Promluvy při VIII. pěší pouti - osnova, úterý dopoledne

 

Osnova promluv (každý den dvě, jedna ráno, druhá odpoledne)

1) Slova našeho Pána

2) Slova jeho apoštola Pavla, zvláště důležitá v jeho roce

3) Slova jeho náměstka na zemi, Jana Pavla II. blahé paměti, která řekl mládeži na Svatém Kopečku 21. 5. 1995

4) Píseň, kterou měl zvláště rád - první dvě sloky: Sám voláš nás k sobě, Bože ........

5) Slova katechismu katolické církve

6) DĚ-kujeme... Chceme být vděční a všímaví, jako ... I. příběh  z knihy Bruna Ferrera

7) Další dvě sloky písně Bůh žití dar všemu dává  ........

8) L-itujeme....   Chceme si zachovat cit, naslouchat svému svědomí, nedát se odvést ani svést, jak nám ukazuje .... II. příběh z knihy Bruna Ferrera

9) O-devzdáváme do jeho otcovských  rukou postupně svůj život jak nám ukazuje .............  III. příběh z knihy Bruna Ferrera

10) Modlíme se

----- s blahoslaveným Karlem de Foucauld Otče, do tvých rukou ..... (slova jsou na poslední straně)

------  jak nás naučil Pán Ježíš: Otče náš .... (zpíváme)

 

A = Úterý dopoledne

 

1) Slova našeho Pána (Lukáš 11:1,2)

  Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan."

 Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče náš,

 

2) Slova jeho apoštola Pavla, zvláště důležitá v jeho roce (2 Tim 3,14 - 17)

Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil.  Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.   Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti,   aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

 

3) Slova jeho náměstka na zemi, Jana Pavla II. blahé paměti

* V den slavné  kanonizace Jana Sarkandra  Zdislavy se setkáváme zde, na krásném Svatém Kopečku, na mariánském poutním  místě, abychom naslouchali Matce Kristově. Viděl jsem, jak jste  sehráli scénu o „bohatém  mládenci", který se Ježíše táže: „Dobrý Mistře, co mám dělat, abych měl život věčný?" (Mk 10,17). Mám rád tenhle evangelní  příběh a ve svých úvahách  zejména v těch, v nichž jsem se obracel k mládeži, jsem z něho často vycházel.

* Dnes na  Svatém Kopečku, vnuká odpověď na tuto otázku Panna Maria: „Dělejte to, co vám řekne" (Jan 2,5), Jsou to slova, která zazněla na svatbě v Káně. Je to  pár prostých slov, která jsou programem křesťanského života, životním programem pro každého člověka.  Maria je vyslovila proto, aby připravila podmínky pro zázrak, který měl vykonat její Syn. Kéž by tato slova vedla naše dnešní setkání, tak jako vedla a inspirovala celý život svatého Jana Sarkandra a svaté Zdislavy.

* „Dělejte to, co vám řekne!" A co nám Kristus říká! Opakuje nám všechno, co bylo zapsáno v evangeliích. Obrací se na nás nejen svými slovy, ale ještě víc skutky: „všude procházel a prokazoval dobrodiní" (srv. Sk 10,38), jak dosvědčuje apoštol Petr. Zvláštním způsobem pak k nám promlouvá svým velikonočním tajemstvím: sám sebe vydal na smrt za hříchy světa, z lásky k Otci a k nám, svým bratřím a sestrám; promlouvá k nám svým slavným vzkříšením v němž přemohl  smrt a otevřel před námi výhled na budoucí vzkříšení.

* Obsah všech  čtyř evangelií, podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana, nelze shrnout do nějaké krátké úvahy. Vy nepochybně ta evangelia dobře znáte. Já vás pak důrazně vyzývám, abyste neustále znovu a znovu evangelium četli! A nyní bych se rád pozastavil u slov, která bezpochyby stojí v samém středu evangelia, a která Ježíš vyslovil v den, kdy odpovídal apoštolům na prosbu, aby je naučil modlit se. Řekl: „Když se modlíte, říkejte: Otče.." (Lk 11, 2). A naučil je svou modlitbu, modlitbu „Páně." Pomodleme se jí nyní společně!

* {Všichni se společně modlí Otčenáš)

 

4) Píseň, kterou měl zvláště rád - první dvě sloky:

* Sám voláš nás k sobě, Bože, ze všech stran v každé době a Ježíš bratrem být může, vždyť nás učí dnes volat k tobě: /:: Abba, Otče ::/

** Církve živý strom vyrůstá z věčna kořeny svými, i světa pláň dříve pustá teď zní hlasy jen radostnými: Abba, Otče

 

5) Slova katechismu katolické církve

 579. Jaké je místo modlitby Otče náš v Písmu svatém?

Otče náš je „souhrn celého evangelia" (Tertullián), „nejdokonalejší modlitba" (sv. Tomáš Akvinský). Je umístněn v ohnisku Horského kázání (Mt 5-7) a znovu zachycuje ve formě modlitby podstatný obsah evangelia.

580. Proč je nazýván „modlitbou Páně"?

Otče náš se nazývá „modlitbou Páně", protože jí nás naučil sám Pán Ježíš.

581. Jaké místo zaujímá Otče náš v modlitbě církve?

Je to modlitba církve „par excellence" (po výtce). Otče náš je „předán" při křtu a biřmování, aby se dalo najevo nové zrození k božskému životu Božích dětí. Eucharistie odhaluje jeho plný smysl, protože jeho prosby, mající již od nynějška základ v tajemství spásy, budou plně vyslyšeny při příchodu Pána. Otče náš je doplňující část liturgie hodin.

 

6) Děkujeme ti, náš Otče v nebi, že se o nás staráš.

Někdy si to ani neuvědomujeme, někdy to přehlížíme, často si toho v každodenním shonu ani nevšimneme. Tolik toho dostáváme a ani nepoděkujeme. Teď zvláště  DĚKUJEME ZA SLOVO BOŽÍ, z kterého se to všechno dozvídáme. V něm nás Tvůj Syn a náš bratr Ježíš ujišťuje, že se nemusíme bát. Strach sice může mít každý, i malé ptáče, jak nám ukazuje tento příběh z knihy Bruna Ferrera:

Příběh A I.

Byl jednou jeden šedohnědý vrabeček, který žil svůj život jako neustálý sled úzkostí a otazníků. Ještě ve vajíčku se trápil: „Podaří se mi vůbec prorazit tak tvrdou skořápku? Nevypadnu z hnízda? Postarají se o mne rodiče a budou mě krmit?" Těmto obavám sice unikl, ale brzy upadl do dalších. Když se měl z větve odrazit k prvnímu letu, třásl se a říkal si: „Udrží mě křídla? Plácnu sebou na zem... Kdo mě sem vynese zpátky?" Létat se přirozeně naučil, ale začal pípat: „Najdu si vůbec nějakou vrabčí družku ? Budu moct vystavět hnízdo ?" I to se stalo, ale vrabeček se trápil úzkostí dál: „Budou vajíčka dost chráněná? Co kdyby do stromu uhodil blesk a zabil celou moji rodinu... A co když přiletí sokol a sežere mi mé maličké? Dokážu je uživit?"  Když se z mláďat vyklubali krásní, zdraví a bystří vrabci a poletovali sem a tam, vrabeček lamentoval: �€žNajdou dostatek potravy? Uniknou kočce a ostatním dravcům?" Pak se jednou pod stromem zastavil Mistr. Ukázal na vrabce a řekl učedníkům: „Podívejte se na nebeské ptactvo: neseje, nežne ani nesklízí do sýpek... a přece je váš Otec, který je na nebesích, živí! Å edohnědý vrabeček si najednou uvědomil, že měl vždycky vÅ¡echno... A ani si toho nevÅ¡iml. ...............

 

 

7) Další dvě sloky písně

*** Bůh žití dar všemu dává, od smrti zlé nás chrání. Od dětí svých očekává, že nezmlkne jejich volání: Abba, Otče

**** Bratry si buďme věrnými, žít chceme jak rodina. Teď pravdy té slova přijmi, ať žár její už nezhasíná. Abba, Otče

 

8) Základní modlitba lítosti začíná slovy: Můj nebeský Otče já tě miluji a proto svých hříchů velmi lituji. A nejde jen o hříchy napsané ve zpovědním zrcadle, nejde o to, co řeknou lidé nebo napíší noviny, kde se často vychvaluje to špatné a zesměšňuje to dobré. Chceme si zachovat cit, naslouchat svému svědomí, nedát se odvést ani svést. Nezapomínejme, že zůstáváme v Otcových rukou, i když se nám to právě nezdá. Proto LITUJEME VŠECH ZBYTEČNÝCH SLOV i takových, jako napsal malý chlapec z Itálie:   

Příběh A II.

„Milý Ježíšku, děkuji ti za bratříčka, ale já jsem tě prosil o psa. Tvůj Fabrizio"

 Jeho o trochu starší kamarád od nás to viděl jinak, i za pomoci své maminky, která ho uměla pěkně navést.  

Ondra měl jen jedno velké přání: kolo. Žluté kolo se spoustou doplňků, které viděl

ve výkladě jednoho obchodu. Nedokázal na něj nemyslet. Viděl ho ve snech, v hrnku

s kakaem, v postavě Karla Čtvrtého na deskách dějepisu.

Ale Ondrova maminka musela dát peníze ještě za mnoho věcí a výdaje každým dnem

narůstaly. Nemohla Ondrovi koupit kolo, které si tolik přál.

Ondra o maminčiných potížích věděl, a proto se rozhodl, že o kolo poprosí samotného

Boha. Ať mu ho dá k Vánocům. Každý večer proto Ondra ve své modlitbě připomínal:

„Nezapomeň mi dát k vánocům žluté kolo.Amen."

Maminka každý večer slyšela, jak se Ondra modlí a prosí o žluté kolo, a pokaždé smutně potřásla hlavou. Věděla, že Vánoce budou pro Ondru bolestné. Kolo se neobjeví a to ho strašlivě zklame.

Nadešel Štědrý den a Ondra samozřejmě žádné kolo nedostal.

Večer si jako obvykle klekl k modlitbě vedle postýlky. „Ondro,"zašeptala maminka, „tebe mrzí, žes nedostal k Vánocům kolo. Doufám, že se nezlobíš na Boha, že tvé modlitby nevyslyšel.  Ondra se podíval na maminku: „Ale mami. já se na něj nezlobím. Bůh moje modlitby slyšel a řekl mi."Ne."

 

9) Když Pán Ježíš chodil a učil, naučil své blízké říkat Bohu Otče náš. Když visel na kříži, odevzdal svůj život do rukou  svého Otce. To byla jeho závěť. Jeho Otec je i naším Otcem, už teď se můžeme pomalu učit odevzdávat vše do jeho otcovských  rukou. ODEVZDÁVÁME TI. OTČE,  SMĚR A CÍL SVÉHO ŽIVOTA, kterým přes všechnu námahu a shon pozemského života je až v nebi a který si připomínáme při každé modlitbě.   

Příběh A III. 

Jednou večer, když měli rodiče hosty, řekla maminka své dcerce, ať se jde pomodlit a spát. Děvčátko poslechlo a na kolenou se u postýlky pokoušelo modlit. Pak se vrátilo popřát dobrou noc. Maminka se zeptala: „Pomodlila ses pěkně?" „Ne, nejde to!" „Jak nejde. jen se vrať a pomodli se znovu!" Děvčátko znovu odešlo do svého pokoje. Za minutu bylo zpátky. „Tak už ses pomodlila?"

„Ne, mami, nejde to!" „Jak to, že ti to nejde? vysvětli mi to." „Nemůžu se ztišit. Neslyším ticho. Děláte moc velký rámus." ... Neděláme někdy všichni moc velký rámus?

 

10) Modlíme se

----- s blahoslaveným Karlem de Foucauld Otče, do tvých rukou ..... (slova jsou na poslední straně)

------  jak nás naučil Pán Ježíš: Otče náš .... (zpíváme)