Rozhodné slovo naší matrikářky - Pár doplňujících informací matrikářky

Pár doplňujících informacích k předávání křížů při pěší pouti na Velehrad

Na pouť se vychází vždycky koncem prázdnin, a to v pondělí mezi svatým Rochem, patronem poutníků, a svátkem Panny Marie Královny, tedy každoročně mezi 16. a 22. srpnem v 8 proudech ze všech světových stran (letos se slily celkem z 18 pramenů a pramínků).

Ti, kdo už došli třikrát, mohou vstoupit do Cyrilometodějského poutního společenství velehradských poutníků. Zápis se koná na Velehradě po dojití hlavní pěší pouti. Přitom dostávají velký dřevěný cyrilometodějský kříž. Za další 4 roky - při dojítí sedmé pouti, dostane poutník velký kříž kovový, který si přibije na svůj velký kříž dřevěný. Při dokončení 12. pouti (za dalších 5 let) se na kov přidá první ozdoba z barevného kovu (většinou mědi). Za dalších 6 let při dojítí po 18-té se přidá druhá ozdoba z barevného kovu (bronzu anebo podobného kovu). A za dalších 7 let při dokonané pětadvacáté pouti dostane dvojitý cyrilometodějský kříž stříbrný.

Každý, kdo chce získat velký kříž (později kovový a další), musí splnit několik podmínek. Poutník se musí vydat na pouť a pěšky ujít minimálně dva dny. Tedy ujít celý den a v sobotu pěšky doputovat až na Velehrad. To znamená, že ti, kteří se připojí k poutníkům na kousek cesty, ale neujdou celý den, nebo přijedou až v sobotu a putují pouze posledních 8 kilometrů, nemohou být členy poutního společenství. Opravdu musí jít alespoň 2 dny. Každému také při zapisování do společenství musí jeho ručitel (ten, který už pouť třikrát absolvoval) zaručit, že poutník třikrát pěšky došel na Velehrad. Kdo ručí poutníkovi, že sedmkrát došel, musel už sám také sedmkrát dojít. Stejně jako v případě dvanácté, osmnácté či pětadvacáté pouti.

Počítá se právě a jenom tato hvězdicová pouť na konci srpna. I když Matice velehradská a jiné matice pořádají pěší poutě na Velehrad, ať už ze Sv. Hostýna, nebo ze Sv. Kopečka, tyto poutě se nemohou počítat k hlavní pěší pouti na Velehrad. Proto tedy ti, kdo již šli např. třikrát ze sv. Hostýna na Velehrad, ale pouze jednou šli na pěší hvězdicovou pouť na Velehrad, nemohou dostat velký dřevěný kříž a být zapsáni do společenství CM poutníků. Nelze proto tyto rozdílné poutě sčítat dohromady, neboť každá je jiná a hlavně by v tom za chvíli vznikl neskutečný zmatek, kdo kdy vlastně kam šel.

Pro poutníka je ctí, že může nosit na krku cyrilometodějský kříž. Přesto hlavním smyslem pouti má něco jiného, než honba za kovovým křížem či mosaznou ozdobou. Pouť má být duchovní posilou pro poutníka a radostnou události pro všechen lid, jak pro členy pouti, tak i pro ty, se kterými se setkáme.

Marie Šustrová, v.r.

matrikářka,