Pěší pouť na Velehrad

Úterý, 30 Srpen 2011 10:34 | Napsal: Prodejna ZR 

Pěší pouť na Velehrad na poděkování za poselství evangelia, které přišlo před 1148 roky na Velkou Moravu, a s prosbou za obnovení víry v našem národě

Chtěl bych se s Vámi podělit o zážitek, který jsem zakusil během své prázdninové dovolené. Jako většinou každý rok, tak i letos jsem se zúčastnil pěší poutě na Velehrad. Letos se jednalo o již XI. ročník tradiční pěší poutě. Jde se pěšky z několika proudů (směrů), každý den se putuje kolem 30 km a to tak, abychom se poslední den pouti v sobotu sešly na posvátném Velehradě, kam v roce 863 přišli svatí věrozvěstové Cyril a Metoděj z Konstantinopole a přinesli nám na Moravě radostnou zvěst evangelia, sestavili nám písmo, kterému budeme rozumět a přeložili nám celé Písmo svaté. Další zásluhou, o které se moc neví, ale je zcela nezpochybnitelná, je ta že jako vystudovaní právníci se zasloužili o vznik Velkomoravského státu a o získání státní suverenity.

Pěší pouť začínala v pondělí. Já osobně jsem se jí zúčastnil až od středečního rána a k velkomeziříčskému proudu jsem se připojil asi 10 km za Tišnovem. Odtud jsme putovali do velikého moravského mariánského poutního místa Křtin, kde jsme spali v ambitech zdejšího kostela. Ze Křtin jsme druhý den pokračovali na úpatí Buchlovských kopců, kde jsme ve vesnici Milonice byli ubytováni po rodinách. Jedná se o již tradiční pozvání poutníků do rodin, proto se častokrát stává, že pravidelně putující poutníci již spí u „svých" rodin. Z Milonic jsme šli na horu svatého Klimenta, kde jsme se setkali s vranovským proudem a odtud putovali do Boršic a do Buchlovic, kde bylo zajištěno ubytování ve společenské budově a v tělocvičně. V sobotu ráno k nám přijeli další poutnici autobusy z našich farností a společně jsme vytvořili velké společenství, které došlo až k basilice na Velehradě.

Na Velehrad jsme přišli kolem půl 11 dopoledne. Protože celý areál je nyní v rozsáhlé rekonstrukci, další program probíhal uvnitř basiliky, což jsme přivítali, protože díky celotýdennímu horku, kdy teploty atakovaly hranici 38°C, jsme byli rádi za příjemný chládek v kostele. Ihned po příchodu proběhlo znovuzasvěcení českého národa Panně Marii. Potom následovala prohlídka basiliky s výkladem. V pravé poledne začala slavnostní bohoslužba, jíž předsedal kardinál Miroslav Vlk, který ve svém kázání vyzdvihl obrovský přínos svatého Cyrila a Metoděje. Následoval oběd ve formě guláše a piva a celou pouť jsme zakončili svátostným požehnáním a poděkováním za úspěšné zvládnutí poutě.

Pěší poutě začaly v roce 2001 a základem se stala myšlenka poděkování za poselství evangelia, které přišlo před 1148 roky, a s prosbou za obnovení víry v našem národě. Místo Velehradu není náhodně vybráno. Právě odtud se začala šířit vzdělanost, víra a křesťanské základy naší společnosti. Právě sem, na Velehrad, pozval kníže Rostislav, soluňské bratry s prosbou o přinesení křesťanství a písma, kterému by lidé rozuměli.

Základem poutí je princip, aby se na Velehrad putovalo z různých směrů v symbolických pramíncích, abychom se na Velehradě slily v jeden mohutný silný proud, a tím vyjádřili své poděkování Bohu za dar víry a za obnovení víry v našem národě. Letos z 10 různých proudů putovalo více než 415 pěších poutníků. K tomu několik cyklistů a asi 200 poutníků, kteří přijeli v sobotu autobusy. A před basilikou více než 600 lidí demonstrovalo svoji víru a prosilo o obnovu víry v českém národě. Sobotní etapy se zúčastnil i kardinál Vlk a tisková media společně s Českou televizí pořizovaly záběry a informace pro své televizní a novinová zpravodajství.

Každý cyrilometodějský poutník, byť se zúčastní jen části pouti, obdrží jako poznávací znamení nebo svůj odznak malý dřevěný dvouramenný cyrilometodějský kříž. Ten, kdo zakončí svoji třetí pouť, tak obdrží velký cyrilometodějský kříž. A ten, kdo se poutě zúčastní po 7, obdrží kříž železný. Letos, jsem se i já konečně dočkal železného kříže a dá-li Pán Bůh, tak se příští rok zúčastním XII. ročníku pěší pouti s velkým železným křížem.

Někomu může tato pouť připadat jako bláznoství a zbytečně ztracený týden, ale pro mě to znamenalo načerpání duchovní síly a obnovení víry, k čemuž mi pomáhala každodenní modlitba růžence, přednášky a zpěvy písniček, neboť kdo zpívá, dvakrát se modlí. Poněvadž se jedná o již tradiční poutě a každý rok se prochází stejnými místy, je zajímavé pozorovat, jak se na nás lidé ve vesnicích, kterými procházíme, těší a očekávají nás. Za celý týden jsem si nekoupil jídlo, neboť v každé druhé vesnici pro nás bylo připraveno bohaté občerstvení.

Na závěr napíši pár myšlenek, které mi utkvěly v paměti:
Dědictví otců, zachovej nám Pane - slova hymny cyrilometodějských poutníků
Jděte do celého světa a hlásejte evangelium - slova žalmu ze sobotní mše svaté
Křížkem jablka neshazujte
Bohu díky, Panně Marii díky, andělům strážným díky.

A za rok jdu znovu a ať nás je stále víc.