Nový Jeruzalém 12/5 2010 - zpravodaj

04.05.2010 - poutní místo Křtiny

Chvála Kristu! 

Milí přátelé! Krása rozkvetlých květů kolem nás.....nás může mimo jiné vést k předsevzetí  - stát se květem v Boží zahrádce, stát se květem,  z kterého vyroste užitečný plod.  K tomu Vám může pomoci promluva pronesená na NJ ve Křitinách a která je součástí zpravodaje. Mnozí víte, že přeposílám jen mimořádně, ale reakce jednoho muže na současnou předvolební kampaň mě vede k porušení tohoto pravidla. Na závěr myšlenka, která mě fascinuje několik posledních dnů - Pán Bůh nás má  nesmírně rád, i když nás dokonale zná.     Pěkně zdravím a z celého srdce žehnám -                                                     Váš jáhen Ladislav          

Nový Jeruzalém č. 5/2010

  Zpravodaj  pro 125. prosebnou mariánskou pouť, která se bude konat (dá-li Bůh) v Heřmanově - ve středu 12. května  2010 v 18 hod.

 

Zpráva o pouti NJ a průběhu stálých modliteb  ve Křtinách.

V úterý 13. dubna přijelo a přišlo na pouť NJ do Křtin  devíti autobusy, auty a pěšky  přes 700 poutníků. Svátost smíření udělovalo pět zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.

 

 Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

1) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání    

2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

3) o vzrůst víry v našem kraji                            

4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách       

5) o život těla a duše pro všechny počaté děti      

6) na smír za hříchy celého světa

 

                                        Z promluvy  P. Jindřicha Charouze:

 

    Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!..Na věky..   Bratři a sestry, když jsem se díval na texty, které jsme slyšeli, ze Skutků apoštolů a z evangelia sv. Jana, tak jsem si říkal, že je to taková zvláštní Boží pozornost a zároveň pozornost Církve svaté pro toto naše setkání Nový Jeruzalém

    Slyšeli jsme slova o prvotní Církvi v Jeruzalémě, slova o tom, že se člověk musí narodit znovu, z vody a z Ducha Svatého.  Nový člověk, nové srdce, nový Jeruzalém. To se krásně hodí, abychom zde našli inspiraci, povzbuzení, posilu. Úryvek o životě prvotní Církve v Jeruzalémě miloval sv. Augustin. Nejen on, ale tímto úryvkem se inspirovali všichni velcí reformátoři a zakladatelé řeholních společenství v Církvi. Když viděli, že něco není v pořádku, tak se utíkali k obrazu prvotní Církve v Jeruzalémě a tam hledali vzor, model pro obnovu. Ne proto, aby založili novou církev, ale aby si všichni uvědomili základ na kterém Církve stojí.

     A když to šlo tehdy v Jeruzalémě, proč by to nešlo teď,  u nás? Jenom musíme počítat s tím, že se píše rok 2010 a my žijeme na Moravě. Nemůžeme to dělat úplně stejně, jako křesťané v roce 35 - 40, to nejde. Ale ten základ musí bát stejný, ten základ je Kristus a jiný základ nemůže být položen. Pokud se o to někdo snaží, tak to spadne dřív, než je budova dostavěná. Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Bratři a sestry, ale to neznamená, že byli všichni stejní. Oni byli stejní jako my, každý z nás je jiný, ale měli jedno srdce a jednu duši. To je rozdíl, oni nechodili stejně oblečení, oni neměli všichni stejné jídlo, oni nebydleli všichni v jednom domě, a i kdyby bydleli, tak jeden bydlí u okna, druhý u dveří, někdo v přízemí, jiný v patře - a už se to liší. Měli jedno srdce a jednu duši. Bratři sestry - co to znamená?  Oni byli v první řadě každý sám sebou a nechali se prostoupit Kristem.  Nechali se prostoupit Duchem Svatým a bylo to na nich vidět.  To říká Pán Ježíš Nikodémovi, to je úžasná věc, na kterou zapomínáme.  Amen, amen, pravím ti. A když Pán Ježíš říká amen, amen - tak je to vždycky něco velmi důležitého, bratři a sestry.  Amen, amen, pravím ti, že mluvíme o tom co známe a svědčíme o tom, co jsme viděli. Píše to sv. Jan, velmi ho to oslovilo, proniklo mu to až do morku kostí, jak se říká, protože svůj první list začíná stejně. O tom co jsme viděli, o tom čeho jsme se vlastníma rukama dotýkali, o tom svědčíme a to zvěstujeme vám.  Bratři a setry, to je to podstatné.  Mluvíme o tom co známe, svědčíme o tom co jsme viděli. On je to veliký rozdíl, když budu vyprávět o tom co jsem prožil, než o tom co jsme někde slyšel. Je veliký rozdíl, jestli budu někomu vyprávět o místech, která jsem navštívil a nebo jsem je viděl jen na obrázku. Je velký rozdíl přečíst si Písmo svaté, přečíst si katechismus, naučit si ho nazpaměť a pak o tom mluvit nebo mít nějakou osobní zkušenost s Ježíšem.  Jestli to chcete slyšet jinak, je rozdíl přečíst si nějakou vhodnou knížku nebo se zamilovat, do Ježíše.  Když si přečtu nějakou knížku, u které pospávám když ji čtu, pak o tom někomu vykládám, tak bude spát od začátku mého vyprávění nebo mě nebude vůbec poslouchat. Ale když budu vyprávět o tom co jsem prožil s člověkem, do kterého jsem zamilován, tak mi budou všichni viset na rtech. Protože budu mluvit o něčem skutečném a ne o něčem z doslechu. To z toho doslechu je také skutečné, ale je to tak rozředěné, vytratí se z toho ten žár, který zapaluje srdce.  Žár, který nespaluje, neničí, leda tak zlo, hřích, ale zapaluje druhé.

    Bratři a sestry - to je to co nám chybí. To je to co potřebujeme.  Zamilovat se do Ježíše. Nic jiného nám nepomůže. Nemusíme se bát, že budeme směšní, že budeme trapní. To dokázali první křesťané v Jeruzalémě, to dokázal vždycky někdo na světě, proto jsme tady ještě my, teď, tady na tomto místě.  A pokud to nedokážeme my, pak už tady po nás nebude nikdo. Máme jedinou možnost jak předat svou víru, oživit víru v našem národě. Možná řeknete, hezky se mu to tady povídá, ale jak to mám udělat, jak se to mám naučit. Kde se má člověk naučit, aby se zamiloval. To se snad učit nemusíme, to přijde samo.  Zamilovat se můžeme jen do někoho, s kým udržujeme pravidelný kontakt. Do někoho koho máme před sebou, někoho na koho jsme schopni  myslet ve dne v noci.  Člověk musí prostě začít dělat.  Žádný učený z nebe nespadl. Nejde to hned od samého začátku, tak dokonale, jednoznačně a jednoduše, ale časem člověk získá cvik.  Nestačí udělat autoškolu a naučit se všechny dopravní předpisy.  Člověk musí začít jezdit, aby se z něho stal řidič.  Nestačí  se naučit několik kuchařských knih, aby se člověk stal kuchařem nebo kuchařkou. Člověk musí začít vařit. Stoupnout si k plotně, vzít hrnec, vařečku a začít. A samozřejmě že se to někdy připálí, někdy to není k jídlu, ale kdybychom toho nechali, tak se nikdy nenajíme.  Nejenom, že se nenaučíme vařit, ale nikdy se nenajíme.  Ohříváním polotovarů se také nikdo nenaučil vařit. 

    Bratři a sestry, stejné je to s vírou, s naším vztahem k Ježíši. Musíte se narodit znova, vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.  Bratři a sestry, my to možná ani nezaregistrujeme, že to umíme, že jsme zamilovaní.  Ale zaregistrují to ti druzí.  A my se najednou začneme divit, že ten nebo onen je jiný, že se změnil. Možná se vůbec nezměnil, ale změnil jsem se já, změnil se můj pohled na toho druhého člověka.  A to jsme zase u toho, že měli jedno srdce a jednu duši. Bratři a sestry, oni byli stále stejní.  Já si troufám tvrdit, že ti protivní zůstali protivnými, příjemní zůstali příjemnými.  Jenom přestali vidět každý sám sebe, viděli také toho druhého, pak najednou spolu vyšli.  Měli jedno srdce a jednu duši.  Bratři a sestry nebojme se, že budeme trapní, že budeme směšní, když budeme žít jako křesťané v tomto světě.  Jich byla také hrstka, a v síle Ducha Svatého co dokázali.  Těch ostatních byly statisíce. A kde jsou, bez Ducha Svatého.  Duch vane, kde chce. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha, kdo se nechá ovanout, rozžhavit, aby mohl zapalovat další. Bratři a sestry, prosme, ať to dokážeme i my.

    Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 22 098 Kč, které jsme darovali na pomoc nemocnici sv. Karla Boromejského pod Petřínem v Praze. Pán Bůh zaplať všem dárcům.  Poděkování patří také otci Janovi a všem, kteří jakýmkoli způsobem celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili. Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.  

 

Poděkování: Pán Bůh zaplať a děkuji všem dárcům a dobrodincům za příspěvek na poutní výlet rodin sdětmi - svou vděčnost Bohu a Vám vkládáme do svých děkovných modliteb. jLK + obdarovaní.

 

               Představení hlavního celebranta poutě Nový Jeruzalém v Heřmanově P.  Ing. Mgr. Karla Chylíka  ze  Sloupu

 

Kdy a kde jste se narodil?  

Narodil jsem se 2. září 1967 ve Velkém Meziříčí, kde tehdy byla porodnice. Vyrůstal jsem jako čtvrté poslední dítě v třígenerační rodiče. Spolu s rodiči a rodiči mého tatínka. Moc rád na prarodiče vzpomínám a jsem za ně vděčný. Podobně i za mé rodiče. Oba pracovali v zemědělském družstvu a doma je po práci čekala „druhá" směna na malém hospodářství, ve kterém jsme my děti pomáhali. Vyrůstal jsem v prostředí katolické víry, které bylo tak přirozené jako je přirozené jíst a dýchat. Neděle byla svátečním dnem, kdy se šlo na mši a pak se odpočívalo. Nikdy jsem nebyl vystaven rozhodování, zda mám jít na mši nebo ne. To, že jdu spolu s ostatními, bylo jasné. Vedle toho jsem samozřejmě žil v prostředí a době, které byly náboženství v podstatě nepřátelské. Naše rodina nešla proti tomu, ale bylo jasné, že jsou věci, které se nedělají. A které naopak se dělat musí. Např. účast ve výuce náboženství v maximální míře, v jaké to tehdejší režim dovoloval. Tedy od 2. do 7. třídy. Po základní škole jsem studoval gymnázium ve Velkém Meziříčí.

Uvažoval jste už tehdy o kněžství ?    

Ano, uvažoval. Bylo to i díky tomu, že jsem od 7 let ministroval v našem heřmanovském kostele. Pamatuji se, jak hospodyně našeho p. faráře P. Maxy, paní Žaludová (říkali jsme jí slečna), se mě ptávala, jestli bych nechtěl být knězem. Myslím, že jsem jí odpovídal, že ne, protože bych neuměl kázat. K rozhodnutí přihlásit se do kněžského semináře jsem nedošel kvůli tomu, že jsem se bál. Že na to nemám. A také jsem měl obavu z toho, že budu vystaven pozornosti ze strany školy. Že mi to budou vymlouvat, že budou dělat potíže. Nikdy jsem nechtěl být středem zájmu okolí. Což platí dodnes. Proto jsem po maturitě zamířil na Vysokou školu zemědělskou v Brně. Rád na tuto dobu vzpomínám především kvůli spolužákům, které jsem tam poznal. Studium jsme končili v červenci 1989 a na podzim, na vojně, mě zastihl převrat. Po něm jsem pracoval na ekonomickém úseku Jednoty Brno-venkov, pak na civilní službě na interně nemocnice v Novém Městě na Moravě. Mým posledním zaměstnáním před nástupem k přípravě na kněžství byla práce redaktora okresního týdeníku Vysočina ve Žďáru nad Sázavou. Na všechna zaměstnání vzpomínám rád. Každé bylo jiné a každé se mi postupně stalo blízkým.

Kdy jste se rozhodl pro kněžství?     

To konečné rozhodnutí padlo v listopadu 1992. Předtím jsem poznal několik lidí, křesťanů, katolíků, laiků i kněží, které jsem vnímal jako inspirující osobnosti. Kterým jsem rád naslouchal. Jeden z nich, dr. Slezák, němčinář, překladatel, mě upozornil na to, že při rozhodování o kněžství, zda do toho jít nebo ne, nemohu spoléhat jen na sebe. Jak jsem to do té doby dělal. Že to musím nechat na Pánu Bohu. Že, pokud mě opravdu volá, mě v tom nenechá. A když hned následující neděli kněz v kostele ohlašoval, že jsou v sakristii přihlášky do semináře, věděl jsem, že dál to odkládat nemůžu. A jednu přihlášku jsem si šel vyzvednout. Pokud si ale někdo myslí, že jsem to dělal s velkým nadšením, tak ho musím zklamat. Dělal jsem to jakoby z „musu". Tušil jsem, že se mi tím hodně změní život. Přiznám se, že i když jsem toho rozhodnutí nikdy nelitoval, bylo to tak těžké, že kdybych to věděl, nevím, jestli bych do toho šel. Ale znovu říkám, nelitoval jsem a nelituji. Věřil jsem a věřím, že mě zavolal Bůh.

Kdo Vám nejvíce pomohl na cestě ke kněžství?   

Těch lidí bylo mnoho. Především to byli kněží, které jsem poznával v teologickém konviktu, v kněžském semináři a na teologické fakultě. Nejvděčněji vzpomínám na našeho spirituála v semináři, dnes biskupa otce Pavla Posáda. Podržel mě ve chvílích váhání a povzbudil. Podobně jako jezuita otec Pavlík. Byly to řeholní setry. A samozřejmě i laici, se kterými jsem se potkával. Byly to jistě modlitby mnoha lidí, zvláště mé maminky.

Jak jste prožil návštěvu papeže Benedikta XVI.?

Na počátku bylo ostražité očekávání, jak to všechno dopadne. Pak se k tomu přidávalo osobní přesvědčování, že návštěva papeže v Brně je přece samo o sobě velká událost. Nakonec, při samotné mši sv. v Brně na letišti, nadšení z toho, jak vše probíhalo a jak to dopadlo. Obdivoval jsem výbornou organizaci. Největším zážitkem (vím, že jen opakuji to, co řekli jiní) bylo ticho po sv. přijímáni. Když jsem k němu byli před mši sv. vyzýváni, říkal jsem si v duchu nevěřícně:"To chci vidět." A když ticho bylo, žasnul jsem. Byla to nádhera a je to pro mě jeden z životních zážitků.

Co může věřící člověk dělat pro to aby vzrostla víra v jeho okolí?  

 Nesmí se za ni stydět. Natož omlouvat. Musí být slušným člověkem, na něhož je spolehnutí. Má svou víru vnímat a předkládat jakoby mimochodem coby bohatství svého života. Vím, že to zní jednoduše, či možná zjednodušeně. Ale myslím, že to tak je.

Co vás v poslední době nejvíc potěšilo? 

 To, že dobře dopadla hlavní pouť u nás ve Sloupu o Květném pátku. A pak samotné Velikonoce.

Co Vás nejvíc zarmoutilo?  

Nejvíce asi smrt mé maminky, která zemřela uprostřed velikonočního oktávu.

 

Hřivny.

Jistě znáte od Pána Ježíše podobenství o hřivnách. Dva hřivny zúročili, jeden ne. Jak je to z našimi hřivnami, které jsme od Stvořitele obdrželi? V podobenství je to 2:1. Kdyby P. Ježíš podobné podobenství říkal dnes, mám za to, že by poměr byl mnohonásobně opačný. Ke kterým patřím já, moji blízcí, přátelé, spoluobčané.Bůh nám zadarmo dává vše. Schopnosti, stav, životní podmínky, společenské okolí, čas  atd.Od Boha a na přímluvu našich svatých patronů, nám byla před dvaceti lety dána svoboda „sametovou revolucí". A co jsme s tímto darem udělali?  Jsme zase před volbami, máme se rozhodnout komu dát hlas. To není jen odvolit, to potřebuje dlouhou dobu, abychom volili správně. Dá se to připodobnit (je to možná nevhodné) křtu. Nechat dítě pokřtít a víc proto nedělat, nebo se snažit vychovávat v Božích pravdách a přikázáních je rozdílné. Křest i angažovanost ve veřejných věcech je podobné. Praktikující věřící by měl být někde zapojen. Volí se kandidáti politických  stran, kandidáti sdružení se do zákonodárných sborů většinou nedostanou. Nepomůže nám říkat, že politika je špinavá věc. Je to tím, že se v ní angažují lidé malé duchovní úrovně. Věřící by měli být na této úrovni mnohem lépe, protože ví o

zákonech Božích a snaží se podle nich žít. A právě, když tito lidé odmítají se angažovat v politice, zakopávají Bohem darované hřivny. Zpytujme své svědomí. Modleme se o dary Ducha svatého, aby nás osvítil a dal nám sílu pracovat pro dobro, aby naše společnost byla lepší. Modleme se  a obětujme se pro dobro bližních i své.                                      Bratr Klement Maria   

 

 Pozvánky.   

 

Pouť rodin ke sv. Zdislavě do Víru.

V roce 1999 vložil vikář žďárský P. Jan Peňáz do oltáře v kapli sv. Sedmipočetníků ve Víru ostatek svaté Zdislavy, rodačky z Křižanova a patronky rodin.  Od té doby, každý rok bývá kolem jejího svátku v této kapli mše svatá pro a za rodiny - a) rodiny účastníků  této mše svaté,  b) za rozvrácené rodiny v naší vlasti, c) za rodiny farnosti Rovečné (myslíme na dvě bolesti - pokřtěné děti školního věku - až na jednu výjimku - nenavštěvují vyučování náboženství,  jen jedna rodina (kompletní) se účastní pravidelně nedělní mše svaté. Srdečně Vás všechny zveme na poutní mši svatou na tyto úmysly - bude, dá-li Bůh - v sobotu 29. 5. 2010 v 18 hodin. Po ní bude před kaplí táborák. Občerstvení bude zajištěno.

          Setkání chrámových sborů Vysočiny.

Římskokatolická farnost Jimramov Vás srdečně zve na setkání chrámových sborů Vysočiny které pořádá dne 30.5.2010 ve spolupráci s jednotou pro zvelebení duchovní hudby na Moravě MUSICA SACRA. Program začne ve 14,00 hod přehlídkou všech sborů, po ní bude čas na osobní setkání účastníků a přehlídku zakončíme v 17,30 modlitbou nešpor. Těšíme se na setkání se všemi, kteří mají rádi duchovní hudbu.

          Pouť na Moravu a do Polska.

P. Jan Peňáz a jLK Vás srdečně zvou na tato poutní místa: Hostýn P. Maria ochránkyně Moravy,  Čenstochová - P. Maria Královna Polska, Krakov - Boží milosrdenství a sv. Faustyna.  Pojedeme 6. - 8. 7. 2010.  Záloha - 2000 Kč, děti a mládež 1000 Kč.  Závazné přihlášky  u jLK  (Ještě je několik volných míst.)

        Pěší pouť na Velehrad.

V pořadí již desátá - bude letos v termínu 16. - 21.srpna 2010.

 

Slavkovice - kostel Božího Milosrdenství a sv. Faustyny.  Rádi bychom pozvali všechny do Slavkovic:     1) Každou třetí sobotu v měsíci - 16 - začátek programu - modlitby a sv. zpověď, v 17 hod - mše svatá  2) Každou sobotu a neděli po celý rok od 15 - 17 hod. v kostele ve

Slavkovicích je možnost zpovědi nebo duchovního rozhovoru s knězem. Kontaktní čísla: Farnost Jámy: 566 502 856;  Slavkovice:  Infolinka /bohoslužby, poutě.../: 566 502 853 info@slavkovice.cz; Prosby - Kniha milosrdenství: 566 502 852 kniha@slavkovice.cz;  Nahlašování skupin: 566 502 854 pout@slavkovice.cz. Na stránkách http://www.slavkovice.cz/ najdete další informace. Děkujeme a přejeme Vám hodně Božího požehnání - za otce pallotiny:  P. Wojciech Zubkowicz SAC

 

Plán konání prosebných putovních mariánských poutí Nový Jeruzalém na rok  2010 a 2011

      2010    

13. červenec    Lysice                                                  

13.srpen           Oslavice  

13. září             Jámy                                                    

13. říjen            Březí

12. listopad      Velká Bíteš                                          

13. prosinec     Olešnice                              

 

    2011      

13. leden           Velké Meziříčí                                           

14. březen        Bystřice n/Per                                    

13. duben         Lísek

13. květen        Nové Veselí                                        

13. červen        Jimramov

13. červenec    Radostín n/Osl                                    

13. srpen         Oslavice

13. prosinec     Olešnice

 

Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............

           Srdečné pozvání na 126. pouť NJ - v pondělí 14. června 2010 v 18 hodin do Rožné - hlavní celebrant a kazatel  P.  ThLic. Damián Jiří Škoda CFSsS, rektor kostela sv. Maří Magdalény v Brně

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

     Srdečné Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20.5. 2010. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

  Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná -   jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970,   e.mail-kinc@biskupstvi.cz     Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: http://www.novyjeruzalem.cz/ a www. rovecne.farnost.cz.  

 

 

 

Komentáře:

přidej komentář

?

- (15)

 

- (8)

 

- (79)

 

celkem hlasovalo 105 lidí

předchozí ankety

Dnes je 23. prosince 2024

svátek má Vlasta

Mons. Jan Peňáz, farář v Novém Veselí a dojíždějící duchovní správce Bohdalova,

59214 Nové Veselí, V Ulici 91

(telefon: 566 667 136

přenosný 736 52 92 21

 penaz.vmZAVINÁČseznam.cz

anebo také poutnik-janZAVINÁČseznam.cz - raději pište na oba, kdyby se jeden pokazil),

DÁVÁ VŠEM PRÁVO POUŽÍT K DOBRÉMU ÚČELU vše z těchto stránek kromě rozpisu bohoslužeb (NEBOŤ TAM MOHOU BÝT NÁHLÉ ZMĚNY VYNUCENÉ NOVÝMI OKOLNOSTMI)