Svědectví těch, kdo s námi šlapali(y) - od P. Marka Dundy

Dojmy z pouti

• 1. Velice mě nadchlo, že pouť je už zaběhnutá a zvlášť letos jsem si to silněji uvědomil. Nebylo třeba nic dlouho organizovat, domlouvat, všichni už věděli, jak se k čemu postavit. To platí jak o poutnících, tak i o těch, kteří nás přijímali.
• 2. Zdá se mi, že se stále víc daří realizovat motto pouti: ,,Radost pro všechen lid". Bohu díky za to. Platí to jak o poutní skupině, v které je možno atmosféru radosti přímo zažívat, tak také o těch, které potkáváme. Mnozí z nich totiž nejsou jenom takoví nějací náhodní kolemjdoucí nebo postávající, ale o poutnících už vědí a svým způsobem na ně i čekají. Radost je i každá zastávka, kde nocujeme. Kontakty s domácími jsou totiž stále víc provázány a poutníci se cítí velmi pěkně přijímáni.
• 3. V Olbramovicích míváme zastávku u obchodu. Mnozí toho využijí a jdou si něco nakoupit a jiní se rozesadí v okolí obchodu kolem rozložených zásob, které nám veze doprovodné vozidlo. Tentokrát jsme tam měli hned dva zážitky. Jednak vedoucí obchodu byla překvapená, říkala, že větší objednávku potravin udělala až na příští týden, že nás tento týden ještě nečekala. Už tedy s námi počítá a asi bychom se jí mohli v budoucnu hlásit i předem. O druhé zpestření se postaral soused, před jehož domem jsme také posedávali. Zjevně na obecním pozemku. Vylezl, velmi důležitě nás ztišil, takže jsme čekali nějaký zásadní uvítací projev. Do nastalého ticha na nás začal pokřikovat, ať vypadneme od jeho domu, že bychom mu to tam mohli ještě umastit. Co mě v tomto případě zaujalo, bylo to, že dotčení poutníci se v pohodě a klidu ze svého stanoviště o kousek přemístili a nikdo z nich se nenechal strejdou vyprovokovat.
• 4. Utkání Marianek a Soluňáků ve fotbale na symbolickém stém kilometru z Vranova n/D je vždy mimořádnou událostí. Nejenže se během poutního dne podaří vyhecovat všechny poutníky, aby si ujasnili komu fandí, ale atmosféra se posouvá k ještě radostnějšímu prožívání společného putování. Letos jsme při fotbalovém utkání v Hostěrádkách viděli na lavičkách diváků mnohokrát i tzv. mexickou vlnu a výkon obou mužstev byl na hranici možností unaveného poutníka. Patří jim velký dík a Mariankám, které měly více štěstí, gratulace k ojedinělému vítězství. Pokud někdy v minulosti Marianky zvítězily, bylo to totiž díky tomu, že Soluňáci byli nějak uměle znevýhodnění. Tentokrát však žádná omezení, ani znevýhodnění použita nebyla. Tím víc si ženstvo Marianek může toto vítězství cenit.
• 5. Týden po pouti mě při setkání s lidmi ve Vranově a okolí těší, že se mnozí na pouť ptají, a to i ti které jsem za celé roky v kostele nepotkal a kteří se jinak o aktivity farnosti a Církve ani moc nezajímají.
• 6. Mile mě potěšil i přístup pana arcibiskupa Jana Graubnera, který vyjádřil to, co je tak samozřejmé, ale co vždy rádi slyšíme od našich biskupů: ,,Stojím za vámi, jsem s vámi, mám z toho radost."
• 7. Všiml jsem si, že se pro některé pouť stává jakýmsi životním mezníkem. Dlouho se na ni chystají a dlouho pak z ní žijí. Tak to v minulosti bývalo. Těší mě, že pro některé se poutní spiritualita stává jejich spiritualitou.

P. Marek Dunda