Pěší poutě na Velehrad z Vysočiny, Znojemska a dalších míst - Fotografie z prvních etap L.P. 2007

U sv. Klimenta na Levém Hradci blízko Roztok u Prahy nás bylo 17/2 2007 v 9.30 na mši svaté obětované za živé i zemřelé poutníky a všechny členy Společenství cyrilometodějských poutníků a členy Matice velehradské přesně 72. Je zajímavé, že se četlo evangelium o tom, jak Pán Ježíš poslal 72 učedníků.
Pak jsme vyšli směrem k Velehradu na 1. etapu, nejmladší poutníček měl 4 roky, šlo nás 56 a nejstarší byla 77 letá Helenka. Na závěr 1. etapy nás bylo 44.



Zakončili jsme ji v kostele sv. Alžběty ve Kbelích, který byl dostavěn před 2 lety a tak jsme se v jednom dni modlili v nejstarším i nejmladším pražském kostele.



Počasí bylo nádherné, 19 km jsme ušli ve velké pohodě a poprvé jsem slyšel, jak se nás nějaká mladá paní ptala, co je to za pouť, že by se byla ráda přidala a loučila se s námi (ve velkoměstě) pozdravením: S Pánem Bohem.
Díky Bohu i za toto malé svědectví. Díky i za ty počty, čísla sice nejsou tak důležitá, ale každého potěší, když nás přibývá, zatímco se někdy můžeme jen smutně dívat, že ostatní počty klesají.



V neděli po mši svaté, kterou jsem obětoval za svoje farníky, jsme v počtu 28 vyšli přes probouzející se vesničky v okolí Prahy - pardon předměstí - směrem na východ



a šli jsme cestou necestou, vždy však příjemnou a dobře připravenou bratrem Liborem.



Šli s námi i tři poutníci, kteří byli pěšky v Římě ...



Za poledne nás trochu ubylo, ale kolem dvaceti nás zakončilo etapu v Čelákovicích, odkud jsme se rozjeli vlaky na východ i západ.

Celý den svítilo sluníčko a my jsme zvlášť viděli, že země česká je opravdu krásná. Zároveň jsme se k jejímu duchovnímu zkrášlení snažili přispět i svou modlitbou růžence i svou chůzí, kterou můžeme přece brát jako modlitbu nohama.