Kubínek, Koněrza, kořalka a Polka

Při oslavách 210. narozenin Šebestiána Kubínka v Blažovicích 18.1. t.r. bylo řečeno, že on viděl, jak těžce doléhá kořalka na lid a snažil se je před ní varovat. Příklad měl v Polsku, kde také takové snahy byly a jsou.

I Kruciáta, do níž jsem vstoupil, přišla odtamtud. Vzpomněl jsem si na ni a dal jsem ji znovu na tyto své stránky.

Při setkání v Blažovicích byl citován další z těchto lidí -  Josef Koněrza. Potěšilo mě to, protože on působil v mých rodných  Slavkovicích. Narodil se 23. 9. 1858 v Dalečíně čp. 40 - U Stránských. Od r. 1879 do roku 1920 působil jako učitel a pak řídící učitel na škole ve Slavkovicích. Tam se snažil pomoci lidu sužovanému opilstvím a jako náhradu za hospodu navrhoval ovocnářství. Napsal: Zahrada-náhrada (1890), Opilství-zkáza mládeže (1888), Pryč s kořalkou (1885). Učil i mého dědečka Josefa Peňáze, v němž také vzbudil touhu po ovocnářství, takže založil druhý sad v obci (první byl Koněrzův). Zemřel  9. 5. 1948 v Jámách u Žďáru n.S. a tam je pochován.

Po něm přišel pan řídící Málek, který učil mého tatínka Jana (* 1913)  a ten stále vzpomínal, jak jim pan řídící řekl: „Děti, kdyby vám někdo nabízel skleničku s kořalkou, vyrazte mu ji z ruky a když se rozbije, přijďte za mnou, já mu tu škodu zaplatím, protože, kdybyste se napily, byla by to mnohem větší škoda."

Vzpomněl jsem si také na setkání mládeže se sv. Otcem Janem Pavlem II. ve Francii L.P. 1997. V kostele v Belfort se sešli mladí z Libanonu, Maďarska, Polska, Guayany a dalších zemí. Jeden večer byl věnován vzájemnému představení. Z každé země se na podium vypravil mladík s vlajkou té země a do popředí dali pořadatelé předmět, který měl být pro tu zemi typický. Libanonu tam dali obraz cedru, našiim láhev Plzně, Guyaně model rakety, protože tam startují některé meziplanetární lety. Za Polsko tam položili láhev vodky.

Pak byly nějaké řeči. Nakonec si vzala slovo mladá a hezká Polka. Perfektní francouzštinou řekla: „Pro mou vlast jste vybrali jako symbol  láhev alkoholu. Uznávám, že je u nás jsou lidé postižení touto bolestí. I nás to mrzí. A mrzí to i svatého Otce Jana Pavla II. Ale nezapomeňte, že právě náš národ ho dal církvi, že on je symbolem Polska pro celý svět." A všichni nadšeně tleskali a láhev za chvilku z podia tiše zmizela.