Na 1. postní „B"

Všude dobře, doma nejlépe, přesto je dobré se někam podívat, aby to pak u nás doma mohlo být ještě lepší.

Dozvěděl jsem se tak, že v sousedním Bavorsku katolíci jednu postní neděli po hrubé mši svaté jdou společně do místní hospody. Tam si poručí obyčejnou česnekovou polévku. Když dojedí, zavolají vrchního a zaplatí mu tolik, jako kdyby měli celý nedělní oběd, s masem, zákuskem a kávou. Vrchní pak z těch peněz odečte, co stála ta česnečka, a zbytek se pošle na misie.

Už jsem se neptal, jak to potom vypadá v těch bavorských domácnostech, jak tam možná někteří berou útokem ledničku, ale to jej skutečně věc vedlejší a věc jejich soukromí.  Hlavní je, že se postíme, abychom mohli být štědří ke druhým a milosrdní.

Neměl jsem odvahu tento zvyk někde navrhnout. Nemám ji ani teď. Proto jsem přivítal nápad brněnské a olomoucké charity. Připomínají slova učitele církve svatého Petra Chryzologa: Kdo se modlí, ať se postí, kdo postí, ať je milosrdný. Proto vám všem navrhuji, abyste si ty pokladničky vzali spolu s vysvětlujícími dopisy, přečetli si to, zkusili si je složit a chvilku o tom přemýšleli.

Každý má dvě možnosti: nad nápadem jiného symbolicky zlomit hůl a mávnout rukou, případně utrousit trochu jedovatě: Koho to jen mohlo napadnout? - anebo si nad tím lámat hlavu, jestli by se to nehodilo i pro nás.

Myslím, že hned přijdeme mna to, že se v postě máme více modlit, že se máme právě v této době postit, a že milosrdenství máme a můžeme a  máme prokazovat pořád. Už proto, že všichni a každý z nás Boží milosrdenství nejvíce potřebujeme.