Promluvy při VIII. pěší pouti - středa dopoledne

 

 

C = Středa dopoledne

 

1) Slova našeho Pána

posvěť se jméno tvé.

2) Slova jeho apoštola Pavla, zvláště důležitá v jeho roce

Filp 2, 5 - 11

  Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši:  Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,  nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka  se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.  Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,  aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -  a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

 

3) Slova jeho náměstka na zemi, Jana Pavla II. blahé paměti

* „Posvěť se jméno tvé." Toto je první přání, vycházející z Kristova modlícího se srdce, aby všichni milovali Boha a jeho jménu vzdávali  chválu. Je to rovněž přání církve, jak to čteme v krásné eucharistické modlitbě z druhého století: „Děkujeme ti Otče svatý, za tvé svaté jméno, jemuž jsi dal přebývat v našich srdcích (...) ty, všemohoucí Pane, jsi vše stvořil ke slávě svého jména" (Didaché, 10,2-3). A co vy, drazí chlapci a děvčata, dokážete klást Boha na  první místo? Připravujete mu místo ve svých srdcích? Dokážete poznat jeho všemohoucnost v kráse stvořených věcí? Milujete ho „z celého srdce svého, ze vší mysli své a ze vší síly své" (srv. Dt 6,5)?

 

4) Píseň, kterou měl zvláště rád - první dvě sloky:

* Sám voláš nás k sobě, Bože, ze všech stran v každé době a Ježíš bratrem být může, vždyť nás učí dnes volat k tobě: /:: Abba, Otče ::/

** Církve živý strom vyrůstá z věčna kořeny svými, i světa pláň dříve pustá teď zní hlasy jen radostnými: Abba, Otče

 

5) Slova katechismu katolické církve

 587. Jak je složena modlitba Páně?

Obsahuje sedm proseb k Bohu Otci. První tři, více teologální, nás vedou k Němu, pro jeho slávu: je to totiž věcí lásky myslet především na toho, kdo nás miluje. Doporučují, oč máme zvláště prosit: posvěcení jeho Jména, příchod jeho Království a plnění jeho Vůle. Poslední čtyři přednášejí Otci milosrdenství naši nouzi a naše očekávání. Prosí ho, aby nás živil, aby nám odpustil, aby nás posiloval v pokušení a osvobodil od Zlého.

588. První prosba: „Posvěť se jméno tvé" je chvála?

Světit jméno Boha je především chvála, která uznává, že Bůh je Svatý. Vždyť Bůh zjevil své svaté Jméno Mojžíšovi a chtěl, aby mu byl lid zasvěcen jako svatý národ, v němž přebývá.

589. Jak je posvěceno jméno Boha v nás a ve světě?

Posvěcovat jméno Boha, který chce, abychom byli „před ním svatí a neposkvrnění v lásce" (Ef 1,4) je toužit, aby křestní zasvěcení oživovalo celý náš život. Nadto to znamená prosit naším životem a modlitbou, aby každý člověk poznával a dobrořečil jménu Boha.

 

6) Děkujeme ti, náš Otče v nebi, že se o nás staráš. Příroda kolem nás a celý náš život je tvým darem. Děkujeme za ně i za to, žes to všechno moudře promyslel do posledních podrobností jak nám ukazuje

příběh C I.

Malý rybníček ospale odpočíval v poledním vedru. Na leknínovém listu seděla žába a pozorovala dlouhonohou vodoměrku, která se bezstarostně klouzala po vodě. Za chvíli se jí dostane na dosah a žába ji bez velké námahy schlamstne. O kousek dál vrhal potápník zamilované pohledy na krásnou potápnici. Neměl odvahu jí o své lásce povědět, a tak se spokojil, že ji obdivoval na dálku Na břehu, jen malinký kousíček od vody, umírala žízní jedna malá kytička. Nemohla se dostat k vodě přestože byla tak blízko. Vyčerpané kořínky už nemohly dál. Zato malá muška se topila. Nedávala pozor a spadla do vody. Teď jí křídla ztěžkla vodou a neměla sílu se vznést. Voda ji už už pohlcovala.  Nad rybníček sahala svými větvemi trnka. Na špičce nejdelší větve, která dosahovala nad vodu, visel tmavý a nalitý plod. Právě dozrál, a tak se utrhl a spadl do rybníčka. Bylo slyšet tiché šplouchnutí, které skoro zaniklo v bzučení hmyzu. Ale v tom okamžiku, kdy trnka slavnostně a důležitě spadla do vody, se po hladině rozeběhla vlnka, jako když se rozvíjí květ. A po ní následovala druhá, třetí, čtvrtá... Vodoměrku vlnky odnesly z dosahu chtivé žáby. Potápníkem smýkly k potápnici a potápník se jí nechtěně dotkl. Oba se vzájemně omlouvali tak dlouho, až se do sebe zamilovali. První vlnka šplíchla na břeh a pokropila umírající kytičku. Druhá vlnka s sebou vzala mušku a odnesla ji na stéblo trávy, kde si mohla osušit křídla. Kolik životů změnilo pár zdánlivě bezvýznamných vlnek. ...

 

7) Další dvě sloky písně

*** Bůh žití dar všemu dává, od smrti zlé nás chrání. Od dětí svých očekává, že nezmlkne jejich volání: Abba, Otče

**** Bratry si buďme věrnými, žít chceme jak rodina. Teď pravdy té slova přijmi, ať žár její už nezhasíná. Abba, Otče

 

8) Základní modlitba lítosti začíná slovy: Můj nebeský Otče já tě miluji a proto svých hříchů velmi lituji. Litujme i toho, že se na věci někdy díváme jen ze svého čistě pozemského pohledu, jak je dneska často v módě.

 Postřeh C II.

V dětské encyklopedii vydané v Anglii a přeložené do češtiny se píše, že všechna náboženství jsou stejná. Viděl jsem, jak maminky nechtěly, abych jejich předškolním dětem vykládal náboženské příběhy, asi proto, abych je neovlivnil ve směru křesťanství. Pak jsem je druhý den na vlastní uši slyšel, jak dětem vyprávěly, že ty poklady, které našly při hře v lese, tam pro ně nachystali skřítci. Kdosi si povzdechl: Kolika věcem musí člověk věřit, když  chce být nazýván nevěřícím v Boha? Opravdu: Jakou vodu musejí pít v krajinách, kde není dost dobré pramenité vody jako u nás? Otče, chceme si vážit vody živé, kterou nám nabízí Pán ježíš, který je Cesta, Pravda a Život.

 

9) Když Pán Ježíš chodil a učil, naučil své blízké říkat Bohu Otče náš. Tím nám připomíná, že jsme bratři a  sestry, že jsme jedna rodina. To však znamená, že máme táhnout za jeden provaz, že není možné, aby si každý bezohledně dělal jen, to, co chce sám jak nám ukazuje

příběh C III.

Jeden muž vždycky říkal své manželce: „Jdi do kostela a pomodli se tam za nás za oba." Přátelům říkal: „Já do kostela nemusím - manželka tam chodí za nás oba." Jednou v noci se tomu muži zdál sen. Stál se svou manželkou před branou ráje a čekal, až budou vpuštěni dovnitř. Po chvíli se brána pomalu otevřela a ozval se hlas, který řekl jeho manželce: „Můžeš vstoupit za oba dva." Žena vešla dovnitř a brána se za ní zavřela. Na muže ten sen tak zapůsobil, že se probudil. Ale největší překvapení čekalo na manželku, když se před ní v neděli ráno objevil se slovy: „Dnes jdu do kostela s tebou."

V jednom černošském spirituále se zpívá: „To já, to já, to já, Pane, se potřebuju modlit, jsem to já, já, já, Pane, já se modlit mám.  Ani matka, ani otec, ale já, Pane, se potřebuju modlit. Ani matka, ani otec, ale já, Pane, já se modlit mám.  Ani jáhen, ani šéf, ale já, Pane, se potřebuju modlit, ani jáhen, ani šéf, ale já, Pane, já se modlit mám.  To já, to já, to já, Pane, se potřebuju modlit, jsem to já, já já, Pane, já se modlit mám."

 

10) Modlíme se

----- s blahoslaveným Karlem de Foucauld Otče, do tvých rukou ..... (slova jsou na poslední straně)

------  jak nás naučil Pán Ježíš: Otče náš .... (zpíváme)