Promluva při pohřbu Josefa Nováka

Promluva při pohřbu Josefa Nováka  - kostel Nové Veselí 13.4.2018  v 11.00 – na hřbitov ve Sněžném

Na 1. čtení – v době velikonoční č. 4 Zjev 21, 1-7

Když se náš zemřelý bratr v Kristu Josef v padesátých letech jako mladistvý vzepřel proti nastupující propagandě, protože byl od malička ministrantem a o víru se zajímal, bylo to také proto, že měl  velkou odvahu a  pevnou až tvrdou povahu. Jeho odhodlání ho přivedlo až do vězení. Když pak opatroval  svou manželku a dosloužil jí až k smrti a když dosloužil i druhé babičce, ukázalo se, že v jeho povaze byla i jiná stránka, citlivost a jemnost, protože nemocnému a nemohoucímu musí člověk stírat pot z čela a někdy i slzu z očí.

Stejná slova jsme slyšeli v dnešním prvním čtení o Božím království. On sám setře každou slzu v jejich očí, nářku ani bolesti už nebude v tom novém světě, kde bude Bůh přebývat se svým lidem, proto každého z nás odvolává z tohoto světa a volá k sobě.

A podle tohoto čtení, které je ze závěrečné knihy celého Písma, si můžeme udělat obrázek o Bohu. Většinou si říkáme, že ON je ten, který rozhoduje a povolává každého, jak ON chce a kdy chce, a kterého musí poslechnout osmnáctiletý i osmdesátiletý a všechno sbalit a jít. Proto na nás jeho rozhodnutí doléhají někdy velmi těžce, proto někdy jako bychom si chtěli všechno zařídit po svém a bez něho. Podle Písma svatého, podle samého závěru jeho závěrečné knihy je Bůh ten, který setře každou slzu z očí a u něhož už nebude nářek ani bolest, a proto bychom se mohli snažit být k němu co nejblíže, abychom pak našli cestu do toho Božího stanu.

Každý můžeme vzpomínat na svůj život  - i školáček i mladistvý může už vypočítávat, co se mu povedlo a s jakými křivdami se setkal. I my všichni jistě často uvažujeme o tom, co jsme dostali, co jsme stihli anebo nestihli, co nám vyšlo a co jsme si plánovali jinak. A stejně tak můžeme uvažovat o životě našich zemřelých, tím více však o životě politických vězňů. Náš zemřelý i jako mladistvý si jistě byl schopen spočítat, co mu přinese, když se přihlásí k Bohu, k církvi, ke křesťanským organizacím, které byly zakázány. Myslím, že se v této souvislosti mohou objevit různé názory. Ono se to to skutečně po letech lehce mluví a někdy i ukvapeně posuzuje ba dokonce odsuzuje.

Proto si dovolím citovat našeho zemřelého, který mi jednou řekl:  Už je nás politických vězňů málo, už vymíráme a  s námi i to vyčítavé svědomí národa.

A opravdu: Výčitky mohou zabolet, možná i skrytá slza se objeví, protože opravdu to nebylo jednoduché a není to jednoduché ani dnes.

Proto můžeme místo uvažování čistě lidského více myslet na to, co nám Boží slovo říká o tom, co nás čeká. A čeká nás Bůh, který setře každou slzu z našich očí.

A děkujme všem, kteří o tom nepochybovali a podle toho žili a důsledně za toto poznanou pravdou stáli, i když je to dost stálo. Děkujme všem mučedníkům, o kterých čteme i dalším svědkům, které jsme znali, i našemu zemřelému bratru Josefovi. A hlavně - děkujme za ně Pánu Bohu. A prosme ho i sami za tuto milost věrnosti i pro sebe. Budoucnost u Boha, kde nebude pláč ani nářek ani bolest, za to stojí.