1. neděle adventní „B"

Milí farníci a milí poutníci zblízka i z dáli (mezi nimi moji příbuzní)

Všichni jsme myslící bytosti, všichni si lámeme hlavu důležitými otázkami. Zkoumáme JAK na to, jak to zvládnout, jak to stihnout. Pak si dáváme otázku KOLIK a tím nemyslím, jen kolik to bude stát ba nebo kolik nám to  vynese, ale třeba také: kolik času věnovat tomu a kolik tomu druhému, také je důležitá otázka, kolik dětí.

1.

Nejdůležitější otázka je však PROČ? Proč to všechno plahočení, proč ta námaha, proč třeba i to zklamání. Odpověď dává svatý Pavel: Protože máme trpělivě očekávat příchod Pána Ježíše. A to je smysl pozemského života. Nejsme tady náhodou, nebyli jsme vyláni bez cíle.

2.

Jenomže čekání je velmi nepříjemné, když přijdeme na úřad nebo k lékaři a je tam velké fronta, hned nám spadne brada. Právě v adventě i ty nejmladší lidské bytosti, které už začínají myslet, se nemohou dočkat, až přijde Ježíšek. Já se tolik těším, že to nemohu vydržet, jistě jste to slyšeli. My se můžeme těšit, že Pán přijde a dá smysl všemu, že u něj je ta odpověď na tu nejdůležitější otázku: Proč to všechno? Až on přijde, poznáme, že měly cenu ty pozemské strasti, ale i ty slasti, protože on přijde, aby vše proměnil.

3.

Musíme tedy čekat teď a ne utíkat do nějaké vysněné budoucnosti. Teď už můžeme prožívat radost, že známe odpověď na otázku proč. Ale právě teď a každý den se můžeme radovat z tolika malých věcí, třeba z toho, jak bylo vše krásně bílé, ale dnes zase z toho, že to vše rychle roztálo, takže jsme se pohodlně a bezpečně dostali  do kostela. A dokonce právě v adventní době můžeme víc přemýšlet o tom, že také nějakou radost uděláme, třeba jen maličkou. To nevadí, že bude malá, až Pán přijde, i to nejmenší  velmi ocení.

Závěrem:

A nejen ocení, on nám pomůže, on už přichází, aby nám pomáhal. Ať to poznáváme, ať toho využijeme. Amen.