Eucharistie - chléb života

 Katechetická promluva  B I

Eucharistie - chléb života Jan 6,1-15 KKC 1337-1344

a) ustanovení Eucharistie b) To čiňte na mou památku

 

Úvod:

Tento skvostný dům Boží - jak všichni víte - je dílem geniálního Santiniho. Zemřel v roce 1723 a první kámen tohoto chrámu Páně byl položen v roce 1728 - pět let po jeho smrti. Do té doby se stavěla rezidence a kaple svaté Anny. Co z toho plyne? Jan Blažej Santini měl všechno dobře připraveno, promyšleno, takže i po jeho smrti se mohlo stavět a s pomocí Boží dokončit tuto perlu Moravy, jak říkali předkové a jak často připomíná otec Tomáš.

 1.

Pán Ježíš připravoval všechno pro vrchol svého života, dobře a přesně všechno připravil. Jak jsem dnes slyšeli v evangeliu, zázračně rozmnožil chleby, aby ukázal, že má moc nad chlebem, že s ním může učinit nečekané věci, takže pět chlebů stačí pro pět tisíc mužů, jejich ženy a děti a ještě zbude 12 košů kousků. To je zázrak. My se pořád ptáme, jak je to možné, jak to dokázal. Měli bychom se spíše ptát: proč to dělal? To je ještě důležitější otázka. A to jsme si právě řekli: Připravoval tím budoucnost. Je zajímavé,že při prvním zázraku na svatbě  v Káně Galilejské ukázal, že má moc nad vínem.

2.

Vše vrcholilo poslední večeří. Víme, že to byla památka na noc, kdy vyvolený národ vyšel na svobodu, díky krvi beránka. Proto se jedl beránek a proto se ty svátky nazývaly velikonoční. Pán Ježíš udělal všechno, jak mělo být. A pak vzal chléb a řekl: To je mé tělo. Vzal kalich s vínem a řekl: To je má krev. Nečekaná věc, ale připravená. Apoštolové se mohli divit, ale mohli si vzpomenout na dnešní zázrak a uznat, že Pán Ježíš to může udělat. Tak byla ustanovena nejsvětější svátost, svatá hostina. To nejdůležitější, co nám zanechal. Říká se o nás, že církev je instituce, že jsme organizace, někdo si asi myslí, že čím víc cizích slov použije, tím bude vypadat, že je chytřejší. Také se říká, že jsme spolek. Když se takový spolek sejde, dají si po své schůzi kafe. Když se trochu lépe znají a mají se více rádi, jdou pak společně na pivo anebo dokonce na oběd. Když se však v rodině dělá svatba, všichni se sejdou, mají nejenom oběd, ale i cukroví, zákusky, večeři, prostě hostinu. Když Pán Ježíš ustanovil posvátnou hostinu s chlebem a vínem, ukázal nám tím, že jsme rodina. Rodina Božích dětí - kterou pak vykoupil na kříži a které prošlapal místo svým vzkříšením. A tuto rodinu čeká doma v nebi její Otec, Bůh, Otec náš i Otec Pána Ježíše. A když jme slabí, můžeme se posílit právě při svaté hostině.

3.

Pán Ježíš dal ten známý příkaz: To čiňte na mou památku, A apoštolové a všichni ho poslechli, jak o tom čteme ve Skutcích apoštolů. Setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a  na  modlitbách. Máme takovou zvláštní apoštolskou abecedu. Podle té abecedy bychom se měli řídit.,

A-apoštolské učení. My je známe z Písma, které můžeme číst a nebo slyšet, z kázání v kostele a z katechismu ve škole nebo na faře. Bohu věříme, v Boha věříme, v jeho moc, na něm to necháváme. Nevěříme však, že nám pomůžou kameny, že jsme pod mocí horoskopů a dalších věcí, které nepatří do apoštolského učení. Nevěříme v převtělování, i kdyby nás k tomu lákal kdokoliv.

B - bratrské společenství. Santini postavil ten krásný kostel ve Křtinách. Tak se to říká, a přitom to není pravda, Není pravda ani to, že ho postavil ten brněnský stavitel Ritz, jak se to všude uvádí. Sami by to nedokázali. Museli být ještě mistři, řemeslníci, ale také ti, kdo sháněli peníze, i tenkrát bylo potřeba hodně dobrodinců, sponzorů, jak říkají dnes ti, kdo nemají rádi češtinu - svou mateřskou řeč. Celé společenství to postavilo v bratrské spolupráci, kde každý přispěl svým dílem. To platí dodnes, kostel není věc faráře nebo hospodyňky z fary, i my máme m vytvářet společenství kolem svého kostela, jeho úklid a výzdoba, to je naše společná věc.

E -eucharistie, cizí slovo místo toho lámání chleba, jak říkali apoštolové, když chodili na mši svatou. Jsme zváni na hostinu, protože jsme rodina Božích dětí. Jsme na jedné hostině, abychom si připomněli, že jsme rodina a upevnili své rodinné svazky.

M - je poslední písmeno v naší apoštolské abecedě. Modlitba. Doma i v kostele, venku třeba i v lese, nahlas i potichu, dlouhá i krátká. To je velice důležité.

Závěr:

Celý život se dá nazvat pouť, ano je to naše životní pouť, je při ní hodně radostí ale i starostí. A je při ní nabízen pokrm poutníků - Tělo Kristovo, abychom doputovali. Kéž se tak stane, kéž se doma u Otce jednou všichni, my poutníci k věčnosti sejdeme. 

Amen.