Promluvy při VIII. pěší pouti - čtvrtek dopoledne

 

 

E = Čtvrtek dopoledne

 

1) Slova našeho Pána

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.

2) Slova jeho apoštola Pavla, zvláště důležitá v jeho roce

Řím 8, 26 - 28

 Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.  Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.  Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

 

3) Slova jeho náměstka na zemi, Jana Pavla II. blahé paměti

*  „Buď vůle tvá." V Getsemanské zahradě se Ježíš modlil, aby Otec od něho odejmul hořký kalich utrpení, avšak ihned dodal: „Ale ať se stane ne má vůle, ale tvá" (Lk 22,42). V této modlitbě je obsaženo hluboké přesvědčení o tom, že Bůh si vždycky přeje naše dobro. Dokonce i tehdy, když v životě lidí nebo v lidských dějinách dopouští zlo, činí to s výhledem na větší dobro pro člověka samého. A právě proto mohl apoštol Pavel napsat, že „těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému" (Řím 8,28).

* Tato víra vedla svatou Zdislavu na její cestě manželství a rodinným životem. Tato naděje byla oporou svatému Janu Sarkandrovi v jeho kněžském  poslání, zejména  tehdy, když nastala jeho getsemanská hodina a on měl nastoupit kalvárskou cestu k mučednictví: tehdy nadešel okamžik té nejtvrdší zkoušky, v němž mu víra v Krista a modlitba Páně napomáhaly k tomu, aby neochabnul na duchu, a aby si uchoval  jistotu o tom, že dobro je silnější než zlo.

 

4) Píseň, kterou měl zvláště rád - první dvě sloky:

* Sám voláš nás k sobě, Bože, ze všech stran v každé době a Ježíš bratrem být může, vždyť nás učí dnes volat k tobě: /:: Abba, Otče ::/

** Církve živý strom vyrůstá z věčna kořeny svými, i světa pláň dříve pustá teď zní hlasy jen radostnými: Abba, Otče

 

5) Slova katechismu katolické církve

591. Proč máme prosit: „Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi"?

Je vůlí Otce, aby „se všichni lidé spasili" (1 Tim 2,3). Kvůli tomu Ježíš přišel: dokonale splnil spásonosnou vůli Otce. My prosíme Boha Otce, aby spojil naši vůli s vůlí svého Syna, podle příkladu nejsvětější Panny Marie a svatých. Prosíme, aby se jeho láskyplný plán plně uskutečnil na zemi jako již v nebi. Pomocí modlitby můžeme „rozeznat, co je Boží vůle" (Řím 12,2) a dosáhnout „vytrvalosti konat ji" (Žid 10,36).

 

6) Děkujeme ti, náš Otče v nebi, že se o nás staráš. Proto jsi nám dal ostatní lidi, naše bratry a sestry. Děkujeme za ně, vždyť nám pomáhají najít smysl života. A tím je žít pro druhé a tak dosáhnout odměnu věčnou.

Příběh E I.

Stehlíka poranil na křídle lovec. Po nějakou dobu se ptáček dokázal uživit tím, co našel na zemi. Ale pak přišla třeskutá zima. Když stehlík jednoho chladného rána hledal, co by sezobl, posadil se na strašáka do zelí. Byl to velmi milý  strašák, velký přítel strak, vran a jiných ptáků.  Slaměné tělo měl nacpané ve starém božíhodovém obleku, hlavu měl z velké oranžové dýně, zuby měl z kukuřičných zrnek, místo nosu mrkev a místo očí dva vlašské ořechy. „Jak se máš, stehlíku?" zeptal se strašák. laskavým hlasem, jako ostatně vždycky. „Je to špatné," povzdechl si stehlík. „Mrznu zimou a nemám se kam schovat. O jídle ani nemluvím. Jara se už asi nedočkám." „Neboj se. Schovej se ke mně pod sako. Mám tam suchou a hřejivou slámu. Tak našel stehlík útočiště v slaměném srdci strašáka. Ještě jak to udělat s jídlem. Bylo čím dál těžší najít nějakou bobulku nebo semínko. Jednoho dne, když se všechno chvělo pod závojem jinovatky, řekl strašák stehlíkovi: „Stehlíku, sněz moje zuby, je to výborná kukuřice." „Vždyť bys pak neměl ústa." „Aspoň budu vypadat mnohem moudřejší." Strašák tedy přišel o ústa, ale byl rád, že jeho malý přítel žije. A usmíval se na něj ořechovýma očima. Po několika dnech stehlíkovi nabídl mrkvový nos. „Sněz ho. Je v něm spousta vitaminů," vybízel ho. Pak přišla řada na ořechy, které měl strašák místo očí. „Bude mi stačit, co mi budeš vyprávět," pobízel stehlíka. Nakonec stehlíkovi nabídl i dýni, kterou měl místo hlavy. Když přišlo jaro, strašák už na poli nestál. Ale stehlík zimu přežil a mohl zase létat k modrému nebi.....

Vzpomeňme na nám tak dobře známá slova.  „Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.'„                   (Matouš 26,26)

 

7) Další dvě sloky písně

*** Bůh žití dar všemu dává, od smrti zlé nás chrání. Od dětí svých očekává, že nezmlkne jejich volání: Abba, Otče

**** Bratry si buďme věrnými, žít chceme jak rodina. Teď pravdy té slova přijmi, ať žár její už nezhasíná. Abba, Otče

 

8) Základní modlitba lítosti začíná slovy: Můj nebeský Otče já tě miluji a proto svých hříchů velmi lituji. Kdo miluje, snaží se pochopit, opakem je reptání a škarohlídské řeči. Takové, jak někdy vedou umíněné děti jak nám ukazuje

příběh E II.

Sedmiletý Marek zachmuřeně s rukama v kapsách odchází z hodiny náboženství. Pokrčí rameny a mumlá si: „ Tady se mluví jenom o Bohu: Bůh, Bůh, Bůh a zase Bůh. Proč neříkají něco zajímavého? Proč si nikdy nepovídáme o fotbale nebo o televizních seriálech?"

 

9) Když Pán Ježíš chodil a učil, naučil své blízké říkat Bohu Otče náš. S důvěrou mu můžeme svěřit i své otázky a nejasnosti. I když všechno nemůžeme pochopit, můžeme se na věci podívat z té lepší stránky, kladným pohledem, pozitivně jak nám ukazuje

příběh E III. 

Jednoho rána si kalif jako obvykle zavolal vykladače snů, aby mu vyložil sen, který se mu v noci zdál. „Zdálo se mi, že mi jeden po druhém vypadaly všechny zuby. Co si o tom myslíš?" „Pane, to není dobré znamení. Ten sen znamená, že všichni tvoji příbuzní zemřou a ty zůstaneš sám," řekl vykladač. Kalif se zachmuřil. Výklad snu ho tolik rozčílil, že milého vykladače vyhnal z paláce a dal si zavolat jiného. Ten mu odpověděl: „Pane, to je dobré znamení. Ten sen znamená, že budeš žít dlouho, a přežiješ dokonce všechny své příbuzné." Kalif si spokojeně mnul ruce: „ To byl ale dobrý sen," a dal vykladači, který mu ho tak pěkně vyložil, sto denárů. Pak si zavolal vezíra a přikázal mu, aby našel prvního vykladače a omluvil se mu kalifovým jménem. Konec konců mu řekl totéž jako ten druhý, ale zvolil špatná slova.  ...... I ta nejpalčivější pravda se dá říct jemně.  Vlídnost je inteligencí srdce.

 

10) Modlíme se

----- s blahoslaveným Karlem de Foucauld Otče, do tvých rukou ..... (slova jsou na poslední straně)

------  jak nás naučil Pán Ježíš: Otče náš .... (zpíváme)