Promluva na 13. v mezidobí "B"

28/6 2015 - 13. v mezidobí "B"

O tom se ve slušné společnosti nemluví. Časté pravidlo, které řekneme malým dětem a které by se mělo dodržovat. i mezi dospělými, i ve sdělovacích prostředcích. Říkali to naši předkové, kteří neznali cizí slova, ale cítili, že se nemá dělat negativní reklama. Kéž bychom si více cítili i my.

Zdá se mě, že v dnešní společnosti jako by bylo neslušné mluvit o smrti. Všem přejeme zdraví a neřekneme až do smrti a vůbec už neřekneme  jak to zpívávali koledníci o vánocích: Přejeme zdraví štěstí mír po celé zemi a  po smrti Boží království.

Půjdeme tak proti proudu. A je to proud silný, to poznávají i lékaři, kteří se věnují starým lidem. Přijmou dědečka na oddělení, pečují o něj ze všech sil a on za pár dní v klidu umře. Příbuzní podají stížnost na nedostatečnou péči, že prý mohl žít o týden déle. Nevím, nevím, stejně by zemřel,  ale ptám se: A co potom? Pamatovali příbuzní také na duši. zavolali kněze, aby ho připravil na setkání s Bohem, aby mu nabídl možnost usmíření a uzavření života?

Bůh nechce smrt člověka, čteme to už ve Starém Zákoně  v knize Moudrosti 1,13 jasně, on nestvořil smrt, ale ďáblovou závistí přišla na svět. Církevní učitelé říkají, že kdyby první lidé nezhřešili, stejně by nežili tisíce let, ale ten přechod z pozemského života na věčnost by vypadal úplně jinak. Já dodávám, že možná jako usnutí, vždyť když spíte, také o sobě nevíte, většinou si tu chvíli ani nevybíráte, takže unaveni ne  a ne usnout anebo zase někdy se zavřou oči, kdy to člověk nejméně čeká, a dokonce ani nepotřebuje, třeba na silnici za volantem.

Přesto usínáme s tím, že s probudíme  a budeme odpočati. Asi tak to mohlo být v Božím plánu, který se v ráji zachovával. Lidé by se zřejmě umírali s tím,,že ukládají své tělo k spánku a že se probudí k věčnému životu.

To jsou však jen úvahy. Skutečnost je taková, že ďáblovou závistí přišel hřích na svět a on to opravdu tak ďábelsky vymyslel, že nás to špatné láká zatímco to dobré nám připadá je těžké a nezajímavé. Víme přece, že děti jdou do školky a hned po návratu umí sprostá slova., zatímco básničky se musí dlouho učit.

Bůh to tak nenechal, proto poslal svého Syna, který ukázal, že je Pánem nad  nemocemi, i nad těmi skrytými  i nad smrti. O tom mluvil, dcerušku Jairovu a další mrtvé křísil  a pak to sám ukázal svým vzkříšením.

Tak to je. A my to zvěstujeme a vyznáváme, zvláště v den vzkříšení, každou neděli. Tak to chceme, tak si to naplánujeme, mši svatou i o prázdninách i na cestách.

Zkusme to tak plánovat, když hovoříme o budoucnosti, o zdraví, o nemocech a nebojme se - i o umírání. A dodávám: i na pohřbech. K čemu je nám řečník, který tam vyjmenuje všechny funkce, které zesnulý měl a všechna vyznamenání, která dostal. Když byl pokřtěn, dostal milost zemřít a žít s Kristem. Když o tu milost přišel, dostal možnost se smířit ve svaté zpovědi a ve svátosti nemocných, prostě být zaopatřen. A o to jde. S tím počítejme, takhle se na to dívejme. Tím Božím pohledem. Bůh nestvořil smrt. On chce, aby vše bylo, aby jeho stvoření žilo. A Pán Ježíš, který žije a kraluje na věky věků, nám k tomu pomůže, živým i mrtvým! Proto  se můžeme těšit a dokonce si přát po smrti Boží království. A tomuto slovu se nemusíme vyhýbat. Proto: v té chvíli nejvnitřnější, kdy přichází při pozdvihování se k tomu hlásíme a vnitřně vyznáváme. Ježíši v tobě žiji, v tobě umírám tvůj jsem živý i mrtvý. To je tak pěkné, že můžeme dodat: Ježíši v tebe věřím, Ježíši v tebe doufám, tebe nade všechno miluji. Ať to tak je, ať se nám to podaří. Amen.