Na sv. Štěpána 2012
26.12.2012 - promluvy
Naše civilizace se dnes věnuje bavení, jsou známí baviči, proslulé dvojice, které to umí, Voskovec a Werich, Suchý a Šlitr, Šimek a Bubílková a další všech možných druhů a rozdílné úrovně. Vždycky však velmi sledovaní. I já je někdy poslouchám v rozhlase během cesty. Nedávno jsem tam slyšel, jak jeden z nich říká: Když se dneska všude říká, jak moc je u nás podvodníků a lumpů, vždycky ráno mám takový strach, že se bojím ------------- podívat se do zrcadla.
Myslím, že to řekl pěkně: Když člověk něco pořád slyší, zanechá to v něm stopy, jakoby chuť také to zkusit, napodobovat.
Bratři a sestry, víte, že dříve se často četlo v kostele i v náboženství o mučednících, o tom, jak je trápili a jak oni byli stateční. A lidé to měli všude na očích - i zde kolem nás jsou sochy a obrazy mučedníků. Naproti je sv. Kateřina a sv. Apolonie, zde na boku sv. Šebestián, vzadu další ... a na stropě fresky ...
A lidé se tím potom i sami zabývali, a uvažovali, že jednou - jak to řekl Pán Ježíš - i přes mučení, by rádi vytrvali věrně až do konce.
Pak se začalo namítat, že církev pořád jen mluví o trápení, že se vyžívá v popisu bolesti, že v tom může být i jakási zvrácenost. Proto se o mučednících už tolik nemluví, ačkoli Pán Ježíš jasně říká, že nás to čeká, že budeme nenáviděni a příklad svatého Štěpána nám to dokazuje podobně jako miliony dalších mučedníků. Nejen z minulosti.
I dnes třeba v Nigérii naši bratři černé pleti jdou v neděli do kostela a nevědí předem, jestli si zrovna ten jejich nevybere sekta Boko Haram za svůj cíl a nezačne do něj střílet a házet dovnitř granáty a lahve s hořlavinami.
Říká se, že všichni muslimové nejsou takoví, jako ti sektáři z Nigerie nebo teroristé z Arábie a okolí. Víme, že muslimové v Evropě musí žít se svými sousedy snášenlivě. Snad nás takové mučednictví jako ty naše bratry nečeká.
Ale řeknu vám o dvou kamarádkách. Obě jsou Francouzky. Spolu byly na střední škole, spolu maturovaly, pak se přihlásily na medicínu. Obě dobře studovaly, blížily se k závěru. Víme, že pak studenti musí sledovat i skutečné léčení. Jejich profesor to rozděloval. Když byl na pořadu potrat, řekl jedné: Ty tam půjdeš, protože byla katolička. Tvoje kamarádka je muslimka, ta by tam stejně nešla. Až bude mít svou praksi, stejně to dělat nebude ....
Toto kázání zůstává otevřené .......
(Naštěstí si můžeme najít 4. přání ze včerejška, ale i ta předchozí)