Ze svatohubertské pouti 2014

PROMLUVA Křtiny 9.11.2014 - foto od Aleny a Václava z Václavovic a hudební ukázky na závěr článku

Vážení a milí, vaše magnificence, páni rektoři, spectabilis páni děkani a proděkani, ctěná akademická obci a všichni ze Školního lesního podniku, který k ní patří, zástupcové státní správy i krajské a místní samosprávy, milí lesníci, myslivci a přátelé přírody, milí poutníci a moji nejmilejší farníci ze Křtin i přifařených obcí, milí hudebníci ze školního podniku a zpěváci z Dolních Bojanovic, bratři a sestry.

Je mým úkolem posloužit vám Slovem Božím při této mši svaté, kterou obětuji za živé a zemřelé lesníky, myslivce a přátele přírody a za živé a zemřelé obyvatele zámku, abychom nezapomínali na minulost a v současnosti duchovně spojovali, to co sousedí stavebně.

Právě o stavbách jsme slyšeli v dnešních úryvcích Bible, které nám Církev předkládá dnes 9. listopadu k zamyšlení. Není stavba jako stavba, místo, kde jsme, je skutečný barokní skvost a opravdová Perla  Moravy. Není to však jen stavba, která má své dějiny. Má také své požadavky a víme, kolik to mým předchůdcům dalo práce a víme také, kolik práce nás ještě čeká, abychom se zde mohli scházet k modlitbám i zpěvům, k bohoslužbám i prohlídkám.

Přesto platí to, co napsal svatý Pavel našim předkům ve víře, kteří žili - a trpěli - v 1. století v Korintě: Vy jste Boží stavba. A základem je Kristus.

To platí i v 21. století. Nevíme, čím to naše století vstoupí do dějin, přesně před sto lety také naše předky nenapadlo, že bude ještě druhá světová. Jedno je však jisté: Toto století je ve znamení úcty ke stáří. Takové úcty, že se dneska nehodí říkat důchodce, natož pracující důchodce anebo podobné zkratky, všichni jsou senioři. Pěkně latinsky, se vší vážností, jak se toho ještě drží akademická obec. Česky to nejsou ani staří, ale jen starší, starší než my, tedy i váženější, ale také zkušenější.

Nemůžeme za to, že můžeme, říkával jeden ze starších kněží, který ještě řídil auto a objížděl farnosti v širém okruhu. Měl pravdu, nemůžeme za to, že se můžeme pohybovat v přírodě, že můžeme v tak krásném areálu slavit mši svatou. Nemůžeme za to, že můžeme, ale někteří opravdu nemohou. I oni slýchávali v kostele: Vy jste ta Boží stavba, vy jste ten chrám, rádi šli do kostela, rádi slyšeli Boží slovo a přistupovali k svatému přijímání. Teď sice mají doma možnost naladit si vysílání přes Radio Proglas či televizi Noe, ale osobní kontakt jim chybí.

Proto vás, všechny, kteří jste mladší - i když máte třeba úplně jiný názor na pravidelné návštěvy kostela každou neděli - abyste svým starším rodičům, příbuzným, sousedům , umožnili návštěvu kněze, který přijde, poslouží, přinese tělo Páně a nabídne i svátost nemocných - posilu pro duši, která je potřeba , i když pro posílení těla máme díky šikovným lidem a nadání, které od Boha dostali, hodně přípravků a pomůcek. Nebojte se pozvat kněze k vašim seniorům. Já osobně i otec Jiří, rádi přijdeme v našem okruhu, v našich pěti obcích, které do Křtin spadají. A vy ostatní požádejte své kněze, obraťte se  na vaši farní radu. Ne kvůli sobě, ale kvůli nim, těm starším, seniorům, mají svá práva i v této duchovní oblasti.

Říká se také, že naše století je stoletím tolerance. Jsme rádi, že se otevřely hranice, rádi i tady ve Křtinách vítáme zahraniční hosty. Cesty do daleka způsobily, že si někdo třeba oblíbil duchovními pomůcky z jiných oblastí, že se nadchl pro exotické metody a postupy. I my jsme nuceni si zvykat na náboženskou pluralitu.  Sami jí využíváme s tolerancí, dopřejme ji i těm starším. I oni přece  mají právo říci: Neberte nám starou víru, umožněte mně, aby za mnou přišel náš pan farář. Udělejme to pro ně, kteří jsou zvyklí na svatého Pavla, který připomíná, že nikdo, ani on sám, nemůže položit jiný základ, než je Ježíš Kristus.

A sami se potěšme z toho, že můžeme poděkovat Bohu za to prostředí, v kterém se můžeme pohybovat, jak v těch křtinských a okolních lesích tak v tomto památkovém areálu.

Poděkovat při této svatohubertské pouti, kterou můžeme přirovnat k lesnických dožínkách.

A poděkovat druhým, kteří se snaží ze všech sil, všem pracovníkům v terénu  i v budovách, všem pracují a slouží nablízku i v dáli. A vzpomenout i naše zemřelé a živým vyprošovat Boží požehnání, jak se právě při této svatohubertské mši svaté děje (i když dnes z důvodů liturgického kalendáře není přímo zaměřena k svatému Hubertovi, protože 9.11. si s celou církví připomínáme posvěcení lateránské baziliky. Na patrona myslivců vzpomeneme při přímluvách, které přečtou členové a členky jeho starodávného cechu po následujícím zpěvu sboru a společném vyznání víry.).

Amen.

Dvě nahrávky hudebního doprovodu https://www.youtube.com/watch?v=diSp22rN1Io    a    http://youtu.be/ia6TnEdTX5w          

Nahrávky i foto hlavních okamžiků pořídili Alena a Václav z Václavovic