Foto z podzimních událostí - Podrobněji o hřbitově a kříži

Článek vypsaný z Křtinského zpravodaje č. 4/2014 

Jeden zlatý a dvanáct krejcarů

Probíhající rekonstrukce hřbitova zahrnuje i jeden z nejzajímavějších prvků hřbitovní výbavy, takřečený "Crux lapidea", neboli kamenný kříž.

Donedávna stával vklíněn mezi náhrobky v těsné blízkosti kněžského hrobu.

Litinový křížek bez nápisů, upevněný na oprýskaném pískovcovém bloku, bylo možno snadno zaměnit za nějaký zapomenutý náhrobek. Přesto se jedná o nejstarší dochovanou hřbitovní stavbu, s dlouhou a zajímavou historií.

O původu kříže se traduje celkem logická domněnka, která spojuje jeho vznik se založením hřbitova. Tato domněnka však není správná. Proto je na místě říci pár slov o vzniku současného hřbitova.

Původní hřbitov, rozkládající se kolem prastarého "českého" kostelíku, se nacházel zhruba na půdorysu hlavní lodi dnešního kostela. Rozhodnutí zábrdovických premonstrátů zrušit oba původní křtinské kostely a nahradit je novým kostelem způsobilo, že hřbitov se rázem stal součástí připravovaného staveniště a bylo třeba pro něj hledat nové místo. Realizace Santiniho plánů byla zahájena v roce 1712 výstavbou nové kněžské rezidence. V té době a patrně již dlouho předtím bylo jasné, že starý hřbitov bude zrušen a nelze jej proto dále využívat.

Výstavba nového kostela začala stržením gotického "německého" kostela, který se nalézal zhruba v prostoru mezi dnešní farou a kaplí svaté Anny.

To umožnilo zahájit v roce 1718 výstavbu kaple.

Starší český kostel musel zatím zůstat zachován, protože bylo třeba alespoň nějaký liturgický prostor udržet v provozu i během výstavby kostela (výstavba trvala přes třicet let). Zejména však bylo třeba zachovat důstojné místo pro uložení nejdůležitějšího objektu křtinského poutního místa, gotické sochy Panny Marie křtinské, k níž i v té době putovaly tisíce poutníků.

Přesto, že český kostel zůstal uvnitř vyrůstající stavby nového kostela v provozu až do roku 1733, jeho hřbitov musel být zrušen hned na počátku výstavby a rozsáhlé zemní práce si vynutily exhumaci všech zemřelých. Tělesné ostatky, které se přitom podařilo z hrobů vyjmout, byly pak společně uloženy do krypty v základech nového kostela.

Je pravděpodobné, že hřbitov obsahoval i několik privilegovaných hrobů významných osobností křtinské historie, nejspíš farářů, možná i opatů.

Nutnost umístit jejich pozůstatky do společné hrobky s ostatními zemřelými vedla patrně k nápadu alespoň symbolicky odlišit ostatky privilegovaných

zemřelých od běžných nebožtíků ozdobením jejich lebek malovaným věncem.

Pro tuto logickou úvahu však nejsou k dispozici žádné písemné doklady, takže zůstává stále i prostor pro jiné spekulace, včetně krásné teorie pana děkana Prnky, že jde o hlavy českých pánů, sťatých o století dříve na Staroměstském  náměstí v Praze. Uťaté hlavy totiž v roce 1632 záhadně zmizely a dodnes se je nepodařilo nalézt.

Poznámka opisovatele OVĚŘENÁ V PRAMENECH:

POZOR:

POMALOVANÝCH LEBEK SE VE KŘTINÁCH NAŠLO 12, ZATÍMCO U PANNY MARIE TÝNSKÉ POCHOVALI 11 UŤATÝCH LEBEK A TY  R.1632  ZMIZELY.

NAVÍC:

V PRAZE BYLO 27.6.1622 POPRAVENO 27 LIDÍ, Z NICH ČESKY MLUVILO MAXIMÁLNĚ 18 (OSTATNÍ URČITĚ NĚMECKY) A PÁNI MEZI NIMI BYLI JEN TŘI, BYLO JEŠTĚ 7 RYTÍŘŮ A 17 MĚŠŤANŮ.

Je tedy prakticky jisté, že současný hřbitov byl založen hned na počátku stavebních prací, tedy nejpozději kolem roku 1712, protože i během výstavby kostela bylo třeba křtinské zemřelé někam pohřbívat. Matrika zemřelých, která jistě obsahovala o založení hřbitova zmínku, však neexistuje. Dochovala se až od roku 1753, kdy byl nový hřbitov už desítky let v provozu.

Vraťme se zpět ke kříži. Původně byl celý z kamene, ale zub času se na něm v průběhu staletí podepsal natolik, že naši předkové byli nuceni později jeho horní část doplnit litinovou náhradou. Z původního kříže zůstal jen vysoký kamenný sokl.

Domněnku, že byl kříž instalován do středu nového hřbitova již při jeho založení, nabourává fakt, že jediným nápisem, který sokl dodnes obsahuje, je letopočet 1799. Proto jsme začali po historii kříže pátrat.

Ukázalo se, že letopočet 1799 skutečně odpovídá datu vytvoření kamenného kříže. Nechal jej pro místní hřbitov zhotovit poslední zábrdovický opat, Michael Daniel Marave, který se po zrušení jeho kláštera císařem Josefem II. dne 24. července 1784 uchýlil se zbytkem svých spolubratří právě do Křtin a strávil zde zbytek života.

Slavnostní svěcení kříže proběhlo v neděli, dne 17. června 1804, tedy plných pět let po jeho skutečné instalaci na hřbitov. Datum svěcení nebylo vybráno náhodně. I když součástí oslavy bylo i osmdesátileté jubileum někdejšího jedovnického faráře, stařičkého kněze Jana Kulheima, ve skutečnosti šlo především o připomínku dvacátého výročí zrušení zábrdovického kláštera.

Opat Marave si dal na slavnosti velmi záležet. Odehrála se se souhlasem brněnského biskupa Vincenta Josefa, hraběte Schratenbacha a sezvána byla vedle farářů z okolních farností také celá plejáda tehdejších významných církevních hodnostářů. O významu, který premonstráti události připisovali, svědčí i fakt, že latinsky psanou zprávu o průběhu slavnosti umístili na předsádku tehdejší křtinské matriky narozených. Tam se uchovala dodnes.

Opat se nikdy se zrušením svého kláštera nesmířil a neúspěšně usiloval o jeho obnovu. Kamenný kříž považoval za důležitý symbol svého snažení.

Proto se o tři roky později rozhodl založit nadaci na jeho údržbu "na věčné časy". Nadaci financoval z vkladu 30 zlatých, které měl již od roku 1769 uloženy na 4% úrok v Moravské stavovské Památce. Nadační listinou z 5. ledna 1807 ustanovil, že roční úrok 1 zlatý a 12 krejcarů má býti využit na údržbu a opravy kamenného kříže. Podobně financoval i věčné světlo na kostelním oltáři.

Sedmasedmdesátiletý Marave zemřel ve Křtinách dne 1. října 1818, aniž dosáhl obnovení svého kláštera. Jak už to bývá, jeho nadace se rozplynuly v dějinných zvratech následujících staletí spolu s Moravskou stavovskou Památkou, dávnou předchůdkyní České spořitelny.

Když se proto letos zjara zastupitelstvo obce rozhodlo přistoupit v rámci úprav hřbitova i k nezbytné restauraci zanedbaného kříže, nezbylo, než místo každoročního opatova zlaťáku a dvanácti krejcarů sáhnout do obecního rozpočtu.

Kříž byl ze svého místa odborně vyzvednut a předán do péče restaurátorů olomoucké firmy Sochaři. Vzhledem k nevyhovujícím prostorovým dispozicím původního místa bylo rozhodnuto, že od nynějška bude dominovat hřbitovu v jeho nové části. A tak 210 let po posvěcení kříže a 230 let po zrušení kláštera bude kříž znovu instalován na průsečíku několika hřbitovních chodníků. Bude tak splněno přání pana děkana Prnky, který krátce před svou smrtí požádal vedení obce o opravu kříže a jeho přemístění na důstojnější místo.

Kamenný hřbitovní kříž se stal nejen němým svědkem, ale i přímým účastníkem historického zvratu, který postihl Křtiny v závěru osmnáctého století. Je památkou na důsledky josefínské reformy, památkou, spojenou se jménem posledního zábrdovického opata Daniela Maraveho a s jeho marným bojem za obnovu starých pořádků. Představuje skutečný milník křtinské historie, oddělující Křtiny premonstrátské a Křtiny dnešní. Je proto naší povinností tento nenápadný pískovcový blok udržovat a ctít.

Petr Švenda

Douška pro dítky školou povinné: Představuje-li čtyřprocentní úrok z třiceti zlatých jeden zlatý a dvanáct krejcarů, kolikpak je krejcarů do zlatého?

Nám dospělejším patří spíše povzdech, kde jsou ty časy, kdy jsme ukládali své úspory na čtyřprocentní úrok.

Odpověď pro dítky: no přece kopa. Pozn.red.