Pěší poutě na Velehrad z Vysočiny, Znojemska a dalších míst - Zpráva o pouti L.P. 2004

IV. pěší pouť na Velehrad se s pomocí Boží podařila. Na hoře sv. Klimenta, kde se scházejí všechny proudy, se nás v pátek 20.8. 2004 odpoledne sešlo 263 - zatím nejvyšší počet. Po etapách připutovali poutníci z Prahy, po čtyřech dnech došli poutníci z Vranova nad Dyjí, Radešínské Svratky, po třech dnech z Víru a Velkého Meziříčí, dva dny měli za sebou poutníci ze Slavkova u Brna a první perný den poutníci z Veselí nad Moravou. Na Vranov a do Velkého Meziříčí se sjeli i další poutníci z Prahy a dalších míst v  Čechách i ve Slezsku. A po cestě se přidávali ještě další. Počasí bylo pěkné, i když v prvních dnech nás doslova vysávalo vedro. Naštěstí nám dobří lidé často nabídli nápoje (v Tišnově a okolí, Rostěnicích a ve farním obvodu Milonic a v Buchlovicích i jídlo). Pán Bůh zaplať všem. V pátek dojeli poutníci autem z Vysočiny a říkali: Ujeli jsme před přívalovými dešti, ženou se za námi. Nám však Pán Bůh poslal jen malou přeháňku, vhodnou právě na osvěžení.

Bylo také pěkné, že v tomto roce rodiny bylo z mnoha rodin více členů: všech pět dětí Adamcových z Olešnice s oběma rodiči, manželé Janů z Hlinného se čtyřmi ze svých sedmi dětí, tři z osmi dětí Kincových, tři ze šesti Šustrových a tři z pěti Novotných, dvě dcery Novákovy (osmiletá Šárka a desetiletá Dominika) s tatínkem a jejich dvě sestřenice také s tatínkem. Celou cestu šla pěšky celá rodina Mutlova z Polné. Z osmi dětí Vítkových z Řečice šel zatím jen nejstarší - desetiletý Tomáš. Vůbec nejstarší byla čtyřiasedmdesátiletá Helena, z mužů devětašedesátiletý Stanislav. Poutě se zúčastnilo celkem 10 poutníků, kteří od roku 2000 došli pěšky do Říma, mezi nimi i Martin a Tomáš, kteří tam dorazili letošního 2. srpna, a ještě nebyli doma. Díky ochotě a obětavosti buchlovických jsme se mohli na faře občerstvit a ve škole a na hřišti přespat a ráno s dalšími, kteří přijeli autobusem, vyrazit na posledních sedm kilometrů společně. Tu sobotu 21.8. 2004 ráno nás bylo už pět set dvacet pět. Byl to úžasný pohled na dva poutnické "hady", které se vinuly mezi poli a zahradami k Velehradu. Tam nás místní pan farář pěkně přivítal a podle starého zvyku pokropil svěcenou vodou.

Po příchodu na nádvoří jsme obnovili zasvěcení Panně Marii. Bylo zajímavé, že právě v tomto roce to bylo v duchu článku 2004 z Katechismu katolické církve. V něm se hovoří o tom, že každý stav člověk dostává od Boha zvláštní milost k tomu, aby mohl plnit povinnost svého stavu. Jednotlivé stavy - děti do 12 let, svobodní chlapci a muži od 12 do 40 let, svobodné od 12 do 40 let,  manželé a rodiče do 60 let a svobodní a svobodné nad 40 a manželé a rodiče nad 60 přistupovali před obraz  Matky Unie, klekali do trávy a vyprošovali si pro sebe i ostatní pomoc Boží na přímluvu Panny Marie. Pak byla mše svatá v bazilice. Otec Stanislav Krátký, probošt mikulovský, připomněl, jak je Velehrad důležitý a jaké úžasné místo zde máme, dokonce nám zazpíval: Velehrad noster admirabilis (Náš úžasný Velehrad). Pak všechny povzbudil k následování svatých bratří od Boha nám daných. Nejen dětem doporučil často přidávat tato poslední čtyři slova, například: Maminka, od Boha nám daná.

Následovalo veselé poutní odpoledne a před svatostánkem jsme pak všichni poděkovali, že jsme mohli po celou dobu pouti poznávat dobrodiní Boží i lidské. Příští pouť začíná v pondělí po návratu ze setkání mládeže v Kolíně, 22. srpna, a všichni se sejdeme, dá-li Bůh, v sobotu 27. srpna 2005.