Bohoslužba slova na Klimentku v pátek 20.8.

 

Bohoslužba slova na Klimentku při setkání západního (Praha, Velké Meziříčí), severozápadního (Rudolec, Radešínská Svratka, Vítochov), jihozápadního (Vranov nad Dyjí, Znojmo, posíleni z Brna a ze Slavkova) a severního proudu (Bohuslavice u Hlučína, Olomouc) 20.8.2010 ve 13 hodin, tedy v pravé poledne podle slunečního času

Oba jihovýchodní proudy (Ostrožská Lhota, Veselí nad Molravou) přišly o chvilku později, jižní proud (Ratíškovice s účastníky z Ostrovačic a okolí) na Klimentek nešel, protože by si moc zašel, a oba východní proudy (z Uherského Brodu a Uherského Hradiště) vycházely až v sobotu 21.8., severovýchodní (z Nového Jičína) už po etapách doputoval v červenci.

 

Znamení kříže:

Modlitba:

Bože, tys poslal našim předkům svaté Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali evangelium slovanským jazykem. Dej, ať i my přijímáme s radostí tvé poselství, řídíme se jím ve svém životě a na jejich přímluvu ať jsme všichni spojeni v jednotě víry a lásky. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

 

Čtení z knihy proroka Izaiáše:

Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako nevěstu ozdobenou šperky.

 

My poutníci slyšíme každý den toto čtení při ranních chválách a vztahujeme je na Pannu Marii, neboť právě ji, průvodkyni na cestách už od časů svatých Cyrila a Metoděje oslavujeme společnou modlitbou církve ráno, v poledne i večer.

Můžeme je vztáhnout každý sám na sebe, od křtu jsem dostali milost Božím, kterou sám Pán Ježíš přirovnává ke svatebnímu rouchu, nutnému pro vstup na společnou svatební hostinu.

Můžeme je vztáhnout také na toto místo, kde svatí bratři soluňští zbudovali školu, ve které učili své žáky a kde dali základ naší náboženské i společenské vzdělanosti. Nahé jsou národy bez knih, napsal svatý Cyril v Proglase - předzpěvu k evangeliu. Nazí byli Moravané, než sem oni přišli, a když jim přeložili Písmo, návod ke spáse, skutečně je oděli rouchem spásy. Za to nepřestáváme děkovat, proto je pro nás posvátné toto místo a všechno, co nám připomíná oba bratry a jejich žáky.

Proto se těšíme, že za 3 roky oslavíme kulaté 1150. výročí jejich požehnaného příchodu. naši biskupové už vyhlásili přípravu na toto výročí, které bude vrcholit v pátek 5.7. 2013 při hlavní velehradské pouti, kde jak doufáme, bude moci být i Svatý otec.

Matice velehradská navrhla jako přípravu, že bychom se všichni modlili modlitbu, kterou jsem tuto bohoslužbu začínal. Je potřeba prosit Boha za to, abychom s radostí přijímali poselství o záchraně, o spáse,  rádi se oděli v roucho spásy a aby nás bylo více, abychom se sjednotili. Tuto modlitbu schválil protektor matice, přímý nástupce svatého Metoděje, olomoucký arcibiskup a moravský metropolita Jan Graubner. Je zajímavé, že si přál, aby tam bylo jasně řečeno, že Bůh poslal svaté Cyrila a Metoděje, ne jen svatého Cyrila a Metoděje, jak se někdy lidově říká. Oni přece byli dva a oba byli svatí, šli ve dvou, protože tak si to přeje Pán Ježíš přeje, k tomu vyzval své učedníky. Je to možná maličkost, ale nevím, jak máme rádi Járu Cimrmana. Mně velice zamrzelo, že v jednom z posledních děl vystupuje misionář, kterému autoři dali jméno Cyril a příjmení Metoděj. Je to jistě vtipné, ale podle mně dost neuctivé k té dvojici svatých bratří, kteří nelitovali ničeho a sem na Moravu, sem na Klimentek přišli.

Teď budou přímluvy, každý z kněží a jáhnů řekne jednu a my pak zakončíme tou modlitbou k jubileu. Když se ji dnes pomodlíme jednou a pak vytrváme každý den, pomodlíme se ji celkem tisíc padesátkrát, protože to toho výročí, do té hlavní pouti v pátek 5.7.2013 na Velehradě, dnes  zbývá přesně 1050 dní.

 

 

Následovaly přímluvy za živé a zemřelé členy Matice velehradské, za poutníky a jejich dobrodince, na všechny jejich úmysly, za postižené povodněmi a ty, kdo jim pomáhají, za Radio Proglas a televizi Noe, za společenství čistých srdcí, za církev a vlast a všechny, kdo za ně nesou odpovědnost.

 

Zakončili jsme modlitbou k jubileu:

"Bože, tys poslal našim předkům svaté Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali evangelium slovanským jazykem. Dej, ať i my přijímáme s radostí tvé poselství, řídíme se jím ve svém životě a na jejich přímluvu ať jsme všichni spojeni v jednotě víry a lásky. Amen."

 

Následovala modlitba Páně a požehnání.

 

Při bohoslužbě jsme zpívali píseň Bože, cos ráčila na závěr velehradskou hymnu.

Putujem všichni na Velehrad, chceme víc vnímat - Bůh nás má rád.

Moc dobře víme, kdo nás čeká, ani déšť nás nepoleká.

Čeká nás Matka, čeká nás Pán, Cyril, Metoděj a starý chrám,

kdo z nás by váhal za nimi jít, jsme rádi, že tu můžem být.