Pochválen buď Ježíš Kristus!

Milí přátelé!

Pěkně Vás dnes zdravím. Je krásný, požehnaný den.Církví - doporučeně slavnostní nebo slavnostně doporučený - a státní svátek.  Važme si toho.

Voláme ke svatému knížeti Václavovi - pros za nás Boha, svatého Ducha, Kriste eleison!

Stačí otevřít oči, dívat se kolem sebe a přijímat bohatství nádherné plody nesoucí přírody kolem nás. Krásná země, kterou přijímáme po našich věřících předcích. 

Čím jsme si to zasloužili?

Co jsme pro to udělali?

Nezapomínáme často radovat se, chválit a děkovat?

..........A přesto to vše dostáváme.  Bohu díky!

Snad Vám na Vaší cestě životem pomohou slova v 10. čísle zpravodaje NJ.  

       Všem Vám z celého srdce žehná - jáhen Ladislav

Nový Jeruzalém č. 10/2011

 Zpravodaj  pro 142. prosebnou mariánskou pouť, která se bude konat (dá-li Bůh) v  Jámách - ve  čtvrtek 13. října 2011 v 18 hodin.

 

   Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb  v Radostíně n/Osl.

  V pondělí 13. září přijelo a přišlo na pouť NJ do Radostína pěti autobusy, auty a pěšky přes 450 poutníků. Svátost smíření udělovalo 7 zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.

                

Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání   

2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

3) o vzrůst víry v našem kraji                           

4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

5) o život těla a duše pro všechny počaté děti     

6) na smír za hříchy celého světa

                       

Kázání P. Mgr. Wojciecha Zubkowicze SAC na pouti NJ v Radostíně:

Není Vám zima? Já se třesu.  Jezdíte na každý Nový Jeruzalém, už jste toho hodně slyšeli.  Jako Polák musím přemýšlet nad tím, co říkám.  To neznamená, že když kněz káže, tak nepřemýšlí.  Otec Zbygniew Czendlik - velmi dobře mluví česky - říkal, že dokud neuměl dobře česky, lidé v kostele velmi poslouchali, až se naučil, tak už ta pozornost klesla.  V jedné farnosti dělali setkání s rodáky, kteří něco dokázali.  Jednou pozvali jednoho milionáře. On řekl, jak zbohatl.  Když byl mladý, tak k nim přijel na návštěvu misionář z Afriky. Ten člověk měl našetřeny peníze na dovolenou, ale když slyšel misionáře, tak se rozhodl mu všechny své peníze dát na misijní dílo. A od té doby se mu začalo dařit, získal milióny a myslí si, že to bylo tím, že všechny své peníze daroval.  Všichni nad tím žasli, jen jedna starší žena mu řekla:  Bratře, nechtěl byste to risknout ještě jednou?     Nechci mluvit o penězích, chci mluvit o setkání s Ježíšem.  Setkat se s ním, znamená něčeho se vzdát. On nebere polovinu. My bychom to tak chtěli, něco si nechat a získat to, co nám nabízí Bůh. Nechceme Pána Boha, ale jen to co nám nabízí. Nechceme otce, chceme jeho důchod. On nám ho ale nedá, protože -  jsme stvořeni pro něj a On je cíl našeho života.      Chci však mluvit o Evangeliu. Tento text  - vzkříšení syna naimské vdovy - se četl v Církvi 10.  6. 2010, kdy byl v Polsku blahořečen P. Jiří Popieluszko. Kněz, umučen a zavražděn polskou STB.  Jeho blahořečení se zúčastnila jeho maminka. Dožila se 100 roků. Pán Ježíš jde do města, vidí plačící vdovu, která doprovází ke hrobu svého jediného syna.  V novém čísle Apoštola uvidíte fotky z Blahořečení P. Jiřího.  Na nich je vidět, že Bůh může všechno, vzkřísit lidskou naději,  maminka se může modlit k svému synu o přímluvu. Byl blahořečen 26 let po své smrti.  Zabili ho proto, že se stavěl proti komunistům a říkal pravdu.  V okamžiku blahořečení jsem viděl Pána Ježíše, který jí říká: To je tvoje dítě. On jí vrátil syna. Ona odevzdala syna pro celou Církev a Pán Bůh jí ho vrátil.  Bl. Jan Pavel II. řekl této matce: Děkuji, Vám, že jste nám dala takového syna.  A ona nato odpověděla - Já jsem nic nedala, to Bůh nám všem ho dal.  Bůh přichází do situace, kdy už nic nedá dělat.  Syn tam leží mrtvý.  Moji příbuzní přišli o dítě hned po narození, potom měli ještě jednoho syna. Ten v 18 letech šel na pouť do Čenstochové.  Cestou domů se utopil, vše dělali pro tohoto jediného syna.  Museli žít sami.  Maminka na něj každý rok pamatovala, zemřela přesně za 20 let po svém synovi.  Bůh působí skrze utrpení.  Pokud to člověk Pánu odevzdá, pak to přináší plody.  Jeden kněz vyprávěl:  Jedné rodině srazilo auto na přechodu dceru, bylo jí 25 roků a hned zemřela.  Její maminka  se s tím nemohla smířit. Přišel k ní nevěřící soused, plakal a říkal jí - já vám závidím.  Co? Já nevěřím v Boha, co mě čeká po smrti - zem. Kdežto vy máte naději, že se svou dcerou setkáte.  Často se na věncích píše - poslední sbohem, poslední rozloučení.  Ne rozloučení, nás čeká setkání.  U proroka Eliáše se vdova ze Sarepty po smrti svého syna ptá:  Copak Bůh nemohl něco udělat?  A my víme, že neexistuje jen fyzická smrt, ale také duchovní smrt. Kolik je mladých lidí, kteří jsou pokřtěni, biřmováni, ale do kostela nechodí. Vypráví se vtip, jak  se faráři snažili vypudit z kostela netopýry - jeden na ně střílel ze vzduchovky, druhý je trávil jedem - marně.  Třetí se pochlubil - pokřtil jsem je, obiřmoval - a od té doby mám od nich pokoj, v kostele nejsou.  Když se vdova ptá: Proč Bůh nezachránil mého syna? - Eliáš jí říká: „Dej mi svého syna."  Vzal ho nahoru a modlí se: „Pane, můj Bože." A my se můžeme zeptat, co je nejdůležitější z těchto slov?  Je to slovo můj - vyjadřuje osobní vztah.  Pán Ježíš přichází a dotýká se nosítek, na nich leží zemřelý.  Podle tehdejších předpisů se stal nečistým do večera.  Také my v sobě nosíme nečistoty, bojíme se je vyznat - lidé by nás odsoudili, zpovědník by z toho mohl mít infarkt.  A Ježíš?  On proměňuje nečistotu.  Byl bych rád, aby dnešní mše svatá byla setkání s Pánem, který přichází, aby se dotknul našeho života, všeho co neseme. Máme dva průvody - jeden jde s Pánem Ježíšem, druhý jsou události našeho života.  Pán Ježíš jde a říká: „Dej mi to! Pro koho to držíš ve svém srdci, pro koho to schováváš? Proč?"   K tomu jsme všichni zváni, k tomu nás vede P. Maria.  V komentáři k tomuto textu je, že je to předpověď jeho smrti a utrpení P. Marie. Můžeme jít dál a vidět P. Marii, která jde s každým z nás.  Jak často jde za námi v pohřebním průvodu, pláče nad námi, napomíná nás - v různých zjeveních.  Ona je ta, která přitahuje zrak Pána Ježíše na nás, na náš život - přimlouvá se za nás.  Proto je dobře najít čas na Pána Ježíše, P. Marii, abychom před Bohem neutíkali.  „Pravím ti vstaň!"  - věřím, že tato slova Pána Ježíše uslyšíme při vzkříšení.  Ale nejsme zváni jen k tomu.  Máme vstávat neustále, máme jít blíž k Pánu. Prosme, aby dnešní setkání nás přivedlo blíž k Němu, k Jeho Milosrdenství, abychom pochopili, proč bylo utrpení. Nejvíc nás překvapí to, že v každé situaci byl Bůh s námi. Nejvíc nás překvapí Jeho Láska.

   Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 9 359 Kč, které jsme darovali na pomoc při výrobě materiálů o kongresu o Božím Milosrdenství - Slavkovice a Nové Město 2011.  Pán Bůh zaplať všem dárcům.  Poděkování patří také otci Pavlovi a všem, kteří jakýmkoli způsobem celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

Představení:  P. Jáchym Jaroslav Šimek, OPraem farář v Želivi -   hlavní celebrant pouti NJ 13. října 2011 v Jámách.

 

CO BYLO TÍM NEJDŮLEŽITĚJŠÍM IMPULSEM PRO ROZHODNUTÍ STÁT SE KNĚZEM ?

Pocházím z Českomoravské Vysočiny z venkova z krásné vesnice, která nese jméno Nížkov, okres Žďár nad Sázavou. Moji rodiče pracovali celý život v zemědělství, specielně tatínek. Maminka byla v domácnosti. Neměli to vůbec lehké. Tatínek byl velmi pracovitý a tak docílil toho, že i když z počátku neměl skoro nic, vypracoval se tak, že měl jako první v dědině traktor a k tomu všechny potřebné stroje. Když přišli po osmačtyřicátém roce zabírat majetky, tak nešli hned k sedlákům, ale k nám a tatínkovi všechno sebrali. To není však to nejdůležitější. Tatínek i maminka byli zbožní lidé.

A to je to, co mi předali. Vzpomínám, jak jsme se s nimi jako děti společně modlívali, za požehnání, za naše živé i zemřelé kněze. Tatínek mně a mé setře každý večer četl něco zajímavého, vzpomínám třeba na život svatého Václava, nebo knihu Příběh opravdového člověka, o Meresjevovi. Kolikrát jsme u toho se sestrou třeba usnuli a pak na druhý den jsme si o tom hodně povídali, jak to všechno bude dále pokračovat. Dnes si uvědomuji, že i tímto se v nás upevňovalo něco, co bylo jako poklad, vzájemnost mezi námi dětmi a rodiči a zároveň ideály o kterých jsme slyšeli z tatínkovy četby. Třeba nikdy nic nevzdát ve svém životě, nepoklonit se nikdy zlu, které se kolikrát zdá, že má navrch, ale jít, za všech okolností s Pánem Bohem. Jeden z tatínkových bratří byl knězem a jmenoval se přesně jako já Jaroslav Šimek. Byl za minulého systému nevinně v kriminále. I to na mě mělo vliv ve vztahu ke kněžství. Již jako kluk jsem chtěl být jako on, a pak jsme měli ve farnosti výborné kněze, kteří také motivovali mou dětskou touhu být knězem.  Když mi bylo asi čtrnáct let, tak bylo potřeba na faře v Nížkově pomáhat staré farské  hospodyni, která byla raněna mrtvicí. I když byla stará, tak jsme jí všichni ve vesnici říkali slečna z fary. Tak to bylo v těch dobách běžné všude na farách. Farské slečně jsem  sloužil až do svých  osmnácti let. Chodil jsem na faru denně, pak jsem tam dokonce u ní bydlel a spal v jedné místnosti s ní. Potřebovala i v noci toaletu a já proto musel být takto nablízku. Měla i malé hospodářství, kozu, slepice, krůty. Kozu jsem každý den musel dvakrát dojit a mohl bych vyprávět mnoho zajímavých historek. Několikrát mi třeba strčila zadní nohu do právě čerstvě nadojeného, krásně napěněného mléka.

KDO BYL PRO VÁS KNĚŽSKÝM VZOREM ?

Na faru pak přicházeli kněží ze sousedních farností, protože u nás v té době kněz nebyl. Bylo to hlavně o poutích nebo posvíceni. Vždy jsem je obsluhoval a byl jsem moc rád s nimi, protože to byl pro mě vždycky zážitek. Jejich rozhovory mě moc lákaly, jednak pro jejich vzdělanost a pak se pokaždé také hovořilo o situaci v zemi a ve světě. Umíte si představit, co to bylo pro takového kluka v pubertě. Mluvilo se tam otevřeně bez cenzury a hlavně kolikrát s velkým humorem. Byl to úplně jiný svět, otevíraly se mi oči, a tak už tehdy se ve mně touha stát se knězem umocnila. Navíc jsem měl na faře k dispozici starou knihovnu. Když jsem měl čas, našel jsem si knížku, šel třeba na zahradu, nebo když pršelo tak na půdu a tam jsem četl a četl. Ve svých osmnácti letech jsem se rozhodl, že vstoupím do semináře. Mohu tedy říci, že jsem měl to štěstí být blízko kněží, kteří pro mě byli vzácní. Mám také hezký zážitek ze svého dětství s jedním knězem, bylo mi tehda asi šest let, byl u nás pouhých čtrnáct dní, byl premonstrátem. Byl k nám přeložen proto, aby ho mohli pak zavřít, protože u nás ho nikdo z lidí neznal. Byl to P. Pikl. Šel kolem, když jsem si hrál na zahrádce a zastavil se u mě a povídal si se mnou, pak mi dal svatý obrázek sv. Michaela Archanděla, jak potírá hlavu ďábla. Všichni tito kněží jsou už na věčnosti a já věřím, že mi stále pomáhají, jako přímluvci u Božího trůnu.

KDY JSTE SE STAL PREMONSTRÁTEM ?

Premonstrátem jsem se stal až v roce 1991. Motiv byl jasný, nebýt sám, ale s bratřími. Povzbuzovat se na cestě k Pánu a pomáhat si. Předhánět se v dobrých věcech a hlavně vytrvat.

CO POVAŽUJETE NA SLUŽBĚ KNĚZE ZA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ A NEJKRÁSNĚJŠÍ ?

Knězem jsem rád, protože kněz je lékařem lidských srdcí. Než jsem byl vysvěcen na kněze, měl jsem pochybnost, jestli mám, nebo nemám být knězem. Tehdy, kromě jiného, jsem si otevřel Bibli a narazil jsem na pasáž:  Duch Páně je nade mnou, aby mě pomazal, abych obvazoval raněné a zarmoucené, abych vyváděl z vězení zajaté, zarmouceným zvěstoval radost, abych hlásal milostivé léto Páně. Rozumíte co to znamená v přeneseném slova smyslu pro dnešní svět. Je to veliká radost být tady pro druhé. A toto je stále, co každý z nás potřebujeme. Mnoho lidí přichází a potřebuje tuto pomoc.

CO MŮŽE VĚŘÍCÍ ČLOVĚK DĚLAT PRO TO, ABY VZROSTLA VÍRA V JEHO OKOLÍ ?

Žít v pravdě a naplno s Pánem, aby se mohla projevit Boží síla v mé slabosti. Svědectví o Boží moci je nejpřesvědčivější pro druhé. Je to více než všechna přesvědčování a kázání.

CO VIDÍTE JAKO DŮLEŽITÉ, NA CO KLADETE DŮRAZ V ROCE PÍSMA SV. VE SVÝCH  FARNOSTECH ?

Číst a žít Písmo svaté dnes a denně. Nechat se živit Božím Slovem. Je to svědectví, které má schopnost motivovat každého na celém světě.

MOHL BYSTE NÁM PŘIBLÍŽIT ÚMYSL SBÍRKY, KTERÁ JE DNES OBĚTOVÁNA NA....

....na ty, kterými svět opovrhuje, kteří jsou na okraji naší společnosti, nebo na organizaci, která se stará o to, aby mohly přijít na svět i děti, kterým hrozí, že se ani nebudou moci narodit...Po vzájemné poradě jsme vybrali občanské sdružení Na počátku - viz NJ 4/2011

KDE VÁS NEJVÍCE „TLAČÍ BOTY" ?

Nejhorší je to tehdy, když nemám čas na sebe. Michel Quoist napsal, nedat se zavalit prací a to platí pro nás kněze mnohonásobně. Nemám-li čas na sebe, pak nemám čas vlastně na nic a stává se ze mě člověk tohoto světa. V první řadě je třeba zachovat 3. Boží přikázání. Je to nesmysl i pro kněze pracovat od pondělka do pondělka bez odpočinku.

NA CO SE NEJVÍC TĚŠÍTE ?

Jsem již 34 let knězem a hodně jsem pracoval s mládeží. Stále hledám cestu k srdci mladého člověka. Těším se na to, že se mi podaří naplnit poslání, které vnímám od Pána. Procestoval jsem už hodně světa a sbírám stále zkušenosti. Věřím, že dostanu od Pána také čas abych to mohl uskutečnit.

                  

  8. pěší smírná pouť P. MUDr. Ladislava Kubíčka  - 10. 9. 2011

Pouť zahájil u hrobu zavražděného kněze kunštátský farář P. Tomáš Koumal přivítáním poutníků, jáhen Ladislav řekl organizační informace a Mons. Jan Peňáz modlitbou a požehnáním pouť zahájil.  Vyšlo nás 61, během cesty se počet vyšplhal na 70 pěších poutníků.  Počasí bylo pro pěší putování velmi příjemné - nepršelo, nesvítilo, nefoukalo.  Pouť vede přes tři „hory a doly".  Cestou jsem se modlili, zpívali - pod vedením Vladimíra a MUDr. Ivany - a bavili se.  Mnozí také přijali svátost smíření, která ke smírné pouti patří - dík patří zpovědníkům, kteří s námi putovali - Mons. Peňázovi, P. Koumalovi, P. Bezděkovi a ve Sloupu P. Chylíkovi.  V Doubravici na faře jsme měli možnost občerstvení a odpočinku - Pán Bůh zaplať místním farnicím pod vedením paní katechetky.  Před Petrovicemi nás předjela černá limuzína, z které nám zamávala ruka. Odhad, že nás předjel hlavní celebrant mše svaté - litoměřický biskup Mons. Jan Baxant - se za hodinu ve Sloupě potvrdil. V úvodu mše svaté zmínil úsměv poutníků, který byl důkazem jejich radosti, která je jednou z podstatných prvků života křesťana.  V promluvě rozjímal nad přívlastky, které neodmyslitelně patřily k osobnosti kněze Ladislava Kubíčka - věrný služebník Církve.  Paní doktorka Svatošová vysvětlila původ atributu P. L. Kubíčka - veverky, která sedí (vycpaná) na patě  poutnického křížku.  Na závěr otec biskup vylosoval poutnickou tombolu, do které paní spisovatelka věnoval 20 knížek, tentokrát s titulem: „Kmotra na e-mailu".  Pán Bůh zaplať za sbírku, která pokryla všechny náklady poutě a co zůstalo, bylo věnováno na  podporu dětí z početných rodin (autobus z pěší poutě na Velehrad).

Kdo už má kalendář na rok 2012 - může si poznamenat pozvání na 9. pěší smírnou pouť P. Ladislava Kubíčka, která -  dá-li Bůh - bude 8. září 2012

 

Co Bůh činí, dobře činí. Již na začátku Bible čteme: „Bůh stvořil... a bylo to dobré, bylo to velmi dobré" (Gen 1, 1- 2, 2). Mohl by všemohoucí Bůh dělat polotovary, nedokonalosti? Určitě ne! Jen člověk svedený mocnostmi pekla - Zlým - ničí prvotřídní Boží dílo, dělá nedokonalosti, páchá zlo... To je jen na okraj. Uvažovali jste někdy o tom, proč nemůžeme vědět délku svého života, co nás v něm čeká, kdy, kde a na co zemřeme? Je přece jistotou, že když se narodíme, že musíme skončit pozemský život smrtí, a přejít do života trvalého - věčného. Bylo by to nepřirozené, kdybychom to věděli, život by pozbyl smyslu. A proto i toto je od Boha velmi dobré a že to ví jen náš nebeský Otec. Blíží se dušičkové svátky. Zamýšlejme se častěji nad darem času, smyslem života, kam směřujeme, že po smrti nás čeká VĚČNOST. Staneme v náručí Boží a nebo někde jinde - ve věčném zavržení? Dokud žijeme a věříme v Boha, snažíme se plnit vůli Boží, výkupná oběť Božího Syna na přímluvu Panny Marie a svatých nás přivedou do Nebe. Jen pokud žijeme můžeme si to zajistit. Za našeho života je stále Bůh Bohem milosrdným, po smrti je pak již jen spravedlivým soudcem. Od smrti věčné vysvoboď nás, Pane.                Bratr Klement Maria.

 

                                                    Pozvánky.   

       Pouť - Sloup,  Křtiny, Vranov u Brna (autobusem) - Neděle 16. 10. 2011. Program: 8 mše svatá na Vranově,  10,30 - mše svatá ve Křtinách - dušičková pouť - opat Michael Pojezdný, OPraem ze Strahova, možnost oběda ve Křtinách, 14 - svátostné požehnání ve Sloupu.   Je nutné se přihlásit - (přihlášky  co nejdříve, nejpozději do 10. 10.) se zálohou 150 Kč, dítě 50 Kč  u jáhna L. K ince.

 

Slavkovice - kostel Božího Milosrdenství a sv. Faustyny.  Rádi bychom pozvali všechny do Slavkovic:     1) Každou třetí sobotu v měsíci - 16 - začátek programu - modlitby a sv. zpověď, v 17 hod - mše svatá  2) Každou sobotu a neděli po celý rok od 15 - 17 hod. v kostele ve Slavkovicích je možnost zpovědi nebo duchovního rozhovoru s knězem. Kontaktní čísla: Farnost Jámy: 566 502 857;  Slavkovice:  /bohoslužby, poutě, prosby, Kniha milosrdenství, nahlašování skupin/ 566 502 855, email: info@slavkovice.cz; Na stránkách http://www.slavkovice.cz/ najdete další informace. Děkujeme a přejeme Vám hodně Božího požehnání  - za otce pallotiny:  P. Wojciech Zubkowicz SAC

 

                 Plán konání prosebných putovních mariánských poutí NJ rok  2011, 2012

2011      

13. prosinec   Olešnice

2012      

13. leden       Velké Meziříčí;     

13. únor      Rad. Svratka        

13. březen   Křižanov

13. duben       Březí                   

14. květen       Bohdalov         

13. červen      Rožná  

13. červenec  Oslavice               

13. srpen        Olešná              

13. září          Pavlov  

12. října          Zvole                         

listopad - volno                

13. prosinec  Olešnice

2013            

leden  Velké Meziříčí                  

květen   Nové Veselí

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............

    Srdečné pozvání na 143. pouť NJ - v pondělí 14. listopadu 2011 v 17  hodin do Měřína.

    Srdečné Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20.10. 2011. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

  Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná -   jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970,   e.mail-kinc@biskupstvi.cz     Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: http://www.novyjeruzalem.cz/ a www. rovecne.farnost.cz.