Katechetická promluva na téma: Věřím
21.06.2009 - promluvy
Učící se církev na 12. neděli cyklu B
a) poslušnost víry
b) vím, komu jsem uvěřil
c) charakteristické rysy víry
Úvod:
Už se vám všem jistě stalo, že se na vás obrátilo malé dítě s touto otázkou: Mamí (tatí, babi, dědo, strejdo, teto), s kým to mluvíš, vždyť tady nikdo není. A vy jste řekli: Není ho vidět, ale je tady. Víš, já se modlím, mluvím s Bohem. Jemu můžeš říct všechno, on tě vždycky slyší. Jemu se můžeš svěřit se vším, vždycky a všude.
To je bratři a sestry základní náboženská výchova, ta předškolní, ta nenahraditelná.
1.
Může se však stát, že malý mudrlant pokračuje. A ty toho Boha slyšíš? A jak, vždyť je tady ticho. A člověk sám se pak ptá: Slyšíme ho? To je opravdu odborná otázka, odpověď na ni hledáme v odborných knihách. V katechismu se dočteme v čl.142. že: Svým Zjevením "hovoří neviditelný Bůh ve své nezměrné lásce k lidem jako k přátelům a sděluje se jim, aby je pozval a připustil do společenství se sebou".
Můžeme ho slyšet, i když si třeba zacpeme uši, i kdybychom měli poškozený sluch. Nestačí však slyšet, je potřeba i poslechnout. A právě víra je odpovědí, která se projevuje poslušností vůči Bohu. Poslouchat ve víře, to znamená svobodně se podřídit slyšenému Slovu, protože jeho pravdivost zaručuje Bůh, který je Pravda sama. Vzorem této poslušnosti, jak nám ji předkládá Písmo svaté, je Abrahám a Panna Maria. Abrahám věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoliv nevěděl, kam jde" (Žid 11,8). Věřil a proto žil v zaslíbené zemi jako cizinec a poutník. A Maria - ta "Blahoslavená, která uvěřila, že u Boha není nic nemožného" (Lk 1,37), ta, která dala svůj souhlas a řekla: "Jsem služebnice Páně, staň se mi podle slova tvého."
2.
Dále nám katechismus v čl. 150 připomíná, že víra je především osobní náklonnost člověka k Bohu; a zároveň a neodlučně je svobodným souhlasem s celou pravdou, kterou Bůh zjevil.
Kolik lidí dneska uznává nadpřirozené věci,kolik lidí sní o tom, jak se nabijí zvláštní energií. Ale to je všechno neosobní, hmotné, věcné. Jde o osobní vztah. Bůh není jen nějaká mocnost, to není jen síla, která hýbe světem, to je náš otec. To je výsada křesťanství, protože pro nás je víra v Boha je neoddělitelně spojena s vírou v Toho, kterého On poslal, "v Jeho milovaného Syna". On to je, kdo nám zjevil, skutečně, prozradil, že Bůh je náš otec. A my , jak říká svatý Pavel, víme, komu jsme uvěřili. A my vše necháváme na Pánu Jžíši, žádné jiné způsoby, žádné jiné cesty nehledáme, protože nejsou, on.jen Ježíš je ta cesta pravda a živit. On jediný. I když je Ukřižovaný a Vzkříšený, a ten kříž odpuzuje a to vzkříšení překvapuje. A k tomu ještě patří citát z listu Korinťanům 1-2-3. tedy přesněji 12. kapitola a 3. verš Vždyť "nikdo nemůže říci: Ježíš je Pán, leč v Duchu svatém". Věříme ve 3 osoby a věříme v osobního Boha a osobním způsobem. Vztahy jsou více než věci.
3.
Za třetí si máme dnes připomenout vlastnosti víry: Víra je milost. Víra je Boží dar. Proto nemůžeme nikomu vyčítat, že víru ještě nemá, proto se nemůžeme na nikoho zlobit, že ji ztratil. Víra však neodporuje ani lidské svobodě, ani rozumu. Proto s ní můžeme také něco udělat.Jak říká katechismus, je to lidský úkon. A proto je potřeba to vzít podle starého a pořád platného pravidla: Modli se a pracuj. Modli se za víru, pros za ni pro sebe i pro své blízké. Děkuj za víru, děkuj, že sis ji udržel že si ji udrželi i tvoji blízcí.Ale také pracuj, také se namáhej, také si dej čas, a trpělivost, také si najdi chvilku na její prožití, na přečtení, na prohloubení. Chce to si ten čas našetřit a to může být dřina, skutečná námaha,
Závěr:
Věříme však, že k tomuto namáhání dá Bůh své požehnání.