promluva jáhna Ladislava Kince, manžela a otce 8 dětí

                Manželství, rodina – Bohem člověku dané.

Dnes se spojuje svátek Svaté rodiny  a svátek Betlémských dětí – Mláďátek.

Sláva na výsostech Bohu, Radost pro všechen lid X  nejhrubší urážka Boha, bolest pro všechen lid   =     život X smrt.

Jedna stará žena mně položila otázku: „Proč nekážete  proti rozvodům? Vodila jsem své děti poctivě do kostela a nyní, když jsou dospělí – dva synové jsou už rozvedení.  Rozvod je strašlivé zlo a vy proti tomu musíte kázat.“  Chtěl jsem jí vysvětlit, že to není jen tak říkat v kázání o tomto hříchu, který je velmi častý, je dokonce považován za právo člověka. Kázat o bolesti, která ničí mnoho rodin a životů. Ale při pohledu na její vrásčitou tvář, po které tiše stékaly slzy nesmírné bolesti, jsem nebyl schopen jediné výmluvy. A v duchu jsem uslyšel slova jedné populární písně: Slzy tvý mámy šedivý stékají na polštář. Kdo tě zná, se vůbec nediví, že stárne její tvář
Nečekej úsměv od ženy, který jsi všechno vzal….

A tak v síle těchto slz kladu do srdce každého z nás tato slova velkého varování: Rozvod je zločin – co Bůh spojil člověk nerozlučuj. Možná se toho nikdo z nás nedožije, ale pevně věřím tomu, že i společnost jednou zařadí rozvod a potrat na seznam zločinů proti lidskosti. Proč? Důvod je velmi jednoduchý – to není jen porušení slibu, zradu, jedná o krádež.

Sv. Jan Pavel II. – rozvod a potrat jsou morem rodiny, společnosti, děti jsou jejich jarem, rozkvětem.  Jáhen Špilar – dívejte se vzájemně denně 5 minut do očí.  Arcibiskup Jan Graubner – když přijdeš domů, podívej se s láskou na manžela, manželku, děti.  Biskup Stanislav – rozvod, potrat – škrtáme! Sv. Matka Tereza – rodina, která se modlí je nezničitelná.  Sv. Terezie z Avily – k zasvěcenému životu je třeba: dobrý úmysl, zdravý rozum a láska k pravdě.  Zdravý rozum o manželství a rodině – muž a žena, a pokud Pán Bůh požehná – otec a matka a děti. Kdo říká něco jiného – nemá zdravý rozum.  Sv. Rodina – příklad – lásky, věrnosti a úcty – napadlo by nás, že byť jen v myšlence křičela na sv. Josefa – „Ještě jednou a já se s tebou rozvedu!“ nebo sv. Josef : „Krávo jedna pitomá.“ nebo Pán Ježíš: „Mně se nechce, mě to nebaví, Ne, nechci, nebudu.“

Možná namítneš – ale můj manžel není svatý Josef, moje žena není Panna, moji rodiče jimi také nejsou, naše děti mají tak daleko k Pánu Ježíši…….Ale co pro to děláš – aby byli lepší? Co děláme proto aby naše rodiny byly svaté?

Začal jsem svědectvím nešťastné ženy, zakončím svědectvím ženy šťastné: Už jsme tě nečekali (24. 12. 2014)

Žili jsme si takový spokojený život.  Oba jsme věděli, jakým směrem chceme, aby se ubíral, měli jsme představy, plány, sny…Naše rodinka byla pěkná, sehraná a na dnešní poměry i docela početná - čtyři děti. Měli jsme pocit, že stačí.

Dvě čárky na těhotenském testu byl pro nás šok. Měla jsem 100 + 1 důvodů k sebelítosti, nadávkám, hádkám, pláči, hledání odpovědí…  Jak jsem si většinu toho prožila, s patřičnou dávkou těhotenských emocí dávkovaných v nepředvídatelném čase, množství a intenzitě.  A znovu…..Oznámit to zaměstnavateli, který už se mnou (po 10 letech nepřetržité rodičovské dovolené) počítal. Říct to rodičům, které už naše třetí dítě překvapilo … na chvíli i nemile. O prababičkách ani nemluvím.  Zrušit všechny naše plány týkající se aktivit, které se s miminem jednoduše nedají dělat.  Čelit nechápavým pohledům sousedů, známých, ale i neznámých hřišťových maminek a tatínků.  Na nepříjemné otázky odpovědět klidně.  Zvládnout slabost, spavost a nestabilní žaludek při plném fungování rodiny se čtyřmi dětmi…A pak, zcela nenápadně, pomalu, jsem si uvědomila, že se něco změnilo.  Že se najednou cítím obdarovaná.  Že jsem poctěna důvěrou. Že se těším, až si tě po společném čekání přitulím.  Když se na mě podíváš tím prvním čistým pohledem. Když tvůj táta bude mít zase v očích slzy, neboť i on se tě už nemůže dočkat.  Když ti tvoji sourozenci budou počítat prstíky.  Když u našeho stolu přibude další židle a dvě kolínka, která budou potřebovat občas pofoukat. Když tě babičky budou milovat.  Neboť ty nejsi navíc. Jsi naše a bez tebe už nejsme kompletní.  

Mnohdy v životě se stane, že dostaneme nečekané a nechtěné dary. Nejen ty hmotné, a ani to nemusí být nečekané dítě. Ale například nemoc, úraz, rodiče, o které je třeba se starat, nepříjemnost v práci, ztráta zaměstnání…Dar.

Ježíši, Maria, Josefe – miluji Vás, zachraňte duše!