Na 5. neděli velikonoční

Úvod: 

O vánocích je v kostele větší teplo než o velikonocích. To jsou naše pocity dnes, kdy sem už vcházíme z poměrně teplého ráno v dnešní první den letního času. Nejde však jen o pocity na kůži. Jde o to, co cítíme v srdci.

1.

Jak jsme slyšeli ve čtení ze Starého zákona z proroka Jeremiáše, byl nám do něho vložen záklon Boží, byl do našeho srdce přímo vepsán. A je to tak, každý, jak už jsem se víckrát zmínil, cítí hlas Boží ve svém srdci. Když udělá něco dobrého,cítí se dobře kdybys e ostatní divili, proč z to dělá, když mu to nic nevynese, i kdyby si dokonce dělali kolečka na čele.  Když nějaký lump uspěje, možná se směje, že někoho ošidil, že oklamal spravedlnost, ale uvnitř cítí, že na to neměl právo. A kolikrát se takové výčitky ozvou až pop čase a nejde je smést ze stolu. To je ten zákon Boží, kterém mluví Jeremiáš a který je nám podán zkráceně v Desateru.

2.

Otevřme však Nový Zákon, kde v 1.listě sv. Pavla Timoteovi čteme, že církev je "sloup a opora pravdy". Ano, každý cítí, co je dobré a zlé, Desatero Božích přikázání pamatuje na všechno a platí pro všechny, přesto jsou situace, kdy je potřeba trochu jistoty, kdy je potřeba se o něco opřít. Proto napsal svatý Pavel Timoteovi, že církev  je "sloup a opora pravdy". Platí to, i když dneska v médiích ale i v učebnicích se o církev každý otře. To církev hromadila majetky- a neřekne se, aby mohla postavit takové krásné chrámy, jako je tento, skutečná chlouba všech občanů, i když třeba tady nebydlí a do farnosti nepatří.

3.

Tu pravdu vyjadřuje papež s biskupy, oni nám pomohou najít pevný bod, oni dají jasné směrnice, o které se můžeme opřít. A když to papež řekne slavnostně a týká se to víry a mravů, je to neomylné.Samozřejmě to neplatí,. Když vypráví, jaké měl mládí anebo když řekne, že se těší na zítřejší jasné počasí a ono potom prší.

Zvláště dnes vidíme, že vědci se pouští do takových pokusů, které hraničí s úctou k životu.Církev je proti, jedni mohou zase nadávat, že brzdí pokrok, my se však o  ni můžeme opřít a být klidní, že se to nerozjede směrem k propasti.

Závěr:

Toto je ta mateřská starostlivost církve, proto jí říkáme matka církev. A od nás se čeká synovská ( i dceřiná)oddanost. Katechismus přímo říká: Církev nám ve své mateřské péči poskytuje Boží milosrdenství, které vítězí nad všemi našimi hříchy a působí především ve svátosti smíření. Jako starostlivá matka nám denně prostřednictvím liturgie rozdává hojnou stravu Slova a eucharistie (našeho) Pána. A my jsme rádi, že dnes tu možnost máme a rádi jí právě teď využíváme.  

Amen.