Promluva při pohřbu švagra Jirky

 Pohřeb  Jirky 6.7.2019 v 14.00 - na Kostelíčku       

Začátek mše svaté:

Ve jménu Otce .... Pán s vámi.

POSADÍME SE

Začínáme tuto zádušní mši svatou za nesmrtelnou duši našeho zemřelého bratra v Kristu        

Poprvé spatřil světlo tohoto světa dne  22.3.1954    v novoměstské nemocnici       jako    1.    ze    3.     synů Emila Šustra z našeho města a  jeho manželky  Jiřiny rozené   Fouskové  ze Lhotky. V nemocniční kapli  byl hned druhého dne    pokřtěn a tím získal naději na věčný život v nebi.

Z jeho cesty k tomuto cíli všech našich cest připomínám   základní školu zde ve Městě, vyučení    opravářem, které si doplnil maturitou a  práci v opravnách a pak v učilišti v Petrovicích.

Jeho zálibou byla rodina, i když novoměstské lyžování nenechal nikdy na holičkách a pomáhal, kde se dalo.

Dne   26.11.1977 byl  v obřadní síni zdejšího MěNV v a pak v kostele sv.  Martina v Jamách    oddán s Marií Peňázovou  ze Slavkovic, odkud pocházeli jeho předkové z otcovy strany, oddával je současný želivský opat, rodák z Nížkova, o. Jaroslav Šimek.   

Spolu snášeli všechno dobré i zlé, jak si před oltářem slíbili.  Spolu dali život  6     dětem,  a těšili se z jejich 5 rodin se    16    vnoučaty  a  jedním na cestě.

Náš bratr umírá  náhle 25.6. ve věku 65 let jako první ze svých sourozenců na dovolené u moře v Chorvatsku, kam se vždycky těšil a kam se snažil sebou vždycky vzít co nejvíce lidí, podobně jako pomáhal poutníkům autobusovým i pěším.

Do nejsvětější oběti vložme svoji vděčnost Bohu za jeho život, za všechno, co pro nás znamenal a udělal.

Svým jménem a jistě i mnohých z vás přidávám i poděkování za vše, co udělal zvláště pro pěší poutníky. Díky obětavé pomoci  jeho a celé rodiny  se putování na Velehrad už tolikrát podařilo, stejně jako společné poutě do ciziny.     

Mši svatou začneme tichou prosbou k milosrdnému a slitovnému Bohu za odpuštění pro sebe i pro něho.

Promluva:

Zarmoucená rodino, milí spolubratři v kněžské a jáhenské službě, milí smuteční hosté, bratři a  sestry v Kristu

Když jste se připravovali na dnešní pohřeb, putovali jsme na posvátný Velehrad. A když jsme tam díky Bohu a pomoci obětavých lidí došli, viděli jsme tam nové sochy, které od letoška lemují hlavní vstup. Stojí tam svatí Cyrila Metoděj, každý po jedné, straně, a svou ušlechtilou štíhlostí ukazují pořád vzhůru, a běloba pískovce, z něhož jsou sochy vytesány ve dne v noci září pro všechny, kdo tudy chodí pravidelně a sem přicházejí svátečně. Až tam přijdete a budete mít tu příležitost, uvidíte, jak ranní slunce ještě více ozáří, přímo rozzáří sv. Metoděje. Na začátku dne nám tím sám Bůh ukáže, že na začátku všeho je potřeba řád (který on dal lidem zde před námi). Sv. Metoděj nám v tom dal příklad,  i tím, že se podřídil mladšímu bratrovi a šel s ním k našim předkům a hlavně tím, že pro ně sestavil první zákoník. Opravdu společně učili národ znáti ctnosti krásu.

A my teď děkujeme sv. Metoději, jednomu z našich otců ve víře, a děkujeme i rodičům, především tatínkovi, že nám to také tak ukazoval a k tomu mile ale důsledně usměrňoval, jak mi všichni potvrdíte a jak potvrdím i já. A přebíráme jeho štafetu.   Během dne budou sochy obou bratří ve stínu baziliky - domu Božího, nešlo jim totiž  o vlastní  slávu, popularitu a kdo ví co ještě, vše pro slávu Boží. Proto o nich můžeme říci i zpívat: Kázali nám spásu, kázali nám Krista - a ne „Kázali sebe."

A my teď děkujeme každému, kdo ke Kristu vodí každou neděli celou svou rodinu, do jeho domu, do domu Páně, a přebíráme štafetu, ať mrzne na kost anebo je vedro jako dnes, pokračujeme v posvátném poslání. 

Na Velehradě pak večerní slunce pak ozáří sochu sv. Cyrila. Jeho příklad, jeho případ může i nás  povzbudit, až se i nám nachýlí čas, až se stíny protáhnou a začne se kácet i v našem lese.  Sv. Cyril  ač zemřel poměrně mlád, - co je to 42  let - naplnil  svůj život láskou, kterou získal Kristu národ celý. I se svým bratrem. A  to dává  smysl a to jedině má význam, to je víc než matematika a statistika dohromady. Nemusíme počítat roky ani odhadovat časy, hodnotit a srovnávat.

I teď můžeme děkovat za dědictví otců svatým Cyrilu a Metoději, našim apoštolům. Oni nám přinesli světlo víry blahé, díky rodičům, našim vlastním otcům a matkám jsme je převzali a teď si je hlídáme a budeme předávat, až do té chvíle, kdy, jak doufáme, se ve světle věčném setkáme. To je náš cíl, protože cesta nemůže být cíl, i když to hlásá tolik moderních tuláků. Poutník, ten ví, že máme cestu, někdy delší někdy kratší, ale že máme i cíl, světlo věčné. A tím je Kristus, Světlo světa, On, který je - a jedině on - kupodivu -  i Cesta, Pravda a Život, jak jsme slyšeli.

A za toto světlo - Světlo světa -  se právě teď modlíme a vyprošujeme je pro Jiřího, pro všechny předky, pro nás a naše blízké a pro naše potomstvo. Dědictví otců je nabídnuto pro všechny, Bohu díky za to. A Bohu díky za vše.

Po mši svaté:

Poděkujme v této chválí našemu zemřelému  za všechno, co pro nás ---- a pro obec a farnost ---- udělal, za jeho otcovskou lásku a péči. Poděkujme za něho Pánu Bohu, neboť Boží lásku poznáváme nejprve a nejvíce přes své rodiče, přes svou maminku a tatínka   a prosme Boha, aby našemu zemřelému a jednou i  nám, až se octneme   na jeho  místech, byl soudcem milosrdným.

Povstaňme k tiché modlitbě.

 -----    kropení, okouření ....ZPĚV...-- modlitba --..............

Pomodleme se ještě jednou za našeho zemřelého bratra .... za rodiče z obou stran a všechny příbuzné, za naše dobrodince a za dobrodince tohoto kostela, za zemřelé kněze, za duše v očistci a také za toho z nás, kdo první bude následovat našeho bratra na věčnost.                 Otče náš, Zdrávas....................

 Jménem spoluobčanů, spolupracovníků  a spolupracovnic i sportovců  se naposledy na této zemi loučím s naším zemřelým bratrem v Kristu a jménem všech se odvažuji těšit na shledání u našeho Otce v nebi.    

Jménem zarmoucené rodiny vám všem děkuji za vaše modlitby, zpěvy, hudbu, křesťanskou účast na pohřbu a všechny služby při ně. Potěšili jste je v jejich zármutku a prokázali jste tak úctu tělesným pozůstatkům jejich zesnulé.          

Jménem zemřelého vás prosím, abyste mu, jestli někoho ve svém životě zarmoutil, (pro pět ran Krista Pána, pro sedm bolestí Panny Marie) ze srdce odpustili.

Všichni: Odpusť mu Pán Bůh JAKO I MY JÍ ODPOUŠTÍME. 

(Poděkování p. děkana)

Kněz:   Odpočinutí věčné dej mu a všem zemřelým, Pane,

Všichni:   a světlo věčné ať mu svítí. Ať odpočívá ve svatém  pokoji. Amen.

Kněz:  I my vyjděme v pokoji.

U hrobu  

Pane Ježíši Kriste, ty svou přítomností všechno posvěcuješ. Posvětil jsi hrob, ve kterém jsi odpočíval a z kterého jsi slavně vstal. A skrze tebe jsou svaté i hroby všech věřících, neboť oni zemřeli s tebou a s tebou vstanou. Proto tě prosíme: Ať v tomto hrobě náš bratr pokojně odpočívá a dočká se chvíle, kdy jej probudíš, a v tvém světle uvidí Boha. Neboť tys naše vzkříšení a život, ty žiješ a kraluješ na věky věků.   Amen.

--- kropení ---

Tělo našeho bratra uložíme (ukládáme) do země, neboť člověk je prach a v prach se obrátí. Ale Kristus proměnil všechno: jako první z těch, kdo zemřeli, vstal z mrtvých a vzkřísí také nás a našemu smrtelnému tělu dá podobu svého těla oslaveného. A proto odevzdejme našeho bratra Kristu, aby mu dal svůj věčný pokoj a aby ho vzkřísil, až přijde v den poslední.

--- Uložení rakve -

Kněz: tichá modlitba a žehnání

Pomodleme se potřetí Otče náš za našeho zemřelého bratra     a za všechny jeho zemřelé příbuzné, rodáky, za všechny zemřelé občany naší obce, zvláště za sportovce a lesníky.  A pomodleme se také za všechny, kdo na našem hřbitově odpočívají, za oběti světových válek, přírodních katastrof, dopravních nehod a teroristických atentátů a za všechny duše v očistci

Otče náš, Zdrávas.................... (Anděle Boží)

Bože, víme, že náš život je krátký a že neznáme hodinu své smrtí. Ale víme také, že ty jsi věčný a že tvé milosrdenství je nekonečné.

Dej nám svého svatého Ducha, abychom ti ve společenství tvé církve po celý život poctivě a svatě sloužili, abychom v tebe vždycky věřili a spoléhali na tvou pravdu, abychom v tobě měli svou naději a prokazovali lásku všem lidem.

A když náš pozemský život skončí, otevři nám své věčné království. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.   Amen.

Kněz:   Odpočinutí věčné dej mu a všem zemřelým, Pane,

Všichni:   a světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočinou v pokoji. Amen.

Kněz:  Požehnej vás a na všech cestách tohoto světa provázej, ode všeho zlého ochraňuj a ke šťastnému shledání ve svém království přiveď všemohoucí Bůh + Otec i Syn i Duch Svatý.   Amen.