Na 1. neděli postní při mši sv. za naši vlast

Tato mše svatá je obětována za naši vlast a za jejího krále
Svatopluka, i když všichni víme, že v mnohých listinách a knihách je označován jako kníže velkomoravský. Bydliští můžeme mít více, ale domov máme jediný. Tak i naše vlast je jediná, i když si ji každý pojmenuje po svém. Někdo nepřesně, když popisuje,  jak se po dlouhé době vrátil do Čech a hned v Mikulově  se dotkl rukou rodné země. Jiní to cítí jinak, a já obětuji mši svatou za naši vlast přesně v tom smyslu, jak to cítíme každý ve svém srdci. A kde jinde udělat tuto mši svatou, než zde v poutním kostele, který je plným právem nazýván Perla Moravy. Nezapomínáme na slavného moravského buditele, profesora Sušila a víme, že církev a vlast k sobě patří. Jako měly právo na jeho srdce, mají právo i na naši pozornost a my máme povinnost všechno pěkně sladit. Proto je u Božího oltáře bohoslužba, proto je čtení po
jeho jedné straně a zpěv po druhé. A v lodi je místo pro lid Boží a v boční lodi i pro všechny pěkné symboly.

Přesně před 1120 roky zemřel po 24 letech panování na Velké  Moravě Svatopluk I. Žil ve složité době. Připomínám jen to napětí mezi Byzancí a Franky, mezi kněžími z východu a západu, mezi latinou s staroslovanštinou. Svatopluk dával přednost latinské liturgii. A zrovna dnes zde máme Svatomichalskou gregoriánskou scholu, jejíž vedoucí dostal na Velehradě ocenění za svou práci ocenění od našich biskupů. Zpěvy budou latinské, modlitby české i latinské, čtení a přímluvy české. Někoho to překvapí, někomu se to nemusí zamlouvat, ale další moravský rodák kardinál Tomáš Špidlík jasně řekl, že církev má dýchat oběma plícemi.

Po těchto dvou odstavcích lidských, věnujme se Božímu slovu.
O pokušení na poušti to známe, o pokušení v ráji snad také. Jen se znovu podivujme Boží lásce. Když stvořil člověka, chtěl, aby on ze života něco měl. Bůh chtěl, aby člověk žil svobodně, ne jen organizovaně jako ti mravenci a včeličky, u kterých není nezaměstnanost ani zločinnost. Proto mu dal tu svobodu s tím rizikem, že ji zneužije, že se postaví proti němu. I s těmi následky, které jako bychom nechtěli vidět: náklonnost ke hříchu, podlehnutí hříchu a jeho následky: bolest, nemoc a smrt. A nemocí nemyslím jen ty historické cholery a mory, s kterými si věda už poradila, ale i ty současné, třeba alergie ale i ty společné jako je  nezaměstnanost, kriminalita a také vypjatou nenávist všeho druhu. Kéž by byl svět zdravý, říkáme si, kéž by to fungovalo
přesně a bezvadně, podle našeho plánu. Podle mého plánu, myslíme si.

A ono to funguje podle Božího plánu. Stvoření člověka, pád
člověka, snaha povstat, dostat se zpět. Každý hledá nějakou cestičku, jak se pozvednout, jak se dostat výš. Ale jak píše apoštol Pavel Římanům, jde jen o jedno. O jednoho. Skrze jednoho člověka, skrze Adama, přišel na svět hřích a smrt, skrze jednoho se to všechno dá do pořádku. Skrze Ježíše Krista. Najít opravdový život, být ospravedlněni, jak píše svatý Pavel a dokonce kralovat, to můžeme jen s ním. Jen skrze něho.

Pro nás   je Pán Ježíš opravdu tím jediným, kdo nám může pomoci. Víme přece, že všichni diktátoři musí kapitulovat před smrtí. On ji porazil, on nad ní vyhrál, on žije a kraluje na věky. Svatopluk I. panoval, pak panovali další muži ( a jedna žena), Pak nám vládli a vládnou. I král železný a zlatý jen panoval, i otec vlasti. Jediný Pán Ježíš žije a kraluje, a to i přesto, že někteří kněží si po svém upravují modlitby církve a říkají na jejich konci ... který s tebou v žije a vládne na věky věků.

Jediný žije a kraluje, protože jediný zvítězil nad smrtí. A to stojí za oslavu. Ta je právě teď, v den vzkříšení, vaskresénje, při mši svaté, která připomíná jakou cenu za to vítězství Pán ježíš zaplatil. A my si to připomínáme zvláště v této době postní. Vítěz dává naději, vítěz nad smrtí naději neomezenou. Nám všem. Jediný všem synům a dcerám Adama a Evy. Amen.