LETNÍ JÍZDA: U jaderné elektrárny se modlili, na cestě jsou od února

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/pout-cyril-metodej-modlitba-dp9-/leto.aspx?c=A150726_135700_leto_top

Přibrzdil jsem u brány jaderné elektrárny v Dukovanech, abych udělal nějakou fotku. A najednou si jich všiml. Přímo na úrovni vchodu si to mašíruje skupina lidí s vlajkami. Demonstranti, napadlo mě. Co taky jiného u elektrárny hledat. Ale kdepak. Ty, co jsem považoval za odpůrce jádra, byli ve skutečnosti poutníci, modlící se za naši zem.

 „Ale nejsme žádná sekta," zdůrazňuje paní na vozíku. Do mírného kopečka, po kterém vede cesta u elektrárny, jí pomáhal mladík. Hned jak se cesta narovná, odvolá ho a opře se sama do kol. Jsou na cestě druhý den, na pouti však od února.

„Vyrazili jsme v únoru z Levého Hradce," vysvětluje mi další účastnice. „Chodíme jeden víkend v měsíci a modlíme se za naši zem," dodává, aniž by se zastavila.

Ani ostatní nevypadají, že by chtěli zvolnit na kus řeči. Mašírují stále dál, pár si jich pomáhá nordickými hůlkami. Někteří se nenechávají vytrhnout z modliteb.

Za víkend ujdou přes dvacet kilometrů. Za sebou jich mají skoro tři sta a až doputují 22. srpna na Velehrad, budou jich mít v nohách čtyři sta. Trasa je dopředu naplánovaná. „Poutě pořádáme už víc než třicet let," vysvětluje mi paní. Ta letošní je už třicátá čtvrtá. Každý rok se jde jiná trasa. Aby byla promodlená celá země.

Vepředu pánové nesou vlajky se znakem poutě a nápisem Sancti Cyrille & Methodi Orate Pro Nobis, za nimi ostatní účastníci pěší modlitební pouti. Snad mi i odpustí můj hloupý dotaz, jestli mají pocit, že zemi jejich modlení pomáhá, jestli má zkrátka jejich činnost nějaký účinek. „To nám nepřísluší soudit. Víte, co je ale nejhorší? Lidé Boha nevidí," uzavírá paní a jde dál směrem k Moravskému Krumlovu, kde etapa, dvanáctá v pořadí, končí. Od 18. srpna je čeká závěrečných pět etap až na Velehrad.

Za spásu naší země. | foto:  Petr Topič, MAFRA