Pohřební promluva 29.3.2025

Mnozí jsme sledovali zprávy o nemoci našeho zemřelého bratra v Kristu. Často se v takových  a podobných případech ozývají slova: lepší se to, horší se to. Jsou to slova, která používáme běžně, také když mluvíme o počasí nebo o práci.

Za sebe osobně musím s vděčností říci, že pan Ficek, mistr ve svém oboru, po kterém se chtěly skříně na naši výstavku na kůru a nové schody až ke zvonům. Celkové zadání dostal, ale sám hledal a našel a pak uskutečnil to řešení lepší. Svědky toho hledání a nalezení nás bylo více a každý, kdo tam už byl, to poznal a může nám to potvrdit.

Všichni si však během jeho nemoci uvědomovali, že se jeho stav horšil. A to i přes jeho vyrovnanost a pokoj v duši, přes blízkost jeho nejbližších a přes odbornou pomoc těch nejpovolanějších. Až jsme se dočkali toho nejhoršího. Tak se to mezi lidmi běžně říká.

V domě Božím při katolické bohoslužbě nás však může zajímat slovo Boží. Z něj vyplývá, že čas, který člověk zde na zemi má, je vždycky darem Božím a celý je naplněn věcmi lepšími i horšími, radostnými i smutnými. Začíná to už v dětství, kdy se často rychle po sobě střídá smích a pláč. A pokračuje to dál i v dospělosti, ne nadarmo píše sv. Jan, že jsme Boží děti, což platí pro každý věk.

Všechno pak můžeme brát jako jeho dar nebo úkol od Boha a věřit, že on je náš Otec, který nás očekává. Nevíme přesně, jaké to u něho bude, svatý Jan jasně říká, že to zatím není zřejmé. Boží slovo nás však ujišťuje, že mu budeme podobni, že ho dokonce budeme vidět tak jak je. Můžeme tedy věřit, že to ze všech řešení bude nejen lepší, ale přímo to nejlepší.

Proto k těm dvěma symbolickým kytičkám s květy vděčnosti, za to co se mu podařilo,  a poupátky proseb za dosažení nebeského cíle, přidejme ve svém srdci ještě třetí ani ne kytičku, spíše jen sazeničku. Ta ať se v tomto jubilejním roce, kdy si máme více uvědomit, že každý z  nás je poutníkem naděje, rozroste v radostnou víru, že nás u Boha čeká to nejlepší, vždyť to svým dětem slíbil a dá náš nebeský Otec, který je věrný.