkříšení může nastat až po smrti.  Marie setrvává ve smutku, protože se neplní její duchovní očekávání.  Neplní se její představa o tom  jak má vypadat Ježíš, jak má vypadat její duchovní život, jak má vypadat Církev, co mají dělat apoštolové.  Neplní se její představa - je slepá.  Je zapotřebí Pánova zásahu.  Jediné slovo je osvobodilo ze smutku a zahleděnosti do sebe.  Toto jediné slovo může probudit a zachránit i nás. Jediné slovo, které nám může otevřít oči.  Jediné slovo, které zjevuje moc toho, který je vyslovuje.

   Bratři a sestry, jak skvěle nám Církev dává při každé mši svaté dává prosbu o toto slovo: „Řekni jen slovo a má duše bude uzdravena."  Můžeme přijímat Pána Ježíše denně a stále, ona chodila s Pánem Ježíšem, milovala Ho, a přesto Ho vůbec nechápala.  Když zemřel a vstal z mrtvých, ona stojí zahleděna jen do svých bolestí.  Pane, řekni to slovo a má duše bude uzdravena.  A Ježíš říká to slovo:  „Marie." Každého z nás si Bůh vyvolil.  Jak říká sv. Pavel: „Už před stvořením světa si nás vyvolil, abychom byli svatí a neposkvrnění, v lásce, každého zvlášť, ne dav, ne masu, každého zvlášť. Jsme povoláni, abychom byli jeho vyvolenými syny a dcerami, ale nejen to, my se v každé mši svaté s těšením dovídáme o své budoucnosti.  Blahoslavený, kdo je pozván ke svatební hostině Beránkově.  Tak k čemu si Bůh vyvolil každého z nás?  Každou lidskou duši?  Aby byla Jeho nevěstou.  Ke svatebnímu stolu nejsme pozváni jako služebníci, jako páni a přátelé, kteří museli - jeden za svým povozem, jeden za svým polem.  Jsme pozváni jako nevěsta.  A teď můžeme rozjímat o tom, že než začne svatba, tak to jsou snoubenci.  Jak svatba proběhne, tak jsou to manželé.  Vztah mezi snoubenci má úplně jinou kvalitu, než vztah mezi manžely. A my jsme pozváni ke svatebnímu stolu, jako Jeho nevěsta.

   Řekni jen slovo - jak jí muselo znít to slovo, jak muselo rozeznít její duši. Jak se nám může stát a stává, že i naše duše zní ozvěnou Jeho oslovení, ale protože žijeme ve světě, kde je příliš mnoho informací.  Ona byla samu u hrobu, a bylo to před dvěma tisíci lety a neměli televizi, internet a nejezdili do škol po celé vlasti nebo ještě dál.  Byli doma pořád.  A nebyla schopná Ho slyšet.  Co potom teprve my, jak to máme těžké, jak musíme být nastraženi. V tichu a mlčení - ne slovo, ale jak mé srdce plesá, jak touží po Jeho přítomnosti, jak vnímá Jeho přítomnost. Ale pozor, On jí říká: Nedotýkej se mě, jdi k učedníkům.  Jako kdyby jí říkal: Nevěř tomu co ti říkám já, ale věř tomu co ti říkají oni.  Dokud Ježíš žil na této zemi, chodil po této zemi, On byl ten, který zvěstoval slovo života. Ale když vstal z mrtvých - běž k učedníkům.

  V pátek bude na hladině jezera.  Apoštolové na jezeře, Pán Ježíš na břehu.  Když byl za živa, On učil z jezera na loďce, protože se lidé na něj tlačili.  Po zmrtvýchvstání je na břehu.  Přineste něco co jste ulovili.  On je na pevném břehu života Božího království. Apoštolové jsou na lodi této země.  On je očekává. A není to On, kdo připravuje celou snídani, ale přineste něco z toho co jste nalovili. A co oni nalovili?  Nic, celou noc jsme se snažili a nic jsme nechytili.  Ale na Tvůj rozkaz - hodili na pravou stranu a vytáhli 153 velkých ryb. Práce po celou noc a nic. Na Tvé slovo Pane.   Nedotýkej se mě!  Už tedy ne historický, uchopitelný Ježíš, ale Ježíš hlásaný Církví. Od této chvíle, ten kdo ukazuje Ježíše a Jeho učení, je Církev.  Je třeba nového pohledu, očištěného od lidského očekávání.  A v tom novém vztahu je třeba se Mu zcela odevzdat, uvěřit Mu.  Rozumíte? Protože ona musela, když Ho najednou uzřela vzkříšeného,  se Němu otočit zády a jít k učedníkům, kteří zanedlouho   také zemřou, jako ona.  Jim zvěstovat svědectví a pak od nich se nechat vést. Nedotýkej se mě, aby upustila od svých lidských idejí, představ, očekávání.  Co všechno se dá zkritizovat na hlásání Církve, na hlasatelích Evangelia.  Nedotýkej se mě! Upusť od svých lidských tužeb, představ a přijmi.

   Bratři a sestry, zkusili jste si někdy poslouchat? Děti poslouchat musí, ale zkusili jste někdy poslouchat ochotně?  A muž a žena?  Jsem ochoten poslechnout  svého manžela? Svou manželku?  A Ježíš říká - ne já, ale běž k apoštolům, mě se nedotýkej.  Jak je to těžké.  Poslechnout, a donutit toho druhého, aby nám něco poručil. Když byl Zelený čtvrtek, šli jsem průvodem za křížem. Protože byla doba postní, kříž byl zahalený.  Máme tam jednoho ministranta, který byl vychován u sv. Tomáše - to je ten nejlepší kostel, nejlepší ministranti, tam je vše dokonalé.  A teď, když on viděl, že jde v čele průvodu zahalený kříž, tak řekl: To přece nejde.  Načež začalo vzrůstat napětí, to znáte stačí trošku, jiskra a je bouřka a do toho jsem já - farář.  A otázka: Jak to bude?  Říkám: to je jednouché, poslechneme. Sundáme plachtu a půjdeme s křížem odhaleným.  V předpisech je, že se může zahalit až po obřadech Zeleného čtvrtku, žádný problém. Ministrant, který nesl kříž řekl:  To tady mám být šašek, každýmu šaškem?  Na to mu říkám:  Chlapče, lépe je být každému šaškem, než jednomu velitelem.  A šli jsme.

   Bratři a sestry, ve svých bolestech, křížích a těžkostech jsme někdy tak utopeni, že jsme slepí a hluší. Pán Ježíš říká učedníkům jdoucím do Emauz: Copak to nechápete?  Jste tak slepí? Neznáte Mojžíše? Jak Bůh vede svůj lid?  Jak to vždycky bylo? Jak to bylo, je a bude?  A když se podíváte po našich vlastech - co tam vidíte?  Kříže, Boží muky, kalvárie, křížové cesty - ale naši předkové neměli sochy Vzkříšeného. Až tato nová doba - přeskočí utrpení, bolest,  kříž - a chce slavit, být zdravá, krásná, skvělá, velkolepá.  Chce být dokonalá. Ale jestli já chci být dokonalý - ve sportu, v kráse,  ve zdraví - tak budu nemilosrdný. Nemilosrdný k sobě, ale milosrdný k bližním.

       Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 12 698 Kč, které jsme darovali na pokračující opravy  kostela sv. Mikuláše v Lísku. Pán Bůh zaplať všem dárcům.  Poděkování patří také otci Karlovi a všem farníkům z Lísku, kteří celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

                       Povídání o 8. pěší pouti na Velehrad (na pokračování).

Do Boskovic se nám pak šlapalo skvěle. Dorazili jsme tam jako vždy - kolem 18. hodiny,  Hanka s Alenou si šly vzít svoje věci k sobě, protože během mše svaté musely odejít na autobus. Odjížděly domů. Smutek byl na obou stranách... Kdo někdy šel  aspoň část toho týdenního putování, ví, jak se každý den víc k sobě „přimykáme" a je velmi těžké až bolestné toto společenství opustit. Jsou to chvíle společně promodlené, ale taky plné povídání, smíchu i klidného mlčení.

Holkám se od nás nechtělo a nám bylo taky úzko - ale jinak to prostě nešlo. Při mši svaté jsem hodně děkovala za ty chvíle, kdy jsem měla vedle sebe Hanku. Jsem moc ráda, že letos šla alespoň tři dny se mnou. Dokáži si každou modlitbu a každou hodinu pouti užít opravdu duchovně hluboko, když ji mám vedle sebe. Víc to nechci komentovat. Často mi říkává, že mám pořád potřebu někoho zviditelňovat (v Setkání), tak tu o ní nemohu moc psát, abych nebyla vaděná J.

Raději vám sem vložím zase kousek textu z promluv (duchovních cvičení) toho dne:

Nazvala bych to „O LÍTOSTI".

Základní modlitba lítosti začíná slovy: Můj nebeský Otče, já tě miluji a proto svých hříchů velmi lituji. A nejde jen o hříchy napsané ve zpovědním zrcadle, nejde o to, co řeknou lidé nebo napíší noviny, kde se často vychvaluje to špatné a zesměšňuje to dobré. Chceme si zachovat cit, naslouchat svému svědomí, nedát se odvést ani svést. Nezapomínejme, že zůstáváme v Otcových rukou, i když se nám to právě nezdá. Proto LITUJEME VŠECH ZBYTEČNÝCH SLOV- i takových, jako napsal malý chlapec z Itálie:

„Milý Ježíšku, děkuji ti za bratříčka, ale já jsem tě prosil o psa. Tvůj Fabrizio."

     Mši svatou v Boskovicích sloužil letos pater Glogar - do letoška nám neznámý kněz se  k nám připojil se svými sedmi farníky v Olešnici. Jsou z jedné farnosti od Litomyšle, jejíž název už jsem úspěšně zapomněla. Ale určitě se ho časem dozvíte J.

Holky odjely posledním spojem z Boskovic na Žďár a my s Lídou jsme tím pádem zůstaly od té chvíle spolu. Lída se mnou šla spát k paní Kožouškové a užily jsme si hezký společný večer. Takový obyčejný, klidný, moc pěkný. Povídaly jsme si až do tmy o všem, co nás potkalo, co nás někdy trápí i zajímá. Měla jsem s sebou na pouti knížku „Řehole Benediktova" a tak jsem prostě neodpustila aspoň jednu kapitolu jim před spaním přečíst.

Má název „Naslouchej, synu..." . Moc mě tyto řádky oslovují, tak jsem se s nimi prostě MUSELA podělit. Taky jsme pak ještě mluvily o kázání otce Pavla a o Boží vůli.

Paní Kožoušková nechce, abych o ní podrobněji psala, její skromná povaha jí velí být spíše stranou. Ale úplně beze slov to prostě přejít nechci.

S ranním křížkem na čelo, přáním dobrého doputování a prosbou o modlitbu na Velehradě jsme opouštěly tento můj „druhý domov".                                                                          JH

 

                                                              Rok kněží.

    U příležitosti 150. výročí úmrtí služebníka Božího a lidí - sv. Jana Maria Vianeye, faráře arského, vyhlásil Svatý otec Benedikt XVI. od 19. června 2009 do 19. června 2010 „Rok kněží", jehož téma bude:    „Věrnost Kristu, věrnost kněze."    Proč toto téma a proč právě kněží? Jistě se vám vybaví odpověď i zkušenost.   Kněz - druhý Kristus. Takto žil svatý Jan Maria Vianeye a tak sloužili věřícím i nevěřícím mnozí další kněží. Připomeňme si např. sv. Klementa Maria Hofbauera, našeho biskupa Karla Skoupého, kardinála Berana i Trochtu, P. MuDr. Kubíčka atd. Ukazovali svým životem   svěřeným duším cestu do nebe. A tak žijí i dnes mnozí současní kněží.

   Církev je společenstvím hříšníků, kteří bojují se svou slabostí a nevzdávají to.  A kněží,  kteří jsou také lidé -  se vším co k našemu  mnohdy slabému lidství patří,  v tomto boji s hříchem, zlým duchem, stojí v první řadě. Jsou všichni naší kněží dobrými pastýři, nestali se z nich jen nájemníci na Kristově vinici, jak se o tom zmiňuje i evangelium?  

   Je-li situace taková jaká je, nemáme na ní vinu i my, laici?  Nebudeme-li my pokřtění a žijící z Krista více vyprošovat pomoc z nebe, situace se nezlepší. Kněz má být především pastýřem duší a ne jenom osobou zodpovědnou za správu majetku farnosti, s tím mu mají pomáhat věřící laici.

Ani zde ďábel nespí a odláká často i tyto svěcené osoby za honbou majetku, požitku, pohodlí a podobně.......a není-li úzké spojení s Kristem modlitbou, neubrání se.

      Využijme, sestry a bratři, tohoto roku k větší obětavosti v modlitbě, konání dobrých skutků a obětem za naše kněze. V jedné neobsazené farnosti se nedávno maminky a další rozhodly na první pátky scházet k modlitbám za rodiny, kněze a duchovní povolání. Je to příklad k následování. I každá malá oběť může být účinná. Ať vám Pán dá k tomu sílu.                                                

                                                                                                                      bratr Klement Maria 

                                                       Pozvánky.   

      Pouť Žďárského děkanství k sv. Pavlovi

 Vyvrcholením roku sv. PAVLA na území děkanátu Žďár n/Sáz (do kterého patří tyto farnosti:  Bobrová, Bohdalov, Bystřice, Dalečín, Fryšava, Herálec, Jámy, Jimramov, Lísek, Moravec, Nové Město n.M., Nové Veselí, Obyčtov, Olešná, Ostrov, Prosetín, Radešínská Svratka, Rovečné,  Rozsochy, Rožná, Sněžné, Strážek, Sulkovec, Štěpánov, Zvole, Žďár I. a II.) bude společná pouť do jednoho z kostelů zasvěcených svatým Petru a Pavlu.   Žďárský děkan P. Jan Daněk nás všechny srdečně zve v sobotu 23. května 2009  do Bobrové.   Pouť zahájíme v 17 hodin -  přednáška, litanie, mše svatá, svátostné požehnání, plnomocné odpustky. Odjezd autobusů z jednotlivých farností bude ohlášen 10. a 17. 5.

  Pouť k Božímu Milosrdenství do Polska

Termín:  6.- 8.7. 2009.  Kam:  Nový Jičín (poutní kaple P.Marie Bolestné),  Wadowice, Kalwarie Zebřidovská, Karkow, Příbor (Příborská Madona). Cena: (předpokládaná) doprava, jídlo, noclehy, pojištění, režie, vstupy - 1800 - 2000 - to vše se upřesní podle cen k 1.7.2009. Duchovní program povede P. Jan Peňáz, farář ve Křtinách.  Závazné přihlášky: co nejdříve - u jáhna LK.

          Slavkovice - kostel Božího Milosrdenství a sv. Faustyny

Rádi bychom pozvali všechny do Slavkovic:     1) Každou třetí sobotu v měsíci - 16 hod - začátek programu - modlitby a sv. zpověď, v 17 hod - mše svatá   2) Od začátku postní doby 2009 (25.2.) - každou sobotu a neděli po celý rok od 15 - 17 hod. v kostele ve Slavkovicích bude možnost zpovědí nebo duchovního rozhovoru s knězem.   Kontaktní čísla: Farnost Jámy: 566 502 856;  Slavkovice:  Infolinka /bohoslužby, poutě.../: 566 502 853 info@slavkovice.cz; Prosby - Kniha milosrdenství: 566 502 852 kniha@slavkovice.cz;  Nahlašování skupin: 566 502 854 pout@slavkovice.cz. Na stránkách http://www.slavkovice.cz/ najdete další informace.   Děkujeme a přejeme Vám hodně Božího požehnání  - za otce pallotiny:  P. Wojciech Zubkowicz SAC

 

 Plán konání prosebných putovních mariánských poutí N. Jeruzalém na rok  2009 a 2010

      2009 

12. červen       Svojanov           P. Mgr. Adrián Jaroslav Sedlák OPraem

   13. červenec    Rožná               opat  Mons Michael Pojezdný OPraem     

  13. srpen        Jimramov          P. Mgr. P. Vrbacký

14. září             Oslavice   

13. říjen           Nové Veselí      P.  Jan  Peňáz

  13. listopad     Žďár n/Sáz II     P. Jiří Veselý  SDB      

14. prosinec      Olešnice

       2010 

13. leden           Vel.Meziříčí                                         

12. únor              Rad.Svratka 

   14. květen          Heřmanov u Vel.Bíteše                      

14. červen           Rožná                                   

  13. červenec    Lysice                                                 

13. srpen           Oslavice  

  13. září             Jámy                                                 

 13. prosinec      Olešnice                              

 

     Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............

      Srdečné pozvání na 114. pouť  NJ do Svojanova  v pátek 12. června  2009  -  v 18   hodin   hlavní celebrant  P. Mgr. Adrián Jaroslav Sedlák OPraem  administrátor v Poličce .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

     Srdečné Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20.5. 2009. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

  Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná -   jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970,   e.mail-kinc@biskupstvi.cz   

 Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: http://www.novyjeruzalem.cz/ a www. rovecne.farnost.cz.