Promluva při dnešním pohřbu

 1. čtení vyjímečně Sk 10,34 - 43 kratší text Toto je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými

Evangelium č 11: Jan 6,39 Kdo věří v Syna, má život věčný

Na běžném pohřbu se říká, že se musíme sklonit před majestátem smrti, ve vědeckých knihách se píše, že smrt je zastavením životních funkcí, ale lidé však prostě řeknou: Už to má za sebou. A pozůstalým řeknou: Dotkla se vás ruka Páně, Pán si ho zavolal. A tak se v nás chtě nechtě vytváří to smutné spojení: Na Pána Boha si vzpomeneme, jen když je nám zle.

Náš zemřelý nosil celý život jméno sv. Petra,  prvního z apoštolů. Tomuto Petrovi řekl Pán Ježíš aby utvrzoval své bratry ve víře. A on to dělal, jak jsme to slyšeli i v  dnešním prvním čtení. Připomeňme si, co všechno svatý Petr zažil. Poznal Pána Ježíše a poznal že to není obyčejný člověk, protože uzdravil mnoho lidí, jak víte, i jeho tchýni. Petr opustil rybolov a šel za ním. Když se dostali do úzkých, volal: Pane zachraň nás. Také prosil: Pane, pomoz mé slabé víře. To si většinou pamatujeme z náboženství, to si přečteme v Bibli v té nejvíce čtené knize na světě. Všichni asi také víme, že když Pána Ježíše soudili, Petr ho třikrát zapřel. Buďme však opatrní ve svém posuzování a nevyvyšujme se . Když byl Pán Ježíš vzkříšen, třikrát se Petra ptal, zda ho má rád, a Petr třikrát vyznal, že ano. Potřetí už dost naléhavě: Pane, vždyť ty víš všechno, ty víš, že tě miluji.

My toho o smrti nevíme moc, zůstává pro nás velkým tajemstvím. I když člověk umírá v takovém požehnaném věku, jako pan Petr ..., vždycky je to nečekané a bolestně to překvapí. Nejbližší si říkají, že s námi ještě chvilku mohl být. Pán Ježíš ví však opravdu všechno. On ví, kdy se má jeho ruka dotknout naší rodiny. A on, Spasitel světa, který přišel aby všechno přitáhl k otci, to neudělá ani majestátně, aby nás srazil k zemi a dokázal nám, že jsme jen prach. On to neudělá ani hrubě a mechanicky, aby nám ukázal, že jsme jen těleso s látkovou výměnou, které se zahodí. On nás nebere jako číslo v seznamu, které se odškrtne, nebo list v kalendáři, který se odtrhne a zmačká. On nás bere jako svou ovečku a jako Dobrý pastýř nás má odvést ovečku do nebeského ovčína. Byli jsme mu svěřeni a nikoho nemá ztratit, každého, kdo ho vidí, má přivést  do domu svého Otce. Takže jeho ruka se nás dotýká s citlivostí pastýře, jen nás mírně postrkuje a  posunuje. Nezamáčkne  nás do země, nerozplácne nás, nesmete nás, nezmačká nás, ale svou pastýřskou rukou nás posune, výš, k svému Otci, dopředu, blíž k našemu cíli a domů, do domu našeho Otce, jenž je na nebesích.

Proto můžeme říkat: Dotkla se nás ruka Páně a dodat, že nás naši drazí předešli a proto se můžeme těšit, že se za nimi jednou dostaneme u v domě svého Otce se my Boží děti shledáme. Vždyť, jak píše v evangeliu sv. Jan, Kristus zemřel, aby rozptýlené děti Boží shromáždil vjedno. U svého i našeho Otce.

Amen.