Promluva při dnešním pohřbu

Po této zádušní mši svaté doprovodíme tělesné pozůstatky našeho zemřelého  na jeho poslední pozemské cestě. Bude to jeho poslední cesta po jeho rodné obci. Obci, která má kromě tohoto chrámu Páně a přilehlého zámku dnes přes 230 popisných čísel. Když se náš zemřelý bratr narodil, bylo jich jen sto třicet, přes sto lety jedna stovka a sto let před jeho narozením pouhých sedmdesát. Třikrát méně než dnes. Obyvatel tenkrát bylo 560 a před sto lety necelých 550. To všechno jsou číslovky určité, které jsem zjistil díky pomoci našeho pana kronikáře. Jak víme z českého jazyka, jsou i číslovky neurčité, například několik, poslední. A právě tuto číslovku můžeme vidět na některých venkovských hřbitovech. Bývá tam nápis Číslo poslední, protože každé stavení v obci má své číslo popisné, ale toto posvátné pole je skutečně pro každého  občana to číslo poslední.

Ať už měly Křtiny domů pod stovku anebo přes dvě stovky, vždycky bude náš hřbitov, pěkně upravený a s opraveným křížem, tím číslem posledním, kam ukládáme tělesné pozůstatky v rakvi anebo po zpopelnění v urně do hrobu anebo kolumbária.

Jako kněz Ježíše Krista musím však připomenout jeho slova, kterým jsme před chvílí naslouchali ve stoje na znamení úcty. Jsou totiž velice důležitá, protože náš Pán je řekl, když se loučil se svými apoštoly: Tehdy je ujistil V domě mého Otce je mnoho příbytků.

Toto Ježíšovo ujištění platí i pro nás, kteří jsme se  9. března 2016. roku od jeho narození shromáždili v jeho chrámu, proto této barokní perle Moravy říkáme chrám Páně.

Vždyť Pán Ježíš byl poslán od Stvořitele celého vesmíru, Otce veškerého světa, aby nám lidem pomohl. Nám, nám narodil se, máme ještě v paměti ty vánoční zpěvy k jeho narozeninám, které byly i narozeninami našeho zemřelého.

Pro nás na kříži pněl, jak to budou za pár dní zpívat i hrkači, kteří i ve Křtinách dodržují tento velikonoční tradiční zvyk. Za nás na kříži vydechl naposled právě v pátek ve tři hodiny, jak nám každý pátek odpoledne  připomínají zvony.

Třetího dne vstal zmrtvých a předešel nás na cestě do domu svého i našeho Otce, jenž je na nebesích.  Tam jsme zváni i my, každý z nás po ukončení pozemské životní pouti, protože každý z nás je zde na světě jako na výletě, jak se říká, každý z nás na této zemi poutníkem je k věčnosti, jak se zpívá. Až k Otci dojdem, až se dostanem do jeho domu, budem u cíle a to bude to opravdové číslo poslední. A naše hřbitovy tím pádem stávají ČÍSLEM PŘEDPOSLEDNÍM. S číslovkou neurčitou, ale přitom jasnou a světlou, protože už  neznamená konec a zánik.

Ve všech těch zármutcích, bolesti a obavách, které jsou vždy s lidským umíráním  a pohřbíváním spojeny, je zde to jasné světlo a naděje, které dává Pán Ježíš, ten, který zemřel, abychom se mohli do domu Otce nebeského dostat, ten, který vstal zmrtvých, aby nám tam cestu prošel předem.

Pojďme za ním, pojďme s ním a modleme se, abychom se  sním i s našimi zemřelými u něj setkali a zůstali s ním navěky šťastni. Amen.