Svědectví těch, kdo s námi šlapali(y) - v západním proudu
24.08.2010 - pěší pouť na Velehrad
Mně se líbila mimo jiné:
- houževnatost a nasazení všech poutníků, zvláště malých dětí;
- respektování Dvanáctera poutníka, až na vyjímky;
- atmosféra mezi poutníky: vzájemnost, soudržnost a úpřimné vztahy;
- hloubka a opravdovost při slavení svátosti smíření;
Bob
Chvála a díky Kristu,
za možnost zúčastnit se letošní X. pěší pouti na posvátný Velehrad.
Déšť, který nás zkropil, když jsme v pondělí 16.8.2010 vycházeli z Netína, jakoby byl předzvěstí deště milostí, které jsme obdrželi. Jsem Pánu vděčná, že jsem letos již počtvrté mohla putovat i s maminkou a dětmi na Velehrad. Společně jsme prožili mnoho krásných chvil. O několik krásných zážitků se chci podělit i touto cestou.
Jak je krásné dávat
Naše cesta vedla i přes poutní místo Vranov, kde jsem od otce Václava dostala několik obrázků na rozdání. Netušila jsem, jak mnoho jsem dostala. Když jsme procházeli obcí Bukovinka, dala jsem jeden z obrázků nějaké stařence, která nám mávala - stojící ve dveřích. Stačilo přeběhnout silnici. Babička měla slzy v očích a do ruky mi vtiskla bankovku se slovy: "Dejte ji za mně na sbírku někde cestou." Dříve prý také chodila na poutě, ale teď už jí nohy neslouží. Slíbila jsem předání daru na Velehradě a spěchala jsem dohonit ostatní poutníky. Jaké překvapení - v Bukovince jsme obdrželi další příděl obrázků - tentokrát P. Marie Křtinské. Každému na památku a také na rozdání mávajícím pocestným.
Pane, prosím za každého, koho jsme cestou potkali - žehnám jim v Tvém jménu.
Nádherným zážitkem pro mne byla také společná bohoslužba na Klimentku, kdy jsme společně zpívali "Bože cos ráčil..." uprostřed chrámu, který nevystavěly ruce lidí, ale který vytvořily letité buky kolem bývalého chrámu. Jejich koruny se tyčily až k modré obloze nad námi. Byl to krátký okamžik, ale myslím, že na tu chvíli nezapomenu.
Díky za všechny duchovní otce, kteří s námi putovali byli nám k dispozici ať už pro osobní rozhovor, nebo k udílení svátostí.
Díky za každého poutníka. Všechny díky, které v srdci mám jsou příležitostí a výzvou dá-li Pán jít za rok znova.
poutnice M.Z.
Od Katky z Prahy (šla z Netína)
Když jsem se připravovala na pouť půl roku po křtu, jako cizinka a introvert, nakonec jsem si začala myslet, že mám o něco větší kuráž, než je zdrávo. Připravovala jsem se, že klidně půjdu sama, inkognito a meditující, modlící se na dobro světa. Nestalo se tak, nakonec to byl o mnoho víc veselý a méně meditativní pochod. Nakonec nás tam byla docela pěkná parta holek :-). Děkuji mnohokrát za přednášky, a obdivuji, že probíhaly za chůze (i do strmých kopců), milovala jsem růžence, byla jsem pryč z barokních i gotických kostelů, jak nám zvonily zvony, když jsme přicházeli do vesnic. Taky děkuji za vtipyJ. Děkuji lidem, co se nás ujali, i když jim vlezlo do domku 8 lidi místo slíbených 5 :-). Krásná byla příroda kolem, lesy, pole a kopce, mraky i květiny, nevěděla jsem, kam dřív koukat. Samozřejmě, setkala jsem se s tím, že lidi dávali najevo, že nejsem vítaná, má nervozita ohledně toho, že budu spát s 30 chlapy v jedné místnosti, se nesetkala asi s pochopením, mé reakce, spojené s únavou, vyvolaly ne moc přátelské poznámky (nejhorší byl moment, kdy mě, nováčka, nechali v jedné vesnici, byť jsme varovaly, aby na nás počkali, takže jsem musela sprintovat), takže se dostalo i na ty meditativní chvilky :-). Ale nedělalo mi problém se modlit za vaše úmysly, možná i přes to, že to bylo nespravedlivé, tak se na mě Pán možná i shovívavě usmál, ví, že já na národnosti zapomínám, příště to budu brát jako součást pokání. Ale taky jsem se seznámila s krásnými lidmi, kteří mi pomáhali a byli naprosto úžasní a které jsem snad párkrát rozesmálaJ
Kouzelný byl moment, kdy jsme přišli na Velehrad a poprvé zahlédli věže baziliky Nanebevzetí Panny Marie, a osobně pro mě přijetí do společenství čistých srdci.
V každém případě, obrovská iniciativa.