110. prosebná mariánská pouť - Zpravodaj

 

Pochválen buď  Ježíš Kristus! 

Milí přátelé!

Ve dnech, které jsou za námi se často ve zprávách objevovalo slovo podpis. 

 Zprvu se jednalo se o podpisy mocných tohoto světa na různých dohodách o otevírání  a uzavírání plynových kohoutů.  Jakou naději pro zmrzající Evropany přinášely tyto podpisy - často marnou a znovu oživovanou.

  Podpis nového amerického prezidenta, kterým zrušil zákaz financování potratových aktivit ze státní kasy vezme naději  na život mnohým, pro tento svět bezejmenných, otcem a matkou neplánovaných dětí.

   Podpis Benedikta XVI. pod milost návratu z exkomunikace do plného společenství  Církve pro čtyři biskupy - vlil naději do modliteb za jednotu křesťanů.   

   Jaký je můj podpis? Co svým myšlením, mluvením, děláním podepisuji?  Co je základem mého podpisu?

   Hodnota našeho života záleží nejvíc na hodnotě modlitby. Dokonalá modlitba vede k dokonalému životu. (Josef Hlouch - Minutěnka - 26.1.)

    Dobrý podpis pod dobré dílo Vám do roku 2009,  vyprošuje,  zpravodaj NJ posílá, z celého srdce (sešitého) žehná Vám všem jL

  Nový Jeruzalém č.2/2009

                                       Zpravodaj  pro 110. prosebnou mariánskou pouť,

    která se bude konat (dá-li Bůh) v Radešínské Svratce  v pátek 13. února 2009 v 17 hod

 

                     Zpráva o pouti NJ a průběhu ustavičných modliteb  ve Velkém Meziříčí.

 

 Ve  úterý 13. ledna přijelo a přišlo na pouť NJ do Velkého Meziříčí pěti  autobusy, auty a pěšky  asi 500 poutníků. Svátost smíření udělovali 7 zpovědníků - Pán Bůh zaplať za jejich obětavou službu.

 

                 Modlitby a mši svatou jsme obětovali na úmysly poutí Nový Jeruzalém:

l) o nová a trvalá kněžská a řeholní povolání    

 2) o věrné a obětavé spolupracovníky duchovních    

3) o vzrůst víry v našem kraji                                

4) o pokoj a mír ve světě a v našich rodinách      

5) o život těla a duše pro všechny počaté děti          

6) na smír za hříchy celého světa

 

                  Promluva  P. Dr. Zbigniewa Jana Czendlika  ve Velkém Meziříčí: 

 „Slyšíme se, vidíme se?  Neschovávejte se za sloupy. Je zde docela příjemně - topí se zde. Když jsme v Lanškrouně netopili, tak jsem lidem říkal: Nezoufejte - máslo v ledničce déle vydrží.  Je zde se mnou také otec Tomáš z Jam.  Pozval mě sem otec Lukáš, je nebezpečné pozvat Czendlika, říkají o něm, že je bulvární farář.  Mě to kdysi trápilo.  Když jsem o tom přemýšlel, tak jsem přišel na to, že je to pravda.  Bulvár není Blesk,  Aha, apod.  Bulvár z francouzštiny je ulice.   

Posláním křesťanů je jít mezi lidi, tedy posláním kněze je jít na ulici. My musíme jít tam, kde jsou lidi, nečekat, až přijdou, zaklepou na dveře kostela. Jel jsem nedávno přes starobylý  most, řeka pod ním vyschla. Vodu pod něj nenatlačíme - mosty musíme stavět tam, kde je voda.

   Myslel jsem, že tady budu mluvit hodinu, byl jsem připravený na dvě. Jáhen řekl - máš deset minut, maximálně patnáct - prosím vás hlídejte mi hodinky.  Už mluvím pět a tak ještě pět.  Přijel jsem sem hlavně proto, abych se povzbudil, vidím, že Velké Meziříčí je opravdu velké.  Pan farář - pocházíme ze stejné diecéze - má asistenta, ten mi udělal po cestě kafíčko, bylo velmi dobré, a k tomu tolik lidí v kostele - říkal jsem si - já tady zůstanu.  Chci vás povzbudit v tom, co je nám společné.  Přečtu vám krásný příběh:

    Kdosi našel orlí vejce, dal ho pod slepici.  Vy jste z města, vám slepice nic neřeknou. Já jsem z vesnice a tak vím co je to slepice. Z vajíčka se vylíhl orel, který celý život žil jako slepice. Jednoho dne uviděl nad sebou létat krásného velkého ptáka. Zeptal se - Jak se jmenuje? - To je orel, král ptáků.  A my zde na dvoře jsme slepice.   A orel na dvoře byl dál slepicí, proto, že se za slepici dál považoval. ......

      Mílí přátelé, v minulé době z nás křesťanů - orlů chtěli udělat slepice, zatlačit nás na náš dvorek - a spoustu z nás tomu uvěřila. V našich očích jsme slepice  - v očích Božích je každý z nás skalní orel, který stoupá stále výš a výš. Ztratili jsme naději. Víra není velkopáteční, víra je velikonoční. Stojíme pod křížem, pláčeme: co nám s Ježíšem udělali? A díváme se do země. „Kde se  díváme, tam skončíme." Jednou tam sice skončíme, ale v zemi není naše budoucnost. Nejde o úsměvy, jde o vnitřní radost.  Jak si představujeme svatého?  Svatý by měl být vážný a nejlépe by měl být smrtelně vážný. ....

     Petr Janda, frontmen (kapelník) Olympiku, když slavili 40 let hraní  a já mu blahopřál, mi řekl:  Co to je těch našich 40 let, proti té tvojí firmě, která pracuje už 2000 let."  Letos budou některé firmy slavit 20 let trvání a mnozí řeknou - ty jsou dobré.  A my máme firmu 2000 let, to máme Šéfa  To si máme uvědomit.  Co je naším symbolem - chléb a víno. Nejen, že Kristus při mši proměňuje víno ve svou krev, ale také chce, aby nám život chutnal jako víno. ... a co my děláme z tohoto vína? Kdybychom alespoň proměňovali víno ve vodu, my ho proměňujeme v ocet.  Pak je naše křesťanství octovaté. Druhým symbolem je chléb,  symbol dobroty. Dobrý chléb není třeba  balit do lákavého obalu - dobrý chléb přitahuje svou vůní sám. Buďme dobrým chlebem.  Máme jít životem za tím dobrým, pozitivním, něco dobrého dělat. Někdo stále něco dělá a nic neudělá. Dělat - znamená sloužit bližnímu. 

    Jsem rád, že dnešní sbírka je na potřeby pěstounských rodin.  Byl jsem v mnoha dětských domovech.  Co dává lidskému životu smysl?  Že miluje?  Ne, že je člověk milován.  Každý z vás má někoho, kdo vás miluje.  Tragedie dětských domovů je v tom, že ty děti nikdo nemiluje - oni mají všechno, ale ne lásku.  Mám husí kůži, když slyším předvánoční reklamy: obdarujme děti v dětských domovech.  Oni tam učí děti šetřit, aby se vzájemně obdarovávali. Místo toho si mají zvyknout, že vše dostanou.  Když dospějí, odejdou z dětského domova, dostanou deset tisíc - koupí si za osm mobil a za dva kredit do něho.

     Tak tyto děti demoralizujeme - jsou zvyklí, že všechno dostanou.  To děti nepotřebují - oni potřebují lásku.  Kde jsme jako křesťané, vezměme si děti do pěstounské péče! Vzít si děti, které nikdo nechce! Naším posláním je sloužit druhým.  Proto chodím do kostela. Tak jako Tři králové  - přišli do Betléma a vrátili se jinou cestou.  Tak i já se mám vrátit z kostela jiný! Mělo by to na nás být vidět, tak můžeme proměňovat tento svět. ....chtěl jsem vás povzbudit, doufám, že nejste z mých řečí v depresi.

    Chci vám poděkovat jménem pěstounských rodin, jménem postižených dětí, které svážíme do dílen. Bylo by hezké, kdybychom našli mezi sebou lidi, kteří si vezmou děti, které nikdo nechce. Aby měli tátu a mámu.  Neodsuzujme jejich biologické rodiče - jejich životy jsou často velmi složité a tragické.  Tito opuštění, postižení nepotřebují nás - ale my potřebujeme je. Bůh nám je posílá.  Ježíš rozmnožuje chléb - aby udělal zázrak - potřebuje moji hlavu, ruce, nohy.  Pane zde máš mé srdce, nohy, ruce.  Tak jak to udělala P. Maria, kterou slavíme. Přijala Boha do svého nitra. Konec - Amen.

        Po zaplacení autobusů a nutné režie zůstalo 17 710 Kč, které jsme darovali na pomoc pěstounským rodinám. Pán Bůh zaplať všem dárcům.  Poděkování patří také otci Lukášovi a všem farníkům z Velkého Meziříčí, kteří celou pouť velmi dobře a obětavě organizačně připravili.  Díky za každodenní modlitbu na výše uvedené úmysly poutí NJ.

 

      Představení hlavního celebranta  poutě NJ v Radešínské Svratce P. ThDr. Lukáše Ondřeje Szendzielorze, děkana a faráře ve Velkém Meziříčí, Netíně a Borech.   

Kdy a kde jste se narodil?    Narodil jsem se 30. prosince 1970 v Siemianowicach v Polsku. Moje rodné město s počtem obyvatel kolem 80 000  se nachází asi 7 km od Katowic.
Rodiče, mládí, vojna, povolání?      Maminka už nežije. Otec je architekt, nyní v důchodě. Na základní školu jsem měl blízko, asi dvě minuty pěšky. Na gymnázium už to bylo horší - 10 km do sousedního města Chorzów. Od roku 1989 byl seminář w Katowicích.

Vaše cesta ke kněžství?      Strýc matky byl knězem. Můj strýc, bratr otce, byl knězem. Já od roku 1980 jsem byl ministrantem. Nějak povolání jsem poznával od mého mládí. Definitivní rozhodnutí jsem udělal na střední škole.

Kdo Vám nejvíce pomohl na této cestě?    Bylo hodně lidi, které jsem potkal v životě. A proto nebudu tady nikoho jmenovat.

Co si představujete pod pojmem nová evangelizace?   Mluvit o Bohu způsobem, který pochopí člověk XXI stol. Jedná se o způsob jak mluvit dnes a tady o Bohu.

Čemu nebo komu vděčíme, za to, že jste odešel z rodné země - Polska - k nám?  Možná že to zazní sobecky, ale bylo to moje svobodné rozhodnutí - kladná odpověď na jednou z nabídek práce v ČR.

Jaký je podle Vás rozdíl mezi životem katolíků v Polsku a České republice?  Rozdíl je tak velký, že by to stačilo na knihu.

Jaké byly Vaše dosavadní kněžská působiště a čeho si vážíte v současných farnostech, za co jste zde vděčný?       Po vysvěcení v roce 1995 tři roky jsem pracoval ve farnosti sv. Maxmiliána Kolbeho v Tychach v Polsku. Od roku 1998 jsem na Moravě - nejdřív jsem byl kaplanem v Moutnicích u Brna. Od 1999 farářem v Blučině a administrátorem v Měníně od roku 2000  a Přísnoticích od roku 2003. Od 1. srpna 2008 jsem farářem ve Velkém Meziříčí, Netíně a Borech. A mám z toho velkou radost.

Co vás v poslední době nejvíc potěšilo?    Změna farnosti.

Co Vás nejvíc zarmoutilo?     Někteří bývalí, údajně dobří známí z bývalé farnosti.

Na co se nejvíc těšíte? Na splaceni všech farních dluhů.

Na co určíte sbírku na pouti NJ v Radešínské Svratce?    Sbírku určím na denní stacionář Nesa ve Velkém Meziříčí, který je jedním ze zařízení Oblastní charity Žďár nad Sázavou. Denní stacionář poskytuje služby dětem a dospělým s mentálním a kombinovaným postižením z Velkého Meziříčí a okolí. Posláním stacionáře je především podpora rozvoje člověka s postižením, ale také podpora rodiny, ve které tento člověk žije. Všichni uživatelé žijí ve svých rodinách a ve stacionáři tráví pouze několik hodin během dne. Prostřednictvím nabízených služeb se pracovníci snaží vést uživatele k maximální samostatnosti, rozvíjet jejich komunikační schopnosti, jejich dovednosti a pracovní návyky, podporují je v aktivním trávení volného času a také v začleňování do běžné společnosti. Základním mottem pracovníků stacionáře je následující myšlenka: „Člověk s postižením má stejné potřeby jako zdravý člověk. První z nich je být uznáván a milován takový, jaký je." S tímto mottem souvisí i název stacionáře „Nesa", který je složen z prvních slabik slov „nejsme sami" a který stejně jako uvedené motto poukazuje na základní lidskou potřebu být přijímán.

V současné době připravuje Oblastní charita rekonstrukci a rozšiřování stacionáře. Hlavním cílem rekonstrukce není pouze rozšíření kapacity z 11ti na 25 uživatelů, ale také  zkvalitnění poskytovaných služeb. Dále budou služby rozšířeny o službu osobní asistence, která v místním regionu chybí. 

 Děkuji za rozhovor.

 

                                                      Dopis - povzbuzení:

    V promluvě 4.ledna 2009 nás Benedikt XVI. vybídl: „Vezměte po vzoru apoštola Jana každý Pannu  Marii k sobě...........Četla jsem příběh o hospodyni na velkém hospodářství, matce šesti dětí.  Vnoučata ji nikdy neslyšela křičet, na někoho se zlobit, nebo někomu něco vyčítat.  Měla vždycky dobrou náladu.  Byla moudrá rádkyně.  Pokud někdo z rodiny potřeboval poradit ve složité situaci, rozjel se za ní. Vždycky poradila.  Obešla otázku ze všech stran. A dostala odpověď.  Říkala, že z každé tmy vede cesta ke světlu, každá tma je předjitřní. .....   Když se jí vnučka zeptala, jak může dobře radit starým i mladým i dětem - odpověděla:  „Vždycky, když chce někdo poradit, představím si, že je u mě na návštěvě P. Maria.  Snažím se radit tak, jak by radila Matka Boží, jak by ona chtěla, abych poradila.  Aby moje rada udělala a přinesla radost.  Co bych mohla poradit bez ní já, obyčejná žena vzdělaná pouze v  základní škole?  Přijměme tuto výzvu,  a poznáme sami na sobě i naše okolí, že je u nás doma, v našem srdci P. Maria.  MJ

                        

                          Povídání o 8.pěší pouti na Velehrad (na pokračování).

Na celý kostel znělo „Ejhle oltář Hospodinův září" a mně se odtud vůbec nechtělo...

     Na nocleh si nás vzali Šafaříkovi ze Lhoty u Olešnice. Nikdy předtím jsem v této malinké, doslova horské vesničce nebyla, a tak musím všem říci, že je opravdu kouzelná. Člověk si tam připadá ne jako na Vysočině, ale v opravdových horách. Pokud je mezi čtenáři někdo,kdo shání chatu v krásném a klidném prostředí, toto místo je určité to pravé.   Šafaříkovi jsou starší manželé, jsou to rodiče paní Adamcové z Olešnice. Pavel Adamec (její manžel) s námi každoročně putuje - i se svými dětmi a my všichni ho už známe. V minulých letech jste ho poznali zcela bezpečně, poznávacím znamením byly jeho doslova „vychozené" opánky, ve kterých dokázal dojít až na Velehrad. Kdo to neviděl na vlastní oči, asi by nevěřil, že se v takovýchto botách dá ujít víc než pár metrů J. Pavel nás ale minulý rok  překvapil tím, že přišel v opánkách nových J.

Rodiče jeho ženy nám letos poskytli všechno, co jsme potřebovali k tomu, abychom svěží a spokojení mohli putovat dál.  Snášeli nám doslova „modré z nebe". A druhý den ráno jsme ještě stihli i rychlou prohlídku jejich nádherného okolí a výhled do údolí. Opravdu nádherné místečko k žití i rozjímání.  Já mám jenom špatné svědomí z toho, že jsem se s nimi nestihla v Olešnici rozloučit a za vše poděkovat- po mši svaté se to všechno seběhlo tak rychle, že když jsem vyběhla před kostel, abych jim opravdu DLOUZE poděkovala za jejich milé přijetí a péči, tak už byli pryč Takže aspoň teď, opožděně a touto cestou jim moc děkuji !!        Já jsem totiž při úterní ranní mši svaté v Olešnici zase tak intenzívně prožila Boží blízkost, že jsem to zase nedokázala unést. Varhany doslova rozezněly kostel poutní písní „Zvoňte zvony", jejímiž  slokami jsem začínala tento článek. Melodie i slova se mě dotýkaly čím dál víc a tak jsem na konci druhé sloky už jen poslouchala...   Otec Pavel hned v úvodu mše svaté položil otázku : „Co dostaneme, Pane, že jsme sem teď přišli?" „Ostatní si ještě leží v teploučkých postelích, nemusí vstávat...." A já jsem téměř okamžitě cítila, že už dostávám....Byla jsem asi v tu chvíli dost otevřená Boží milosti. A tak jsem cítila, že dostávám  TOLIK Boží lásky, že mi až přetékala z očí... Zase jsem pocítila HLUBOKOU vděčnost za to, že tu mohu být...Slova v evangeliu přesně navazovala na úvodní otázku otce Pavla. Všichni jsme nahlas slyšeli, že „kdo opustí svoji ženu, svoje děti..., dostane 100x víc...." Otec Pavel svoji myšlenku rozvinul ještě dál - říkal, že jednou dostaneme to, co jsme dali. Závěrečnou větou to všechno shrnul:

„A tak dejme Pánu tu oběť (pouť) a možná jednou uvidíme, jak On jednou skrze naše malé oběti udělá veliké věci." A zase se rozezněly varhany a kostelem zněla další sloka té krásně poutní písně: „Zvoňte zvony, jak se zvoní, když se nebe k zemi kloní, jak to v duších lidu zvoní, za svobodu krev když roní, k otcům svým se navrací, lásku láskou oplácí."   J.H. (pokr. příště)                

 

                                                      Výzva - prosba.

Redakce časopisu „Milujte se" posílá k čtenářům tohoto zpravodaje prosbu.  Do dalších čísel tohoto církevně schváleného čtvrtletníku, který si nachází čím dál větší oblibu mezi čtenáři, potřebujeme  články -  vaše svědectví ze života.  Svědectví, které by povzbudilo ostatní v duchovním životě, ve věrnosti života podle Boží vůle. Své příspěvky posílejte na adresu:  P.ThLIc. Marek Dunda,  Náměstí 20, 671 03 Vranov nad Dyjí;    e-mail: marek@fatym.com

 

                                                      Pozvánky.   

      Poutní výlet rodin s dětmi.   

Kdy?  30.4. - 2.5.2009.     Kam?  Jih středních Čech a Jižní Čechy:  (Dobříš), Svatá Hora u Příbrami, Prachatice, Lomec.     Program?  Cesta autobusem, modlitby, povídání, zpěv, mše svaté, táborák, hornické muzeum, muzeum III.odboje, aquapark, prohlídky kostelů, rodiště sv. Jana Nepomuka Neumana.   Jídlo?  Čtvrtek - Špekáčky, chleba, hořčice, limonády u táboráku ...  pátek - snídaně, oběd, večeře....sobota - snídaně, večeře. Ostatní - z vlastních zásob nebo nakoupit na zastávkách. Cena:  Sedadlo v autobuse: 600 Kč,  děti - 300 Kč, tatínci rodin - zdarma. Ostatní: noclehy, jídlo, pojištění, vstupy, parkovné, režijní náklady - to vše je v jednání - a bude vyúčtováno na konci výletu a doufám, že o mnoho nepřekročí zálohu. Vše je v jednání a záleží na počtu účastníků.  Záloha: Dospělý:  1600 Kč, děti a tatínci - 1000 Kč. Přihlášky:  Co nejdříve (do 18.1. je přihlášeno 24 výletníků).  Závazně je přihlášen ten, kdo složí zálohu. Informace: jáhen Ladislav Kinc, 592 64 Prosetín 79,  tel. č. 516 463 315 nebo 606948970,  e-mail: kinc@biskupstvi.cz. 

 

    Postní duchovní obnova. 

Římskokatolická farnost sv. Petra a sv. Pavla ve  Štěpánově n/Svr Vás všechny srdečně zve na  Postní duchovní obnovu   v sobotu   21. března  2009 Vedenou   P.ICLic. Pavlem Kopeckým,  farářem  v Letovicích.  Téma: sv. Pavel. Začátek  v 9 hodin,  předpokládaný konec v 16,30. 

   Pouť k Božímu Milosrdenství do Polska.  Po vyhlášení nezávazného průzkumu se do 20.ledna se přihlásilo 13 zájemců.  Nezávazně jsem předobjednal  noclehy v Krakově - rezervace je do 25.února.  Termín:  6.-8.7. 2008.  Kam:  Nový Jičín (poutní kaple P.Marie Bolestné),  Wadowice, Kalwarie Zebřidovská, Krarkow, Příbor (Příborská Madona). Cena: (předpokládaná) doprava, jídlo, noclehy, pojištění, režie, vstupy - 1800 - 2000 - to vše se upřesní podle cen k 1.7.2009.  Závazné přihlášky: (kromě výše zmíněných 13 přihlášených) - do 25.února 2009 - u jáhna.

 

Plán konání prosebných putovních mariánských poutí NJ na rok  2009 a 2010.

      2009 

14. dubna     Lísek - P.Miloslav Kabrda

13. května       Březí u Os.Bítýšky             

12. června         Svojanov

13.července   Rožná                                  

13. srpna           Jimramov

14. září            Oslavice                             

13. října              Nové Veselí

13. listopadu  Žďár n/Sáz II                      

14. prosince      Olešnice

       2010 

13. ledna         Vel.Meziříčí  

                   

14. května          Heřmanov u Vel.Bííteše

 

13. července    Lysice 

                          

13. prosince     Olešnice

 Se souhlasem místního pana faráře je možné přihlásit další farnosti - pořadí je určováno heslem - kdo dřív přijde - ............

Srdečné pozvání na 111. pouť  NJ do Bystřice n/Per v pátek  13. března  2009  -  v 17   hodin   hlavní celebrant  P. Pavel Svoboda, farář ve Sněžném a na Fryšavě pod Žákovou horou.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

     Srdečné Pán Bůh zaplať za Vaše dopisy a příspěvky do tohoto zpravodaje. Zprávy, oznámení, články, pozvánky do tohoto zpravodaje můžete posílat na níže uvedenou adresu. Uzávěrka příštího čísla je 20.2. 2009. Po přečtení můžete dát přečíst svým známým, nemocným.

  Zpravodaj NJ sestavuje, vydává, o Vaše modlitby prosí a všem čtenářům žehná -   jáhen Ladislav Kinc, 59264 Prosetín 79, tel č. 516 463 315, 606 948 970,   e.mail-kinc@biskupstvi.cz   

 Plakátky, zpravodaje a vše ostatní také na internetových stránkách: http://www.novyjeruzalem.cz/ a www. rovecne.farnost.cz.