Příprava na manželství: a) manželství v Pánu b) manželský souhlas

Ve Vatikáně nepracují jen staří páni kardinálové, ale mají tam i mladé muže jako tajemníky a techniky. To jsou i laikové. Dva z nich se baví mezi sebou o tom třetím kolegovi, který se právě oženil: tak už do té pasti také spadl také. Na to říká kardinál, který to zaslechl: Já jsem tolik studoval a nevěděl jsem do dneška, že Pán Ježíš ustanovil 6 svátostí a jednu past. Všichni přece víme, že svátostí je sedm a že ta poslední v řadě je svátost manželství.

1.

Právě dnešní evangelium nám ukazuje, jak si Pán Ježíš vážil svatby, na  ní udělal první zázrak, náš cíl, budoucnost v Božím království přirovnal ke svatební hostině. Manželství je tedy něco posvátného, je to svátost. I když samozřejmě z určitého pohledu je to těžké. Proto ti mladíci ve vatikánské kanceláři mluvili o pasti, proto někdy dávají ženichovi po vyjítí z kostela chomout, proto hloupé kolegyně řeknou novomanželce: Uvázala sis na krk chlapa. Není to jednoduché, protože svátostné manželství je nerozlučitelné. Ale to není chomout, to je úkol. A Pán Bůh nás v tom nenechá samotné. Jako jeho Syn nenechal novomanžele v Káně napospas, aby měli ostudu hned první den. Pán Bůh pomůže.O to stojí oba novomanželé, protože, když oba slíbí, že to berou na celý život, hned dodávají, každý sám za sebe: K tomu ať mi pomáhá Bůh. A my všichni víme: Bez Božího požehnání marné naše namáhání. Ale také obráceně: je potřeba se namáhat, aby Pán Bůh ze své strany pomáhal, aby požehnal.

2.

V čem je ta lidská námaha? Říkáme tomu manželský souhlas. A ten  musí být svobodný. Oba musí souhlasit, že to spolu potáhnou po celý život. Sami svobodně se k tomu musí rozhodnout, bez donucení a také bez nějakých přetvářek. Proto to předem vyjádří při sepisování takzvaného protokolu o svatbě na faře. Proto je také první otázka v kostele na samém úvodu obřadů: Milí snoubenci, rozhodli jste se uzavřít manželství. Je toto vaše rozhodnutí svobodné a upřímné?  Jen když oba řeknou ANO, pokračuje se.

3.

Kdyby řekli ne, vše se zastaví. Kdyby však řekli ano, ale nebylo to svobodně a upřímně, jde se pak k soudu. K církevnímu soudu. A když se dokáže, že lhali anebo, že byli přinuceni, soud jej nerozvede, soud neukončí jejich manželství, ale na základě bedlivého zkoumání pak řekne: Nebyl tam svobodný souhlas, tedy manželství ani nevzniklo. Občanské soudy manželství uzavírají a pak také ruší. Říká se tomu rozvod. V církvi je to jiné: Po stránce svátosti kněz jen vyslechne a zaznamená že si ti dva vyměnili manželský souhlas a že to bylo svobodné. Pak si to nechá ještě  potvrdit svědky, Pak je manželství nerozlučitelné.

Závěr:

Katechismus mluví také o přípravě. Ta má dvě části. Za prvé se každý  připravuje ve své vlastní rodině už od malička. Proto je tak důležité, aby rodiče  a nakonec i sourozenci dávali dobrý příklad. Druhá příprava je úkolem pastýřů.Mají snoubencům vysvětlit právě to, co jsme si teď řekli o svátosti manželství, o její nerozlučitelnosti a o tom, jaký má být manželský souhlas. Pastýři to mají těžké, protože mladí lidé viděli těch špatných příkladů někdy až moc. Přesto je mají povzbudit a nadchnout ke křesťanskému manželství. A na nás na  všech je, abychom se  modlili - za rodiny, aby dávaly dobrý příklad, - za pastýře, aby to dokázali dobře říci a opravdu nadchnout - a za mladé lidi, aby s pomocí Boží vytrvali. Na základě dnešního evangelia se můžeme  modlit s důvěrou: Kdo pozve Pána Ježíše na svatbu a do rodiny, ten s jeho pomocí ty problémy vyřeší, jako to novomanželé z Kány Galilejské.

Amen.