Další ohlasy - V Pelhřimovském deníku 10.9.2011

Říká se, že pouť je příležitostí k pokání, zdravému pohledu do našeho nitra, novému zvážení našich priorit a slova této písně, která nás spolu s dalšími písněmi a programem naší šestidenní pěší poutí provázela, trochu vyjadřují naše pocity.

Podle Mons. Jana Peňáze, hlavního organizátora pěších poutí a předsedy Matice Velehradské, patří pouť k životu mnoha lidí, a dokonce i těch, kteří to doposud neobjevili. "Proto pro ty, kteří mohou (kterým to dovolí zdraví a věk), se pouť stává jedinečnou zkušeností, která prohlubuje jejich duchovní život. Při pouti se totiž člověk modlí celým tělem. Mnozí pociťují, že jednou za čas je potřeba udělat něco víc. Jít na pouť je jako jít k prameni. Víme, že tam nestačí dojet, protože by to nebylo ono. Jít pěšky znamená i zážitek, a to nejen pro putující poutníky, ale i pro všechny lidi, kolem nichž procházíme." Letos to byla již 11. pěší pouť. Z naší skupiny jsme se většinou zúčastnili již poněkolikáté a ani letos jsme našeho rozhodnutí nelitovali. V pondělí 22. srpna jsme naši pouť zahájili v 15 hodin mší svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vranově nad Dyjí, odkud náš jihozápadní proud vycházel.

 

Procesí z Vranova

 

Do cíle našeho putování se totiž vyráželo v několika proudech ze všech světových stran. Po požehnání na cestu si každý odnášel zpěvník s přáním, aby prostřednictvím něj přinášel všem radost a pokoj. Poutníci, kteří šli poprvé a ještě neměli dřevěný dvouramenný cyrilometodějský křížek, obdrželi ho jako poznávací znamení. Kdo dokončil svoji třetí pouť, mohl dostat po jejím skončení velký cyrilometodějský kříž, stejně tak mohl obdržet železný kříž ten, kdo se poutě zúčastnil už posedmé. Překvapilo nás, že i takových poutníků s námi šlo poměrně dost. Za duchovního vedení místního děkana P. Marka Dundy jsme za zpěvu písní ze zpěvníčku radostně v procesí vycházeli z Vranova směrem na Znojmo. Poutníci v předních řadách se střídali v nesení květinami ozdobeného kříže a vlajek s obrazy Panny Marie a našich misionářů Cyrila a Metoděje. Po ušlých 20ti kilometrech jsme první den naší pouti zakončili ve Znojmě v kostele sv. Mikuláše, kde nás mile přivítal znojemský děkan P. Jindřich Bartoš, který také vedl celou večerní pobožnost a udělil nám pokyny k přespání na faře na další den.

Druhý den jsme ráno v půl sedmé vyráželi na více než třicetikilometrovou trasu do Miroslavi, další den do Blučiny, pak do Věteřova a nakonec do Buchlovic, abychom se stále o kousek více přibližovali našemu cíli - velehradské bazilice. K přespání jsme měli vždy střechu nad hlavou, většinou v tělocvičnách na karimatkách, i když někteří mladí spali pod širákem. Počet poutníků se neustále zvyšoval. Zatímco z Vranova nás vycházelo okolo 70-ti, ve čtvrtek nás již bylo mnohem více. Nechtělo se nám to počítat a v jedné dědině jsme při naší zastávce objevili váhu na vozy, tak jsme se všichni zvážili a už jsme věděli, že je nás 8 540 kg.

Zvídavé děti teď měly důvod k zábavě. Rozhodly se, že nás spočítají, což je na rozdíl od nás velice bavilo. I když chůze v těch tropických vedrech, která trvala po celou naši pouť, byla náročná, přesto atmosféra pouti byla úžasná. "Cyrile, oroduj za nás, Metode, přimlouvej se. Gorazde, Sávo a Naume, Klemente, Angeláre," a další písně plné proseb a díků se rozléhaly do okolí a přinášely radost i lidem, které jsme potkávali.

Těšilo nás, že v některých městech i obcích, stejně jako ve Vranově, nás mile přivítali a svým uznáním podpořili i místní starostové. A také ti všichni dobří lidé, kteří se na nás těšili a mnohde nám připravili i bohaté občerstvení.

Celý program pouti, kterou se odvážilo podniknout i několik účastníků ze Světového setkání mládeže v Madridu, byl perfektně připravený. Zpěv písní denně střídaly modlitby a nechyběly ani přednášky z bible, které vedl znojemský děkan P. Jindřich Bartoš. P. Marek Dunda se věnoval také hodně dětem a mládeži, které zapojoval večer do zábavného programu, týkajícího se většinou života Cyrila a Metoděje. Duchovním tématem se stalo "Písmo svaté - Vezmi a čti". Naši duši povznášel i pohled na krásnou přírodu, dílo Božích rukou. Snad nejkrásnější zážitky jsme si odnesli z páteční cesty, která vedla lesem na horu Sv. Klimenta v Chřibech a které se účastnil i náš pan vikář, bývalý pacovský děkan a velký poutník Jaromír Stehlík, který se těchto poutí účastní již více let a je nám v pěším putování vzorem. Zde na Klimentku se setkaly všechny čtyři proudy při společné bohoslužbě, kterou vedl P. Jan Peňáz neboli "Poutník Jan". Hodně také vzpomínáme na zastávku v kostele sv. Anny v Morašicích se sochami svatých věrozvěstů po stranách hlavního oltáře a se dvěma novými zvony, z nichž jeden nese název " Sv. Cyrile a Metoději, orodujte za nás! ". Kostel je jedinou památkou uvedenou v seznamu nemovitých kulturních památek naší republiky a jsou domněnky, že pamatuje i doby Cyrila a Metoděje.

Během dne se konal i zábavný program, kdy jsme se např. bavili při odpočinku na jednom hřišti při sledování fotbalového utkání Mariánek se Soluňáky. Museli jsme obě družstva obdivovat, že mají ještě sílu po tak náročné pouti v takovém parnu hrát.

Čím jsme se více přibližovali k Velehradu, tím větší radost jsme cítili. "Velehrad náš, ten rozkvétá vždy znova a žádná moc už nám jej nerozboří, pokud náš národ v hloubi srdce chová důvěru k Matce, která divy tvoří...." Poslední úsek šla většina z nás bosa až k velehradské bazilice Nanebevzetí Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje, kde celebroval ve 12 hod. pontifikální mši svatou pan kardinál za všechny poutníky a všechny dobré lidi a jejich úmysly, kteří nám poskytli hmotnou a duchovní pomoc, ale i za všechny zemřelé. Z kardinála vyzařovala zvláštní radost. Tohle prý nečekal. Připravoval si, čím by nás povzbudil, a zatím jsme ho povzbudili my. Dalším bodem programu bylo předávání velkých cyrilometodějských křížků poutníkům, kteří již na této pouti byli potřetí. Dva z těchto poutníků byli z naší skupiny z Pacova a Pelhřimova. Na oběd už nám moc času nezbylo, protože v 15 hodin začala beseda s prof. Petrem Piťhou a po ní byla v 16 hod celá pouť slavnostně zakončena bohoslužbou s poděkováním a svátostným požehnáním.

Při zpětném ohlédnutí za uplynulou poutí zapomínáme na všechny ty těžkosti, nepohodlí a únavu s ní spojené, které byly nepatrné proti našemu krásnému zážitku, kdy jsme byli všichni naladěni na stejnou notu, všichni jsme se měli rádi, pomáhali si, povzbuzovali se a cítili Boží radost, pokoj a lásku, kterou jsme mohli předávat tolika lidem. Děkujeme všem, kteří s námi šli, kteří nám poskytli pohoštění nebo jakkoli přispěli ke zdárnému průběhu pouti.

Všechny také zveme, aby se nebáli k nám připojit příští rok na XII. pěší pouť na Velehrad, která bude zahájena 20. srpna 2012 ve Vranově nad Dyjí.

 

(za poutníky Marie Simandlová, CMŠ a SVČ Pacov)