Lidová svatební poezie

 je také důležitá, zvláště, když se autorům podaří vyvarovat se košilatých narážek a hrubých slov. Myslím, že při OBOU svatbách v mém příbuzenstvu  to zvládli. Když mi tu jednu báseň předem četli, usmíval jsem se. Oni řekli: To je dobrý, strejček se směje. Když však na mně chtěli, abych to podepsal, nechtěl jsem. S radostí to však dávám na své stránky, celé, jak jsem to dostal.   

 

 

 I.

P ř á n í    n o v o m a n ž e l ů m

 

Ach Bože lidičky, co Vás to napadlo, i slunce na nebi údivem zapadlo.

Manželství je velkou sázkou, nenápadně začne láskou.

Nikdo z Vás nic netuší, a jste v tom až po uši.

Chovejte se k sobě vlídně, perte se jen jednou týdně.

Bez dětí žít nemá ceny, robte je i na dvě směny.

Za dva roky dvoje křtiny, nedá to ani moc dřiny.

Vždyť tu nejsme pro legraci, potřebujem populaci.

Nevěstě ať vyplní se, všechny její tužby,

Ženichovi u postýlky, přejem noční služby.
 

Veršík  N E V Ě S T Ě :

 

Nezdá se Ti nerozumné, to co dneska provádíš?

Představ si, že pro jednoho, ostatní si rozzlobíš.

 

Kdepak myslet na zábavy, to už holka vypusť z hlavy,

zapomeň už na zálety, uč se smažit amolety.

 

To co Ti teď poradíme, vštěp si dobře do hlavy,

Že všechny sváry, mrzutosti, postýlka vždy napraví.

 

Denně večer na mužíčka, čekej s teplou peřinou,

věř, že ho pak nenapadne, otáčet se za jinou.

 

Co muž řekne to ať platí, nesmíš nikdy odmlouvati,

miluj ho a líbej vřele, nos mu kávu do postele.

 

Veršík  Ž E N I C H O V I :

 

Tak jsme ani netušili, že už jsi v tom hochu milý.

Že jsi navlík pouta sladká, není lepší provaz - kladka?

 

Kamarádům oči planou, Jiřík se už drží stranou,

mohli jsme Ti radu dát, všechny ženy milovat.

 

Kdekdo se už toho leká, co na Tebe hochu čeká.

Jak ty budeš poslouchati, jako otrok hochu zlatý.

 

Nebude to jako dřív, vypít denně si pár piv,

zvykat budeš na tu nudu, doma sedět, bumbat vodu.

 

Každé ráno časně vstávat, políbení ženě dávat,

po obědě toť se ví, umýt všechno nádobí,

po večeři zvláště pak vesele se usmívat.

Do hospody ani krok, jenom doma píti grog.

Nežárli, buď hodný, tichý, nezapomeň na své hříchy,

mlčet musíš to je jisto, pod pantoflem je Tvé místo.

 

Veršík  O B Ě M A :

 

Přejeme Vám hodně zdaru, svorně táhněte tu manželskou káru.

Vždy se spolu rádi mějte, nikdy se moc nehádejte.

Tak jak Rumcajs s Mankou v lese, i Vy věrně milujte se.

A ať se Vám nestýská, pořiďte si Cipíska.

 

To Vám přejí bejvalí kamarádi a kamarádky.

 

 II.

 

 

Víte co se dneska děje?

Koná se veliká sláva,

do kostela všichni spějí,

Liduška se totiž vdává.

 

Koho pak si asi bere?

Překvápko to pro nás není,

na tom místě jako ona

taky se náš Martin žení.

 

Jakpak k sobě vlastně přišli?

Sourozenci můžou za to,

vyjeli na expedici,

spřátelilo je tam blato.

 

Při návštěvě kamarádů

Martin uviděl tu krásku,

rozpoznal své povolání

srdce otevřel pro lásku.

 

Lidušce se taky líbil,

není to kluk k zahození,

vlastně je to dobrej borec,

i když nemá velké jmění.

 

Kluk je zbožný, není líný,

ví jakou má práce cenu,

není bručoun, má rád lidi,

zaslouží si hodnou ženu.

 

Lidku můžu doporučit,

je to holka trpělivá,

skromná, pilná, otevřená,

dá si občas sklenku piva.

 

Jen se na ně podívejte,

každý z vás to jasně tuší,

oni prostě patří k sobě,

spolu jim to zkrátka sluší.

 

Milý švagře, to ti pravím,

dobytek teď musí stranou,

všechnu péči věnuj ženě,

do nebe to bude branou.

 

Moje milá holka z města,

nyní přijde drobná změna,

k nemocnici v hospodářství,

přibude ti navíc směna.

 

Co vám dvěma ještě přáti?

Pořiďte si miminko,

ať vám brzy můžem říkat:

Hladíkovic rodinko!