Odpustky pro křtinské jubileum

 

Milí farníci,

za 83 dní začne naše jubileum. Přijede pan kardinál Coppa.

14 dní předtím  začne příprava na ně s P. Kodetem. Bude to duchovní obnova od pátku 16. dubna, kdy otec Vojtěch zahájí večerní mší svatou,  v sobotu 17. dubna budou dvě přednášky na zámku, odpolední adorace a příležitost ke svátosti smíření  a večerní mše svatá v kapli.  Už si na to dělejte čas. Příprava je vždycky důležitá, jaká příprava, taková pak radost z díla.

V sobotu 1. května zahájí jubileum pan kardinál mší svatou v 10.30, bude to přímo přenášet česká televize. Od toho dne budou platit odpustky.

K tomu vám řeknu příběh z dávných let. Jiný, než nás učili v dějepise.

Byl jednou jeden král, ten měl veliký palác, před ním velikou louku. Na ní narostla velikánská tráva a pan král přikázal služebníkům, aby ji pokosili a usušili. Těšil se, že bude mít velikánskou hromadu sena. Služebníci pilně pracovali, jenomže přišel velikánský déšť a všichni se utekli schovat. Po dešti bývá vždycky pěkně. Královský princ toho chtěl využít a šel se projít po té veliké louce před královským palácem. Koukal na ty hromady sena a nekoukal pod nohy. Tak se stalo, že šlápl na zapomenuté hrábě a dostal pořádnou ránu mezi oči. Začal královsky naříkat. Hned přiběhly chůvy a za chvíli i jeho královský tatíček. Když viděl, co se synáčkovi stalo, okamžitě vydal královský příkaz: V mém království nesmí být žádné hrábě, aby se můj synáček už nikdy o ně nepraštil do čela. Jak poručil, tak se stalo. Od té doby i tu velikánskou trávu museli sbírat holýma rukama. Ani stroj na hrabání nemohl nikdo vymyslet, protože na ten se přijde při práci s hráběmi.

 

Je pravda, že kdysi v minulosti, když ještě u nás panovali králové, byly odpustky zneužívány, že se s nimi skutečně kupčilo, ačkoliv nikdy nešlo získat odpustky bez svaté zpovědi a bez upřímné snahy o obrácení. Ani dnes to samozřejmě nejde A vůbec si je už nelze koupit za peníze bez skutků pokání. Byl to nešvar, proti kterému kázal mistr Jan Hus. Martin Luther se kvůli tomu dokonce rozešel s církví.

 

Nebuďme však jako král v pohádce. I když někdo zapomněl hrábě na louce a ty skutečně ublížily neopatrnému princi, neznamená to, že hrábě jsou špatným nástrojem. Kvůli tomu, že hrábě byly použity k jinému účelu, že byly zneužity, přece nevyhodíme všechny hrábě a nebudeme sbírat seno rukama.

I odpustky jsou  duchovním nástrojem. I odpustky byly zneužívány. Papež Jan Pavel II. to dobře věděl, přesto vyhlásil odpustky pro jubilejní rok 2000. Proto se jezdilo nebo také chodilo do Říma.

Ví to i náš otec biskup, který vyhlásil odpustky pro naše jubileum od 1. května  do slavnosti Krista Krále 21. listopadu 2010. Ty samy o sobě jsou dobrou věcí, dobrým duchovním nástrojem. Využijme příležitostí k získání odpustků. Je přece lépe použít nástroj než pracovat holýma rukama. Odpustky znamenají, že využijeme zásluh Ježíše Krista a svatých a nejsme odkázáni jen na své slabé lidské síly.

Katechismus píše doslova:

Odpustky jsou odpuštění časných trestů před Bohem, které si člověk zasloužil za hříchy již odpuštěné jako vinu. Věřící je získává za určitých podmínek pro sebe i pro druhé, prostřednictvím služby církve, která jako vykonavatelka vykoupení rozdává poklad zásluh Krista a svatých.

 

Je to tajemství víry, které se pokusím trochu přiblížit příkladem z dnešního života, i když vím, že každé přirovnání pokulhává.

Maruška se vrátila ze školy s pětkou z češtiny. Doma už čekala nachystaná práce. Dostala vztek, popadla hrnek a hodila ho do okna. Vakuové sklo v eurookně náraz nevydrželo a vysypalo se.To už se vraceli rodiče. Nechtějte ani slyšet, co  tatínek Marušce řekl a jak se na ni rozzlobil. Když se Maruška uklidnila a poprosila za odpuštění a slíbila, že už to víckrát neudělá, tatínek se také uklidnil. Odpustil jí a Maruška se mohla spolehnout, že už jí to nikdy nebude připomínat. Byl to férový chlap. Když se potom vrátila maminka, už jí o tom vyprávěl jako o věci, která se stala v minulosti.

Jenomže do kuchyně fičel studený vítr a hrozilo nebezpečí, že za  chvilku se tam bude i chumelit. Bylo tedy potřeba honem dát okno znovu zasklít.  Maruška věděla, že to bude drahé. Chápala také, že by to měla sama zaplatit. Vždyť sama způsobila, že ostatní členové rodiny budou nuceni večeřet na mrazu.

Když vzala svou pokladničku a vybrala z ní všechny své peníze, bylo to žalostně málo. Za to by zaplatila jedině tak dopravu do dílny a zpět. Smutně se podívala na ostatní členy rodiny, kteří počítali s ní. A co kdybych si to odpracovala, řekla nakonec. Budu uklízet, i když na mně nebude řada, i místo své mladší i starší sestry.

To by šlo, když si vezmeš na starost ještě  psa a všechny králíky, řekli na to oba rodiče, mrkli na sebe, sáhli do svých peněženek a odvezli okno ke sklenáři.

V našem příběhu odpustil tatínek Marušce  vinu a už jí to nikdy nevyčítal. Praktické následky jejího hříchu - nebezpečí, že jim zmrzne jídlo na stole - byly odstraněny  ve spolupráci s Maruškou. Ta nabídla své úspory a rozhodla se  dělat dobro - sekat dobrotu, jak se u nás říká. Rodiče to přijali a podmínky upřesnili.

Když člověk zhřeší, vina je mu odpuštěna ve svátosti smíření, k níž patří především lítost, opravdové předsevzetí a vyznání před knězem, který určí pokání a udělí rozhřešení. Tím  nám jsou odpuštěny i věčné tresty, to znamená, že nám  Pán Bůh ty hříchy už nikdy nebude připomínat, ani na posledním soudu ne.

Jako v té kuchyni  však zůstávají následky hříchu:

K jejich smazání slouží odpustky. Kdo vykoná platnou svátost smíření a získá tím od Boha odpuštění, může jako ta Maruška dělat dobro - sekat dobrotu. Když to dělá, získává tím odpustky, smazávají se mu následky. Následky se nazývají očištění duše, zkráceně očistec. Církev určuje, co se má udělat, stanoví podmínky pro získání odpustků. Dokonce  přidává z pokladu, získaného zásluhami Ježíše Krista, Panny Marie a svatých. Přesně tak, jako rodiče Marušky sami doplatili, co bylo třeba k zasklení okna. Církev tedy určuje příležitosti k získání odpustků, i ty, které byly vyhlášeny pro letošní jubilejní rok, totiž navštívit kostel a  pomodlit se přitom  Otče náš a Věřím v Boha. Kromě toho ty tři obvyklé a povinné podmínky: svátost smíření, svaté přijímání a modlitba na úmysl sv. otce. To vše od 1.5. do 21.11. letošního jubilejního roku. O to vše se můžeme  díky Pánu Ježíši udělat pro svou duši nebo pro někoho ze zemřelých, aby jejich duše byla vysvobozena z očistce a došla do nebe.

Kéž se tam pak všichni sejdem.

Amen.