Pěší poutě na Velehrad z Vysočiny, Znojemska a dalších míst - Zpráva o pouti L.P. 2001
09.02.2010 - pěší pouť na Velehrad
Přehled pozvánek, zpráv a fotografií z minulých ročníků
Pouť na Velehrad
S pomocí Boží a jeho andělů jsme se šťastně vrátili z první pěší pouti na Velehrad, které se v poslední den zúčastnilo 244 pěšáků a k nimž se v sobotu přidali další pěší, takže z Buchlovic nás pěšinkami přes pole šlo téměř tisíc a v bazilice při mši svaté s naším otcem biskupem nás bylo dvakrát tolik.
Náš severozápadní proud spojoval skupinky vycházející z Netína, Velkého Meziříčí, Radešínské Svratky, Vítochova a Víru. Postupně se k nám přidávali další poutníci, jeden dokonce pocházel z Ukrajiny. Nejmladší Vojtěch měl 8 let, dva měli o rok víc.Z děvčat byla nejmladší šestiletá Zdislava, za ní byly dvě čtrnáctileté. Nejstarší muž měl 66 roků, další dva o 4 méně. Stejný počet let měla nejstarší poutnice, za ní následovaly dvě s 56 roky. Polovinu pouti ušla i jedna sedmdesátiletá paní. V Milonicích se připojila 16 členná skupina ze Slavkova u Brna s pětiletým Mirečkem, takže nás v pátek nakonec bylo 122.
Vyšli jsme v pondělí odpoledne z Netína, bylo nás ke třiceti, z toho 18 velehradských poutníků. Ti v kapli v Kochánově dostali cyrilometodějské kříže. Od sv. Mikuláše jsme vycházeli v úterý 21.8. v 7 hodin ráno. Doprovázeli nás až na Karlov. U sochy sv. Cyrila a Metoděje dostali křížek další poutníci, bylo nás už 41. Večer jsme došli do Tišnova a spojili se s poutníky z Víru a Radešínské Svratky, kterých bylo celkem 25.Mile nás přijal místní děkan Monsignore Šindar, který nám zaplatil nocleh ve škole. Paní hospodyňka s ostatními ženami nachystaly večeři i snídani. Ve středu jsme přes Vranov doputovali do Křtin. Vždycky když jsme poprvé spatřili poutní chrám, zastavili jsme se a podle francouzského zvyku jsme se pomodlili Zdrávas Královno, zazpívali Salve Regina a Tisíckráte pozdravujem teb.Pan děkan Prnka nám zaplatil večeři a druhý den s námi šel až do Bukovinky, kde se poprvé zjevila Panna Maria. Cestou nám podal moc pěkný výklad o všem, co jsme procházeli. Ve čtvrtek večer si nás v Milonicích obětavě rozebraly rodiny ze všech farností, které jsou odsud spravovány, a poskytly nám jídlo i ubytování. V Buchlovicích jsme měli v pátek večer spát ve škole, přišlo nás však dvakrát víc, než bylo objednáno. Naštěstí byla příjemná noc a mohli jsme přespat pod širým nebem na školním hřišti.
Jihozápadní proud vycházel z Vranova nad Dyjí a Znojma přes Bohutice, Blučinu a Žarošice. Tam jim P. Pohanka řekl, že každý farář poutního místa si musí vážit především těch, kdo připutují pěšky. V tomto proudu byli lidé z Prahy, Litoměřic, Ostravy a dalších míst. Když jsme se setkali na hoře sv. Klimenta, čítal 91 poutníků od osmileté Marušky po 68 letého bratra. Tam se k nám připojil i východní proud z Veselí nad Moravou se svým děkanem v počtu 27 lidí. Pro ně bylo zvláště milé setkání s mladými poutníky z Veselí nad Lužnicí, kteří putovali už z Netína.
Jednou jsme doplatili na svou důvěru v mapy. U Snovídek jsme vyhledali polní cestu, abychom si to zkrátili, v terénu to už však neplatilo, posledních sto metrů byla cesta zavalená a zarostlá křovím. Naštěstí jsme potkali paní Josefu Ivanovou z Nemotic č. 114. S radostí nás pustila přes svou zahrádku a jen litovala, že ji bolí nohy a proto nemůže jít s námi. O chvíli dál pak na nás vesele zatroubil dokonce sám strojvůdce. I ostatní řidiči nás pozdravovali a lidé se k nám na chvíli přidávali.
Zpívali jsme poutní hymnu: Putujem všichni na Velehrad, chceme víc vnímat - Bůh nás má rád. Čeká nás Matka, čeká nás Pán, Cyril, Metoděj a starý chrám, kdo z nás by váhal za nimi jít, jsme rádi, že tu můžem být.
Po tři dny jsme ušli 34 km, z Netína přes Kochánov jich na Velehrad bylo celkem 150. Tam nás uvítal místní pan farář a za pomoci dobrovolníků z řad poutníků dal zazvonit všemi zvony, i tím největším, který se jinak rozhoupává jen na vánoce a na sv. Cyrila a Metoděje.
Děkuji všem, kteří přispěli ke zdárnému doputování, především mladým organizátorům za zajišťování bezpečnosti na silnicích. Děkuji sestrám „tempařkám" Miladě a Marii za to, že na čele procesí udržovaly rychlost vhodnou pro zdatné i méně zdatné, i sestrám „povzbuzovatelkám" Jarmile a Bernadettě za to, že na konci procesí citlivě zařídily, aby ti nejslabší nemuseli jít úplně poslední. Děkuji také bratru Jiřímu, zkušenému poutníku mariazellskému, že jim v tom vydatně pomáhal, a všem, kdo nesli kříž, vlajky, rozhlasová zařízení a řídili doprovodná vozidla.
Dá-li Pán Bůh vycházíme zase v pondělí 19. srpna 2002 odpoledne z Netína (možná i z Jihlavy), Vranova nad Dyjí a Vítochova a Radešínské Svratky, v úterý pak ze Znojma, Velkého Meziříčí a Víru. Pouť bude zakončena v sobotu 24.8. na Velehradě. Zároveň se omlouvám všem farnostem, kde mají pouť na sv. Bartoloměje a na sv. Jiljí, a tento termín se jim nehodí. Pro ně jsem ochoten uspořádat náhradní pouť.
S pomocí Boží a jeho andělů jsme se šťastně vrátili z první pěší pouti na Velehrad, které se v poslední den zúčastnilo 244 pěšáků a k nimž se v sobotu přidali další pěší, takže z Buchlovic nás pěšinkami přes pole šlo téměř tisíc a v bazilice při mši svaté s naším otcem biskupem nás bylo dvakrát tolik.
Náš severozápadní proud spojoval skupinky vycházející z Netína, Velkého Meziříčí, Radešínské Svratky, Vítochova a Víru. Postupně se k nám přidávali další poutníci, jeden dokonce pocházel z Ukrajiny. Nejmladší Vojtěch měl 8 let, dva měli o rok víc.Z děvčat byla nejmladší šestiletá Zdislava, za ní byly dvě čtrnáctileté. Nejstarší muž měl 66 roků, další dva o 4 méně. Stejný počet let měla nejstarší poutnice, za ní následovaly dvě s 56 roky. Polovinu pouti ušla i jedna sedmdesátiletá paní. V Milonicích se připojila 16 členná skupina ze Slavkova u Brna s pětiletým Mirečkem, takže nás v pátek nakonec bylo 122.
Vyšli jsme v pondělí odpoledne z Netína, bylo nás ke třiceti, z toho 18 velehradských poutníků. Ti v kapli v Kochánově dostali cyrilometodějské kříže. Od sv. Mikuláše jsme vycházeli v úterý 21.8. v 7 hodin ráno. Doprovázeli nás až na Karlov. U sochy sv. Cyrila a Metoděje dostali křížek další poutníci, bylo nás už 41. Večer jsme došli do Tišnova a spojili se s poutníky z Víru a Radešínské Svratky, kterých bylo celkem 25.Mile nás přijal místní děkan Monsignore Šindar, který nám zaplatil nocleh ve škole. Paní hospodyňka s ostatními ženami nachystaly večeři i snídani. Ve středu jsme přes Vranov doputovali do Křtin. Vždycky když jsme poprvé spatřili poutní chrám, zastavili jsme se a podle francouzského zvyku jsme se pomodlili Zdrávas Královno, zazpívali Salve Regina a Tisíckráte pozdravujem teb.Pan děkan Prnka nám zaplatil večeři a druhý den s námi šel až do Bukovinky, kde se poprvé zjevila Panna Maria. Cestou nám podal moc pěkný výklad o všem, co jsme procházeli. Ve čtvrtek večer si nás v Milonicích obětavě rozebraly rodiny ze všech farností, které jsou odsud spravovány, a poskytly nám jídlo i ubytování. V Buchlovicích jsme měli v pátek večer spát ve škole, přišlo nás však dvakrát víc, než bylo objednáno. Naštěstí byla příjemná noc a mohli jsme přespat pod širým nebem na školním hřišti.
Jihozápadní proud vycházel z Vranova nad Dyjí a Znojma přes Bohutice, Blučinu a Žarošice. Tam jim P. Pohanka řekl, že každý farář poutního místa si musí vážit především těch, kdo připutují pěšky. V tomto proudu byli lidé z Prahy, Litoměřic, Ostravy a dalších míst. Když jsme se setkali na hoře sv. Klimenta, čítal 91 poutníků od osmileté Marušky po 68 letého bratra. Tam se k nám připojil i východní proud z Veselí nad Moravou se svým děkanem v počtu 27 lidí. Pro ně bylo zvláště milé setkání s mladými poutníky z Veselí nad Lužnicí, kteří putovali už z Netína.
Jednou jsme doplatili na svou důvěru v mapy. U Snovídek jsme vyhledali polní cestu, abychom si to zkrátili, v terénu to už však neplatilo, posledních sto metrů byla cesta zavalená a zarostlá křovím. Naštěstí jsme potkali paní Josefu Ivanovou z Nemotic č. 114. S radostí nás pustila přes svou zahrádku a jen litovala, že ji bolí nohy a proto nemůže jít s námi. O chvíli dál pak na nás vesele zatroubil dokonce sám strojvůdce. I ostatní řidiči nás pozdravovali a lidé se k nám na chvíli přidávali.
Zpívali jsme poutní hymnu: Putujem všichni na Velehrad, chceme víc vnímat - Bůh nás má rád. Čeká nás Matka, čeká nás Pán, Cyril, Metoděj a starý chrám, kdo z nás by váhal za nimi jít, jsme rádi, že tu můžem být.
Po tři dny jsme ušli 34 km, z Netína přes Kochánov jich na Velehrad bylo celkem 150. Tam nás uvítal místní pan farář a za pomoci dobrovolníků z řad poutníků dal zazvonit všemi zvony, i tím největším, který se jinak rozhoupává jen na vánoce a na sv. Cyrila a Metoděje.
Děkuji všem, kteří přispěli ke zdárnému doputování, především mladým organizátorům za zajišťování bezpečnosti na silnicích. Děkuji sestrám „tempařkám" Miladě a Marii za to, že na čele procesí udržovaly rychlost vhodnou pro zdatné i méně zdatné, i sestrám „povzbuzovatelkám" Jarmile a Bernadettě za to, že na konci procesí citlivě zařídily, aby ti nejslabší nemuseli jít úplně poslední. Děkuji také bratru Jiřímu, zkušenému poutníku mariazellskému, že jim v tom vydatně pomáhal, a všem, kdo nesli kříž, vlajky, rozhlasová zařízení a řídili doprovodná vozidla.
Dá-li Pán Bůh vycházíme zase v pondělí 19. srpna 2002 odpoledne z Netína (možná i z Jihlavy), Vranova nad Dyjí a Vítochova a Radešínské Svratky, v úterý pak ze Znojma, Velkého Meziříčí a Víru. Pouť bude zakončena v sobotu 24.8. na Velehradě. Zároveň se omlouvám všem farnostem, kde mají pouť na sv. Bartoloměje a na sv. Jiljí, a tento termín se jim nehodí. Pro ně jsem ochoten uspořádat náhradní pouť.