Byli jsme první - celý seznam

 

Čtení jmen katolických duchovních zahynuvších či vězněných v době 2. světové války

Naši pastýři 1938 - 1945 je projekt Spolku Vojenské muzeum Loučka-Pearl Harbor, který je představen  u příležitosti 70. výročí osvobození koncentračního tábora Dachau  (29. dubna 1945), u příležitosti 70. výročí ukončení 2. světové války v Evropě (8. května 1945) a u příležitosti státního svátku České republiky 28.9. - Dne české státnosti.

Na počátku projektu Spolku Vojenské muzeum Loučka-Pearl Harbor byla kniha katolického kněze Bedřicha Hoffmanna „A kdo Vás zabije". Jedná se o světový unikát, kdy P. Hoffmann s několika dalšími spolubratry už asi v době utrpení v Dachau  shromáždil jména všech či drtivé většiny evropských duchovních - jak křesťanů, tak i muslimů, kteří prošli či zemřeli v koncentračním táboře Dachau . Podrobné personálie pravděpodobně doplnili po válce z různých kartoték koncentračního tábora. Kniha poprvé vyšla už roku 1946 a do roku 1947 byly vytištěny minimálně čtyři vydání a vyšla také anglicky. Dílo Hoffmanna a jeho kolektivu má podle nás stejnou závažnost jako celosvětově známá Osvětimská zpráva Rudolfa Vrby a Alfreda Wetzlera.

Spolek Vojenské muzeum Loučka-Pearl Harbor je první tuzemskou organizací, která přináší Hoffmannův kompletní seznam katolických kněží působících nebo narozených na českém území. Kromě rodilých Čechů, je v něm i jeden Holanďan, Poláci, Němci a Rakušané, kteří působili v duchovní službě v naší zemi. V koncentračním táboře Dachau  trpělo nebo zemřelo celkem 155 katolických kněží spjatých s ČSR. Vedle původního Hoffmannova seznamu vytvořili spolupracovníci muzea i tzv. Svatováclavský seznam. v tomto soupisu jsou zahrnuti další pronásledovaní duchovní z jiných koncentračních táborů, věznění, popravení a naši dobrovolníci jej neustále doplňují. k dnešnímu dni máme k dispozici seznam celkem 325 osob, z nichž u osmi v současnosti probíhá proces blahořečení a jsou krvavými oběťmi nacismu či následně komunismu: Kardinál Štěpán Trochta, kardinál Josef Beran, pražský augustiniánský převor Augustin František Schubert, pallotin Richard Henkes, marianhillský misionář Engelmar Hubert Unzeitig, diecézní kněz Jan Bula, františkán Jan Evangelista Urban a diecézní kněz a lidický farář Josef Štemberka.

Jedním z cílů projektu je rovněž zahájit tradici, kdy v kostelech i veřejných prostorech po celé České republice zazní jména zahynuvších a vězněných katolických duchovních i s krátkým popisem jejich válečného osudu. Záměr je vlastně stejný jako u otce Hoffmanna - aby se příběhy našich trpících pastýřů staly živou památkou, jejich oběti nebyly zapomenuty a generace českých katolíků se mohly za jejich duše modlit a obracet k nim pro přímluvu.

Bedřich Hoffmann, se narodil 10. července 1906 v německém Steinkirchenu a zemřel 6. června 1975 v Olomouci. v době zatčení byl farářem v Horní Bečvě, arcidiecéze olomoucké. Příčina zatčení zněla: Jako kazatel podvracel odolnost německé říše, štval proti ní a konal slavné bohoslužby ve zrušené svátky. Vadí také jeho veřejná činnost. Na konci války   byl osvobozen z Dachau . v letech 1948 až 1974 byl farářem u svatého Michala v Olomouci. Hoffmann je autorem unikátní knihy „A kdo vás zabije", která je základním kamenem tohoto seznamu.

Seznam sice čítá hodně jmen, ale stále scházejí desítky možná stovky např. totálně nasazených bohoslovců na práci pro nacistické Německo, jména vyhnaných řeholníků z obsazených klášterů, jména konkrétních kněží ze Sudet, ale i nacistické oběti z řad katolických řeholnic. Také proto budou spolupracovníci muzea vděční za každý další jmenný příspěvek, doplnění podrobností k osudu kněží ze seznamů i fotografie a dokumenty všeho druhu. Veřejnost se může na muzeum obracet s poznatky o katolických kněží, kteří byli jakkoli za 2. světové války perzekvovaní.

 

Kontakty:

e-mail: info@vojenske-muzeum.cz  kratochviluv@seznam.cz      

Web muzea: http://www.vojenske-muzeum.cz/.

 

Naši pastýři v době Hitlerovy nacionálně socialistické okupace naší vlasti

1938 - 1945

 

Zahynuvší a věznění kněží, řeholníci a bohoslovci

325 osob včetně patnácti cisterciáků bez jmen

 

• 1) Jan Absolon byl do 31. října 1938 farářem ve Staré Vsi u Rýmařova a od 1. listopadu 1938 byl ustanoven farářem ve Valašské Polance, arcidiecéze olomoucká. Když si jel do svého dřívějšího působiště ve Staré Vsi u Rýmařova, která se stala součástí Němci zabraných Sudet, pro svůj nábytek, byl gestapem zatčen a uvězněn. Propuštěn byl 26. listopadu 1938 a mohl se vrátit do Valašské Polanky.

 

• 2) Josef Absolon, starší bratr Jana Absolona. v době zatčení farářem v Lešné u Valašského Meziříčí. Příčina zatčení zněla: Poněvadž svým počínáním by mohl ochromit odolnost svého národa. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 3) Josef Adamecki. Zatčen 16. dubna 1943 a zavražděn 26. května 1944 v Osvětimi.

 

• 4) Sebastian Aigner, karlovarský redemptorista. Byl vězněn v káznici.

 

• 5) Robert Albrecht. Jezuita německé národnosti, scholastik 3. ročníku. v roce 1941 byl povolán do německé armády. Sloužil ve strážní službě zajateckého tábora v Dabendorfu, kde se setkal s českými vězni ze zahraniční armády. Za pomoc slovanským zajatcům byl udán gestapu. Po vzpouře v zajateckém táboře ho 19. května 1942 gestapo zatklo, vyslýchalo a uvěznilo v berlínské věznici Tegel. Válečný soud jej v srpnu 1942 odsoudil k trestu smrti. Poprava byla vykonána 17. září 1942 v Berlíně-Brandenburgu.

 

• 6) Eduard Allebrod. Kněz německé národnosti, pallotin působící v Kunštátu u Orlického Záhoří, diecéze královéhradecká. Zatčen kvůli způsobu výchovy mládeže a psaní dopisů vojákům. Na svobodu propuštěn z Dachau 4. dubna 1945.

 

• 7) Josef Aranauskas, jezuita-bohoslovec litevské národnosti. Internován v lednu 1944 společně s jezuitským superiorem pražské rezidence Paterem Františkem Vlkem v Zásmukách a později převezen do věznice gestapa v Terezíně.

 

• 8) Josef August. Kněz německé národnosti. Administrátor v Řehlovicích, diecéze litoměřická. Zatčen údajně proto, že nutil děti k účasti na pohřbu jednoho českého faráře o Božím Těle a také je nutil k účasti na mimořádném vyučování náboženství v kostele. Tím údajně vnášel neklid mezi lid. Na svobodu propuštěn z Dachau 4. dubna 1945.

 

• 9) Augustin Baar. Jezuita a ministr řádu na Svatém Hostýně. v době heydrichiády provedlo gestapo důkladnou domovní prohlídku na Svatém Hostýně. Patera Baara odsoudili za získání potravin bez potravinových lístků. Pro pokročilou tuberkulózu mu byl výkon trestu odložen. Během předchozího věznění v Uherském Hradišti a ve Zlíně se mu nemoc zhoršila natolik, že 24. února 1946 zemřel.

 

• 10) Josef Baránek. Kněz, katecheta ve Valašských Kloboukách. Dne 6. července 1941 byl podroben výslechu na gestapu. Následujícího dne 7. července 1941 na valašskokloboucké faře podlehl srdečnímu infarktu.

 

• 11) Josef Bartoník. Jezuita, superior na Svatém Hostýně. Pater Bartoník byl spolu s Paterem Baarem vězněn v Uherském Hradišti a ve Zlíně. Pater Bartoník byl nakonec zvláštním soudem osvobozen. Po válce pronásledován komunisty.

 

• 12) Vojtěch Bartoš. Jezuita v Praze u svatého Ignáce. Dne 24. června 1944 si pro něj v rámci zátahu na řád přišlo gestapo. Po soudu na Pankráci byl převezen do Terezína. v roce 1945 se do Prahy vrátil. Po válce pronásledován komunisty.

 

• 13) Gilbert Jan Bednář. Kněz premonstrát z Nové Říše. Příčinou jeho zatčení byla konfiskace kláštera, která následovala po udání od premonstrátského novice Františka Kříže. Na konci války byl Gilbert Bednář osvobozen z Dachau .

 

• 14) Josef Beneš. v době zatčení profesorem náboženství na reálném gymnáziu v Jičíně. Příčina zatčení zněla: Zpracovává široké masy lidu kázáním a tiskem proti Říši a je i jinak proti Říši činný. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 15) Mons. Dr. Josef Beran. v době zatčení univerzitním profesorem a rektorem pražského kněžského semináře. Příčina zatčení zněla: Nebezpečí, že se stýkal s kruhy šovinistickými a Říši nepřátelskými. Na konci války byl osvobozen z Dachau . Kardinál Beran byl od roku 1946 arcibiskupem pražským a později se stal vězněm komunistického režimu.

 

• 16) Maxmilian Beran. Katecheta v Praze 7. z Dachau poslán na smrt transportem invalidů 12. října 1942.

 

• 17) Franz Bergmann. Kněz německé národnosti. Rektor redemptoristického kláštera v Plané u Mariánských Lázní. Byl zatčen 16. prosince 1941 po domovní prohlídce kláštera. Příčinou zatčení bylo štvaní proti Hitlerově národně-socialistické straně. Dne 26. dubna 1945 nastoupil z Dachau evakuační transport - pochod smrti. Osvobozen Američany 3. května 1945 v německém Bad Tölzu.

 

• 18) Georg Bernard, karlovarský redemptorista (nebo křížovník s červenou hvězdou). Byl dva roky vězněn.

 

• 19) Karel Bernardt. Vězněn v roce 1943, utekl při práci ve vězení.

 

• 20) Josef Bilík. Jezuita-bohoslovec v Praze. Dne 24. června 1944 si pro něj v rámci zátahu na řád přišlo gestapo.

 

• 21) Mons. Leopold Bilko. Kněz polské národnosti. Farář v Karviné, dnes diecéze ostravsko-opavská. Zatčen 19. září 1939. Od 8. prosince 1940 v Dachau , kde se dožil konce války.

 

• 22) Peter Bioly. Kněz německé národnosti. Farář v Želči, diecéze litoměřická. Z Dachau na smrt poslán 4. května 1942.

 

• 23) Antonín Blažek. Jezuita-scholastik v Praze. Dne 22. července 1944 si pro něj v rámci zátahu na řád přišlo gestapo. Nejprve eskortován do pankrácké věznice, odkud byl převezen do pražské služebny gestapa v Petschkově paláci k mnohahodinovým brutálním výslechům. Po soudu na Pankráci byl převezen do Terezína. v roce 1945 se do Prahy vrátil. Po válce pronásledován komunisty.

 

• 24) Paul Bloching. Vězněn od roku 1941. Kdy byl propuštěn, nevíme. Po válce odešel do Německa.

 

• 25) Engelbert Franz Blöchl. Rakouský kněz cisterciák z Vyššího Brodu, diecéze českobudějovická. Byl utýrán v Dachau 1. listopadu 1942.

 

• 26) Hieronimus Bochnia. Kněz polské národnosti. Farář v Podbořánkách, diecéze litoměřická, zabrané území ČSR. Zatčen koncem října 1940 a držen v Karlových Varech. Od 31. ledna 1941 v Dachau . Propuštěn z Dachau 4. dubna 1945.

 

• 27) Josef Böhr. Kněz německé národnosti. Farář v Nové Vsi u Přimdy, dnes diecéze plzeňská. Zatčen poté, co jej učitel obžaloval z toho, že se vyptával dětí, jestli byly v neděli na mši svaté. Pater Böhr nezdravil nacistickým pozdravem a poukazoval na tragédii starých, nemocných lidí, které nacisti vraždili. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 28) Mons. Dr. teologie Antonín Bořek-Dohalský. Kanovník Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze, v roce 1938 podepsal prohlášení české a moravské šlechty o věrnosti republice, po okupaci vypomáhal protinacistickému odboji, především ukrýváním a zásobováním jeho příslušníků. Zatčen byl 5. června 1942 během mše, kterou sloužil v Ústavu pro nevidomé dívky sester františkánek. Nějakou dobu byl Dohalský vězněn se svým rodným bratrem Františkem v Terezíně a poté byl deportován do koncentračního tábora Osvětim, kde krátce po příjezdu 3. září 1942 zemřel v důsledku nelidského zacházení. Podle jednoho svědectví byl ubit, podle jiného byl zastřelen při práci v bažinách. Nacisty byli vězněni i jeho bratři František a Zdeněk kvůli odbojové činnosti.

 

• 29) Aleš Bouz. Dominikán, pro svá neohrožená slova při dušičkovém kázání v roce 1942 byl gestapem zatčen a vězněn v Českých Budějovicích, na Pankráci a pak v Osvětimi. V Osvětimi 2. dubna 1943 zemřel na následky bití. Jeho tělo bylo spáleno.

 

• 30) Wenzel Bradler. Kněz německé národnosti. Farář v Ostrově u Lanškrouna, diecéze královéhradecká. Byl zatčen proto, že nezdravil nacistickým pozdravem. Dne 26. dubna 1945 nastoupil z Dachau evakuační transport - pochod smrti. Osvobozen Američany 3. května 1945 v německém Bad Tölzu.

 

• 31) Vincenc Brauner. Zatčen 6. května 1941 a čtyři týdny internován. Poté vyhoštěn do Dolní Lužice. Stále stěhován a nakonec zemřel vyčerpáním v Sommerfeldu 6. února 1943.

 

• 32) Jan Bula. v letech 1943 až 1944 na nucených pracích v keramických závodech ve Vranovské Vsi, odkud se vrátil v květnu 1944. Krvavý mučedník, oběť komunismu. Odsouzen ve vykonstruovaném procesu tzv. případu Babice a popraven oběšením 20. května 1952 v jihlavské věznici. v současnosti probíhá proces jeho kanonizace (společně s P. Václavem Drbolou).

 

• 33) Dr. teologie František Cinek. Poprvé zatčen 1. září 1939 a po týdnu propuštěn. Dne 17. února 1942 byl zatčen gestapem a odsouzen ke čtyřem letům káznice a třem letům ztráty občanské cti. Prošel káznicemi v Německu a Polsku. Počátkem roku 1945 byl poslán do koncentračního tábora Osterode v Sasku a následně do solných dolů ve Walbecku. Těžká práce a nepřetržitý pobyt v solné šachtě v nepředstavitelných hygienických podmínkách těžce podlomily jeho zdraví, takže po vysvobození americkou armádou (13. dubna 1945) se dva měsíce léčil v nemocnici v Helmstedtu. Byl jedním z iniciátorů vzniku Univerzity Palackého v Olomouci a stal se jejím prvním prorektorem. Za vlastenecké zásluhy byl vyznamenán Československým válečným křížem a jmenován papežským prelátem. Po nástupu komunistického režimu byl nucen stáhnout se do ústraní.

 

• 34) Petr Crhák. Internován, odsouzen.

 

• 35) Josef Cukr. Jezuita. Od 22. července 1944, ještě jako scholastik, vězněn v Terezíně a v Praze na Pankráci. Po válce pronásledován a vězněn komunisty.

 

• 36) Rudolf Czeczotka, kněz původně německé národnosti, přihlášen ke slezské národnosti. Kaplan ve Fryštátu (dnes součást Karviné). Musel narukovat do německé armády a padl na bojišti 20. dubna 1944.

 

• 37) Alois Čáp. v době zatčení správcem Kněžské nemocenské pokladny v Přerově. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První cílené na Židy a další oponenty nacismu v Československu. Na konci války byl osvobozen z Dachau . Později vězněn i komunisty.

 

• 38) Jiří Čech. v době zatčení bohoslovcem pražského kněžského semináře. Zatčen pro urážku Adolfa Hitlera. Na konci války byl osvobozen z Dachau . Ve svých 24 letech byl nejmladším českým římským katolíkem duchovního stavu přeživším koncentrační tábor Dachau .

 

• 39) Vladimír Čermák. Farář ve Vlachovicích, arcidiecéze olomoucká. Člen odbojové skupiny Obrana národa. Zemřel v Dachau 7. října 1942 na následky hladu a trýznění. V roce 1947 byl Vladimír Čermák posmrtně vyznamenán Válečným křížem.

 

• 40) Ignác Černík. Vězněn od 30. října 1938. v červenci 1950 odešel do Argentiny.

 

• 41) František Černý. v době zatčení profesorem na reálce v Jevíčku. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První cílené na Židy a další oponenty nacismu v Československu. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 42) Polycaropus Čížek, brněnský Milosrdný bratr. Dne 22. července 1941 společně se spolubratrem Tarcisitiem Vaškem zatčen gestapem kvůli rozdání mýdla a plátna několika osobám z personálu brněnské nemocnice Milosrdných bratří. Tyto potřeby měli rozdat v době, kdy již všechen majetek konventu měl patřit Říši.

 

• 43) Jan Daněček. Vězněn od 1. září do 30. září 1939.

 

• 44) Bernard Václav David, premonstrát z Želivi. Zatčen společně se spolubratry v únoru 1945. Zahynul v Terezíně 22. dubna 1945. Pohřben v Terezíně do hromadného hrobu.

 

• 45) Jan Dobrodinský. v době zatčení farářem a vikářem v Trhových Svinech. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 46) Josef Dosedla. Vězněn od 26. října 1944 do 7. května 1945.

 

• 47) Ignác Dragoun. Farář v Prostějově. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Propuštěn na svobodu 21. února 1941 z Buchenwaldu.

 

• 48) Karel Dřímal. Zatčen 3. května 1944. Zemřel utýrán hladem v Terezíně 5. května 1945.

 

• 49) Rudolf Dušek, jezuita-scholastik. Dne 22. července 1944 si pro něj v rámci zátahu na řád přišlo gestapo. Nejprve eskortován do pankrácké věznice, odkud byl převezen do pražské služebny gestapa v Petschkově paláci k mnohahodinovým brutálním výslechům. Po soudu na Pankráci byl převezen do Terezína. U jména měl připsáno „návrat nežádoucí". Po válce vězněn komunisty.

 

• 50) Jan Evangelista Eybl. v době zatčení děkanem ve výslužbě, bytem Beroun. Kněz diecéze českobudějovické. Zatčen pro svou odbojovou činnost, šíření časopisů „V boj", kázání proti Němcům a údajnou velezrádnou činnost. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 51) Karel Fanfrdla. v době zatčení kněz augustinián ze Starého Brna, historicky první duchovní správce při kostele sv. Augustina v Brně a také jednatel tělovýchovné jednoty Orel. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 52) Vavřinec Miloslav Filip. Kněz benediktin v klášteře na Slovanech. Zemřel v Dachau 13. září 1942.

 

• 53) Eduard Fischer. Kněz německé národnosti. Arciděkan ve Falknově nad Ohří (dnešním Sokolově). Zatčen proto, že se ve svém kázání nepřátelsky dotkl Velkoněmecké říše a tím vnesl neklid mezi lid a oslabil sílu německého národa. Eduard Fischer byl z Dachau na svobodu propuštěn 5. dubna 1945.

 

• 54) Jan Formánek. Jezuita-scholastik v Praze. Dne 22. července 1944 si pro něj v rámci zátahu na řád přišlo gestapo. Nejprve eskortován do pankrácké věznice, odkud byl převezen do pražské služebny gestapa v Petschkově paláci k mnohahodinovým brutálním výslechům.

 

• 55) Mons. Karel Fořt. Zatčen gestapem v listopadu či prosinci 1940 kvůli nacisty zakázané činnosti ve skautingu. Ve vězení se rozhodl pro kněžství. Po propuštění nastoupil do semináře, ale na podzim 1942, kdy se nacistům už zoufale nedostávalo pracovních sil v těžkém průmyslu, odvezli Karla Fořta a jeho přátele na nucené práce do železáren Hermanna Göringa v Linci. Po válce výrazná osobnost českého exilu.

 

• 56) Alois Frajt. v době zatčení farářem v Terezíně. Příčina zatčení zněla: Ohrožuje svojí činností stálost velkoněmecké Říše zneužíváním zpovědi ke špionáži. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 57) Robert Franze. Kněz německé národnosti. Duchovní v Rosendorfu (dnes Růžová, okr. Děčín). Na svobodu z Dachau propuštěn 4. června 1942. Robert Franze po válce odešel, nebo byl odsunut do Německa.

 

• 58) Dominik Frnka. Vězněn od 10. září 1939.

 

• 59) Klement Galosz. Kněz polské národnosti. Farář ve Vendryni, dnes diecéze ostravsko-opavská. Do Dachau přišel 8. prosince 1940, zemřel tam 26. listopadu 1942.

 

• 60) Józef Galuszka. Kněz polské národnosti. Kooperátor v Jablunkově. Zatčen 15. září 1939 a vězněn v Jablunkově. Od 8. prosince 1940 v Dachau , kde přežil až do konce války.

 

• 61) Dr. teologie Anton Gebert. Kněz německé národnosti. Kanovník u svatého Víta v Praze. Zemřel v Dachau 18. května 1942.

 

• 62) Emil Gehr. Kněz německé národnosti. Farář v obci Gruna, arcidiecéze olomoucká. Zatčen proto, že „falešně informoval o kněžích v koncentračních táborech a působil v širokých vrstvách neklid a tím zeslaboval vnitřní frontu Říše". Dne 26. dubna 1945 nastoupil z Dachau evakuační transport - pochod smrti. Osvobozen Američany 3. května 1945 v německém Bad Tölzu.

 

• 63) Josef Glogar. v době zatčení dómským vikářem v Olomouci. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 64) Alfons Glos. Profesor náboženství v Hranicích na Moravě. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Propuštěn na svobodu 7. srpna 1940 z Buchenwaldu.

 

• 65) František Hadamčík. Vězněn od 17. října 1938 a propuštěn. Do jara 1939 několikrát zatčen a tvrdě vyslýchán.

 

• 66) Dr. Josef Hájek. Kaplan v Praze-Smíchově. Zemřel v Dachau 10. listopadu 1942.

 

• 67) Emanuel Hanuš. Podplukovník duchovní služby ve výslužbě, žil v Klatovech. z Dachau byl transportován na smrt 6. května 1942.

 

• 68) Karel Hasoň, jezuita-bohoslovec v Praze. Dne 24. června 1944 si pro něj v rámci zátahu na řád přišlo gestapo.

 

• 69) Josef Heinzel. Kněz německé národnosti, narodil se v Břeclavi. Jezuita a dómský kazatel v Linci. Zatčen proto, že kázal o Kristu Králi. Dne 26. dubna 1945 nastoupil z Dachau evakuační transport - pochod smrti. Osvobozen Američany 3. května 1945 v německém Bad Tölzu.

 

• 70) Josef Hejl. v době zatčení farářem v Laštovicích, diecéze českobudějovická. Příčina zatčení zněla: Podával do ciziny zprávy, které mohou ohrozit Říši. Své sestře, která byla v klášteře v Římě, poslal chleba, ve kterém byl uschován dopis. v dopise podával různé zprávy z domova. Mezi jiným, že celá řada kněží je zatčena, aniž se ví proč. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 71) Franz Henke. Zemřel 14. dubna 1941 v Buchenwaldu.

 

• 72) Richard Henkes. Kněz německé národnosti, člen řádu pallotinů, farář ve Strahovicích, dnes diecéze ostravsko-opavská. Už v roce 1938 měl být za svou činnost, hlavně kazatelskou, zatčen, ale jeho činy byly amnestovány po připojení Rakouska k Říši. Nakonec zatčen roku 1943 pro pořádání tridua a na základě udání příslušníka německé branné moci, kterému se nelíbily Henkesovy výroky v kázání. Richard Henkes zemřel v Dachau 23. února 1945 na skvrnitý tyfus. U Patera Henkese v současnosti probíhá proces blahořečení.

 

• 73) Josef Heral. Vikář katedrály svatých Petra a Pavla v Brně. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Propuštěn na svobodu roku 1940 z Buchenwaldu.

 

• 74) Marcel Higi, emauzský benediktin, zemřel v Terezíně.

 

• 75) Leo Hipsch. Jezuita-scholastik v Praze. Dne 22. července 1944 si pro něj v rámci zátahu na řád přišlo gestapo. Nejprve eskortován do pankrácké věznice, odkud byl převezen do pražské služebny gestapa v Petschkově paláci k mnohahodinovým brutálním výslechům.

 

• 76) Gerhard Hirschfelder. Kněz německé národnosti. Kaplan v Kladské Bystřici, tehdy arcidiecéze pražská. V Dachau zemřel 1. srpna 1942.

 

• 77) Bedřich Hoffmann. v době zatčení farářem v Horní Bečvě, arcidiecéze olomoucká. Příčina zatčení zněla: Jako kazatel podvracel odolnost německé říše, štval proti ní a konal slavné bohoslužby ve zrušené svátky. Na konci války byl osvobozen z Dachau . Hoffmann je autorem unikátní knihy „A kdo vás zabije", která je základním kamenem tohoto předčítaného seznamu. Byl posledním předsedou Matice svatokopecké před rokem 1989. Byl nucen činnost spolku zastavit a poutní dům i jmění Matice svatokopecké odevzdat komunistickému státu.

 

• 78) Korbinian Alexander Hofmeister. Rodák z Domažlic. Kněz německé národnosti a opat v německém benediktinském klášteře Metten. Do Dachau přišel 19. dubna 1944 a dostal se ihned do takzvaného čestného bunkru, odkud byl propuštěn na svobodu 5. dubna 1945.

 

• 79) Dr. teologie Josef Holubníček. v době zatčení profesorem reálného gymnázia v Olomouci. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 80) Alois Homola. v době zatčení kaplanem ve Štokách, diecéze královéhradecká. Zatčen proto, že byl „zarytým" Čechem. Byl přinucen konat vojenskou službu v německé armádě. Několikrát vyslovil námitky, byl tedy propuštěn z vojenského svazku, ale byl zatčen gestapem. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 81) Josef Hopper. Kněz německé národnosti. Již v roce 1936 dostal zákaz vyučovat náboženství. Nepřátelský k nacismu a vypovězen z Německa do diecéze českobudějovické, kde byl administrátorem v Šitboři. Zatčen v německém Wallerdorfu kvůli poslechu rádia a kvůli špionáži pro církevní úřady. Od 19. července 1942 v Dachau . Dne 26. dubna 1945 nastoupil z Dachau evakuační transport - pochod smrti. Osvobozen Američany 3. května 1945 v německém Bad Tölzu.

 

• 82) Bohumil Horáček. Jezuita-misionář. V kyjevské misii byl zatčen v srpnu 1942 a transportován zpět do Protektorátu. Nejprve skončil v brněnských Kounicových kolejích, po propuštění odešel na Velehrad a v roce 1944 do Prahy. v Praze byl opět zatčen při zátahu na jezuity.

 

• 83) Mons. Vincenc Horák. Zasloužilý profesor náboženství v Litovli a v letech 1938 až 1940 litovelský starosta. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. z Buchenwaldu v roce 1940 propuštěn na svobodu.

 

• 84) Josef Horký. Farář v Třebenicích, diecéze litoměřická. Zemřel v Dachau 11. ledna 1943 na následky nacistických pokusů s malárií.

 

• 85) Karel Horký. v době zatčení duchovní Českého velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů a administrátor u Panny Marie Vítězné v Praze. Příčina zatčení zněla: Jako odpovědný duchovní správce neměl ve svém kostele zatemněnou sakristii. Nacisté na něm v koncentračním táboře Dachau prováděli biochemické pokusy a dne 28. října 1942 mu amputovali nohu napadenou flegmónou. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 86) František Hornischer. Vězněn od července 1940 do srpna 1940 v Opavě. Vyhoštěn ze Sudet, odešel do tehdy německé obec Ketř, dnes součást Polska.

 

• 87) Walter Horny. Kaplan v Horním Benešově, dnes diecéze ostravsko-opavská. Kněz německé národnosti a člen řádu Německých rytířů. Na svobodu byl propuštěn z Dachau 5. dubna 1945.

 

• 88) Vladislav Hrabec. v listopadu či prosinci 1942 totálně nasazen na práci do Rakouska. v únoru 1945 onemocněl zápalem plic. Ošetřoval ho bohoslovec Antonín Mlčák. Hrabec se nakonec dostal složitou cestou do vídeňské nemocnice, kde se trochu zotavil. Později se vlakem dostal do Českých Budějovic a odtud domů do Opavy. Zde však zemřel 14. července 1945 na celkovou sepsi organismu.

 

• 89) Rudolf Hubert. Farář a vikář v Kryrech, diecéze litoměřická. Příčinou zatčení byly jeho poznámky a výroky jak ve škole, na kazatelně, tak i v soukromém rozhovoru. Od 2. června 1944 v Dachau . Dne 26. dubna 1945 nastoupil z Dachau evakuační transport - pochod smrti. Osvobozen Američany 3. května 1945 v německém Bad Tölzu.

 

• 90) Josef Hulva. Farář v Lipníku nad Bečvou, arcidiecéze olomoucká. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Propuštěn dne 6. května 1942 z Buchenwaldu.

 

• 91) Dr. Josef Hüttl. Kněz německé národnosti. Arciděkan v Horšovském Týně, diecéze českobudějovická. Zatčen proto, že sabotoval nařízení gestapa. Na svobodu byl propuštěn z Dachau 6. dubna 1945.

 

• 92) Ferdinand Chýlek. Ředitel Kněžské nemocenské pokladny v Přerově, arcidiecéze olomoucká. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Zemřel v Buchenwaldu 25. února 1941.

 

• 93) Albert Jadrníček. Vězněn od 11. ledna 1944 do 9. dubna 1945.

 

• 94) Tecellin Josef Jaksch. Opat ve Vyšším Brodě. V roce 1939 půl roku nacisty vězněn, pak do roku 1945 v internaci. Po válce dne 26. července 1948 překročil česko-rakouské hranice a zůstal v rakouském exilu.

 

• 95) Kamil Jaroš. Zahynul ubit dozorci těsně před koncem války 3. května 1945 v Schilpu u Hamburku.

 

• 96) Matěj Jašek. Vězněn od 22. dubna 1944 do 28. dubna 1945.

 

• 97) Antonín Jedlička. Přežil jeden rok káznice.

 

• 98) Josef Jeřábek. Jezuita-bohoslovec v Praze. Dne 24. června 1944 si pro něj v rámci zátahu na řád přišlo gestapo.

 

• 99) Josef Ježek. v době zatčení děkanem v Říčanech, arcidiecéze pražská. Příčina zatčení zněla: Svými kázáními by mohl vzbudit nepřátelství vůči Říši. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 100) Josef Jílek. Za druhé světové války se zapojil do protinacistického odboje pod krycím jménem Jouzínek. Byl členem buňky Karel odbojové organizace ÚVOD. Organizaci například pomáhal falšováním křestních listů a dalších dokumentů. Byl zatčen 5. srpna 1942 a 20. dubna 1945 sťat gilotinou.

 

• 101) Josef Konrad Just, narozen 19. března 1902 v české obci Hrušov. Kněz německé národnosti. Cisterciák z kláštera ve Wilheringu, kaplan v Gramarstettenu, rakouská diecéze Linec. Zatčen proto, že divoce štval proti Hitlerovi. Od 8. prosince 1940 vězněn v Dachau . Dne 26. dubna 1945 nastoupil z Dachau evakuační transport - pochod smrti. Osvobozen Američany 3. května 1945 v německém Bad Tölzu.

 

• 102) Augustin Kadlčík. Vězněn od 24. října 1944 do konce války.

 

• 103) Adolf Kajpr. v době zatčení kněz jezuita, redaktor a docent filosofie na kněžském učilišti v Praze. Příčina zatčení zněla: v časopisech publikuje štvavé články proti Říši. Na konci války byl osvobozen z Dachau . Adolf Kajpr je krvavým mučedníkem následujícího komunistického režimu.

 

• 104) Jan Kakol. Kněz polské národnosti, narozen v Ostravě Vítkovicích. Vikář v polské obci Równe, diecéze Luck. Zatčen 11. listopadu 1944 pro podezření ze špionáže a tajné organizace. Od 24. června 1944 v Dachau , kde přežil až do konce války.

 

• 105) Franciszek Kaluža. Jezuita, farář v Českém Těšíně. Zatčen 3. září 1939, převezen do koncentračního tábora Sachsenhausen, poté do koncentračního tábora Dachau , kde zemřel dne 19. ledna 1941.

 

• 106) Jaroslav Karásek. Za Protektorátu byl internován v klášteře v Zásmukách.

 

• 107) Wilhelm Kareta. Kněz polské národnosti, narozen v Jablunkově. Zastupující kněz v polské obci Tychy, diecéze katovická. Zatčen 13. listopadu 1943, protože věděl o tajné organizaci a neohlásil to úřadům. Ukrýval stíhaného kněze Kaniu z katovické diecéze. Kania byl později nacisty popraven. Od 20. září 1944 byl Kareta vězněn v Dachau , kde přežil až do konce války.

 

• 108) Karel Kavík. Vězněn od 1. září 1939. Koncem září 1939 byl propuštěn.

 

• 109) Udalrich Alois Klaschka. Cisterciák z Vyššího Brodu. Po nacistickém záboru československých pohraničních území na podzim 1938 musel jako Čech Vyšší Brod opustit. Období druhé světové války strávil až do roku 1944 jako farář v pošumavských Chanovicích. Několik měsíců byl jako nacistům nepohodlný kněz internován v Zásmukách. Po válce, dne 26. prosince 1950 překročil hranice do Rakouska.

 

• 110) Rudolf Klecker. Bydlel v Brně. Zemřel v Dachau 29. října 1941. v hlavní kartotéce koncentračního tábora Dachau byl veden jako kněz, ale v táboře ho z českých duchovních nikdo neznal.

 

• 111) Walter Klein. Kněz německé národnosti, kaplan v Odrách. Musel narukovat do německé armády a 21. března 1943 padl na bojišti.

 

• 112) Profesor Dr. teologie Antonín Kleveta. v době zatčení gestapem adjunkt a lektor bohoslovecké fakulty v Olomouci. Odsouzen ke čtyřem letům káznice a třem letům ztráty občanské cti. Vězněn od 27. února 1942 do 25. října 1943. Po válce vězněn komunisty.

 

• 113) Leopold Klima, narozen 10. listopadu 1882 v osadě Rothenbaum - Červené Dřevo. Kněz německé národnosti. Arciděkan v Horšovském Týně, diecéze českobudějovická. Do Dachau přišel 29. srpna 1941, na svobodu propuštěn 28. února 1942. Po válce byl odsunut do Německa.

 

• 114) Josef Klouček. Farář v Kladně. Přišel do Dachau 16. června 1939 a z Dachau propuštěn na svobodu 10. července 1939. Josef Klouček nechal po válce nad hrobem popravených lidických mužů postavit vysoký modřínový kříž. Ostnatý drát, z něhož je vytvořena trnová koruna, pochází z koncentračních táborů.

 

• 115) Jan Kluczka. Kněz německé národnosti, kaplan v Klimkovicích. Musel narukovat do německé armády a v květnu 1945 padl na bojišti.

 

• 116) Eduardus Heribertus Kluger. Kněz německé národnosti a člen řádu Německých rytířů. Profesorem náboženství v Bruntále. Do Dachau přišel 6. ledna 1945 kde zemřel 18. ledna 1945.

 

• 117) Ludwik Knyps. Od září 1938 do 18. října 1943 v ilegalitě. v koncentračním táboře od 18. října 1943 do 13. března 1944, kdy byl propuštěn k léčení. Zemřel v Karviné 18. března 1944.

 

• 118) Alois Koláček. Superior jezuitského domu v Praze. Zatčen kvůli šíření nástupní encykliky papeže Pia XII., kvůli článkům v časopise „Dorost", kde byl vedoucím redaktorem. A nakonec také pro činnost mezi kněžstvem. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 119) František Kolář. Zatčen gestapem, ale délka jeho věznění je nám neznámá.

 

• 120) František Konáš. v době zatčení farářem v Hobšovicích, arcidiecéze pražská. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

 

• 121) Tomáš Kopecký. Zatčen 1. září 1939. Délka jeho věznění je nám neznámá.

 

• 122) František Kopečný. Vězněn od 28. října 1942 do února 1945.

 

• 123) Josef Kos. Administrátorem v Kolíně, arcidiecéze pražská. Zemřel v Dachau 28. března 1945, když onemocněl při ošetřování spoluvězňů, nakažených skvrnitým tyfem.

 

• 124) Václav Kostiha. Za svou pomoc, kterou v květnu 1942 poskytl na faře ve Ždánicích na Hodonínsku veliteli paradesantní skupiny Zinc Oldřichu Pechalovi a jeho příbuznému Cyrilu Žižlavskému, byl popraven nacisty 1. července 1942 v Brně. Téhož dne byl popraven i kaplan František Voneš, který se na ukrývání mužů pronásledovaných gestapem podílel. Kvůli ukrývání Pechala byla popravena i farní pomocnice Josefa Kubatíková.

 

• 125) Johann Kostron. Kněz německé národnosti. Administrátor v Mohelnici. Zatčen pro svá kázání, kterými působil rozruch v širokých vrstvách obyvatelstva a tím ničil odolnost vnitřní fronty. Na svobodu propuštěn z Dachau 6. dubna 1945.

 

• 126) Oldřich Koutný. Vězněn od 3. května 1944 do 5. května 1945.

 

• 127) Bohumil Kovařík. Benediktin v pražském klášteře Emauzy. Byl profesorem pražského soukromého dívčího reálného gymnázia na ulici Korunní. Zatčen pro přechovávání starých ročníků časopisů s urážejícím obsahem písně nacisty Horsta Wessla. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 128) Jaroslav Kouřil. v době zatčení kooperátorem kostela svatého Mořice v Olomouci. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 129) Karel Kratina. Vyučoval náboženství na středních školách, profesor pražské staroměstské reálky, arcibiskupský notář, konzistorní rada, štábní kapitán duchovenské služby. Podporoval činnost muzea v Kralupech nad Vltavou. Za svůj protinacistický postoj byl zatčen a 15. února nebo 16. února 1945 popraven gilotinou na Pankráci.

 

• 130) Josef Kvirín Kratochvíl. Premonstrát z Želivi. Zatčen společně se spolubratry v únoru 1945. Zemřel v Terezíně dva dny po konci války 10. května 1945. Pohřben v Terezíně do hromadného hrobu.

 

• 131) Adauktus Josef Krebs. Generální superior kongregace Bratří Nejsvětější Svátosti - petrínů, sídlil v Českých Budějovicích. Zemřel v Dachau 7. května 1942. Adauktus Krebs je prvním petrínským krvavým mučedníkem.

 

• 132) Alexius Krotosz. Milosrdný bratr z kláštera v Brně. Dne 17. července 1941, při obsazování kláštera brněnskými gestapáky, tragicky zahynul.

 

• 133) Cyril Kružík, premonstrát-novic z kláštera v Nové Říši. Zatčen dne 29. května 1942. V březnu 1943 propuštěn z internace v Kounicových kolejích.

 

• 134) Mons. Metoděj Kubáň, generál vojenské duchovní služby a generální vikář československé branné moci v Praze, papežský prelát a kněz arcidiecéze olomoucké. Zemřel v Dachau 5. března 1942.

 

• 135) František Kučera. Jezuita-scholastik v Praze. Dne 22. července 1944 si pro něj v rámci zátahu na řád přišlo gestapo. Nejprve eskortován do pankrácké věznice, odkud byl převezen do pražské služebny gestapa v Petschkově paláci k mnohahodinovým brutálním výslechům. Poté vězněn v Terezíně. Už 29. června 1945 vysvěcen na kněze. Později vězněn i komunisty.

 

• 136) Albin Kudzielka. Kněz polské národnosti. Farář v Horním Těrlicku, dnes diecéze ostravsko-opavská. Zatčen 23. 4. 1940 a vězněn v Těšíně Od 8. prosince 1940 již podruhé vězněn v Dachau , kde přežil do konce války.

 

• 137) Heinrich Kühnel. Kněz německé národnosti. Katecheta v Podbořanech ve výslužbě, diecéze litoměřická. Příčina zatčení: Různé nepřátelské výroky, z kterých byl obviněn jednou ženou, která se chtěla zmocnit jeho domu. Na svobodu byl propuštěn z Dachau 6. dubna 1945.

 

• 138) Karel Kulavík, vězněn od 1. září 1939, ale délka jeho věznění je nám neznámá.

 

• 139) Ludvík Kulička. Vězněn od 30. ledna 1942 do konce války.

 

• 140) Josef Kusin. Kapucín v Praze-Loretě. Před příchodem do Prahy vypovězen z Říše, poněvadž odmítl přijmout říšskou příslušnost. Dne 28. srpna 1943 zatčen proto, že konal duchovní správu mezi Němci v Praze a proto údajně působil nepokoje mezi občany. Mimo to chtěl poslat do Vídně kněžskou albu svému příteli. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 141) František Patrik Kužela. Jáhen Dominikánského řádu. Dne 25. ledna 1941 odvezen členy gestapa do bývalé vojenské nemocnice v Olomouci a tam internován. Dne 21. listopadu 1941 byl poslán do koncentračního tábora v Osvětimi s poznámkou „návrat nežádoucí". Bohužel není známé přesné datum jeho smrti, ani to jak zemřel. Ví se pouze, že byl zpopelněn.

 

• 142) František Kvapil. Farář v Nezamyslicích. František Kvapil velmi těžce nesl ponížení národa za okupace a snažil se ve svém okolí upevňovat vlastenectví. Místním přívržencům Hitlera v Nezamyslicích se stal krajně nepohodlným. Gestapu na něj přišlo udání pro nedovolené držení zbraně - kněz vlastnil starý revolver, kterého se zavčas zbavil - patrony však neopatrně zahodil do kompostu, kde je gestapáci našli. Byl zatčen a 5. června 1942 popraven v Kounicových kolejích.

 

• 143) Svatopluk Láb. v době zatčení bohoslovcem pražského kněžského semináře. Příčinou zatčení bylo to, že do kostela na pražských Vinohradech přišel francouzský válečný zajatec, který utekl z tábora. Vešel do sakristie. Nerozuměli mu a proto zavolali bohoslovce Lába, aby byl tlumočníkem. Láb chtěl nějaké doklady; všichni odešli, snad také, aby někdo z nich zavolal strážníka. Láb s ním zůstal sám. Francouz se tázal, jestli nešli pro policii. A když Láb přisvědčil, zajatec prchl. Láb, který se u výslechu nepřiznal, byl zatčen pro nedbalost v této věci, když se přiznal, že zajatec mu utekl. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 144) Antonín Lacina. Kanovník premonstrátského řádu a kapitulár strahovský, provizor kláštera na Strahově. Zemřel v Dachau 28. května 1941.

 

• 145) Jan Lang. Jezuita-scholastik v Praze. Dne 22. července 1944 si pro něj v rámci zátahu na řád přišlo gestapo. Nejprve eskortován do pankrácké věznice, odkud byl převezen do pražské služebny gestapa v Petschkově paláci k mnohahodinovým brutálním výslechům. Po válce odjel k dalšímu studiu teologie do Velké Británie.

 

• 146) Alois Langhaus. Kněz německé národnosti. Kaplan v Kadani a administrátor v Mikulášovicích, diecéze litoměřická. Zatčen pro svá kázání. Osvobozen z Dachau někdy v období 27. března 1945 až 11. dubna 1945.

 

• 147) Dr. filosofie Robert Lauber. Kněz německé národnosti. Duchovní v Nýřanech, dnes diecéze plzeňská. Do Dachau přišel 8. srpna 1941, zemřel tam 19. prosince 1942.

 

• 148) Mons. Franz Lenz. Kněz německé národnosti. Farářem a vikářem v Dolním Žandově, dnes diecéze plzeňská. Příčina zatčení: Měl zákaz vyučování náboženství a uspořádal dětem, přistupujícím k prvnímu k svatému přijímání, „nedovolenou" slavnost. Při příležitosti slavnosti Nanebevstoupení Páně měl večer mši svatou, což také nebylo dovoleno. v kázání řekl, že Kristus je naším vůdcem a že žádná světská moc nemůže zrušit církevní svátky. Na svobodu byl propuštěn z Dachau 6. dubna 1945.

 

• 149) Alois Lindermaier, karlovarský redemptorista. Prodělal vazbu v Karlových Varech a v Chebu.

 

• 150) Erich Linhart. Kněz německé národnosti. Kaplan v Rochlici, která je dnes součástí Liberce. Zatčen proto, že se v rozhovoru vyjádřil proti válce a bezbožectví. Na svobodu propuštěn z Dachau 6. dubna 1945. Po válce odešel do Rakouska.

 

• 151) Vincenc Linhart. Vězněn od 21. října 1938 do 24. listopadu 1938.

 

• 152) Jan Nepomuk Stanislav Lochman. Od 1. září 1939 byl internován v internačním táboře ve Štěpánově, potom převezen na samovazbu do Olomouce a 18. září 1939 z Olomouce vypovězen. Od července 1950 do 27. října 1950 vězněn i komunisty.

 

• 153) Heinrich Ludvik. Vězněn, ale délka věznění neznámá. Potom odešel do Německa.

 

• 154) Augustin Antonín Machalka. v době zatčení kněz premonstrát a provizor kláštera v Nové Říši. Příčina zatčení zněla: Konfiskace kláštera, poslech cizího rozhlasu, spojení s cizinou, přechovávání uprchlíků, vypravování potupných anekdot o vedoucích osobnostech velkoněmecké Říše a odepření dodávek dříví německé firmě Hübel v Jihlavě. Na konci války byl osvobozen z Dachau . Později vězněn i komunisty.

 

• 155) Antonín Malimánek. Pražský jezuita. Spolu s dalšími kněžími a scholastiky byl zatčen a 28. února 1945 odsouzen k odnětí svobody na dobu 25 měsíců. Zemřel pravděpodobně na revmatickou horečku 13. března 1945 v pankrácké věznici.

 

• 156) Karl Mangold. Františkánský kněz německé národnosti. Žil v Moravské Třebové, arcidiecéze olomoucká. Do Dachau přišel 6. června 1941, zemřel tam 18. července 1942.

 

• 157) Jan Marosz. Kněz polské národnosti. Administrátor v Petřvaldě, dnes diecéze ostravsko-opavská. Do Dachau přišel 8. prosince 1940. propuštěn z Dachau 12. ledna 1944. Zemřel v létě 1944 na tuberkulózu, kterou si přinesl z koncentračního tábora.

 

• 158) Dr. teologie Jan Martinů. Generální vikář olomoucké arcidiecéze. Byl mimo jiné hudebním skladatelem, varhaníkem, profesorem církevního práva. Studoval v Římě a ve Vídni, byl autorem mší, skladeb a úprav pro Cyrilometodějskou jednotu. Zemřel 2. ledna 1940, po návratu z koncentračního tábora.

 

• 159) Dr. teologie Vojtěch Martinů. Vězněn od 1. září 1939. Válku přežil.

 

• 160) Štěpán Václav Masiak. Dominikánský kněz. v době zatčení historicky prvním převorem konventu v Plzni. v roce 1944 byl pro svá kázání internován gestapem v Zásmukách. Po válce vězněn také komunisty. v roce 1968 jedním z obnovitelů dominikánského řeholního života ve Znojmě.

 

• 161) František Matýsek. Dne 2. června 1942 byl odsouzen na dva roky odnětí svobody.

 

• 162) Dr. teologie Jan Merell. v době zatčení profesorem Nového Zákona na pražské bohoslovecké fakultě. Zatčen kvůli sabotáži říšských předpisů. Nebylo mu dovoleno po uzavření vysokých škol přednášet bohoslovcům. On však přes zákaz přednášky organizoval. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 163) Dr. teologie Metoděj Jaroslav Mičola. Kněz, člen Společnosti Božského Spasitele - salvatoriánů. Působil v Prostějově, kde mimo jiné vyučoval katechismus a po 15. březnu 1939 poskytoval materiální a duchovní pomoc rodinám perzekuovaných Prostějovanů. Mičola byl zatčen 24. června 1942 na základě udání nacistického učitele Jaroslava Krepla a ředitele měšťanské školy na Kollárově ulici, který byl Kreplem vydírán. Mičola bojkotoval výzvu ministra školství Emanuela Moravce vést českou mládež duchovně do Říše. Byl odsouzen 2. července 1942 mimořádným stanným soudem k smrti zastřelením a 3. července 1942 popraven v Kounicových kolejích. Mičolovo tělo bylo zpopelněno.

 

• 164) František Michalec. Vězněn od 22. dubna 1940 do 13. prosince 1940.

 

• 165) František Michálek. Zemřel 18. prosince 1944 při bombardování Opavy.

 

• 166) Petr Karel Miketta. Dominikánský kněz. Za války byl vykázán z Plzně a internován gestapem v Zásmukách. Po válce vězněn i komunisty.

 

• 167) Franz Miller. Kněz německé národnosti. Farář ve Vítkově, dnes diecéze ostravsko-opavská. Byl údajně nepřátelský lidu a státu, poněvadž psal vojínům dopisy, ve kterých se zmiňoval o útěku Hitlerova náměstka Rudolfa Hesse, o Božích mlýnech, které melou pomalu, ale jistě. Tyto dopisy byly cenzurovány a cenzurou odeslány gestapu. Na svobodu propuštěn z Dachau 9. dubna 1945.

 

• 168) Antonín Moučka, farář v Jinošově u Náměště nad Oslavou. Vězněn za kázání, ve kterých kritizoval německou okupační armádu. Vězněn na Mírově asi od listopadu 1940. Po osvobození se vrátil do Jinošova.

 

• 169) Leopold Muris. Salesián, narozen v Ludgeřovicích. Pro výroky namířené proti NSDAP a Říši dostal zákaz vyučování v Linci a v takzvané Říšské župě Dolním Podunají. Od 13. prosince 1941 byl Leopold Muris internován v Dachau . Dne 26. dubna 1945 nastoupil z Dachau evakuační transport - pochod smrti. Osvobozen Američany 3. května 1945 v německém Bad Tölzu.

 

• 170) Jan Murosz. Zatčen 13. ledna 1940 a vězněn do 12. ledna 1944, kdy byl propuštěn do domácího léčení. Zemřel však na následky věznění 26. června 1944.

 

• 171) František Münster. v době zatčení kaplanem ve Velvarech, arcidiecéze pražská. Zatčen údajně proto, že se modlil na Velký pátek za Židy, čímž takzvaně zneužil své svobody. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 172) Jan Nedbálek. v době zatčení farářem v Kateřinkách u Opavy. Zatčen údajně proto, že štval soukmenovce proti Říši. Zatčen na přání okresního vedoucího NSDAP. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 173) Mons. Josef Nejedlý. Vězněn od 1. září 1939, posléze propuštěn.

 

• 174) Dr. František Němec. Jezuita, profesor filosofie při jezuitské koleji a probačním domě v Benešově. Zatčen pro rušení pokoje v Protektorátě přednáškami. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 175) Jan Němec. V době zatčení administrátorem v Kvášňovicích, diecéze českobudějovická. Zatčen proto, že nepozdravil výsostný znak Říše, neposlouchal nařízení státní a brzdil klidný vývoj v Protektorátě. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 176) Josef Nevtípil. Vězněn od 23. června 1944 do osvobození.

 

• 177) Siard František Nevrkla. Člen řádu premonstrátů. Vzdělavatel jednoty Československého Orla v Brně - Židenicích, kde žil od roku 1938 do zatčení v roce 1942. v koncentračním táboře se obětavě staral o členy řádu, zvláště o nemocného opata Součka. Nevrkla byl dozorci ubit v pobočním osvětimském táboře Rajsko 21. února nebo 25. února 1943. Československý Orel v roce 1947 posmrtně Nevrklovi udělil bronzovou medaili „Orel zásluze".

 

• 178) Josef Noppes. Vězněn od 1. září 1939. Po válce odešel do Německa.

 

• 179) Vavřinec Novotný. Premonstrát, převor kláštera v Nové Říši, zemřel v plynové komoře osvětimského pobočního tábora Rajsko 27. ledna 1943.

 

• 180) Józef Nowak. Kněz polské národnosti. Katecheta ve Fryštátě (dnes součást Karviné). Zatčen 12. dubna 1940. Od 8. prosince 1940 již podruhé v Dachau , kde se dožil konce války.

 

• 181) Stefan Nowotny. Kněz německé národnosti. Farářem v Rapotíně, arcidiecéze olomoucká. Do Dachau přišel 16. listopadu 1944 po delším předchozím vězení. Dne 26. dubna 1945 nastoupil z Dachau evakuační transport - pochod smrti. Osvobozen Američany 3. května 1945 v německém Bad Tölzu.

 

• 182) Engelbert Matěj Nožina. Milosrdný bratr z Prahy. Zemřel v Dachau 12. září 1942.

 

• 183) Alois Olšovský. Vězněn od 1. září 1939 do 19. září 1939.

 

• 184) Antonín Olšovský. Vězněn od prosince 1941 do ledna 1942.

 

• 185) Jindřich Olszak. Zatčen 1. září 1939. Zahynul 1. dubna 1940 v kamenolomu v Mauthausenu.

 

• 186) Józef Olszak. Kněz polské národnosti. Duchovní z československého Slezska, diecéze Vratislav. Do Dachau přišel 8. prosince 1940, propuštěn 22. října 1941.

 

• 187) Václav Otáhal. Kaplan v Drahotuších, arcidiecéze olomoucká. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Zemřel v Dachau 1. prosince 1942.

 

• 188) Alois Otzipka. Kněz německé národnosti. Farář v Šilperku - dnes Štíty, arcidiecéze olomoucká. Příčina zatčení: Skrytou formou podrýval činnost strany a odváděl mládež od hnutí. Hlavní příčina: Jeho úspěšná kazatelská činnost. Zatčen 2. července 1941 a vězněn v Opavě. Na svobodu propuštěn z Dachau 9. dubna 1945.

 

• 189) Gustav Ozana, zatčen 12. dubna 1943. Zemřel 15. dubna 1945 v rakouské obci Stein.

 

• 190) František Pánek. Katecheta ve Velvarech, arcidiecéze pražská. Zemřel v Dachau 14. ledna 1941.

 

• 191) Josef Pašek. Farář v Olešnici, diecéze českobudějovická. z Dachau poslán na smrt 20. května 1942.

 

• 192) Jan Křtitel Pauly.
  Během okupace finančně podporoval domácí odboj. Od roku 1942 internován v Zásmukách, kde zemřel 20. prosince 1944. Pochován je v Praze na Malvazinkách.

 

• 193) Alois Pawlus. Vězněn od 25. srpna 1943 do 29. dubna 1945.

 

• 194) Augustyn Pazdziora. Kněz polské národnosti. Do Dachau přišel 28. dubna 1940. Přeložen 5. června 1940 do Mauthausenu-Gusenu a tam zemřel 13. září 1940.

 

• 195) Ladislav Pecháč. Kaplanem v Praze-Vinohradech. Zatčen proto, že údajně napsal výhrůžný dopis svému představenému arciděkanovi u svaté Ludmily. Arciděkan u sv. Ludmily byl německý kněz. Na konci války byl Ladislav Pecháč osvobozen z Dachau .

 

• 196) Jindřich Peichl. vězněn od 1. září 1939. Válku přežil.

 

• 197) Dr. teologie Josef Peterek. Vězněn od 26. srpna 1942 do 16. srpna 1944.

 

• 198) Josef Pichl. Kněz německé národnosti. Farář v Pirkenhammeru (dnes Březová u Karlových Varů), diecéze plzeňská. Zatčen 18. prosince 1940 pro poslech vatikánského rozhlasu. Od 18. prosince 1942 v Dachau . Na svobodu propuštěn z Dachau 9. dubna 1945.

 

• 199) Nepomuk Václav Pikl. Premonstrát v Želivi. Zatčen v únoru 1945 a vyslýchán na gestapu v Táboře. Poté uvězněn v Terezíně. Na svobodu se dostal na počátku května roku 1945. V roce 1946 asistoval při popravě oběšením dvou odsouzených kolaborantů z Humpolce a z Budíkova. Pikl byl pronásledován i komunisty a dva roky vězněn ve Valdicích.

 

• 200) Josef Pikora. Kaplanem v Roudnici, arcidiecéze pražská. Zatčen pro financování a čtení letáků českého protinacistického odboje. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 201) František Pitrun. Zatčen a internován.

 

• 202) Václav Pitrun. Jezuita-scholastik v Praze. Dne 22. července 1944 si pro něj v rámci zátahu na řád přišlo gestapo. Nejprve eskortován do pankrácké věznice, odkud byl převezen do pražské služebny gestapa v Petschkově paláci k mnohahodinovým brutálním výslechům. Po soudu na Pankráci byl převezen do Terezína. v roce 1945 se do Prahy vrátil. Po válce vězněn i komunisty.

 

• 203) Franz Plail. Kněz německé národnosti. Farář v obci Útvina, diecéze plzeňská. Do Dachau přišel 5. prosince 1941. Dne 28. května 1942 přeložen do jiného koncentračního tábora.

 

• 204) Josef Plojhar. Administrátorem v Rudolfově, diecéze českobudějovická. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První cílené na Židy a další oponenty nacismu v Československu. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 205) Rudolf Ploszek. Zatčen 8. září 1939 a propuštěn v říjnu 1939 do domácího léčení, kde 5. října 1940 zemřel.

 

• 206) Ferdinand Pokorný. Katecheta v Bzenci. Příčina zatčení zněla: Oslabování vnitřní fronty svojí činností mezi příslušníky Protektorátu v Říši, kde působil jako misionář. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 207) Antonín Polanský. Účastník partyzánského odboje. Byl zabit granátem 2. května 1945 při osvobozování v lese u Napajedel.

 

• 208) Jaroslav Popelka. Jezuita-scholastik v Praze. Dne 22. července 1944 si; pro něj v rámci zátahu na řád přišlo gestapo. Nejprve eskortován do pankrácké věznice, odkud byl převezen do pražské služebny gestapa v Petschkově paláci k mnohahodinovým brutálním výslechům. Vězněn v Terezíně. Brzy po válce odjel k dalšímu studiu do Velké Británie. Později působil jako misionář mezi krajany v Kanadě a USA. Zemřel roku 1987 v Los Angeles, kde je i pochován.

 

• 209) Jan Porubsky. Kněz německé národnosti, farář v Životicích u Nového Jičína, dnes diecéze ostravsko-opavská. Zatčen proto, že opravoval kostel bez povolení úřadů a kázáními rozbíjel nacistickou vnitřní frontu. Od 1. května 1944 v Dachau , kde se dožil konce války. v závěru války se v Dachau u blokového písaře přihlásil k české národnosti.

 

• 210) Jan Pour. Farářem v Kostelci u Hluboké nad Vltavou, diecéze českobudějovická. Zatčen proto, že v kázáních a svou kněžskou činností vystupoval proti Říši. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 211) Dr. teologie Norbert František Prachovský. Novoříšský premonstrát. Trpěl atrofií svalstva, zemřel v Osvětimi po aplikování fenolové injekce 18. ledna 1943.

 

• 212) Klemens Prior. Vězněn od srpna 1943.

 

• 213) Ferdinand Prokop. Farář ve výslužbě a kněz diecéze litoměřické, bytem v Praze. Z Dachau poslán na smrt 20. května 1942.

 

• 214) Josef Průša. Farář v Předslavi, dnes diecéze plzeňská. Odsouzen proto, že vydal matriční dokument pro nearijce. Příkaz k ochranné vazbě na něj byl uvalen pro nepřátelství vůči velkoněmecké Říši. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 215) Jacob Mattheus Punt. Holanďan, kněz kongregace kalasantinů, v době svého druhého zatčení žil v Kročehlavech u Kladna. Poprvé zatčen 26. srpna 1938 v Deutch Goritz kvůli kázání a za to, že v soukromém rozhovoru kritizoval Hitlera. Byl odsouzen a vězněn v Rakousku. Po odpykání trestu propuštěn 21. prosince 1938. z Rakouska odešel v lednu 1939 do kláštera Kročehlavy. Podruhé internován od 12. května 1940 v Kladně. Údajně značně zneklidňoval obyvatelstvo. Na konci války byl Jacob Punt osvobozen z Dachau .

 

• 216) Jakub Rabušic. Jezuita. Zatčen a od června do října 1943 internován v Zásmukách. Po válce vězněn i komunisty.

 

• 217) Štěpán Jakub Rajda. Premonstrát, novoříšský děkan a farář ve výslužbě. Příčinou jeho zatčení byla konfiskace kláštera, která následovala po udání od premonstrátského novice Františka Kříže V Dachau nejstarším českým katolickým duchovním, který se dožil svobody. Na konci války byl tehdy dvaasedmdesátiletý Štěpán Rajda z Dachau osvobozen.

 

• 218) Dr. Augustin Reimann, karlovarský redemptorista, provinciál. Byl zatčen v roce 1942 a prodělal vazbu na gestapu. Následujícího roku vězněn znovu.

 

• 219) Josef Retzer. Kněz německé národnosti. Administrátor v Hoře svatého Václava, diecéze českobudějovická. Příčina zatčení zněla: Konal pohřební obřady podle přání příbuzných zesnulého. Zesnulý byl členem SA. Zatčen, poněvadž konal obřady až do konce, ačkoliv ho SA od hrobu posílali pryč. Od 25. března 1944 v Dachau . Na svobodu propuštěn z Dachau 9. dubna 1945.

 

• 220) Alois Rossmanith. Vězněn od května do června 1940.

 

• 221) Jan Ryšavý. Zatčen a internován nacisty.

 

• 222) Řičánek, bohoslovec, syn lékaře z vojenské nemocnice v Olomouci. Byl totálně nasazen v Porýní, které bylo spojenci bombardováno a firma se proto přestěhovala do Vratislavi. Řičánek zahynul při bombardování Vratislavi.

 

• 223) Josef Sáňka. Farář v Radnici u Plzně. Příčina zatčení zněla: Politicky činný jako 1. úřadující náměstek starosty. v kázání nabádal lidi, aby byli trpěliví, že přijdou lepší časy - tedy porážka Říše. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 224) Jan Sczuka. Kněz německé národnosti, kaplan v Ostravě-Svinově. Musel narukovat do německé armády a 22. dubna 1945 padl na bojišti.

 

• 225) Josef Seget. Vězněn od 1. září 1939 a později propuštěn. Opět vězněn od 31. května 1942 do 21. července 1942.

 

• 226) Franz Scheider. Kněz německé národnosti. Farář v Hoře svatého Šebestiána u Chomutova, diecéze litoměřická. Zatčen 23. května 1941 pro podrývání státní autority a vnášení nepokoje mezi lid používáním nacistům nepřátelských výroků ve škole a na kazatelně. Na svobodu propuštěn z Dachau 28. března 1945.

 

• 227) Vilém Schlössinger. Dominikánský kněz. Byl zatčen gestapem a vězněn v Litoměřicích. Ve vězení onemocněl, byl propuštěn a 27. září 1941 zemřel v litoměřickém klášteře. Je pohřben v Litoměřicích.

 

• 228) Vilém Schmied. Vězněn od 14. března 1941 do 22. června 1941.

 

• 229) Johann Scherling. Kněz německé národnosti. Administrátorem v Prunéřově, který je dnes součástí Kadaně, diecéze litoměřická. Do Dachau přišel 17. října 1941. Na svobodu propuštěn z Dachau 17. dubna 1942.

 

• 230) Ferdinand Schönwälder. Kněz polské národnosti, narozen v Moravské Ostravě, vikář v Grodzisku Mazowieckem, diecéze Varšava. Zatčen 10. července 1940 ve Varšavě. Od 12. prosince 1940 vězněn v Dachau , kde se dožil konce války.

 

• 231) Karl Schrammel. Kněz Rakušan, (za války byli Rakušané vedeni jako národnost německá). Ředitel malého semináře v Bruntále, dnes diecéze ostravsko-opavská. Zatčen 7. července 1941 poněvadž měl sabotovat snahu uzavřít sňatek katolické dívky s evangelíkem. Dále šířil pro nacisty nežádoucí literaturu a působil nepokoje v širší veřejnosti. Byla to jen záminka, gestapo se snažilo zmocnit budovy semináře pro své hnutí. Ale poněvadž je Schrammel předešel a budovu pronajal německé branné moci, našlo si gestapo záminku k jeho zatčení a odstranění. Od 16. listopadu 1941 byl Schrammel v Dachau . Nacisté náhodně zachytili jeho dopis či dopisy adresované příteli do Berlína o skutečné situaci v Dachau . z Dachau byl proto přeložen 4. prosince 1944 do Buchenwaldu, kde byl poté oběšen. z Dachau byl převezen, aby jeho poprava nevzbudila mezi vězni rozruch. Jeho zprávy pomohly po válce žalobcům při procesech s nacisty. (Karl Schrammel pocházel z vážené hudebnické rodiny. Jeho pradědeček Kaspar, jeho dědeček Johann a prastrýc Josef byli uznávanými vídeňskými kapelníky. v Rakousku vyšla známka s portrétem jeho prastrýce Josefa. (V češtině díky této trojici existuje pojem „šraml" označující dnes paradoxně malý smyčcový orchestr nižší úrovně.)

 

• 232) Dr. filosofie Augustin František Schubert. Převor Augustiniánů v Praze u svatého Tomáše. Od 10. prosince 1939 ústředním vzdělavatelem Orla. Prvně byl zatčen 26. srpna 1939 kvůli pohanění německé armády, ale byl propuštěn. Po čase opět zatčen a vězněn na Pankráci. Zemřel v Dachau na otevřenou tuberkulózu a srdeční slabost dne 28. července 1942. v současnosti probíhá proces jeho beatifikace.

 

• 233) Ladislav Sirový. Kněz Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou a kooperátor u svatého Františka v Praze. Příčinou zatčení byl dopis, který poslal svému velmistru, který byl v augustiniánském klášteře v Brně. v dopise psal, že příbramský okres má být vystěhován stejně jako sedlčanský. Dle nacistů tak šířil nepravdivé zprávy. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 234) Karel Slabeňák, administrátor v Blovicích, diecéze českobudějovická (od roku 1993 diecéze plzeňská). Zatčen 30. ledna 1943 přímo na plzeňském gestapu, kde byl zadržen do 30. března 1943. Od 9. července 1943 v Dachau . Příčina: Založení skautingu a neodvedení majetku a jmění. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 235) Alois Slowik. Kněz původně německé národnosti, přihlášen ke slezské národnosti, kaplan v Bohumíně. Musel narukovat do německé armády a padl na bojišti.

 

• 236) Johann Smolik. Kněz německé národnosti. Farář v Nových Lublicích, dnes diecéze ostravsko-opavská. Do Dachau přišel 7. července 1941 a zemřel tam vysílením 26. srpna.

 

• 237) Pavel Jan Souček. Premonstrát, opat kláštera v Nové Říši. Zemřel 28. ledna 1943 v Osvětimi - Březince na tyfus.

 

• 238) Václav Soukup. Administrátor v Bratronicích, arcidiecéze pražská. Byl obviněn, že je v katolické protiříšské organizaci. Kryl také Patera Josefa Šebelu. Pak u Soukupa nalezli dopisy, ve kterých mu psali spolubratři kněží, že se sejdou. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 239) Antonín Spurný. Představený františkánského kláštera v Jindřichově Hradci. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 240) Dr. teologie Anton Stahl. Jezuitský kněz německé národnosti. Vedoucí úřadu duchovní správy v Ostrově, dnes diecéze plzeňská. Dozvěděl se, že má být zatčen a odjel. Zatčen skutečně 6. května 1944 ve Vídni a dodán do Karlových Varů, kde byl od 11. května 1944. Od 29. července 1944 byl v Dachau .

 

• 241) Mons. Dr. teologie Otto Lev Stanovský. Vychovatel synů Františka Ferdinanda d'Este, rektor pražského kněžského semináře a autor řady skladeb duchovní hudby. v roce 1942 zatčen a vězněn nacisty. v lednu 1943 převezen do Plötzensee, kde čekal na popravu. Trest mu byl, díky různým intervencím, změněn na osmiletý žalář. Později byl převezen do Straubingu, kde byl nějaký čas držen v kobce na seně a přikován řetězem. Válku přežil, ale zemřel již 5. prosince 1945, pravděpodobně v důsledku věznění. Je pohřben v kanovnickém hrobě na břevnovském hřbitově.

 

• 242) Alois Starker. Kněz německé národnosti. Farář v Bílé Vodě, dnes diecéze ostravsko-opavská. Zatčen proto, že působil mezi mládeží a měl na ni nepříznivý vliv v jejím poměru ke státu a působil tímto svým počínáním rozruch mezi obyvatelstvem. Od 24. dubna 1943 v Dachau . Na svobodu propuštěn z Dachau 28. března 1945.

 

• 243) Mons. Bohumil Stašek. v době zatčení sídelním kanovníkem vyšehradské kapituly. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 244) Jiří Stavěl. Jezuitský novic. Jeden z odvedených mladých jezuitů na nucené práce do Říše v listopadu 1942. Jiří Stavěl zemřel 5. října 1943 v rakouském pracovním táboře Hollenstein.

 

• 245) Dr. teologie Jan Strakoš, profesor náboženství na Matičním gymnáziu v Místku, diecéze ostravsko-opavská. Zatčen 7. října 1941. Zemřel v roce 1966.

 

• 246) Alois Stratil. Kaplanem u Panny Marie Pomocné na Nové ulici v Olomouci. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 247) Andreas Stein. Kněz německé národnosti. Farář v dnes zčásti zaniklém Bražci, diecéze plzeňská. Příčina zatčení zněla: Pokřtění dvou starších dětí, jejichž matka byla Židovka, ale otec Němec-arijec a současně pokřtění i této matky. Povolení měl od generálního vikáře a když se předem dotazoval na úřadě Landrata, tento mu řekl, že je to čistě církevní věc a že jim do toho nic není. Gestapo však řeklo, že to činit neměl a když se bránil, že to není zakázáno, bylo mu řečeno, že jsou i nepsané zákony. Zatčen 17. dubna 1944. Od 29. července 1944 v Dachau . Na svobodu propuštěn z Dachau 10. dubna 1945.

 

• 248) Sigmund Sudík. Premonstrátský kanovník a strahovský kapitulár, farář v Úhonicích, arcidiecéze pražská. Zatčen proto, že byl Německu nepřátelsky činný a hrozilo nebezpečí, že by v této činnosti pokračoval. - chtěli ho dostat před soud pro činnost, kterou vyvíjel před zářím 1938 v Konici u Znojma. Území, kde byl farářem, zabrali roku 1938 Němci. Poněvadž toto všechno bylo amnestováno, byl dán do takzvané ochranné vazby. Na konci války byl osvobozen z Dachau , ale už dva týdny nato zemřel ve strahovském klášteře.

 

• 249) Mons. František Světlík. V roce 1936 se stal prelátem, poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou, člen československé delegace ve Společnosti národů a strýc pozdějšího apoštolského administrátora olomoucké arcidiecéze Josefa Vrany. Světlík byl gestapem zatčen 1. září 1939 a za týden propuštěn. Válku přežil, zemřel v roce 1949.

 

• 250) Benedikt Svoboda, premonstrát-novic z kláštera v Nové Říši. Zatčen dne 29. května 1942. V březnu 1943 propuštěn z internace v Kounicových kolejích.

 

• 251) Fryderyk Szymeczek. Kaplan ve farnosti Rychvald. Zatčen 16. března 1943 a 29. listopadu 1943 oběšen v Osvětimi.

 

• 252) Jan Šanda. Farář v Bernarticích u Tábora, diecéze českobudějovická. Zatčen proto, že se dle nacistů dopustil velezrádných činů. Sloužil mše svaté za Čechy, kteří byli v zahraniční armádě v Anglii. Byl podezřelý a nebezpečný německé Říši. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 253) Alois Šebela. Zatčen 5. října 1941 a 12. února 1942 zemřel v Osvětimi.

 

• 254) Josef Šebela. Kněz Společnosti Slova Božího - verbistů a administrátor farního úřadu v Bratronicích. Pozdějším nařízením byli řádoví kněží zbaveni far, tedy i on, a na faru přišel nový administrátor. Zatčen proto, že podle nacistů byli verbisté nepřímo nebezpeční Říši. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 255) Mikuláš Šindlář. Farář v Pustějově, dnes diecéze ostravsko-opavská. Dne 11. září 1941 byl vypovězen ze Sudet do Protektorátu, když už mu před tím v únoru 1941 zakázali chodit do školy. v Protektorátu ustanoven provizorem v Rymicích u Holešova, kde působil do 5. dubna 1943. Překročil pak hranice do Sudet, kam s povolením úřadů jel navštívit nemocnou matku do Pustějova. Téhož dne, 5. dubna 1943, zatčen. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 256) Josef Štemberka. Farář v Lidicích byl popraven 10. června 1942 spolu se svými farníky při vypálení Lidic. v současnosti probíhá proces jeho blahořečení.

 

• 257) František Štverák. Farář ve Chvalech u Prahy, Poprvé zatčen 29. září 1939 a propuštěn. Zatčen proto, že nechtěl po pádu Varšavy rozezvučit zvony. Musel zaplatit pokutu deset tisíc korun. Podruhé zatčen 22. května 1940 pro podezření z vlastizrady. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 258) Celestin Václav Šulc. Převor Milosrdných bratří v Praze. Nacisté řád Milosrdných bratří v ČSR zrušili. Nacisté si vymysleli sabotáž ve věci nemocnice Milosrdných bratří. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 259) Dr. teologie Jaroslav Šumšal. v době zatčení gestapem byl vicesuperiorem kněžského semináře v Olomouci. v roce 1942 byl odsouzen za poslech zahraničního, nacistům nepřátelského rozhlasu. Ve skutečnosti se do hledáčku nacistů dostal již dřív kvůli prosbě mířené na prezidenta Háchu. A to, jestli by se tento politik nemohl přimluvit u říšského protektora Neuratha za znovuotevření alespoň olomouckého semináře. Bylo mu vyhověno. Po soudu byl Jaroslav Šumal převezen do Osvětimi, kde byl 4. prosince 1942 ubit polským velitelem světnice Juzkem. Dne 4. prosince 1947 byly Jaroslavu Šumšalovi a Kamilu Jarošovi odhaleny pamětní desky v olomouckém kněžském semináři. Ale už roku 1950 byly komunisty odstraněny. Obě byly v semináři nakonec znovu slavnostně odhaleny až 11. dubna 2012.

 

• 260) Josef Šumšal. Katecheta dívčí měšťanské školy v Olomouci. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Zemřel v Dachau 9. února 1945.

 

• 261) Antonín Benedikt Švanda. Kněz augustinián na Starém Brně a farář v Brně-Lískovci. Zatčen kvůli členství v ilegální organizaci Velezrada. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 262) Dr. teologie Otakar Švec. Papežský prelát a sídelní kanovník u sv. Víta v Praze. Příčina zatčení: Styky s nunciaturou. Duchovní správa českých dělníků v Říši, kterou zařizoval ve Spolku sv. Rofacha. Otakar Švec byl přátelský k Židům a snažil se pomoci pokřtěným Židům do ciziny. Navíc při domovní prohlídce u něj nalezli nacisté náboje do revolveru. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 263) Johann Tanzer. Kněz německé národnosti. Farář u svaté Anny v dnes již zaniklé obci Horní Pelhřimov, jejíž katastr je dnes součástí Chebu. Zatčen 23. listopadu 1942 proto, že byl v kázáních i v soukromých rozhovorech nepřátelsky činný vůči nacismu. Od 12. dubna 1943 byl v Dachau . Dne 26. dubna 1945 nastoupil z Dachau evakuační transport - pochod smrti. Osvobozen Američany 3. května 1945 v německém Bad Tölzu.

 

• 264) Josef Taska. Vězněn od 1. září 1939 do 1. prosince 1939 a poté od 4. prosince 1939 do 6. května 1940.

 

• 265) Adolf Tesař. Farář v Ivančicích. Za okupace se spolu s obecním tajemníkem Josefem Sekerkou podílel na vystavování falešných osobních dokladů pro odbojové pracovníky. Tesaře zatklo gestapo 3. února 1942 a byl vězněn v Kounicových kolejích, kde byl i 16. června 1942 popraven.

 

• 266) Dr. František Tietze. Jezuita německé národnosti. Dne 1. července 1944 si pro něj v rámci zátahu na řád přišlo gestapo. Následně vězněn v Terezíně. Po válce vězněn i komunisty.

 

• 267) Stanislav Trnavský, vězněn od 1. 9. 1939.

 

• 268) Dr. teologie Štěpán Maria Trochta. v době zatčení ředitelem salesiánského domu v Praze. Zatčen tři dny po atentátu na Reinharda Heydricha pro podezření z členství v nepřátelské organizaci a šíření letáků odboje. Vyslýchán kvůli svým kázáním, stykem s nunciaturou a podávání zpráv do ciziny. Na konci války byl Štěpán Trochta osvobozen z Dachau . Po válce litoměřickým biskupem a utajeným kardinálem takzvaně in pectore. Vězněm a obětí komunistického režimu. Probíhá u něj proces blahořečení.

 

• 269) Václav Tureček. Vězněn od 26. března 1943 do 27. července 1943.

 

• 270) Josef Tutte. Administrátor u sv. Ludmily v Praze. Příčina zatčení zněla: Neochota k německým farníkům - v kostele se nechtěl německy modlit. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 271) Heřman Josef Tyl. Novoříšský premonstrát. V letech 1942 až 1945 vězněn postupně v Osvětimi a Buchenwaldu. Po válce zvolen převorem-administrátorem v klášteře Teplá. Od roku 1952 vězněn i komunisty.

 

• 272) Mons. Alois Tylínek. Děkan v Praze - Nuslích. Příčina zatčení zněla: Pro soustavné štvaní proti německému národu v kázáních. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 273) Metoděj Karel Ťoukálek. Želivský premonstrát. Na konci února 1945 byl zatčen gestapem a vyslýchán v Táboře. Po výsleších byl uvězněn v Terezíně. Po osvobození Terezína se stal pacientem tamní nemocnice.

 

• 274) Wilhelm Uhlig. Kněz německé národnosti. Farář v obci Tři Sekery, dnes diecéze plzeňská. Zatčen 13. září 1943 protože měl zákaz vyučování, provinil se proti kazatelnicovému zákonu a nechtěl přijmout k ubytování na faře Němce z bombardovaného území. Od 1. října 1943 byl v Dachau . Zemřel tam 1. března 1945.

 

• 275) Bohumil nebo Bohuslav Uhlíř. Zastřelen 4. května 1945 při pomoci partyzánům.

 

• 276) FranzUlrich. Kněz německé národnosti. Kaplan v Lobendavě u Šluknova, diecéze litoměřická. Zatčen 20. prosince 1941 dle nacistů proto, že rozleptával vnitřní sílu německého lidu a bylo nebezpečí, že by ve svých rozkladných aktivitách pokračoval. Na svobodu propuštěn z Dachau 10. dubna 1945.

 

• 277) Engelmar Hubert Unzeitig. Kněz německé národnosti a člen Kongregace marianhillských misionářů. Rodák z Hradce nad Svitavou. Duchovní správce v Glöckelbergu (dnes zčásti obnovená obec Zvonková, kterou procházela takzvaná. Železná opona, diecéze českobudějovická.) Zatčen 21. dubna 1941 za výrok „Bude-li církev ještě rafinovaněji pronásledována, nezahyne". Navíc ve školním vyučování hájil Židy a o časopisu Stürmer prohlásil, že není dobrým časopisem. Od 3. června 1941 byl v Dachau , kde během tyfové epidemie ošetřoval a doprovázel umírající. Sám také 2. března 1945 zemřel nakažen tyfem. v roce 1999 byl započat proces jeho beatifikace. v roce 2009 potvrdil papež Benedikt XVI. Unzeitigovy hrdinské ctnosti, což je předpokladem pro jeho blahořečení. Pater Unzeitig je označován jako Anděl z Dachau nebo německý Maxmilian Kolbe.

 

• 278) Dr. filosofie Josef Jan Evangelista Urban. Františkán, v letech 1938 až 1941 byl provinciálem řádu. Založil řeholní institut sester Apoštolátu III. řádu sv. Františka, lidově zvané urbanky. V roce 1937 založil ústav pro teologické vzdělávání laiků - Studium catholicum a byl ustanoven jeho rektorem. Mimo to se soustředil na pastorační a sociální práci na pražské periferii. Byl sledován nacisty a vyslýchán gestapem pro své přednášky v Českém rozhlase. Obsahem příspěvků byl výklad víry a povzbuzování k odvaze ve víře. Prostřednictvím Červeného kříže obstarával těžko dostupné léky pro pronásledované. Byl pronásledován komunisty. v komunistickém vězení onemocněl tuberkulózou a následky si nesl po celý život. Probíhá u něj proces blahořečení.

 

• 279) Wilhelm Urbasek. Benediktinský kněz německé národnosti a člen komunity v klášteře Broumov. Kaplan v Meziměstí, diecéze královéhradecká. Zatčen 25. července 1942 proto, že se v kostele modlil za svého vězněného faráře Riedla. Urbasek byl na svobodu propuštěn z Dachau 10. dubna 1945.

 

• 280) Jan Valerián. Zatčen 2. ledna 1945. Ubit v dubnu 1945 v Terezíně.

 

• 281) Mons. František Vaněk, narozen 15. července 1872. Papežský prelát a farář v Pelhřimově, diecéze českobudějovická. V Dachau nejstarším českým katolickým duchovním, který se ale nedožil svobody. Zemřel v Dachau 1. dubna 1943.

 

• 282) Augustin Velísek. Farář v Křelově u Olomouce. Zatčen ve vlaku, když bouřil proti Hitlerovi a nacistům. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 283) Dr. filosofie Leopold Jiří Veselý. Dominikánský kněz. Válku prožil v Itálii, kde sloužil jako duchovní v Československém vládním vojsku. Spolupracoval tajně s italským protinacistickým odbojem, ale paradoxně byl po osvobození Itálie křivě obviněn z kolaborace s Němci a hrozila mu poprava. Nakonec se vše vysvětlilo a byl propuštěn. Po válce pronásledován komunisty. v roce 1968 zůstal v zahraničí a do Československa se vrátil až po pádu komunismu.

 

• 284) Metoděj Vitula. Premonstrát-novic z kláštera v Nové Říši. Zatčen dne 29. května 1942. V březnu 1943 propuštěn z internace v Kounicových kolejích.

 

• 285) Karel Vlček. Jezuita-scholastik v Praze. Dne 22. července 1944 si pro něj v rámci zátahu na řád přišlo gestapo. Nejprve eskortován do pankrácké věznice, odkud byl převezen do pražské služebny gestapa v Petschkově paláci k mnohahodinovým brutálním výslechům.

 

• 286) František Vlk. Jezuita, superior pražské rezidence u sv. Ignáce v Praze. Dne 1. ledna 1944 jej gestapo internovalo v Zásmukách. V roce 1945 byl transportován do terezínské věznice gestapa. Byl souzen spolu s ostatními jezuity 28. února 1945. Zemřel 10. března 1945 na zápal plic ve vězeňské nemocnici na Pankráci.

 

• 287) Václav Volánek. Bývalý farář v Týništi nad Orlicí, diecéze královéhradecká. Do Dachau přišel 20. ledna 1945. Zemřel v Dachau 23. února 1945.

 

• 288) František Voneš. Za svou pomoc, kterou v květnu 1942 poskytl na faře ve Ždánicích na Hodonínsku veliteli paradesantní skupiny Zinc Oldřichu Pechalovi a jeho příbuznému Cyrillu Žižlavskému, byl popraven nacisty. Téhož dne byl popraven i ždánický farář Václav Kostiha. Kvůli ukrývání Pechala byla popravena i farní pomocnice Josefa Kubatíková.

 

• 289) František Vošta. Děkanem v Opařanech, diecéze českobudějovická. Z Dachau poslán na smrt 28. května 1942.

 

• 290) Alois Vraník. Farář v Dolní Moravici, dnes diecéze ostravsko-opavská. Příčiny jeho zatčení: Zaprvé vyprávěl lidem, co si u něho vyprávěli němečtí vojáci, když posuzovali, že neměli jít na Rusko. Tím se provinil proti Wehrmachtu. Za druhé jeho malé zásoby. Za třetí velké kovové pětimarky, jichž měl několik kusů a nevyměnil je, jak bylo nařízeno. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 291) Arnošt Josef Vykoukal. Opat benediktinského kláštera na Slovanech. Zemřel v Dachau 9. září nebo 10. září 1942 na úplavici.

 

• 292) Antonín Vysloužil, farář ve Vizovicích, starosta Vizovic a čestný konzistorní rada. Za války spolupracoval s protinacistickým odbojem a podporoval Židy. Byl odpůrcem komunistů a po válce kritizoval zejména fakt, že se na Zlínsku v jejich straně na čelních postech prosadili různí tzv. partyzáni a konfidenti gestapa a dalších nacistických úřadů. Po válce se pokoušel pomoci německému státnímu návladnímu Kurtu Blaschtowitschkovi a jeho ženě Marii, kteří za druhé světové války pomáhali pronásledovaným Čechům a měli rozsáhlé vědomosti a důkazy o konfidentech gestapa, kteří v řadách komunistů po válce ovládli významné posty ve Zlíně (Blaschtowitschka přišel o svůj vysoký post v justici a jen těsně unikl koncentračnímu táboru, když se ukázalo, že nepředal dál udání na čelní osobnosti protinacistického odboje na Zlínsku). P. Vysloužila lze považovat za oběť nacismu (bývalých nacistických kolaborantů) a současně první oběť konfidentů komunistické Stb „v jednom" - tito velmi pravděpodobně kněze 9. prosince 1945 vyhodili z jedoucího vlaku u Kolína, kterým mířil do Prahy i s důkazy o kolaboraci některých poválečných zlínských komunistů s gestapem.

 

• 293) Adolf Waloszek. Kněz polské národnosti. Katecheta v Karviné. Zatčen 20. září 1939. Od 8. prosince 1940 v Dachau , kde přežil až do konce války.

 

• 294) Josef Wallouschek . Kněz německé národnosti. Administrátor v Hustopečích u Brna, diecéze brněnská. Zatčen 7. července 1941 pro svá kázání. Od 9. září 1941 byl v Dachau . Na svobodu propuštěn z Dachau 11. dubna 1945.

 

• 295) Karl Weiss. Kněz německé národnosti a člen Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Administrátor v Tachově, dnes diecéze plzeňská. Zatčen 27. července 1942 pro sabotáž vyživování německého národa tím, že v době pracovní konal náboženské průvody, a že vybízel k účasti na nich - jednalo se o prosebné průvody v křížové dny. Od 30. října 1942 byl v Dachau . Na svobodu propuštěn z Dachau 11. dubna 1945.

 

• 296) Rudolf Wendolsky. Kněz německé národnosti. Farář a vikář v Lubenci, dnes diecéze plzeňská. Zatčen 10. června 1942 pro hanlivé řeči o německé branné moci, čímž budil nepokoj v širokých vrstvách obyvatelstva. Od 7. srpna 1942 byl v Dachau , kde se dožil konce války.

 

• 297) Josef Wenzel. Kněz benediktin v Emauzích a profesor náboženství v reformovaném reálném gymnáziu v Praze-Dejvicích. Příčina zatčení a odsouzení: Pobuřování kázáními. U soudu v Drážďanech byl osvobozen. Obžalován byl z velezrady. Vzal na sebe i některé klášterní záležitosti. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 298) Jan Willisch. Působil mezi Čechy v Německu a od 28. července 1940 byl vězněn.

 

• 299) Mons. Dr. Dominik Willner. Kněz německé národnosti. Farář a děkan ve Šternberku, arcidiecéze olomoucká. Zatčen 26. srpna 1943 proto, že vyprávěl několika lidem, že od té doby, co Hitler jako vrchní velitel armády převzal vedení války, Německo válku prohrává. Dále, že nemůže být dobře, když se tak zachází s lidmi. Konečně zařídil bohoslužby v různých vesnicích, kde byly pouze kaple a kde nebývaly nedělní bohoslužby. Tyto bohoslužby byly velmi pěkně navštíveny, a proto upadl v nemilost nacistických úřadů a byl odstraněn. Od 4. 12. 1943 v Dachau . Dne 26. dubna 1945 nastoupil z Dachau evakuační transport - pochod smrti. Osvobozen Američany 3. května 1945 v německém Bad Tölzu.

 

• 300) Johann Womes. Kněz německé národnosti, arcidiecéze pražská. Zatčen 20. srpna 1940, protože dostal zákaz vyučování náboženství ve škole, poněvadž dětem řekl, že ho mohou dále zdravit křesťanským pozdravem. To bylo vyhodnoceno jako neúcta k nacistickému pozdravu. Do školy nesměl a proto si zařídil vyučování náboženství v kostele. Na udání zatčen, protože obcházel zákaz vyučování náboženství. Od 21. března 1941 v Dachau . Na svobodu propuštěn z Dachau 28. března 1945.

 

• 301) Mons. Dr. teologie Ludwik Wrzól. Kněz polské národnosti. Rektor kněžského semináře ve Vidnavě, území zabrané ČSR, diecéze vratislavská, dnes diecéze ostravsko-opavská. Do Dachau deportován v květnu 1940, přeložen 16. 8. 1940 do Mauthausenu-Gusenu, kde 30. 9. 1940 zemřel.

 

• 302) Zikmund Jindřich Záběhlický. Novoříšský premonstrát. Už před zatčením gestapem postižen akutní ischemicku příhodou. Zemřel 20. ledna 1943 v Osvětimi.

 

• 303) Jaroslav Zámečník. Kaplan v Praze-Smíchově. Zemřel v Dachau 23. listopadu 1942 na uměle naočkovanou flegmonu.

 

• 304) Dr. Mons. Stanislav Zela. v době zatčení arcibiskupským sekretářem a metropolitním kanovníkem v Olomouci. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Propuštěn dne 10. září 1939 z Buchenwaldu s povinností se opakovaně hlásit na gestapu. Už v roce 1941 byl jmenován světicím biskupem olomouckým. Po válce vězněm a obětí komunistického režimu.

 

• 305) Franz Zeman. Kněz německé národnosti. Děkan v Boru u Tachova, dnes diecéze plzeňská. Zatčen 1. dubna 1942 pro Říši nepříznivé výroky během vyučování náboženství a tím zneklidňování lidu. Od 12. června 1942 v Dachau . Na svobodu propuštěn z Dachau 11. dubna 1945.

 

• 306) Antonín Zgarbík. Jezuita a viceprovinciál jezuitů. Odsouzen původně ke čtyřem letům odnětí svobody. Internován a vězněn od 26. června 1944 do května 1945 v Terezíně. Po válce oceněn Válečným křížem 1939. Krvavý mučedník, oběť komunismu. Zemřel 22. ledna 1965 v důsledku zadušení a neposkytnutí pomoci při silném záchvatu astmatu ve valdické věznici. Pohřben v rodných Janovicích.

 

• 307) Karel Zháněl. Major duchovní služby, v době zatčení vrchní ministerský komisař ministerstva vnitra v Praze. Byl zatčen 3 dny po atentátu na Reinharda Heydricha. Karel Zháněl například rozdával fotografie generála Metoděje Kubáně. Karel Zháněl byl na konci války osvobozen z Dachau .

 

• 308) Bohumil Zlámal. Kaplan u svatého Mořice v Olomouci. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Na konci války byl osvobozen z Dachau .

 

• 309) Dr. teologie Josef Zvěřina. Pro protiněmecký postoj byl v letech 1942 až 1943 třináct měsíců internován v Zásmukách. Po válce vězněn i komunisty. Výrazná osobnost tuzemské podzemní církve.

 

• 310) Beatus Jaroslav Zych, narozen 3. července 1912. Pražský Milosrdný bratr. Do Dachau přišel 17. října 1941, do Buchenwaldu přeložen 19. září 1942. Dožil se konce války.

• 311) - 325)

Patnáct cisterciáků z Vyššího Brodu u nichž dosud neznáme jména. Deset z nich muselo narukovat do německé armády a padli na bojištích. Pět dalších bylo na konci války roztroušeno v zajetí po celé Evropě.

 

Odpočinutí věčné, dej jim, Pane, .................

Bože, ve svém milosrdenství, smiluj se nad nimi,

nad jejich vězniteli, nad udavači,

smiluj se i nad námi.