Dvě promluvy o sv. Václavovi - na svatováclavské pouti 2004
28.09.2014 - promluvy
Český kníže přijíždí na koni. Na mnoha místech se v těchto dnech zavádí tento pěkný zvyk. Co bychom mu řekli, kdyby se zastavil právě u nás, a nebyl to jen herec, ale skutečný svatý Václav. Ten, o kterém se přece v kostelích zpívá: Český kníže, slyš! A on nás slyší. Není jednoduché mluvit s vladařem. Asi bychom se nezmohli na vlastní slova, jen bychom možná citovali své předky. Ti zpívali zvláště v dobách těžkých: Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím. Potěš smutné, zažeň vše zlé. Ano, to bychom řekli: Vždyť dneska je všude tolik smutných lidí. A kolik se jich stará, aby jich bylo ještě víc. Každé televizní zprávy si to berou jako svůj hlavní úkol. Ukazovat zlo. A stejným hlasem bez citu oznamovat, kolik milimetrů napršelo a kolik obětí atentátu zemřelo. Není divu, že mnoho lidí se tomu poddává. Musíme tak dopadnout i my. Co kdybychom zkusili místo nadávání a stěžování vzpomenout na chorál! Ano, svatý Václave, potěš smutné a zažeň vše zlé.
Pojďme spolu o kousek dál, či spíše výš. Přijíždí svatý Václav na koni.
Co by však skutečný svatý Václav řekl nám:
1.
Asi by použil slovo Boží. A zřejmě tu část, která se čte vždycky na jeho svátek. I on je vládce, který ctí moudrost, a proto by asi nevyčítal, ale hodnotil. Poděkoval by těm, kdo svatě střeží svaté příkazy, jak jsem to slyšeli v dnešním čtení z knihy Moudrosti (6,9-21). Co je svaté, co je posvátné? Za prvé život. To ví i malé dítě, to znají i dnešní školáci, odchovaní počítači. Kluk si chtěl vyzkoušet vzduchovku. Bylo to v zimě. Namířil ven z okna, kde právě usedla hladová sýkorka. To se přece nesmí, řekl si nahlas a tím sám sobě rozkázal a sklonil hlaveň. Ano život je posvátný. Nech žít, to je svatý příkaz. A svatý Václav by jistě povzbudil všechny, kteří jsou pro život. On hlavní patron národa českého v Čechách i na Moravě, dobře ví, jaký je náš národní zájem, jediný národní zájem: Abychom jako národ nevymřeli! Mučedník, který prolil svou krev, ocení každé mučednictví. I to nekrvavé, které si s prvním ale i každým dalším děckem prožívá máma i táta. Kolik řečí musí přeslechnout, kolik pohledů přejít bez mrknutí oka. Kolik návrhů odmítnout. Krev přitom neteče, modřiny nezůstávají, ale bolí to někdy moc, zvláště, když to přijde ze strany, z které to člověk nečekal. Proto by svatý Václav určitě poděkoval všem, kteří obětavě přijímají každý nový život.
2.
Za druhé má slovo svatý také hodně společného se svátečním. Ano, příkaz, že sedmého dne se má odpočívat, protože patří Bohu, je příkaz svatý. A svatý Václav by poděkoval každému, kdo svaté střeží svatý příkaz o posvátném dni. Chalupářům, kteří to vydrží a nepouštějí cirkulárku v neděli ráno na celou náves, chatařům, kteří při sobotní oslavě ztlumí zesilovače hned,jak si všimnou, že sousedé se už chystají spát. Hospodyňkám i rodičům, kteří to vydrží a v neděli nejdou nakupovat, i když si na něco vzpomněli až v sobotu večer a v supermarketu to určitě mají. Poděkoval by těm, kteří mají skutečný soucit s prodavačkami, z nichž novodobí kapitalisté bez přívlastků udělali otrokyně moderní doby. Vždyť je za minimální mzdu připoutali k pokladně v den, který jim jako mámám nejméně vyhovuje. Co je platné, že mají volno v úterý dopoledne, kdy jsou děti ve škole a manžel v práci. Rodina potřebuje mámu doma právě v neděli. A duše potřebuje čas v neděli ještě víc. Svatý Václav měl soucit s otroky a proto dělal vše pro jejich vysvobození. Poděkoval by každému, kdo se nechce nepodílet na tomto moderním zotročování a svatě střeží posvátný příkaz nedělního klidu.
3.
A za třetí: Jaký je nejposvátnější příkaz evangelia? Láska. Milujte se navzájem. Myslím, že mladý kníže by nenaříkal nad zkažeností dnešní mládeže a nerozčiloval se, jaké nemravné pořady v té televizi dávají, jak to někdy dělají i babičky a dědečkové. Svatý Václav by se naopak potěšil z každého člověka, ať starého či mladého, který nebo která pořád považuje lásku za svatou věc, a střeží si ji, aby zůstala něčím krásným. Tak krásným, že o tom není možné říkat hrubé vtipy nebo natáčet a pak sledovat sprosté filmy. Na to dneska u nás nadává každý běžný občan. A pak začne kritizovat Ameriku, že tam odtud k nám takové filmy chodí. Lidé to ještě neví, ale v poslední době přicházejí z druhé strany oceánu trochu jiné novinky. V Americe se začíná šířit hnutí s názvem: Pravá láska čeká. Mladí lidé, chlapci i děvčata, mezi nimi i známí sportovci a slavné zpěvačky, se zavazují, že počkají až do svatby. Slavnostně to prohlásí před lidmi a pak to slíbí před Bohem. S jeho pomocí se to pak snaží splnit. A může to slíbit každý, i ten, kdo už třeba někdy zhřešil. Stejně jako v evangeliu, kde Pán Ježíš vyhledával právě hříšníky i hříšnice. Svatý Václav by nám určitě řekl, že si přeje aby i v jeho zemi a v naší době se to zkusilo. Každého by k tomu povzbudil, protože nikdy není pozdě a vždy a všude se dá začít.
Ať český kníže slyší ten nesmělý hlásek v našem srdci: Co kdybych to zkusil i já. Být pro život. Rvát se za život. Vydržet sváteční klid. A s tak posvátnou věcí jako je láska posvátně zacházet. Opravdu svatě střežit to, jak si svatý Bůh náš život představuje, najít cestu, kterou nám spíš ukazuje než přikazuje. Po ní pak jít, abychom byli šťastni, už zde na zemi a jednou se svatým Václavem v nebi.