Fatimská pouť 13.10.2010 v Letovicích a slavkovská pouť 17.10.2010 ve Křtinách

V každém kostele jsou sochy mučedníků, často bývá svatý Šebestián, který je přivázán ke kůlu a probodán šípy. Vyskytly se názory, že barokní křesťané se rádi dívali na utrpení jiných.Nevyčítejme to křesťanům, nepovyšujme se nad barokní dobu. Vždyť i vzdělaní Římané se zalíbením dívali, jak se zabíjejí gladiátoři a moderní lidé přímo hltají  Černou kroniku a filmy, kterým česky říkáme krváky, anglicky thrillery.

Sochy v kostele nám mají připomínat statečnost křesťanských mučedníků. Vydrželi až do konce, nezradili, Dokázali to s pomocí Boží a jistě, že se mnozí z nich dovolávali přímluvy Panny Marie, zvláště, když už ve čtvrtém století byla prohlášena za Matku Boží.  A byli i mladí mučedníci - svatý Vít - statečně se chovala i malá děvčata - svatá Anežka Římská.

Někdo si řekne to je velmi dávná minulost, to už v této době  nestává. Letos uplynulo jen 55 let od smrti Zdenky Schelingové, je to první Slovenka v církevním kalendáři která skutečně  pochází ze Slovenska. Mají tam samozřejmě svaté Cyrila a Metoděje, mají tam košické mučedníky a další, ale sestra Zdenka je narozena v roce 1916 přímo na Slovensku. Byla sestřičkou řeholní a zároveň i zdravotní v bratislavské nemocnici, kam vozili nemocné vězně. Byli tak týráni, že je museli odvézt do nemocnice. Jednomu z nich, knězi, pomohla k útěku. Vše se prozradilo a byla zatčena. Spoluvězenkyně vzpomínají, že se jim  svěřila, jak ji hodili do necek s ledovou vodou, dozorce na ni šlápl, aby byla celá ponořená, pouze hlavu jí držel nad vodou. Omdlela a pobudila se na betonové podlaze. Strhli z jí šaty, pověsili ji za ruce  a mučili dál. Nic však  neprozradila. byla odsouzena, po pár letech dostala rakovinu, tak ji propustili, aby zemřela v civilu.

Řekneme si opět: To se však netýká nás, jsme rádi, že  v Evropě už není žádná totalita, v žádné barvě, že nikdo  už nemá příležitost druhé pronásledovat. Asi ano, asi nikdo nebude házen do vody, asi nikoho nebudou věšet za ruce jako blahoslavenou sestru Zdenku anebo přivazovat ke sloupu, jako svatého Šebestiána.

Co však čeká naše  mladé ve škole, jsou hry, o kterých se nám nezdálo. Skutečně platí, že škola hrou. Když lidé vidí, jak hezké učebnice náboženství dneska děti mají, chce se jim plakat, když si vzpomenou, že za našich mladých let měl pan farář jen jakýsi starý papír, z kterého nám to diktoval. Dneska mají barevné učebnice, pracovní listy, kde si všechno vyplňují velmi napínavým a zajímavým způsobem. Jsou však i jiné napínavé a zajímavé způsoby výuky.

Třeba se třída rozdělí na dvě skupiny. Sem ať jdou ti, kteří ještě nikoho  nepolíbili a na druhou stranu ti, kteří už někoho políbili. A to se může týkat i úplně malých dětí. Větších dětí se pak ptají na důležitější věci, dokonce i na velké hříchy. Kdo si myslí, že si před manželstvím mají lidé užít, že věrnost je překonaná, že zachování čistoty je zbytečné. Dost dětí si to myslí, protože to slyší a vidí v televizi, protože jim rodiče nic neřekli. A věřící kluk nebo děvče, kteří si upřímně myslí, že to tak není, že je to hřích, a proto oni tak žít nechtějí, jsou najednou sami. Jako na pranýři, jakoby obnaženi přede všemi, jakoby vytaženi, aby se jim všichni divili a smáli, i když pedagog pochopitelně nesnese otevřené posmívání. Tichým posměškům a významným pohledům však nezabrání a ten mladý věřící to všechno nepříjemně pocítí.

Přesto jsou chlapci a děvčata, kteří to dokážou, kteří zůstanou sami na té jedné straně. na té správné straně. A stalo se, že pak za nimi přišly kamarádky a potichu jim řekly: Já tě obdivuji, já si to také myslím, já jsem však  neměla odvahu jít za tebou. Ale máš pravdu.

To jsou mučedníci nové doby, na to bychom měli být připraveni, připravovat na to naše mladé a modlit se především k Panně Marii, aby vytrvali. Tak jako ona pod křížem, tak jako mučedníci.

Vytrvalost v dobrém potřebují všichni, dokonce  i starší. Nikdy není vyhráno. Otec Václav Trmač o tom psal v Katolickém týdeníku: Dost starších lidí dnes žije spolu jako přítel a přítelkyně beze sňatku. Ovdověli a oba dostávají nějaký ten vdovský příplatek k důchodu. Kdyby se vzali, o příplatek by přišli. Oni však chtějí žít čestně a s církví a chtějí ke svátostem. Proto se vezmou v kostele, hlásí se to na úřad, dostanou oddací list, tím se změní jejich stav, nahlásí to na důchodový úřad   a  tím o něco klesne i jejich důchod.

Svátosti jsou zadarmo, ale zde  to stojí třeba 5 tisíc měsíčně. A nelitují toho. Čisté svědomí je nade všechny poklady. Chtějí vytrvat v dobrém.

Panna Maria vytrvala pod křížem svého Syna. Ji prosíme o pomoc, o vytrvalost, pro sebe i pro druhé, pro mladé i pro staré.

A jejího Syna také: Za hlasem Tvým jsem šel, dej sílu duši  mé.