Milost posvěcující a pomáhající

Úvod:

Pán Ježíš to o tom vinném kmeni pěkně řekl, když přes něj jde do ratolestí míza, ony pěkně rostou.  Bez mízy uschnou. Vzpomínám si, jak jsem byl překvapen, když nás ve škole učili, že člověk má dvě tělní tekutiny. I malé dítě ví, že v nás je krev, když se řízneme, vždycky vytéká. Je v nás také míza, ta není vidět a přesto je velmi důležitá. I malé dítě ví, že v nás je život a všichni si uvědomujeme, že kdyby na nás padla halda kamení, že život zmizí.

1.

Kromě toho života viditelného je v nás i život neviditelný a Pán Ježíš jej přirovnává právě k té míze. Ten život není  vidět, ale je velmi důležitý. Říkáme mu milost Boží. A zůstane v nás, i kdyby na nás spadly třeba i věžák. Protože tu milost jsme dostali při křtu, když jsme se narodili z vody a z ducha svatého, a tím můžeme vstoupit do nebe a žít stále.

2.

Slovo milost je od slova milovat a znamená, že Bůh nás miluje, že nás má rád a že chce abychom se jednou k němu dostali. K němu, o němž říkáme, že je třikrát svatý, ta milost, ta míza nás k němu přibližuje, proto jí říkáme milost posvěcující.

3.

Můžeme o ni přijít, ztrácíme ji hříchem. Ale protože je to milost, protože Bůh nás opravdu miluje, pomáhá nám dostat se zpátky k to mu posvátnému. A ty pomůcky, řekl bych dokonce jakési potlačení, to je také milost, a říkáme jí milost pomáhající. Pozná ji ten, kdo udělá hřích, ale pak ho napadne: To nebylo hezké, měl bych jít ke svaté zpovědi. To, že se odhodlá, je ta milost pomáhající, tak každého z nás má Bůh rád, že nám pomůže. A pak jsem zase blízko u něj, ve stavu milosti posvěcující.

Závěr:

V jedné zemi, kde křesťany moc rádi nemají, řekli, že nebudou dělat soutěže o královnu krásy jako u nás na západě, kde to někdy dělají i v mateřské školce. Nebudou měřit a vážit a hodnotit, která má lepší zuby a štíhlejší tělo, ale vyhlásí soutěž o nejkrásnější duši. A přihlásilo se mnoho děvčat. Nemusí být nejkrásnější na pohled, ale jde o tu vnitřní krásu. Zde si však musíme říci na rovinu: K té kráse duše potřebujeme tu Boží milost. Tak snadno se hříchem ušpiníme, ale sami si nepomůžeme. Bez Pána Ježíše opravdu nemůžeme dělat nic. Když si však uvědomíme, jak  nás Bůh  má rád, jak nám dává svou milost právě skrze Pána Ježíše, pak si oddechneme a uklidníme. A pozná se to i na našem pohledu, na našich slovech, při našem jednání. Pozná se, že v našem těle je naše krásná duše. A to vám všem přeji.

Amen.