o 29. neděli v mezidobí C na evangelium

Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?

Tak se ptá Pán Ježíš apoštolů, když jim vysvětlí důležitost modlitby. Tu nám také vysvětlovali misionáři. V kostele však jsme kvůli Pánu Ježíši, a proto má jeho otázka přednost. Navíc se opravdu týká každého z nás.

Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?

Nalezne Pán Ježíš víru, kdyby přišel a třeba se  prošel po hřbitově? Krásné květiny, krásné desky, kolik je tam však nápisů, z nichž je aspoň trochu poznat to, co říkáme ve vyznání víry: Věřím v těla vzkříšení a život budoucího věku. Většinou na pomníku není ani slovo o tom, že na hřbitově naši drazí očekávají slavné vzkříšení.

Podobné to je se smutečními oznámeními, která si schováváme. Kdyby si je Pán Ježíš prolistoval, kdyby si je procházel, nalezl by krásné obrazy, ale ani slovo, že ti naši drazí odešli do Otcova domu, že nás předešli na cestě k nebi, cíli nás všech. I při pohřbech v kostele si vybíráme verše, které se dávají jen a jken na občanské pohřby.

Nebuďme zaměřeni na smutné věci, přejme si ty dobré. Kolikrát jsme někomu přáli, třeba i sobě, víru naději a lásku? To je samé štěstíčko, zdravíčko, kafíčko, vínečko. Dědo, přejeme ti, abys mohl chodil na to svoje pívečko až do sta let, přejeme ti, babí, aby ti vínečko chutnalo ještě hodně dlouho (to jsem fakt slyšel na vlastní uši z rádia).

A my si to přece můžeme přát, aby v našem srdci Pán našel víru / i naději a lásku, protože to je jedna trojice, jak připomíná svatý Pavel) až přijde, my to můžeme přát svým milým, ale i vzdáleným. Co pro to udělat: opravdu si to přát, víc než zdraví do stále let a pivo plným proudem, a především: my se za to můžeme i modlit, povzbuzeni slovy našeho Pána: A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?

Volejme tedy ve dne v noci a prosme o víru, naději a lásku.